neděle 31. května 2015

Nevinná a potrestaný

Obvodní soud pro Prahu 1 vynesl v pátek překvapivý rozsudek nad Janou Nagyovou a několika důstojníky Vojenského zpravodajství.

Nejen rozsudek, ale i celý proces, trpí dvěma deficity. Tím prvním je zjevná neochota soudkyně, které kauza napadla, věc projednat. To se projevovalo od začátku, když nejprve podnikla pokus smést případ ze stolu, což zamítl odvolací soud, a poté vydala ve věci trestní příkaz, ačkoliv bylo zjevné, že tato medializovaná obžaloba rozhodně není pro tento typ rozhodnutí vhodná.
Druhým deficitem je netransparentnost procesu, kdy část důkazů je prováděna v režimu utajení, a to podle záhadného klíče. Stalo se tedy, že nahrávky vulgárních rozhovorů byly zveřejněny, ale výpověď některých svědků, například Petra Nečase, nikoliv. Stejně tak bylo veřejnosti utajeno odůvodnění rozhodnutí, což je velmi diskutabilní moment celého řízení.

Rozsudek mi nicméně  už opět  připomněl kapitoly z teorie trestního práva. Tentokrát z trestního práva procesního, konkrétně důvody zproštění obžaloby, které jsou uvedeny v obhájci oblíbeném ust. § 226 trestního řádu, které zní takto:

§ 226
Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran,
a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,
c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
e) trestnost činu zanikla.


Pořadí zprošťujících důvodů není náhodné, neboť ty jsou seřazeny od důvodu pro obžalovaného nejpříznivějšího po nejméně příznivý. Vypadá to sice na první pohled podivně, protože zproštění je prostě zproštění, ale není tomu tak.
Je totiž rozdíl, jestliže je obžalovaný zproštěn činu například pro nepříčetnost v době spáchání činu, nebo proto, že se skutek, který je předmětem obžaloby, vůbec nestal.

Z toho plyne i zajímavá procesní nuance: i proti zprošťujícímu rozsudku se může obžalovaný odvolat, a to právě v případě, pokud nesouhlasí s "písmenkem", podle něhož byl obžaloby zproštěn. Jenom proti zproštění podle ust. § 226 písm. a) nepřipadá odvolání obžalovaného v úvahu, protože příznivějšího rozhodnutí v jeho prospěch již dosaženo být nemůže.

Zprošťující rozsudek ve věci Jany Nagyové, jehož odůvodnění bylo veřejnosti odepřeno, je úspěchem obhajoby, zatím ovšem nepravomocným a velmi nejistým. Zároveň nelze v tomto případě tvrdit, že by bylo fiaskem obžaloby, neboť bylo konstatováno, že se skutek stal; posouzení jeho trestnosti je potom věcí právní úvahy. Obžaloba tedy se svými důkazy nebyla úplně mimo, soud má však jiný názor na to, zda je možno skutek pokládat za trestný čin.
Je nepochybné, že odvolací soud bude mít k věci co říci a jeho stanovisko bude se zájmem očekáváno.

Již víme, že věc bude odvolacímu soudu předložena, protože státní zástupce se proti rozsudku odvolal na místě.
Napadá mne, jestlipak se proti zproštění podle písmenka b), tedy proti výroku, že skutek sice není trestným činem, ale stal se, odvolá některý z obžalovaných?

Ale ať už to u soudu druhé instance dopadne jakkoliv, tahle kauza svého potrestaného již má. Je to docela zvláštní, protože je odsouzen, aniž byl obžalován, a je přísně potrestán, aniž by padl odsuzující rozsudek.
Jmenuje se Petr Nečas.


PS. Jméno "Jana Nečasová" pro obžalovanou Nagyovou v textu neužívám záměrně, protože subjektivně nemohu sama sebe přesvědčit, že vztah, který mezi ní a panem Nečasem existuje, je snad platným manželstvím.


