neděle 1. března 2015

Země po masakru

To, co jsme zatím slýchali jen jako zprávy ze zahraničí, dorazilo i k nám. Psychicky narušený člověk zastřelil v Uherském Brodě osm lidí a posléze i sebe. Veřejná diskuse se ale ubírá jiným směrem, než bychom čekali.

Zatímco v jiných zemích občané po takových masakrech hromadně volají po omezení počtu legálně držených zbraní, případně se slzami v očích děkují policii za to, že je zachránila, ačkoliv přijela jen spočítat mrtvé oběti, tady je to jiné.

Hned první den sdělil jistý psycholog ve veřejnoprávní televizi jasně: člověk jako ten, který vraždil v restauraci Družba, si prostředky ke svému hrůznému řádění vždycky najde.
Pro nějaký český příklad srovnatelné masové vraždy sice musíme jít pár desítek let do minulosti, ale o případu Olgy Hepnarové, která v roce 1973 najela úmyslně nákladním automobilem do lidí čekajících na tramvajové zastávce a osm jich zabila, se toho v posledních letech napsalo dost, proto si jej leckdo vybaví.

Zdá se, a to i z populistických diskusí pod různými články, že veřejnost tuto informaci vstřebala a zastánci restrikce držení zbraní jsou ve výrazné menšině. Zdůrazňuje se chování dvou mladíků, kteří po útočníkovi hodili židle a tím sebe i několik dalších lidí zachránili. Naopak policie bude mít plné ruce práce, aby svůj postup, kdy se zasahující hlídka stáhla před palbou a čekala na posily, obhájila; v tomto směru probíhají hned dvě paralelně vedená šetření. Ostatně, informace z místa činu, že všechny oběti jsou střelené do hlavy, působila hned zpočátku dosti podezřele: šílený střelec, který pálí do lidí kolem sebe, by mohl jen s malou pravděpodobností zasáhnout všechny na první pokus do hlavy. Vše nasvědčuje tomu, že měl dostatek času, aby své oběti dodatečně ještě "dorazil"; kdy se tak stalo a zda bylo možné mu v tom zabránit, bude předmětem vyšetřování.
A tak občané neděkují policistům, ale ptají se, kde byli, a když už tam byli, proč nezasáhli. Možná se ukáže, že postup policie byl v souladu s předpisy a že situaci vyhodnotili správně, když počkali na posily, možná se zjistí, že pochybili, nicméně už teď je jisté, že jim nikdo vděčně děkovat nebude.
Také čelným politikům se jaksi nedaří se na tragédii přiživit, ministr vnitra se ztrapňuje od začátku a premiérovi nezbývá, než pietně mlčet a vyjádřit soustrast.

Takže to vypadá, že jediné opatření, ve které diskuse vyústí, bude zavedení přístupu lékařů do databáze držitelů zbrojních průkazů. A to není podle mého názoru úplně od věci. Možná jsem trochu ovlivněná svou praxí, v níž  byť marginálně  přicházím do kontaktu s psychicky nemocnými lidmi, ale takové "omezení" bych pokládala za přijatelné, ne-li vhodné.
Představovala bych si to tak, že pokud obvodní lékař nebo psychiatr shledají svého pacienta potenciálně nebezpečným pro okolí, mohli by nahlédnout do databáze a zjistit, zda je dotyčný držitelem zbrojního průkazu; v pozitivním případě potom učinit o svém závěru příslušné oznámení, které by bylo impulsem k přezkumu jeho zdravotní způsobilosti.
Ale to je tak všechno.

Od tragédie uplynulo jen několik dní, ale už nyní se zdá, že žádné omezení zbraní se konat nebude.
Co se to děje?
Že by český národ přicházel k rozumu?


PS.
Na stejné téma podrobně D-Fens: Tragédie v UB a černý den omezovačů zbraní