neděle 22. března 2015

Slepice Dnes

Z pondělní (16.3.2015) Mladé fronty Dnes na mne jako obvykle vypadl přiložený magazín Ona Dnes. Jedno odpoledne jsem si jím u kávy listovala. A asi jsem to neměla dělat.

V úvodníku vedoucí magazínu, paní Lucie Šilhová, rádobyvtipně popisuje, jak lže svému manželovi o ceně nových bot. Chudinka. Divím se, že se něčím takovým chlubí v "nejčtenějším ženském časopise v ČR", jak je uvedeno na titulní straně. Patrně pokládá takovou situaci za normální a běžnou.
Nevím, jestli si dokáže představit, že existují i ženy, které mužům o ceně nových bot lhát nemusí. Třeba proto, že jejich muž jim důvěřuje, že neutratí více, než si rodinný rozpočet může dovolit, a proto ho cena nových bot nezajímá. Nebo je dokonce potěšen, že si žena něco nového pořídila, a nad krabicí s novými střevíčky pronese: "Tos udělala dobře, ty ti budou slušet! A nechceš si koupit ještě něco?"

Dotyčná redaktorka bezpochyby jako vedoucí magazínu pro ženy podporuje feministickou ideologii; téměř jistě má mozek vymytý zaklínadlem, že muži a ženy prostě musí mít stejné příjmy. Škoda, že si v hlavičce nedokáže srovnat, že kdyby ženy podporovaly vyšší platy pro muže, nemusely by jim potom už lhát o cenách bot nebo kabelek, protože by jim muži mohli ty boty a kabelky bez potíží financovat. Ovšem obávám se, že na takovou úvahu se paní vedoucí magazínu nezmůže a nezmůže se na ni nejspíš ani žádná z jejích podřízených.
Stejný plat především, jistě.

Trapně lhát manželovi a ještě se tím chlubit do novin je v každém případě ostuda. A nic na tom nemění, že si redaktorka patrně představovala, že sepsáním takového úvodníku se přiblíží svým čtenářkám, které to přece dělají také. Tím hůř.

Hlavní tematický článek tohoto čísla magazínu, nazvaný "Manželské rozbušky", se také nepovedl. U čtení jsem zjistila, že jsme s manželem patrně extrémně tolerantní lidé. Nehádáme se o tom, jak nejlépe krájet zeleninu ani jak mazat máslo na chleba, a o vhodné teplotě doma se bez potíží domluvíme. Spíš bych ovšem řekla, že slušný muž ví, kam patří špinavé ponožky, a rozumná žena, když doma najde něco, co patří do koše na špinavé prádlo, ale zatím to v něm není, tak to tam prostě odnese, kterážto činnost vyžaduje skutečně jen minimální námahu. Co na tom řešit?
Článek velmi nevhodně, až extrémně, dehonestuje muže jako skupinu; popisuje je v zásadě jako ignoranty, sobce a nechutná čuňata. Zajímalo by mne, co tomu říkají sestry feministky? Ty přece piští, kdykoliv se nějaký muž neuctivě a zobecňujícím způsobem vyjádří o ženách. Což jim nevadí takové články? Proč proti nim důrazně nevystupují?

A tak jediné, co mne na magazínu zaujalo, byla malá zmínka v rozhovoru s Marií Doležalovou. Herečka známá jako Saša ze seriálu Comeback totiž píše blog z hereckého prostředí. Jmenuje se Kafe a cigárko a je výborný. Při jeho čtení jsem se skvěle bavila a už se těším na další články.
Nemohla by paní Doležalová příležitostně napsat nějaký úvodník do Ony Dnes?


Poznámka: Vzhledem k tomu, že v textu polemizuji s konkrétní autorkou, musím nechat diskusi výjimečně otevřenou; pouze však pro věcné reakce. Děkuji za pochopení.

34 komentářů:

  1. No, taky se obcas nestacim divit, co se v tech casopisech clovek docte... :( Myslim, ze tyhle clanky typu "chlapi neuklizi spinave ponozky" a "zensky nakupujou jak dive" jenom dokonavaji dilo skazy soucasneho spolecenskeho diskursu, a totiz ze manzelstvi je prezitek, lidi spolu vlastne zit nemaj, jen cas od casu pri tou vsem soulozeni se nejake zenske narodi dite, tak ji stat bude coby matky samozivitelku podporovat... Eh, rtadsi toho necham, musel bych se pri pondelku zase rozcilit... :/

    Jo, a Kafe a cigrako vyborny, ted jsem dva tydny zaspal, musim to dohnat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *zkazy, samozrejme (mea culpa, mea maxima culpa... :)), plus nekolik preklepu, ctene obecenstvo raci prominout...