25 komentářů:

  1. Obecně mně na kauzách vadí více věcí: Co se týče poslanecké větve, tak pan Ištván prostě imho prokázal značnou dávku jakobínství (?) tím, že vztáhl ruku na věci, které se dějí v chrámu moci zákonodárné - v parlamentu.

    Už prvorepubliková agenda mandátového a imunitního výboru výrazně ukazuje na naprostou autonomii poslanců. A také chápu, že poslanci jsou profesionálové politiky a je normální, že obětují-li parlamentní pozici pro prosazení názoru své strany, tak jim strana zajistí práci jinde.

    Druhá věc, která mi vadí, že v poslední době OČTŘ zasáhly do sféry tajných služeb, což považuji za nebezpečné zvláště v jejich oblasti. Opět bych bez problému chápal, pokud by státní zastupitelství předalo věc, ke kázeňskému řešení VOZ a pánové by prostě přijali funkci "strážníka VP v Mukačevu". Ale toto nepatří soudu.

    Po listopadu se u nás zavedl velmi čistě justiční systém, který má dobré výsledky (neexistence barnevernetů mimo soudy apod.). Ale tato rigoróznost (kdy ani reklamace třeba nemůže řešit ČOI apod. a všechno jde před soud) vedla zde k tomu, že veřejné soudy řeší problémy kolem tajných služeb - to je špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      nejsem si jistá, že máte pravdu.
      Tady totiž velmi pravděpodobně nejde o využití tajných služeb, ale o jejich zneužití, navíc lidmi, kteří vůbec nebyli v jejich řadách.
      Obžaloba staví na tom, že šlo o exces. A nejsem si jistá, že by takové excesy měly stát mimo soudní kontrolu.
      Otázka kontroly tajných služeb je velice citlivá, já se k ní neumím komplexněji vyjádřit, nicméně postavit něco úplně mimo soudní kontrolu se mi nezdá prozíravé. Nakonec tady už rozhodoval odvolací soud, jestli jsem správně rozuměla těm zprávám, který rozhodl, že to do pravomoci soudů patří a má to být projednáno.

      Ke kauze "poslanecké trafiky" se také moc nevyjadřuji, protože to jsem sledovala jen okrajově a např. překvapivé rozhodnutí NS jsem vůbec nečetla, nestihla jsem to.

      Vymazat
    2. Chris, to, o čem mluvíš ty je ale přeci jen ten nejméně podstatný zloemček ištvánotyjátru: mělo jít o "megakorupční případ", kvůli kterému Policie odvlékala "v medvědovi" neozbrojené, nevycvičené civilisty-bílé límečky; případ, kvůli kterému zásahová komanda "zabavila" z trezorů bank množství zlata a cenin, o kterých ani neví, komu patří, natož zda byly získány protiprávní činností (jakým právem tedy?!); o případ, který svrhl vládu a umožnil nástup různých post-demokratických hnutí.

      Pamatuješ? Tehdy jsem o tom psal a tys říkala, že s mým pohledem nesouhlasíš a uvidíme.

      Nu a nyní tedy vidíme ;-)

      ~cover

      Vymazat
    3. Covere,
      já to chápu, ale ať o tom píšu jak píšu, nemůžu se nějak dobrat podstaty a vyjádřit se k tomu tak, aby to vystihovalo, co si o tom myslím.
      Na povrch vyplouvá, že se děly značné nepravosti a amorálnosti, ale takové, na které vlastně společnost nemá jak reagovat...? Jedině volebním chováním?

      Zahlédla jsem v Respektu komentář, že dříve si lidé stěžovali, že se kauzy zametají pod koberec, zatímco teď se zase nadává, že se vyšetřují. Což je také pravda - určitý odezdikezdismus. Státní zastupitelství nesmí být v rukou politiků, kteří mu dávají pokyny, ale samozřejmě by se nemělo chovat jako utržené ze řetězu.

