úterý 21. dubna 2015

Okamžik pravdy

Momentka ze soudní síně

Obhajovala jsem zase jednou takového ostřejšího hocha, muže lehce po třicítce, obžalovaného z krádeže. Ukradl společně se svou milenkou celkem netypicky věc, jaká se obvykle nekrade, vlastně dvě věci stejného druhu. Nebudu psát, oč přesně šlo, omezím se na to, že to byla specifická součást dopravního značení.
Nejdřív se asi snažili zatloukat, ale holčina se doznala, měla lepší trestní minulost, a proto vyvázla s trestním příkazem a podmínkou. Chlapec byl na tom hůře a putoval do vazby.
Musím dodat, že krádež to byla celkem banální a škoda nízká, za normálních okolností by to nestačilo na vazební trestní stíhání ani na uložení nepodmíněného trestu, ale ostrý hoch, jak už to bývá, byl už v minulosti již několikrát odsouzen a navíc pobýval střídavě v českých zemích a na Slovensku. A tak se z toho vylouply vazební důvody jedna balada. A tím také vznikl důvod nutné obhajoby.

Obžalovaný se ještě předtím, než mne soud ustanovil obhájkyní, v přípravném řízení také doznal, protože asi usoudil, že zatloukat nemá cenu. Ale doznání nebylo úplné: tvrdil totiž, že kradenou věc nechtěli prodat, ale užít jinak, řekněme jen pro zábavu. To ovšem nebylo příliš věrohodné, protože několik týdnů předtím byli odsouzeni (podmíněně) za krádež úplně stejné věci a v rámci toho minulého řízení na sebe holčina práskla, že tohle "zboží" prodávají jakémusi zájemci do ciziny, snad nějakému výtvarníkovi či architektovi.

V prvním stupni obžalovaný vyfasoval patnáct měsíců. Proti výroku o vině se odvolat nechtěl, ale trest se mu zdál přísný, hlavně vzhledem k dříve uloženým podmíněným trestům, které se promění na tresty nepodmíněné. To se to pak nasbírá a svoboda je v nedohlednu. A tak jsme podali odvolání do výroku o trestu a odvolací soud nařídil k jeho projednání veřejné zasedání.

Obžalovaného přivedla do soudní síně eskorta, členové odvolacího senátu si ho přísně prohlíželi a potom mne vyzvali k přednesu odvolání. V taláru jsem vstala a procítěně pohovořila o tom, že tak vysoký trest za takovou banalitu, to je, vážený senáte, přece jenom moc. Zvlášť když se to sečte s těmi přeměněnými podmínkami, že.
Ale nezdálo se mi, že bych snad senát nějak dojala.

Obžalovaný dostal možnost také promluvit, uvedl, že toho, co provedli, lituje a že by chtěl nižší trest a nejlépe ještě dostat poslední šanci na polepšení na svobodě trestem podmíněným. Předsedkyně senátu zalistovala spisem, zkoumavě se na obžalovaného podívala a zeptala se:

"Vážně jste to nechtěli prodat? Opravdu popíráte, že jste to vzali na kšeft?"

Vycítila jsem, že přišel rozhodující okamžik. Podmínku z toho určitě neudělají, ale pár měsíců by mu sundat mohli. Možná tři. A tři měsíce života...
Musí se přiznat i k tomu účelu krádeže. Ať řekne, že to chtěli prodat. Nemůže nic ztratit, jen získat. Přivřela jsem oči.
Teď...

Bylo to marné. Věděla jsem to.
Logiku kriminálu nelze jen tak zlomit.
"Ne, nechtěli jsme to prodat."

Když vzápětí předsedkyně senátu nařídila eskortě, aby obžalovaného odvedla, protože se senát poradí o svém rozhodnutí, věděla jsem, že je to zbytečné. Rozhodnutí už padlo, před několika vteřinami.
Odvolání obžalovaného se zamítá.


9 komentářů:

  1. Můj spolužák jednou přinesl z dvoudenního tahu část dveří od policejního žigulíku, ještě byl patrný kus nápisu VB. Nikdy z něj nevypadlo, kde k tomu přišel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mezi kradenými věcmi se ve výrokové části rozhodnutí najdou někdy docela kuriozity. Pamatuji si narkomana, který ukradl u veterináře nějakou veterinární váhu nebo co.
      Ale moc si nepomohl, bylo to dost obtížně prodejné...:-)

      Vymazat
    2. Chris, mne jsi tim pripomnela jednoho "sberatele" ,zname ho velmi dobre obe, ktery mel (ma ?) doma na zahrade docela slusnou sbirku patniku od silnice....:-)
      MaB

      Vymazat
    3. ... a k tomu možná i aut:-)
      I když v ne úplně perfektním stavu:-)

      Vymazat
    4. ...ale jsou to dnes uz auta historicka ! ;-)

      Vymazat
  2. Ja jsem se snazila ze vsech sil pomoci obvinenému bezdomovci, ktery se ocitl pred soudem za kradez barevnych kovu.
    Pani soudkyni jsme presvedcovali, ze kdyz chtel sekerkou utnout visici kabel, bylo to jednak proto, ze nemohl postavit stan ( sekeru mel k zatloukani koliku), protoze prselo. Chteli se tedy s druzkou pred destem schovat do opusteného domu.
    Navic vypili oba par piv, pohadali se, kabel prekazel, chtel ho useknout a zaroven si tim prudkym gestem schladit zahu, jinak by to pry mozna odnesla partnerka...
    Bylo jasné, ze nam soudkyne moc neverila, ale rozhodnuti bylo mirné, dva mesice s podminkou.
    Po nejakém case jsem toho chlapika potkala, nadsene se ke mne vrhl a az prehnane mi dekoval..
    Rekla jsem mu neco v tom smyslu, ze jsem rada, ze to tenkrat dobre dopadlo a chtela jsem se rozloucit.
    Pri podavani ruky mi duverene sveril:
    "Ja ten kabel opravdu ukradnout chtel..."
    Také okamzik pravdy.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. opravovat se ma hned, takze "zchladit"

      Vymazat
  3. Dostává před soudním řízením obžalovaný od advokáta seznam doporučených frází?:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak který, jak od koho, jak v čem:-)
      Tady zjevně nastal rozpor v tom, jak chápe doznání soud a jak obžalovaný.

      Vymazat