      Vymazat
    2. TT,
      tak ale uklidňuje mne, že se najdou ještě normální, slušní, příčetní jedinci, kteří žijí normální, slušné a příčetné vztahy, časopisům navzdory:-)

      Je mi jasné, že Kafe a cigárko znají už všichni, jsem úplně poslední, kdo zjistil, že něco takového existuje!

      Vymazat
    3. Svatá prostoto!Proč ta negace,proč tolik zloby?Jsem vdaná 37 let,koupím si co potřebuji,manžel se neptá co to stálo,nežijeme na dluh,článek jsem si také přečetla,zasmála se,hotovo.Asi už nemáte o čem psát a tak se navážíte do jiných.Vážená paní,chtělo by to trochu tolerance,užívejte života a snažte se nebýt jak zapšklá stará panna.Eiffelka

      Vymazat
  2. Tak můj manžel kupříkladu vůbec neví, kolik dneska co stojí. Nakupování a pobyt v obchodním domě mu působí utrpení, takže ho z této činnosti vynechávám. A protože tudíž ani netuší, kolik by takové boty mohly dneska stát, ušetřím ho šoku jednoduše tím, že mu sdělím částku přijatelnou, o které vím, že nenaruší jeho vnímání světa. Považuji to za maličkost, stejně jako sebrat povalující se špinavé prádlo.
    Snažím se tím říct, Christabel, že oba Vámi popisované příklady mají hodně podobného. Prostě je to cesta nejmenšího odporu a neřešení prkotin.

    Jinak ale souhlas s tím, že podobné "ženské" rubriky jsou děs a hrůza. Možná kdybych to sama četla, moje reakce by byla podobná té Vaší :-). Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      u nás je to naopak, při nákupech, hlavně v potravinových supermarketech, trpím já a vysílám tam manžela:-)

      Jinak ale myslím, že určitý rozdíl je v tom, že Vy z toho neděláte ženské spiknutí á la "pojďme si my holky říct, jak jsou ti chlapi hloupí".

      Ženské rubriky nevím, proč čtu, protože pravděpodobnost, že mi to zvedne adrenalin, je mnohem vyšší než například u článků o korupci:-)

      Vymazat
  3. Chris,

    žádný z článků, se kterými polemizuješ, jsem nečetla (já si ke kávě dávám tebe ;-) ), jen jsem chtěla tu poznámku k platům. Mám poněkud rozporuplnné pocity, když vnímám, že např. osobní ohodnocení se v mé práci uděluje (také) podle toho, zda jsi muž (živitel) nebo žena (automaticky neživitelka) :-?. Na druhou stranu se mi velmi příčí teze, že žena musí vydělávat stejně jako muž, protože prostě proto a jinak to nejde a která to nezvládne je marná.

    Naše společnost umírá na neschopnost žít v páru, a to je jeden z projevů. Pořád myslíme na zadní vrátka, mít něco společně, brát si z jedné kupky podle svých potřeb?! Neblázněte! Vždycky když čtu, že manžel/muž má svůj účet, svoje prostředky, žena též a pak mají ty společné, hlavu si můžu vykroutit. Ne, nikomu to nerozmlouvám, ale nechápu to. Samozřejmě nejsem naivní a uvědomuju si, že mám muže, se kterým to štěstí jednoty všeho můžu sdílet, před kterým nemusím skládat učty a kterému nemusím závidět, že si koupil "ze svého" lepší mobil, zatímco já další sukni ze svého nezvládla, ale stejně je mi tak nějak úzko, při představě, že by to mohlo být jinak.

    Maky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      také čtu občas ty diskuse, jak mají i manželé rozdělené výdaje na moje, tvoje, společné - také nechápu. A taky jsem vděčná, že nemusím řešit skládání účtů.

      Ad rozdílné příjmy: možná přišel čas opustit na chvíli tu genderovou ideologii, která už se nám hodně zavrtala pod kůži, a podívat se na to postaru: třeba by muži jako živitelé rodin měli mít skutečně vyšší plat. Takový, aby z něj uživili rodinu. Mělo to i nějaký název, tuším, že rodinná mzda.

