pondělí 4. května 2015

Postav třeba zeď

V poslední době se mi sešly dvě podobné kauzy z oboru správního práva, konkrétně stavebního řízení. Vzhledem k tomu, že jsem se touto problematikou delší čas nezabývala, musela jsem se něco z tohoto oboru doučit. Kromě právních problémů se ovšem ze spisů vynořil problém obecnějšího charakteru.

Předesílám a považuji za nutné zdůraznit, že případné etické a obecněprávní otázky, které si nad spisy kladu, nemají vliv na to, jakým způsobem své klienty zastupuji. V tomto směru mám velkou výhodu: zájem mých klientů je jednoznačně dán a mé kroky směřují jen k tomu, aby se jej podařilo naplnit. Zájmy nikoho dalšího se v řízení nemusím zabývat; toť výhoda advokáta.

Ty otázky mohu formulovat jednoduše:
Má vlastník právo postavit si na svém pozemku cokoliv?
A zrcadlově:
Jak moc mohou vlastníci nemovitostí bránit tomu, aby v jejich sousedství vzniklo něco, co se jim nelíbí a co tam z různých důvodů mít nechtějí? Navíc když nejde o stavbu ve veřejném zájmu, nejde o žádnou silnici, vodojem, školu, jde čistě jen o zájmy soukromé, resp. komerční?

Otázky jednoduché, odpovědi složité.

Na jedné straně máme vlastnické právo a zásadu, že vlastník je oprávněn nakládat s věcí jakkoliv uzná za vhodné. Oproti tomu stojí oprávněné zájmy ostatních vlastníků, které jsou ve sféře práva veřejného reflektovány v zákonných a podzákonných normách, ale i v opatřeních obecné povahy vydávaných obcemi.
Máme tedy stavební zákon, máme vyhlášku o obecných požadavcích na výstavbu a máme také územní plány. V teorii je to celkem přehledné, když dojde na praxi, nastanou problémy.

Veřejné právo se hemží neurčitými pojmy, které je nutné naplnit obsahem při aplikaci právních norem.
Kdo posoudí, jak moc je nějakou novostavbou narušen dosavadní architektonický a urbanistický ráz čtvrti? A zda je takové narušení správné či nesprávné, přípustné či nikoliv?
Kdo určí, zda podmínky umožňují aplikaci výjimky, že stavba nemusí dodržet předepsaný odstup od staveb sousedních?
Jak moc je přípustné se domáhat, aby nějaká modernistická krabice nevznikla ve staré čtvrti nebo aby soused nepostavil dům nalepený těsně na můj pozemek?
Má vlastník povinnost respektovat to, jak lokalita vypadá, a přizpůsobit se jí? A jak daleko tato povinnost jde? Kdyby byla uplatňována plně, nevznikne nikde nic nového, co třeba okolí obohatí. Ale když se do prostoru zasáhne necitlivě, něco hodnotného se zničí a dotčeni jsou tím všichni.
Jak daleko má jít povinnost vlastníka pozemku ohlížet se při realizaci svých záměrů na mínění a zájmy sousedů?
A co obec: jak dalece má být oprávněna rozhodovat o možnostech využití pozemků soukromých vlastníků? Jeden si může na své parcele postavit maximálně rodinný dům, jiný vystavět činžák?
Jak předejít tomu, aby rozhodování, zejména v obcích a na malých městech, bylo vedeno skutečně veřejným zájmem a nikoliv neveřejnými, sousedskými, příbuzenskými a klientelistickými vazbami? A kdo ten veřejný zájem definuje, když je to tak obtížně uchopitelný pojem?
A pokud něco takového, s čím nesouhlasíme, vzniká, jak dalece se bránit? Kdy už se smířit s tím, že se nedá nic dělat? A kdo má hradit náklady takového odporu?

Beru do rukou ty spisy, jeden velmi obsažný, který se týká celé ulice, druhý tenoučký a skromný, protože jde vlastně o jedinou zeď mezi dvěma sousedními pozemky.
V takových chvílích jsem opravdu vděčná za to, že vím, koho zastupuji a čí zájmy hájím. Protože rozhodnout bych o nich neuměla.