      Ale nesouhlasím s tím svržením vlády, jak píšeš.
      V tom má Ištván pravdu, pád vlády je politická věc. Samotný ten zásah pád vlády nezpůsobil, ten byl způsoben tím, co při tom zásahu vyšlo najevo - a některé ty věci nelze zpochybnit.
      Nebo myslíš, že ta vláda byl způsobilá dál vládnout? Já vím, hodnotíme to zpětně - ale vezmi v úvahu, co se na Úřadu vlády dělo, kdo byl premiérem atd.
      Premiér selhal po všech stránkách, ten padnout musel.
      Že nastupují různé postdemokratické formace velmi problematického charakteru, to je pravda, ale nemyslím, že by to byl přímý důsledek tohoto případu. (Už předtím tam byly např. Věci veřejné, což bylo podobné, jen dělané s méně penězi a amatérštějším způsobem.)

      Vymazat
  2. Co se týče platnosti manželství, tak jako protestant se sice potkám v základních principech (co Bůh spojit, člověk nerozlučuj - což už třeba znamená, že to jde, ale nemá se) a třeba naše církev pro dokonaný rozvod vylučuje.

    Ale na druhou stranu, mám potřebu ctít zvolený stav a jméno i v tak šíleném případě jako je paní Nagyová/Nečasová.

    Mj. můj (a myslím evangelikální) pohled je že manželství není svátost ve smyslu TRVALÉ ZNAMENÍ, ale smlouva (covenant nikoli contract) ve smyslu sebevydání (což trochu naznačuje smrt obou stran a vznik něčeho nového). Proti trvalému znamení mám fakt, že toto znamení zaniká smrtí druhého - divné, čemuž daleko lépe odpovídá smlouva.

    Jenže smlouva (s časovou a věcnou složkou - věrný do smrti - milovat a ctít) lze porušit (nemá se to, ale jde to - podobně jako přikázání). A pokud ji zruší vinná strana (zde jasná), například smilstvem, tak se vinná strana vylučuje ze spásy (těžký hřích). Ale nelze tvrdit, že nevinná strana je i nadále vázána smlouvou, která zanikla a tedy nemůže vstoupit do jiného manželství.

    A dokonce i vinná strana cestou pokání (tj. upřímné vyznání Bohu a hledání jeho soudu nad sebou) může dosáhnout smíření s Bohem. Pokud se pak ale nevinná strana již zrušené smlouvy nedovolává, pak i ta druhá je volná... A pokud dojde ke kolizi, tak má imho přednost méně ničivý stav, což často je nový svazek.

    V tomto programově odmítám řk. teologii, protože vidím pastorační škody, které páchá zvláště na nevinných. (Mj. za velký problém katolicismu považuji petrifikaci řady věcí a odmítání kvalifikované teologické diskuse mnohokrát v historii. - Snadnější, ale ničivější cesta.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      ale tady nejde jen o platnost ve smyslu nerozlučitelnosti předchozího.
      Já se prostě nemůžu zbavit pochybností o zdravém rozumu a svobodně projevené vůli p. Nečase. (Bylo to slyšet i v těch nešťastných zveřejněných telefonátech - tedy četla jsem spíš jen přepisy a to možná ani ne všechny.)
      Takže je to vlastně jednodušší, protože taková vada se neváže na způsob uzavření manželství, postihuje prostě ten akt jako takový.