      Nedávno jsem četla docela inspirativní diskusi o tomto tématu: takový vyšší plat pro muže by teprve přinesl ženám skutečnou možnost volby, jestli jít do práce nebo zůstat doma - dnes hodně žen tuhle možnost volby nemá a prostě musí do zaměstnání. A tím by nebylo tak přeplněno na trhu práce, cena práce by vzrostla, tím by stouply mzdy... nevím, nebyl to žádný ekonomický rozbor, jen inspirativní příspěvky do diskuse.
      Jenže napiš dneska někde, že muži, resp. živitelé rodin, by měli mít vyšší plat, a ty slepice tě umlátí pařátama. A přitom jak se to hodí, na mateřské a s malými dětmi, že...
      No, trochu se to srovná prostřednictvím daňových odpočtů na manželku a děti, ale nejsem si jistá, že to stačí.

      Vymazat
  4. Tedy Ty takto do vlastních řad? Jenže já vím a každý kdo Tě zná, že v těch řadách nejsi a naštěstí je vás víc, třeba Saša a jiné. Přeji Ti i rodince veselé Velikonoce. Ať se Ti bochánek povede

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      to tedy ano, v tomhle uměle navozeném genderovém souboji stojím na straně mužů:-)
      Také přeju pěkné Velikonoce!

      Vymazat
  5. Já se přiznám, že se trochu divím Vaší reakci. Vůbec bych teď do toho netahala feminismus. Ten úvodník jsem sice nečetla, ale mám pocit, že tahle situace je v mnoha rodinách běžná. Já například o nákupech musím lhát mamince. Chodí k nám sice jen občas, ale vždy okomentuje cokoliv nového, co mám na sobě (i když to mám třeba půl roku, ale ještě to na mě neviděla. Bohužel je ze staré školy, takže se v cenách zasekla před revolucí a co není ze sekáče, to je pro ni nepřiměřeně drahé. Zkoušela jsem vysvětlovat, ale logika tady nehraje roli. Pro rodinou pohodu je lepší, když se mamince řekne nějaká cena pro ni přijatelná a je klid. Navíc každý má jiný vztah k penězům - pro některé muže je tisícovka za nějaký jejich koníček málo, ale tatáž tisícovka za kus manželčina oblečení moc. Slyšela jsem vyprávět jednu známou, že si kvůli rodinnému rozpočtu koupila levné kalhotky za dvacet korun a když přišla domů, manžel jí se slovy - Podívej, co jsem si koupil - ukázal tenisky za tisícovku. Každý to má prostě v rodině jinak. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      feministické téma to rozhodně je, protože feministky setrvale tepou "stereotypní obraz ženy", ale už se tolik nevěnují tomu, že úplně stejně hloupé stereotypy šíří ženy o mužích.

      A nemyslíte, že je poněkud rozdíl mezi tím, když nechcete nervovat maminku, která už má svoje léta, a tím, když lžete někomu, s kým společně hospodaříte, o výši výdajů?
      Modely, které popisujete, v mnoha rodinách skutečně fungují. To ovšem neznamená, že jsou správné.

      Mimochodem, ta "vtipná" redaktorka psala v úvodníku cosi o tom, že ty boty vůbec nepotřebovala, protože několikero podobných má už doma.

      Vymazat
    2. A co kdyz ta "vtipna" redaktorka pochopila, ze na podobné "nesvary" se mnohem lépe poukazuje z "pozice idiotky" ?
      Ze moralizovat se zdvizenym prstem a vedomim si vlastni intelektualni a moralni prevahy je neucinné a navic trapné ?
      Neni nadsazka a kapacita smat se sam sobe nezbytnym predpokladem u tech, kteri "tepou" na vse, co si o to zada ? :)
      MaB

      Vymazat
    3. MaB,
      bohužel nikoliv, celý ten úvodník sloužil jako upoutávka na to, že někde v tom magazínu mají být nějaké slevové kupony na nákup.
      A nemyslím si, že by dotyčná v podobném chování viděla nějaký nešvar, on ten úvodník nestojí sám o sobě, ten časopis - řekla bych - vyznívá podobně i ve svých ostatních článcích a číslech, je to prostě tiskovina z kurníku. (Rozhodně bych to nekupovala, je to přílohou deníku MF Dnes, který dost často taky nekupujeme, ale dostaneme.)