39 komentářů:

  1. Jistý můj známý před pár lety kategoricky prohlašoval, že v celé jeho vesnici nikdo nemá právo si postavit plot, skrze který mu není vidět do zahrady, neboť takový plot ničí estetický dojem celé vesnice, snižuje mu hodnotu nemovitosti, tím pádem se vůči němu dopouští agrese a měl by se zakázat... Málem jsem z něj vyskočil z kůže.


    Dnes obdobnou logikou došel k tomu, že když si někde muslim otevře stánek s kebaby (protože mu jej zlý kapitalista prodá), on má právo mu vymlátit okna, neboť obchod s kebaby přeci nutně přitáhne další muslimy, ti mu sníží hodnotu nemovitosti a tedy samotná existence obchodu s kebaby představuje probíhající útok vůči němu kterému má on přeci právo se bránit.


    Pustil jsem se do něj, donutil jej jeho koncept rozvést dál a vyskočil z kůže když, zjevně aby byl sám se sebou konsistentní, mi posléze do očí řekl, že "lidé kteří nemají občanství ČR tu nemají vůbec žádná práva, ani právo na život".


    Z takovýchto lidí jsem zarmoucen a zároveň zděšen nejvíce nejvíce: to jsou základní kameny každé totality, diktatury i genocidy... A přitom jsou si tak jisti tím, že se jen brání, nikomu nedělají nic zlého a jsou v právu. A tak neschopní povylézt ze své skořápky a podívat se na svá příšerná tvrzení z nadhledu... A považují se za "liberální", "osvícené" a chtějí zavádět "přímou demokracii".
    Vskutku, jak vidno, ve skutečnosti ochlokracii.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to důsledek poskytnutí vzdělání málo inteligentnímu člověku.
      Milan

      Vymazat
    2. Covere,
      já jsem si právě říkala, jak řeší tenhle problém libertariánské smýšlení?
      Může si vlastník stavět na svém pozemku, co chce?


      Jinak s člověkem, který je toho názoru, že cizinec bez občanství nemá ani právo na život, bych si asi taky moc přátelsky nepopovídala. Na druhou stranu, politické strany, které tímto směrem inklinují, sklízejí velmi slabé volební výsledky, to je podle mne potěšující.

      Vymazat
    3. Milane, já si myslím, že naopak většinou není problém v nedostatečné inteligenci, ale v mizerním vzdělání, které lidi nevede k přemýšlení. Vzorem je autorita z moci úřední, která má vždy pravdu, protože má moc ji prosazovat a vymáhat. Vzorem není autorita, která má pravdu, protože si tuto pravdu dokáže vyargumentovat a obhájit.

      Vymazat
    4. Chris: Ano, v libertariánském smýšlení si vlastník na svém pozemku může postavit téměř cokoliv. V liberariánském světě si totiž mohy vybrat, komu svůj pozemek prodám a mám-li se sousedy dobré vztahy, tak svůj pozemek v první řadě nabídnu jim. A je jejich věcí, zda ho ode mě nevykoupí oni sami a pak si nevyberou, komu ten pozemek zase prodají.

      Estetika je subjektivní, ale i to by mělo řešení - pokud by se pod to musel podepsat člen komory architektů (a podle rozsahu záměru i několik členů) a hrozilo by, že za podpis pod zvěrstvem architekt přijde o členství a právo vykonávat činnost architekta, tak by estetická regulace fungovala sice nedokomnale, tale pořád o dost lépe, než funguje dnes.

      Vymazat
    5. Pefi,
      no ale to není řešení - mohu si vybrat, komu pozemek prodám.
      Vlastnické vztahy se vyvíjejí, vlastnictví se dědí, přechází i koupí a darováním. Neohlídáte si nikdy, kdo vlastní všechny sousední pozemky, a i kdybyste si to ohlídal sám, už si to neohlídají Vaše děti a vnuci.
      Takže, jak to libertariáni řeší? Opravdu nad tím přemítám, teď v poslední době, kdy se tím zabývám (zaměstnalo mne to v poslední době docela dost a ještě asi není konec, jsou to opravdu takové ukázkové, ilustrativní kauzy).
      Je to analogické jako s kouřením: moje hospoda, mohu si tam povolit kouření? Jenomže tohle je venkovní prostor, přístupný všem. Kouřením zamoříte jen místnost v restauraci, zatímco architektonickou šíleností znehodnotíte celé okolí.