      Vymazat
    2. Ano, v tom je mezi námi zásadní rozdíl. A je to i hlavní důvod, proč se nedaří snahy o návrat odloučených bratří. Snažší je získat nepokřtěné - křtem se jejich dosavadní závazky ruší, nechtějí-li je uchovat (tedy ruší se i světské manželství). Uznáváme všichni jen jeden křest (kdo křtí znovu, nepatří do naší společné oikuméné). Pokud pokřtěný uzavře světské manželství, je pro římskou katolickou církev toto manželství platné, byť není svátostí. Uzavře-li kdo manželství před Bohem a církví, jde o manželství nerozlučitelné. Je to svátost a trvá navždy. Nemůže to být zrušeno, stejně jako nemůže být zrušen křest. A tak se ti z odloučených bratří, kteří své manželství "zrušili" a uzavřeli nové, dostávají do situace, kdy by pro ně návrat do společenství katolické církve znamenal nutnost přiznat si, že žijí v hříchu, v neplatném manželství. Je to skutečně vážný problém.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane, to byste se divil, jak zamotané je to kolem křtu v evangelikálním (= probuzeneckém) táboře. Samozřejmě nikdo neřekne, že vyznává 2 křty, ale otázka platnosti toho kterého je těžká. Některé skupiny neuznávají nemluvněcí křest (tedy přesněji křest bez osobní víry), zdaleka nikoli jen baptisté, jiné skupiny vyžadují formu ponoření atd. Řada nejstarších členů naší církve byla pokřtěná jako děti v ČCE a pak v dospělosti nahlédla neplatnost svého dětského "pokropení". Někdy i po pár letech bojů a služby. Křest obecně není vnímán jako brána ke spasení, ale jako vnější vyjádření toho, že se osobní spasení již stalo.

      V této oblasti osobně hodně preferuji postoj Církev bratrské, která přibližně říká: Pastor si může vybrat, zda křtí děti, nebo jim jen žehná. Rodiče žádající křest dítěte si mohou najít pastora se stejným postojem, bez ohledu na strukturu církve. Pokud dospělý neuznává svůj dětský křest a je přesvědčen o potřebě být pokřtěn, tak to s ním speciálně pastor probere a pak mu to umožní. Prostě pokojné soužití....

      Vymazat
    4. Milane, pro nás není ekuména otázkou, zda se vrátit pod jednu střechu, jednoho vůdce v Římě. Čili nám nesedí pojem odloučený bratr, stejně jako jsme odmítali pojem kacíř. A protože jednoho vůdce máme - v nebi Ježíše Krista, tak pro nás je ekuména vyjádřením tohoto faktu.

      A není problém ji "dělat" "bez katolíků", ale rádi s nimi spolupracujeme, protože imho ti rozumnější z nás uznávají, že i přes mnohé pochybné teologické doktríny z našeho pohledu, jsou katolíci křesťany. (V řadě zemí a denominací toto není většinový názor.)

      Určitý most pro porozumění by mohl být fakt, že protestantské manželství není svátostí, není tak chápáno a tak tedy svátostný svazek (dle ŘKC, při odchylném chápání) těžko vzniká. Je vnímáno spíše jako judaistické manželství - smlouva, ale s nepovoleností (nikoli nemožností) rozvodu. Čili jakožto nesvátostné manželství (z hlediska řk doktríny) by s jeho zrušením nemusel být zas takový problém... Ale my k vám stejně nechceme :) .

      Jsme ochotni vyjadřovat jednotu neviditelného Kristova těla, ale nikoli organizační jednotu, či nárok na ní. A to první nám docela jde i ve vztahu k ŘKC v okolí. ( A musím říci, že jsem několikrát byl na řk exerciciích a byl jsem vděčný - jako mladý křesťan i jako manželé - na obnově slibů - a bylo to príma.)

      Vymazat
  3. Jinak k vlastnímu případu: jestli toto není zneužitím pravomoci veřejného činitele, tak nevím, co ještě by mohlo takovým zneužitím být.
    A když konkubína ministerského předsedy úkoluje generály a oni ty úkoly dokonce přijímají a plní (a sledují manželku předsedy vlády), je to situace předrevoluční. Takhle podobně to bylo i ve Francii i v Rusku před jejich velkými revolucemi.
    A že soudní moc selhává a není schopna toto extrémní selhání moci výkonné rozplést a vyřešit je rovněž na pováženou, protože to naznačuje metastázy této rakoviny.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď mne tedy robotický kontrolor zaskočil. Abych dokázal, že na rozdíl od něj nejsem robot, měl jsem vyhledat obrázky, na kterých bylo jídlo. Jenomže ví blbec robot, že hlad je jen převlečená žizeň a pivo že je tekutý chleba?
      No dokazujte robotovi, že sám nejste robot!
      Milan