      Výhoda vlastního blogu je v tom, že si tam člověk může klidně moralizovat, jak se mu zlíbí:-)

      Vymazat
    4. Milá Christabel, ten úvodník jsme četla stejně jako článek "Manželské rozbušky". Mé pocity se v podstaě shodují s tvými. Jen ještě dodám, že když bych lhala manželovi o ceně věcí které jsem si koupila, nedělala bych blbce z něj, ale ze sebe :-) Jinak ty slevové kupóny tam opravdu byly a moooc se mi hodily. Koupila jsem si 6 věcí za 1.960,- Kč, ušetřila jsem 610,- Kč. Donesla jsem si džíny (asi desáté), sukni (asi dvanáctou), 2 tílka (asi stodvanácté a stotřinácté), šáteček (asi tak čtyřicátý) a cyklokraťasy (ty mám asi jenom čtvery:-) Nic z toho jsem samozřejmě taky nepotřebovala, ale proč se necíti hezky a dobře ? Manželovi se to všechno moc líbilo, ocenil že mi to bude slušet a těší se na společný cyklovýlet na který vyrzíme v nových kraťasech. Podle poměru cena a počet kusů je jasné, že i tak nakupuji v normálních řetězcích a neutrácím horentní sumy za věci, jež mají stejně jenom takovou hodnotu, kterou jim přisoudíme. A ta nemá s užitnou hodnoutou až tak moc společného. Nejsme chudáci ani boháči, letos oslavíme 29-té výročí svatby, jsme pořád rádi spolu a hlavně - vážíme si jeden druhého, respektujeme se a nemáme potřebu dokazovat si kdo je lepší nebo kdo je hloupější Hezké jaro všem (i nám alergikům :-)

      Vymazat
    5. Teď nevím, kdo to psal, schází mi tu podpis.

      Ale ten postřeh s kupony je zajímavý. Abychom nezapomněli, že cílem těchto časopisů je podporovat konzum, spotřební chování.
      Asi to má svou logiku: když žena lže manželovi o tom, kolik utratila, může utratit více za zbytečné věci. Takže jsme na to přišly:-)

      Vymazat
    6. Nebylo mým cílem psát jako anonym, ale nemám nikde založený žádný účet, tak jsme si z roletky co se mi nabídla vybrala to co mě pustilo dál. Jmenuji se Iveta, je mi 51, žiju v druhém největším městě tady u nás a rozhodně se nenechám ovlivnit žádným časopisem abych víc konzumovala a spotřebovávala. Snažím se používat mozek a občas se mi to kupodivu vyplácí. MF jsem si koupila cíleně, právě kvůli těm kuponům, protože jsem si chtěla přikoupit nějaké nové věci na jaro. Stejně tak si pořizuji i nejmenovaný ženský časopis, kde každý podzim v září je tlustá složka slevových kuponnů a s nimi si zase pořizuji věci na podzim a zimu.
      Ta množství věcí která mám jsou trošku nadsazená (u triček určitě :) Psala jsem to proto, že si vůbec neumím představit, že bych lhala manželovi o počtu věcí které mám nebo o jejich ceně. Myslím si, že jsem naopak poměrně šetrná, tím pádem mi věci velmi dlouho vydrží a vyhazuji je jenom minimálně. Včera jsem vytáhla svetřík, který jsem měla před 10 lety na svatbě svého bratra (proto si pamatuji jak dlouho ho mám :-) a pod něj jsem oblékla jedno z těch nových trik. Když triko ztratí praním barvu, nebo tvar, nenosím ho už do práce, ale na výlety do lesa, pod bundu, je pořád ještě dobré. A když doslouží, putuje do garáže na čištění kol.
      Každý má nějaký způsob života, někomu vyhovuje to, co by jiný už neskousl a naopak. Do diskuzí nepíšu, ale tvé téma mě velmi oslovilo, protože s tím, že musí lhát manželovi, se dost setkávám i u svých známých a kolegyň. Vůbec si to neumím představit, u mých rodičů jsem to neznala, ve svém manželství také ne a takový způsob komunikace mi připadá velmi ponižující pro obě strany.
      Budu se těšit na další zajímavé myšlenky na tvém blogu, ještě jednou přeju vše dobré a až mě zase něco zaujme natolik, že budu mít chuť se ozvat, napíšu. Iveta