      Ale s tím estetickým posouzením, to je dobrý nápad.
      Zatím jsem se setkala s tzv. stanoviskem městského architekta, a to zjevně není to pravé ořechové, protože ten může být podchycený někým stejně jako úředník.

      Vymazat
    6. Ono je to těžké - když není žádná zodpovědnost, tak někoho, kdo se podepíše pod cokoliv najdete poměrně snadno.

      Navíc pan profesor, který učil na VŠ architekty, mi kdysi vysvětlil, že ty obludnosti narvané necitlivě do krásné historické zástavby z první republiky, jsou prý z architektonického hlediska naprosto v pořádku, protože ukazují, že město žije. Dodneška nad tím kroutím hlavou.

      Přitom zkloubit starou a novou zástavbu lze, jen se to musí umět. Už několikrát jsem narazil na to, že architekti mají tendenci stavět si pomníky a správný pomník je takový, kterého si každý všimne.

      A tak sice máme na papíře pravidlo, že nová výstavba nesmí trčet nad tu historickou, památkáří leckde řádí jako pominutí, ale když se podívám z okna, tak vidím, jak tu do nebes rostou další nevkusné pomníky, které nad histroickou výstavbu ční třeba i o pět pater - a to je prý v pořádku, protože to není obludnost, ale dominanta.

      Vymazat
  2. Naštěstí se stavebními kauzami tohohle typu nezabývám, občas tedy ke mně něco dolehne anebo si užiju nějaké sousedské spory okolo studny, ale malou poznámku k tomu můžu připojit.
    O veřejný zájem jde málokdy, ten vytahují až soudní znalci či advokáti:-). Většinou se za takovými spory skrývá sousedský spor, případně závist, u staveb typu silnice pak zhusta vadná ideologie.
    Ve sporech, kde je na jedné straně chudý a na druhé straně bohatý, rozhodnou peníze - kdo je má, vyhrává, bez ohledu na to, jestli je v právu či ne. A tak vznikají stavby v příkrém rozporu s územním plánem, podnikatelská baroka ve volné krajině apod.
    A pochopitelně hrajou roli vazby mezi investorem a vedením úřadu, protože co si budeme povídat, kdo úředníka platí, ten rozhoduje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám spoustu opačných případů, kdy bohatý investor šel raději investovat jinam, byv znechucen odporem místních "aktivistů". Skuste se poptat u kolegů v Plzni, ti Vám takových případů vysypou ze skříní dost a dost.
      Milan

      Vymazat
    2. Pochopitelně existují i opačné případy, nikdy jsem netvrdil opak:-) A osobně znám dvě kauzy, kde díky zatvrzelosti jednoho bývalého kolegy nevznikly dvě stavby, o nichž napsat ohavné je slabé slovo. A ani vztekající se advokáti nepomohli;-)

      Vymazat
    3. Sejre,
      jenomže vztekající se advokát může hájit ohavnost nebo naopak hájit sousedy, kteří ohavnost nechtějí. Pak si vyber:-)
      No, já jsem s tím teprve na začátku, ale vypadá to, že se asi stihnu leccos přiučit.
      Navíc mnou řešené spisy nestojí "chudý proti bohatému", tak kdo ví, třeba zvítězí spravedlnost a zdravý rozum?

      Vymazat
    4. Idealni by bylo, zvitezila-li by Spravedlnost, ta lidska spravedlnost je tak nejak na nic... A zdravy rozum? Ten me pri pohledu na ceskou justici nejak opousti (samozrejme cest vyjimkam - mozna jen moc ctu zpravy... :))

      Vymazat
    5. Já hlavně spatřuji problém v tom, že tyhle spory musí řešit soudy.
      Na jednu stranu ano, kdo jiný má řešit spory mezi občany nebo mezi občanem a úřadem, než soudy?
      Jenom mi přijde hloupé, že se lidé mezi sebou a lidé se svým vlastním úřadem nemohou shodnout, jak má vypadat jejich obec... takové vypovídající. Ale je to přirozené, zájmů, i protichůdných, je ve hře prostě moc.
      Nechci si ale stěžovat, věřím tomu, že tyhle spory byly už ve starém Egyptě... jenom tam měli jinou a jistě rychlejší autoritu, která to vyřešila.