      Vymazat
    2. Milane,
      v nastavení bohužel nemůžu kontrolu spamu vypnout, není na to žádná kolonka. Jedině možná pro uživatele přihlášení na službu Google Blogger nebo něco takového to není tak přísné, ale nejsem si jistá.

      Ad případ: bohužel není zveřejněno odůvodnění (to je vážná vada celého procesu), ale také vnímám ve výroku rozsudku rozpor.
      Chápala bych zproštění, pokud se skutek nestal, ale pokud se tohle stalo, tak jak by to mohlo nebýt trestné?
      Snad kvůli chybějícímu zavinění, nechci moc spekulovat, ale tady přece není možné, aby zavinění chybělo na straně všech zúčastněných?
      Vnímám to jako samo o sobě rozporné. O to více chybí přesvědčivé zdůvodnění.

      Vymazat
    3. Chris,ahoj, ja tomu moc nerozumim, ale neni problem v tom, ze nedoslo ke zneuziti pravomoci tam, kde zadna pravomoc nebyla ?
      kdyz to dovedu ad absurdum- jak muze "nejaka sekretarka" vydat pokyn ke sledovani a nikdo nepatra po tom, zda ho opravdu vydala jmenem premiera nebo ze sve vule ? Zuziky

      Vymazat
    4. Ahoj Zuziky,
      znám to samozřejmě jenom z médií, ale v tom že "pravomoc neměla, tak ji nemohla zneužít" by problém neměl být, ačkoliv je to častý argument.

      Z hlediska trestněprávního jsem o tom psala už v začátcích té kauzy, protože tohle se opravdu v argumentaci vyskytuje.
      Koukni sem:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2013/08/navod-ke-zneuziti-pravomoci.html

      Kromě toho, i kdyby to tak bylo, nemohl by se tento důvod vztahovat na všechny, protože někteří z obžalovaných tu pravomoc měli.

      Vymazat
  4. Mnohokrát děkuji za článek, Christabel. Přiznávám, že tentokrát jsem Vaše vyjádření očekávala velmi netrpělivě a doufala jsem, že se k tomu vyjádříte. A souhlasím, nemám co dodat. Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      komentovat toto rozhodnutí je problém, protože je nám zatajeno jeho odůvodnění, což je velmi netypický postup soudu. Tady skutečně nezbývá, než čekat na vyjádření odvolacího soudu.

      Podstata problému je asi o komentář výše: výrok vypadá rozporuplně, ale jak to máme zhodnotit, když neznáme jeho odůvodnění?
      Já jsem to ani nechtěla dávat do článku samotného, protože to jsou čiré spekulace, a pak sem akorát někdo vlítne s tím, že obhájce si přece nemůže dovolit připustit vinu - ačkoliv myslím, že advokát na procesu nezúčastněný to snad může hodnotit čistě z odborného hlediska a nevypovídá to nic o tom, jak by postupoval, pokud by na věci byl profesně zainteresován.

      Vymazat
  5. V komentáři v Respektu se s tebou shodují. Do puntíku:-) Jen glosují a předjímají dopad takového rozhodnutí (kdyby bylo pravomocné) - v poctatě by mohla tajná služba sledovat kohokoliv a kdykoliv bez soudního příkazu.
    Doufejme, že taková doba nenastane - byl by to "pěkný" návrat k totalitě nejhrubšího zrna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejda, aby to nevypadalo, že jsem od nich opisovala:-)
      Musím si to pak přečíst.