      Vymazat
    7. Iveto,
      jsem ráda, když napíše někdo, kdo jindy nepřispívá:-)

      Vzpomněla jsem si, že otázku, jak lifestylové časopisy ovlivňují spotřební chování, jsme zmínili v diskusi zde:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2014/07/cosmo-sestatricitka.html

      Ty slevy, to je kapitola sama pro sebe:-) Nejvíc asi platí okřídlené "nechci slevu zadarmo".
      Já to řeším tak, že využívám slevy Yves Rocheru, ty mám ráda a opravdu si to užívám, chodí mi jejich letáčky, sbírám razítka na kartičku, využívám kuponky, raduju se z dárků k nákupu, zajdu do jejich prodejny, kdykoliv mám příležitost... a beru to tak, že si s nimi cíleně a programově užiju to "slevování" a jakékoliv jiné slevové akce a kupony už mne nechávají chladnou:-)

      Vymazat
  6. kdo u nás prosazuje rdikální feminismus : nadace Heinrich-Boll-Stiftung a Friedrich-Ebert-Stiftung a také ambasády, zejména severské i americká
    http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/marcela-linkova-prat-se-za-zenska-prava-za-to-body-neziskate-1173089#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A norské fondy, samozřejmě. Norsko, náš vzor:-(

      Už jenom názvy těch organizací - Kongres žen a Česká ženská lobby. Než se zapojit do něčeho takového, radši bych vstoupila do spolku horolezců.
      Zajímalo by mne, co by účastnice kongresu žen a ženské lobby říkaly na takový kongres mužů a mužskou lobby. To by bylo kraválu...

      Vymazat
  7. Společný versus oddělený účet - minulý týden jsme byli s ženou v bance a bankovní úřednice se strašně divila, že máme společný účet a snažila se nám vnutit ještě jeden. Když jsem se ptal proč, opáčila, že (a v ten moment se upřeně koukala na ženu) si pak může každý kupovat za svoje peníze, co potřebuje. Málem jsem spadl ze židle, žijeme spolu, takže sdílíme i svoje náklady a výnosy, je jen velmi málo věcí, které nekupujeme ku prospěchu celé rodiny. I když si jdu koupit vrtačku, není to kvůli tomu, abych si s ní někde užil orgasmus, ale třeba kvůli tomu, že budu přidělávat poličku, kam si všichni budeme něco dávat. Jasně, žena si třeba koupí lístek do divadla a jde tam s kamarádkou, ale já o tom vím a hlavně na to přece neopotřebuje extra účet.
    Snažil jsem se to vysvětlit té bankovní poradkyni, ale moc to nebrala a koukla na ženu jak na chudáka.
    Takže si myslím, že oddělené účty, lhaní o výdajích a příjmech je pravděpodobně považováno za normu.
    P.S. Obdivuju tvou odvahu číst takové plátky:-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      no, to je moje chyba. Jak se to sem dostane, já to alespoň prolistuji, když to třídím, noviny do tříděného odpadu a všechny magazíny dávám na čtení naší hlídací tetě, co mi jednou týdně vyzvedává nejmenšího ze školky, když vodím starší do lidušky.

      My máme model společné peníze, ale více účtů. Jak jsme měli dříve každý svůj účet, tak to zůstalo, ale peníze jsou společné a je jedno, ze které hromádky se co platí.

      Vymazat
  8. Pozitivum zdejsi tradice (katolicko-aristokraticko-republikansko-rolnicko-konzervativni) : hovorit o penezich je tabu.
    Je to i jedna z prvnich veci, na kterou je cizinec upozornen a kterou s odstupem velmi ocenuji.
    Ptat se nebo sdelovat, kolik co stalo nebo kolik kdo vydelava, je povazovano za nevhodné, nevkusné, vulgarni....
    A snahy, byt' primo ze strany byvalého prezidenta, "dekomplexovat" v tomto smeru spolecnost, naprosto ztroskotaly. Vyslouzil si tim naopak pohrdlivé oznaceni "bling bling".
    Nadale plati, ze muzi (naprosta vetsina) se neptaji zen, kolik a za co utraceji, cimz je usetri pripadného lhani.a sami si zachovaji onu "elegantni povznesenost nad veci", na které si tolik zakladaji. Vedi totiz, ze je soucasti jejich sarmu. :)

    Ad Sejra: Oddelené ucty jsou praktické a maji spoustu vyhod, zejména v pripade vzajemné duvery manzelu.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      já vnímám peníze jako tabu ve společnosti, určitě bych se nikoho na příjmy a výdaje neptala, resp. o takových věcech mluvíme jen mezi nejlepšími přáteli a často ani s nimi ne. (Zajímavé je, že já vlastně dělám kdekomu v okolí daně, takže do těch příjmů vidím, ale to beru profesně, a obvykle tak čísla hned zapomenu, jakmile to odevzdám.)