      Vymazat
    6. "O veřejný zájem jde málokdy, ten vytahují až soudní znalci či advokáti"

      Veřejný zájem vytahují taky zoufalí vlastníci, kteří se marně snaží dopátrat proč úřad nesouhlasí, nebo naopak koná. Jsem jeden z nich.

      Od úřadu jsem se po nějakých informačních tahanicích dozvěděl:
      Nejsme schopni říct jakému veřejnému zájmů váš záměr překáží, tedy požadovanou informaci neposkytneme, protože neexistuje.
      (... Ale to odbornému útvaru, který je jediný kompetentní stanoviska zastupitelstvu přredkládat, nebrání opakovaně vydávat nesouhlasné stanovisko, proti kterému se nemáte jak odvolat, protože to je pouze odborné doporučení zastupitelům a ne "Rozhodnutí".)

      Od úřednice ze stavebního odboru jiného města jsem se dozvěděl jak přesně to funguje uvnitř úřadu: "Mě taky zákony nezajímají, já si můžu dělat co chci".

      To se takhle pán ptal, zda skutečně hráz, která zničí jeho pozemek nemůže být vybudována o 20 metrů dál - na obecním pozemku. A dozvěděl se že musí - důvodem podle úředníků-odborníků není něco konkrétního, ale blíže neurčený veřejný zájem.

      A tak se staví, kde by se stavět nemělo a jsou pro to dobré důvody, pak se zase někde už 50 let nestaví a už 50 let nikdo není schopen říct proč. Taky mizí tradiční polní cesty a lidé přichází o přístup na své pozemky, ale nedá se timu rozumně bránit, protože pachtalem je úředník, kterého prý nejde dohledat. Dosáhnout obnovení zrušené cesty vygumované z katastrální mapy v podstatě nelze, protože se do toho úředníkům nechce.

      Pozemky jsou nesmyslně označovány jako nezastavitelné na základě studie, kterou zaplatila EU a kterou někdo udělal z tepla své kanceláře, aniž by udělal jediný zkušební vrt či sondu do podloží. Podle jiného geologa to bvez několika vrtů posoudit nejde, ale dotace již byla pobrána a vyplacena, takže není cesty zpět.
      Pozemek nelze zalesnit (úřad nesouhlasí se změnou užívání), protože někdo, kdo váš pozemek ani nemá v pronájmu, pobírá dotace na to, že tam pase ovce.

      Úředníci jsou jak urvaní ze řetězu a dobře ví, že jsou totálně beztrestní. Blíží se doba dovolených, mezitím se změnilo zastupitelstvo, ODS šla od válu, a já si mohu zkusit dát další kolo nesmyslné papírové války. To bude kolo poslední, pak už to budu dělat jako všichni ostatní - všechno na černo, protože co úřad neví, to ho nepálí.

      Vymazat
    7. Pefi, zkuste se důsledně držet správního řádu a správního řádu soudního.
      A nezapomeňte, že na úřad se nechodí, na úřad se píše.
      Milan

      Vymazat
    8. S příslušným odborem jsem si samozřejmě dopisoval, takže informaci, že nesouhlasí, ale současně že informace o důvodech nesouhlasu neexistuje, mám písemně.

      Vymazat
    9. A to je nejlepší doklad k zrušení územního plánu soudem.
      Milan

      Vymazat
    10. V červnu, bude-li trocha času, zkusím navštívit AK a poradit se jak to vidí oni - už se jim párkrát podařilo UP u soudu rozstřílet. Ale budu řešit i stěhování do provizorní lokality, takže zase nebudu vědět co dřív.

      Vymazat
  3. A kdo ten veřejný zájem definuje, když je to tak obtížně uchopitelný pojem?

    Na toto téma existuje mimořádně dobrá judikatura, dá se taky držet metodických příruček Ministerstva pro místní rozvoj, které existující judikaturu citují. Ono v praxi, pokud veřejný zájem existuje, tak zase není až tak těžké jej formulovat, protože pro celou řadu odborných oblastí existují veřejnosti mnohdy poměrně neznámé metodiky nebo normy, které však dokáží jednotlivé vlivy alespoń trochu rozumně kvantifikovat a pak lze celkem jasně formulovat nakolik stavební záměr s veřejným zájmem koliduje. Pokud neexistují normy nebo metodiky národní, tak se lze chytit metodik a norem zahraničních - ať už evropských, nebo třeba směrnic světové zdravotnické organizace a podobných respektovaných institucí.