      Já si zatím nedokážu to odůvodnění dost dobře představit, čímž neříkám, že v něm nějaká logika nemůže být, zejména když je část důkazů utajených. Takže to raději komentuji zdrženlivě.
      Až rozhodne odvolací soud, bude to určitě zajímavější.

      Ještě musím říci, že nerozumím lidem, kteří tohle pokládají za něco bagatelního. Mi to připadá tedy hodně závažné.
      Pověsit z rozmaru zpravodajské služby na civilní, úplně nevinné, osoby, kde to jsme?!?
      A kdyby se to při vyšetřování něčeho jiného náhodou nezjistilo, tak by to zůstalo běžnou praxí, nebo co?
      Pokud to mám k něčemu přirovnat, tak mi to přijde srovnatelné třeba s Rathovou obžalobou z mnohamilionové korupce (a ta má ještě méně zavrženíhodné pohnutky, protože "jenom" vlastní obohacení, oproti téhle špíně) nebo třeba nedovolené ozbrojování celkem slušného rozsahu nebo něco takového.
      Zkrátka, bagatelní věc to není zcela určitě.

      Vymazat
    2. O tom jsem už psala zde:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2013/06/k-zadne-ujme-nedoslo.html

      Vymazat
    3. Bagatelní to není. Spíš je to vlhký sen Velkého bratra, který se stává realitou...

      Vymazat
  6. Aby se nakonec neukázalo, že první paní Nečasová je ve skutečnosti strašně nebezpečný agent strašně nebezpečné mocnosti, sledovaná byla na pokyn oprávěných osob z dobrých důvodů a pokyn Nagyové bylo jen krytí pro případ vyzrazení... To je tak jediný případ, kdy mi připadá ta netrestnost vysvětlitelná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisujte mi příspěvky, prosím, stačí nick.

      Toto je opravdu velmi pravděpodobné vysvětlení:-)
      Že nás to nenapadlo dříve:-)

      Vymazat
  7. Já mám ještě jeden problém. Občas se potkávám s utajovanými skutečnostmi. Vím, kolik opatření se kvůli tomu nadělá, někdy rozumně, častěji méně. Ale stav, kdy prostě libovolný (celostátní) útvar PČR může udělat šťáru ve VOZ jen se souhlasem obecného státního zástupce mi přijde šílený a zavdávající prostor pro "vládu plukovníků", případně "válku plukovníků".

    Všude jinde by se tohle řešilo uvnitř těchto organizací. Koneckonců, přímá způsobená škoda fakt velká nebyla, oběti o sledování a hlavně motivech nevěděli až do odhalení. Laicky to vnímám na hranici mezi tvrdým kázeňským dopadem a TČ. (Třeba i ta ostuda pro VOZ.) Očekával bych, že ministr a nový náčelník prostě příslušné pošle někam na výspu civilizace "hlídat muničáky", sebere se jim prověrka atd. ("... od zítřka jste strážníkem dopravní policie v Mukačevu"...).

    Pokud se jich lze zbavit tvrději při zachování zájmu služby (jsou nositelé utajovaných skutečností), tak jen houšť. Ale zájem služby (státu) zde trpěl taky... A lejno je třeba uklidit, nikoli rozanalyzovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ať už si myslíme o obhajobě cokoliv, musím říci, že uvedenou závěrečnou řeč ve věci obžalovaného gen. Páleníka mi přijde velmi zdařilá.

      Závěrečná řeč JUDr. T. Sokola

      Hodně oceňuji i vzájemnou solidaritu BIS a VOZ, která zřejmě plyne ze znaleckého posudku. (Je to trochu v duchu faktu, kdy jsem své děti učil, že budu radši, když budou druhému ve sporech s námi nadržovat, než aby ho naprášily.)

      Vymazat
    2. Karle,
      díky za odkaz, chystám se, že si to přečtu.
      Výsledek u soudu I. stupně je jednoznačným úspěchem obhajoby, i když moc nevěřím, že se rozsudek v této podobě udrží na odvolačce...

      Vymazat