      Ale mezi manželskými partnery to tabu není. Tedy určitě je potřeba o příjmech a výdajích mluvit, možná kromě domácností, kde přehazují peníze vidlemi a nevědí co s nimi, ale takových zase moc není:-)

      Oddělené účty: viz výše, jsou oddělené účty a oddělené účty, například naše oddělené jsou fakticky společné. Ale důvěru to samozřejmě vyžaduje.
      (Už jsem si kolikrát říkala, že necháme jenom jeden, že to bude praktičtější, ale když ten můj mám stejný už osmnáct let, tak je mi to z nostalgie líto rušit.)

      Vymazat
    2. Co tak sleduji v rodine a okoli, muzi velice radi a s duverou sveri vedeni domaciho rozpoctu manzelkam a o "malichernostech", jakymi jsou boty nebo kabelka, raport rozhodne nevyzaduji.;)
      Pokud jde o vydaje typu dovolena nebo vetsi investice do domacnosti, jiste se mezi sebou poradi a rozhodnou spolecne.
      I kdyz i zde casto plativa, ze muz je hlava rodiny a zena krk.

      Pokud zena manzelovi nerika pravdu, je tu otazka "proc ?"
      Duvody byvaji nejruznejsi a vetsinou by mely nutit k zamysleni.
      Také souhlasim s Evou, ze ne kazdou pravdu je nutné rikat.
      Zejména pokud si nejsme jisti, ze je ten, komu je urcena, pripraven ji prijmout.
      MaB

      Vymazat
    3. MaB,
      u nás taky velkou část domácího hospodaření obstarávám já, kdo si to má všechno pamatovat, platby obědů, kroužky, pojištění, odpady, je toho v dnešní době hodně, stále musím udržovat v hlavě, kdy se má co platit, někdy je to docela otrava. Tenhle týden zaplatit školu v přírodě, do konce měsíce tanečky pro dceru a do nějakého data fakturu za vodu a tak pořád dokola.
      A taky z toho raport nepodávám, teda občas to zkusím (většinou ve smyslu, jaká jsem starostlivá hospodyňka, co jsem všechno zařídila:-)), ale manželovi to jde jedním uchem tam a druhým ven:-)

      Ad "proč": v zásadě je to zvláštní, buď si rodina ty nadbytečné boty dovolit může, potom není důvod lhát, nebo si je dovolit nemůže, a pak by se neměly kupovat.
      Jenomže důvod toho lhaní je asi v tom, že dotyčná v očích manžela uměle snižuje náklady na své záliby, čímž jí vzniká prostor vyčítat mu náklady na jeho záliby. Ono to v tom editorialu je také tak nějak zmíněno.

      Vymazat
  9. Já tady čtu hodně názorů o tom, jak mnozí mají společný účet, ale ve svém okolí se s tím nesetkávám. Také sama si nedovedu představit, že bych si nemohla na sebe koupit, co chci, ale musela to s někým projednávat. Zazněl tady názor, že muset lhát je ponižující. Ano, to je. Ale některé lidi nepředěláte - co když je někdo z Vašich blízkých chorobný šetřílek? Když je to manžel, můžete ho vyměnit, ale příbuzné nevyměníte. Já bych tomu říkala milosrdná lež. Říkat pravdu za každou cenu, i když může ublížit nebo způsobit hodně velké dusno, to mi jako tak velké hrdinství nepřipadá. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      třeba se s tím nesetkáváte proto, že tam, kde to funguje, nevzniká potřeba o tom mluvit a řešit to?
      Já si nedovedu představit, jak vypadá takové oddělené hospodaření - moje, tvoje peníze a zvlášť společná hromádka na společné výdaje. To možná jde, když oba vydělávají a ještě navíc oba srovnatelně, ale když je žena na mateřské, když jeden onemocní, ztratí práci nebo zkrátka by nemohl ten svůj díl výdajů financovat, tak co?