    Pokud je problém příslušný veřejný zájem formulovat konkrétně, tak se obvykle o žádný veřejný zájem nejedná. V lepším případě jde o ničím nepodložené dojmy o možných dopadech, v horším případě o klientelismus nebo korupci.

    V mém případě třeba úřad argumentoval veřejným zájmem zvaným "rizika" (kdyby byli aspoň trochu kompetentní nebo inteligentní, přišli by na to, že se pokouší formulovat veřejný zájem spočívající v ochraně zdraví obyvatel). Ovšem ona (reálně neexistující) rizika nebyl úředník schopen nijak blíže upřesnit či formulovat, natož aby je dokázali kvantifikovat - ono taky jak kvantifikovat něco, co neexistuje. Ale úřad stejně vyhrál, ikdyž v ruce nemá jediný validní argument.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A dotáh' jste to až k soudnímu přezkumu?
      ---
      Jinak ale s Vámi nesouhlasím. Veřejný zájem je většinový zájem těch, kdo tvoří veřejnost. Veřejnost tvoří ti, kdo chodí do kostela v daném místě. To je pravý význam slova "veřejnost". Je to odvozeno od slova veřeje, tedy vrata, čímž byla vždy v minulosti míněna vrata kostelní, neboť dříve se všechny úřední písemnosti vyvěšovaly na tato vrata (veřeje), aby si je návštěvníci kostela mohli přečíst. ☺
      ----
      Veřejný zájem v oboru vzhledu obce formuluje obec ve svém územním plánu. Podrobnosti tvorby a přijímání územní plánu stanoví stavební zákon a správní řád. Všichni vlastníci nemovitostí mají právo vznést k němu své námitky a připomínky a všechny námitky a připomínky musí být písemně vypořádány. A územní plán se pak stává závazným. Když se ale někdo "probudí" až když mu za plotem začne jezdit rypadlo, jest vůl. Od toho je občanem ve své obci, aby se o obecní záležitosti staral.
      Milan

      Vymazat
    2. * * * * * ! :)

      Vymazat
    3. Milane,
      územní plán, to je kapitola sama pro sebe.
      Tady například dotčení vlastníci zjistili, že změna územního plánu proběhla tak rychle, že se nestihli ani otočit. Ovšem, jak mi bylo na úřadě sděleno, "takhle, jak se to dělalo tehdy, to už nejde". Míněno že pravidla jsem nyní přesnější než před pěti lety.
      Což ovšem ty postižené sousedy asi neutěší.

      Pefi,
      pamatuji si z dřívějška, že k tomuto tématu máte co říci.

      To je dobrý postřeh: když to nejde formulovat konkrétně, o veřejný zájem nejde. To ještě někam vrazím:-)
      No, já jsem nyní nucena operovat konkrétnějšími pojmy, často i lépe kvantifikovatelnými veličinami, jako je míra oslunění, ale stejně s tím zápasím dost.
      Např.: to je hezké, že na něco existuje norma, ale tedy máme se spokojit s tím, že se něco vejde do normy? Máme také nějaký komfort bydlení (judikatorně dříve pohoda bydlení) a ten se dost často neodvíjí od naplnění minimálních norem.
      Takže co s takovým vypořádáním námitkky "norma je splněna", v podtextu trhněte si nohou?

      Vymazat
    4. Ještě si vybavuji, Pefi, jak jsem Vám sem psala, že tímto se nezabývám, že toto jde mimo mne.
      Tak jsem teď do toho spadla, samozřejmě náhodou. Přišla jsem k tomu tak, že jsem zastupovala klienta úplně v něčem jiném a když to skončilo, tak on vytáhl "ještě tohle". To vypadalo jenom jako sepsání námitek, tak OK, s tím takový problém nebyl. Ale teď už zastupuji půl ulice.
      A ještě ta druhá kauza, to je zase člověk, kterého znám od vidění. A na malém městě se prostě nehodí takové lidi posílat někam jinam, zejména když nevím, ke komu bych je tady zrovna poslala.
      Kdybych neměla strach, že je to moc konkrétní, napíšu sem, jak jsem se zúčastnila místního šetření v řízení o dodatečném povolení stavby. Sice je to přímo pomník arogance, ale toho projektanta mi bylo málem líto:-) Ale jenom málem. Nemá se snažit napasovat nepovolenou stavbu do povolených parametrů.