      Pokud je někdo tak šetřivý, až je to nemoc, tak to je asi širší problém než lhaní mezi partnery.

      Vymazat
  10. Teď to vypadá, jako že nic své ženě nedopřeju a o všem mi musí říkat :-)
    Ale tak to není.
    My si prostě povídáme o tom, co si každý bude kupovat a proč. Neprosíme toho druhého, jestli můžeme. Takže já třeba řeknu, že se mi rozpadají boty a v sobotu že bych zajel do města nějaké si vybrat. A že přes 1500,- nepůjdu. A žena řekne, že fajn, a že pojede se mnou, páč potřebuje sukni, ale max. tak do tisícovky.
    A vůbec neřešíme, jestli to je z mojí vejplaty nebo její. Maximálně si řekneme, zda
    ještě na účtu vůbec něco máme, aby to z čeho bylo zaplatit:-((((
    Třeba teď jsem od ledna doma a od sociálky jsem za marození neviděl ani korunu.:-( Je zvykem, že naftu do auta kupuju já - kdybych měl svůj účet, byla by na něm nula a žena by nemohla jezdit do práce.
    Já zkrátka na oddělených účtech nevidím nic výhodného.
    Jediná nevýhoda by bylo úmrtí a blokace účtu kvůli dědictví, ale neznám podrobnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      neboj, tak to nevypadá:-)
      My to taky tak děláme, o výdajích se informujeme, připadá mi to normální. Taky neřešíme, z koho příjmu to jde, takhle vůbec neuvažujeme. Navíc já nemám stálý příjem ve smyslu výplaty, ale kolísavý.

      Já už jsem chtěla ten svůj účet zrušit a převést vše na manželův, jenomže to je taková nostalgie, ten účet je z doby, kdy mi bylo 18 a začínala jsem studovat:-) A potom na něm jsou také trvalé příkazy a inkasa do školky, do jídelny, mám už to tam vše zavedené a komu by se to chtělo měnit, že.

      A ten argument, že když se jednomu něco stane, tak aby druhý mohl disponovat s účtem, ten je důležitý, to by se mělo nějak ošetřit v každém případě.

      Vymazat
    2. Sejre, vychazim z predpokladu, ze kdyz nekdo dela neco tak, jak to dela, je to proto, ze k tomu ma duvod.
      A ze to pro neho je zrejme reseni, které povazoval za nejlepsi, kdyz si ho mezi vsemi ostatnimi vybiral.
      Podstatné je, ze vyhovuje jemu. Co si o tom mysli ostatni, kteri funguji jinak, neni dulezité. :)

      Ja osobne vidim vyhodu druhého uctu v tom, ze je lepsi kontrola, kdyz se pouze z neho pisi seky (zdejsi specialita) nebo plati pravidelné vydaje..
      Argumentem u prvniho bylo to, ze mastercard gold je u této banky bezplatna. Kdyz se ji plati napr. zajezd, pojisteni je zdarma, coz je dost velka uspora.
      A o tu pak mohou byt drazsi treba ty boty :))
      MaB

      Vymazat
    3. Je zajimave, jak kazdy mame jine preference a priority. Hry 1. stupne - psychologicka kategorie neceho, co je neskodne, zabavne a spise pikantne nez aby ublizovalo - povazuji za pohodlne a mile. V ramci toho mame s muzem 2 ucty a nepredkladame si do koruny ucty svych nakupu. Neni to na ukor spolecnych vydaju, ty jsou vzdy prioritni. Ale nerikame si, kolik kdo bere a kolik kdo tratil. A ano, kdyby to po me partner chtel, bud bych to odmitla nebo rekla nizsi cenu. Je to tim, ze jsem femiňistka? Nebo mi to prijde spravne? Nevim. Ale naopak vim, ze nechapu proc davat tolik casu a energie tomu tak moc odsuzovat a shazovat jiny postup. Je to projev sebeduvery nebo potereby kazat a shazovat druhe? Pomaham tim necemu nebo si jen masiruju svoje ego? Je mi z toho smutno a pristup christabel mi spis vhani slzy do oci nez co jineho...

      Jaba

      Vymazat
    4. Jabo,
      tak neplačte.
      Ve mně příspěvky podobné Vašim vzbuzují spíše úsměv...

      Vymazat
    5. Smile nebo grimasu ? Tipneme si to druhé. :-)
      JP

      Vymazat