      Vymazat
    5. Milane, teoreticky máte pravdu - veřejný zájem je formulován územním plánem, ten je tvořen na základě schváleného zadání pro tvorbu územního plánu a následně se dají podávat námitky, se které musí být vypořádány písemně.

      Začnu od konce - viděl jste jak jsou námitky občas vypořádány ? Třeba i jedním slovem "Nevyhověno" ?

      Zadání pro tvorbu je napsáno obecně a obsahuje četné vnitřní rozpory, takže co je v rozporu se zadáním podle odstavce A je v souladu podle odstavce B a podle zadání tak lze stejnou námitku posuzovat naprosto odlišně podle toho co se komu hodí a nemá-li člověk problematiku nastudovánu podrobně, tak i čiré nehoráznosti vypadají na papíře zcela legitimně a odůvodněně schváleným zadáním pro tvorbu ÚP.

      Jinak veřejný zájem obecně není většinový zájem, ale zájem alespoň části veřejnosti.

      Obecně ve správním řádu je stanovena povinnost vlastníkům vycházet vstříc, pokud to neodporuje nějakému konkrétnímu veřejnému zájmu. Tohle je část na kterou se při územním plánování dost často zapomíná.

      Vzhledem ke korupčnímu potenciálu, který s ÚP souvisí, není vůbec překvapivé, že ÚP probíhá tak jak probíhá, tedy zdánlivě transparentně, reálně zcela nevyzpytatelně a nepřezkoumatelně.

      Vaše sdělení, že se občan má o svou obec starat zní sice hezky, ale zkusil jste si to ve větším městě v praxi ? Varianty ÚP nepřehledné, změny chaotické, změny se schvalují v balících změn, zastupitelé ani neví o čem hlasují, na to abyste vypátral do kterého balíku byla zařazena vaše žádost o změnu byste potřeboval detektiva a najednou vám dojde dopis, že vaše žádost byla zařazena do balíku žádostí XY, o kterém se zpětně dopátráte, že byl před měsícem předložen zastupitelům jako balík žádostí určených k zamítnutí, a podle toho dopadl. Pak taky zjistíte, že jediné žádosti určené k zamítnutí, o kterých se vůbec jednalo byly takové, kde byla nějaká politická tlačenka.

      Advokáta, který by se v problematice vyznal, jsem hledal dlouho - vzhledem k množství dokumentů, se kterými je nutné se seznámit, aby rámcově tušil o co jde, bych musel být milionář, abych si mohl dovolit advokáta, který začne od začátku.

      A když jsem pochopil, že nejvyšším úspěchem, kterého lze dosáhnout, je že soud rozhodne, že ti stejní úředníci se tím mají zabývat znovu, tak jsem rezignoval na vymahatelnost práva. Minimálně do doby, než na to budu mít víc času (v práci poslední dva roky bývám 6 dní v týdnu a na víc už nemám sílu).
      Konzultoval jsem to s pánem, který kdysi nad zvličilým stavebním odborem zvítězil - bylo to 5 let soudních tahanic, než to úředník vzdal.

      Vymazat
    6. Pefi, znám ty problémy.
      Jinak dobrá, ba výborná, advokátka na stavební právo je třeba zde:
      http://vyhledavac.cak.cz/Units/_Search/Details/detailFirma.aspx?id=12ce1a6f-9cd5-4dff-8918-699dcc26bf68
      Nevím, odkud jste, ale na vyhledávači advokátů podle oboru a kraje byste také mohl něco najít:
      http://vyhledavac.cak.cz/Units/_Search/search.aspx
      Milan

      Vymazat
    7. A já už jsem získala také jeden tip:
      http://vyhledavac.cak.cz/Units/_Search/Details/detailAdvokat.aspx?id=d0018f7b-7ead-43d7-83ee-1638f8b8eae5

      Vymazat
    8. Pefi,
      ale když jste nespokojený, tak to asi budete muset nechat protáhnout soudem.
      Ano, ve správním soudnictví to funguje tak, že největším úspěchem je vrácení věci, aby se tím zabývali znovu. Nahradit správní rozhodnutí rozhodnutím soudním nejde. Ale to přece jenom není vše - v odůvodnění soudního rozhodnutí by měly být nějaké pokyny, kterými se má úřad řídit. A když je nesplní, bude jeho rozhodnutí zrušeno znovu.

      Vymazat
    9. Ve skutečnosti mám možnosti dvě:

      1. Soudit se. Jelikož úředníkovi ani za opakované ignorování soudního rozhodnutí nehrozí žádný postih, tak kde není vůle, není ani cesta.
      Rozsudek (je-li na kvalitním papíře) je v případě nevůle úředníka použitelný pouze na podpal v kamnech.

      2. Kašlat na legislativu a vsadit na to, že "co oko nevidí, to srdce nebolí" a "kde není žalobce, není ani soudce".

      Variantu b) mi doporučuje v mém okolí prakticky každý, včetně některých zastupitelů ...

      Milane, díky za tip, komepetentní AK už jsme našel v místě bydliště. Teď stojím před volbou, zda investovat odhadem 200 000 Kč a stovky hodin svého času do soudních tahanic s nejistým výsledkem.

      Tato občansky správná varianta má tu zásadní nevýhodu, že příslušné úředníky vydráždím natolik, že
      1) po případném vítězství mi budou házet klacky pod nohy a ve stavebním právu mají munice habaděj, takže i vítězství mě nakonec může přijít poměrně hodně draho.
      2) v případě neúspěchu budu mít definitivně nálepku kverulanta. Geniální úřední diagnózu pro nepohodlné - paranoia kverulans - znáte? Už zase jsou tendence něco takového vytahovat na občany, kteří drze "zneužívají" právo na informace a dožadují se informací, které by měly být snadno dostupné.

      Navíc kdybych uspěl, tak to bude pro územní plánování nebezpečný precedens, takže odpor by byl opravdu značný, protože proti mě budou stát nejen úředníci, ale i mnozí urbanisté, kteří se pokouší praktikovat sociální inženýrství bez ohledu na skutečné budoucí dopady.

      Mimochodem, největším nepřítelem urbanisty jsou reálná data a kalkulačka. Jejich urbanistická dogmata se při střetu s realitou rozpadají v prach, ale to jim nebrání plánovat stále hůře obyvatelná města.

      Napřed muselo dojít k devastaci zásob podzemních vod a až pak "odborníci" přišli na to, že odkanalizovávat místo zasakování je zločin proti přírodě. Mohli se zeptat libovolného sedláka k čemu slouží v přírodě voda. A tak dešťovou odvádíme do řek, v létě pak jezdí kropící vozy, aby se ve městě dalo přežít,a mezi tím se pořádají konference o tom, že hladina podzemních vod nebezpečně klesá.

      Schválně, zde je moderní náměstí podle představ nejlepších odborníků jihomoravského regionu.

      http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/Brno_-_N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Svobody_2.jpg

      Kolik na něm najdete stromů ?
      Tohle není na soudní spor, to je na 30 ran karabáčem za zločiny proti přírodě i obyvatelům.
      -----------
      Jako racionální mi proto vychází od počátku se vydat celkem bezpečnou variantou b), tedy jako tisíce ostatních v této zemi na sebe neupozorňovat a dělat si na svém pozemku vše co potřebuji, a těch 200 000 Kč mohu použít na něco užitečného - za to je zavlažovací systém, hromada stromků a k tomu ještě (na mé zahradě nelegální) včelín ...

      Vymazat
    10. Stál jsem na třech stranách této barikády, jen na té čtvrté ne. Byl jsem jak prosazovatelem, tak odpůrcem, tak rozhodujícím úředníkem... jen voleným politickým šéfem jsem ještě nebyl. Takže ty problémy a spory stran územního plánování, územního rozhodování a stavebního rozhodování znám. Fakt jo. Z velkého města i z malých obcí, ba i z posice kraje. Podařilo se mi mnohé prosadit, podařilo se mi i leccos zmařit. A dokonce jsem i napomohl k přiměřené spokojenosti antagonistických stran a uzavření smírů. Fakt vím, o čem je řeč.
      A proto mohu směle doporučit: jde-li o malou věc, je lépe konat na černo, není-li soused udavačská samice vepře domácího. Jde-li o velkou věc, je třeba nejprve si najmout právníka a pak teprve začít konat cokoli jiného. A má-li se bojovat, je třeba začít bojovat hned proti územnímu plánu.
      ---
      V apokryfních skutcích apoštolů je obsažena skvělá modlitba, připisovaná sv. Tomáši apoštolu. Mimo jiné je v ní prosba, aby ho Bůh ochraňoval před pozorností úřadů, jinde pak "aby si mne úřady nevšímaly". Takže už tenkrát...
      ---
      Pokuty je třeba předem zakalkulovat do nákladů. Pak člověk staví svobodněji.
      ---
      Paranoia querulans je reálná a vážná diagnosta. Za bývalého režimu jsme to řešili na úřadech tak, že dosáhla-li četnost podání třídenní periody a váha spisu deseti kilogramů, podávali jsme návrh na omezení způsobilosti k právním úkonům. To dnes žel již nejde.
      (Zažil jsem i paní, která psala 4-5 podání na úřady denně. Utratila za to v dobách poštovní láce skoro celý invalidní důchod.)
      Každý úřad má nějakého svého kverulanta. Vy na něj však, podle slohu, nevypadáte.
      Milan

      Vymazat
    11. Milane, já jsem si při svém pokusu změnit územní plán dopisoval se šesti různými orgány státní/veřejné správy a celkově jsem udělal zkušenost, že svou práci nedělá pořádně skoro nikdo. Jediný, na koho nemohu říct křivé slovo, byl odbor životního prostředí. Přitom zrovna OŽP byl jediný odbor, kde jsem očekával problémy. Ale ukázalo se, že OŽP do puntíku postupuje podle metodik a zákonů - problém ze strany OŽP nebyl žádný.

      Zato jinde to byl opravdu masakr - počínaje totální nekompetencí a konče stavem, kdy zastupitelům úředníci lžou do očí. Jelikož se nahrávka nepořizuje a do zápisu se nic požitelného nedostane, tak je obrana mimořádně obtížná. A pan starosta si nepamatuje. Kontrolní orgán se usnesl, že když si starosta nepamatuje, tak se to nestalo bez ohledu na počet stěžovatelů.

      Co se týče územního plánu, po prvním nezdaru, kdy už jsem věděl, že úřad nekope ve veřejném zájmu, jsem aktivně jsem sledoval přípravu aktualizace ÚP a stejně se mi podařilo prošvihnout lhůtu pro podávání námitek. Na webu stále visela informace, že pro "moje" území bude aktualizováno nezávisle na hlavní aktualizaci a najednou vše bylo schváleno. Já naiva koukal na web a čekal až se tam objeví informace, že se aktualizuje i moje území. Správný postup asi byl každý týden jezdit na úřad a ptát se, jestli už náhodou nemají dokumenty dokončeny a nezačala lhůta pro podávání námitek.

      Paranoiu querulans lze nejspíš v člověku i vyvolat nesprávným úředním postupem, kdy si pak člověk už ze zoufalství má tendenci stěžovat na všechno.

      Vymazat
    12. Nevíte náhodou, jestli když člověk podá žádost o změnu ÚP, má nárok na informaci kdy bude předložena k projednání na zastupitelstvu ? U nás, díky projednávání žádostí v balících, je opravdu téměř neřešitelná detektivka zjistit kdy budou projednávat vaši věc - a pak vám řeknou, že je vaše chyba, že jste se nedostavil na zastupitelstvo. Přitom dělají opravdu maximum pro to, aby se v tom občan ztratil.

      Vymazat
    13. Pefi,
      ta to nevím, tak daleko ještě nejsem:-) Beru to vlastně spíše od konce.

      Ale to by přece neměl být problém zjistit?
      Pokud písemně napíšete dotaz, měla by Vám přijít odpověď.
      Nebo Vám neodpověděli?

      Vymazat
    14. Já bych tedy nedoporučovala jít cestou stavby načerno. Asi profesionální deformace. Teď mne právě asi čeká spor o odstranění jedné takové stavby a nechtěla bych být v kůži toho stavebníka. Byť mu úřad, zdá se, zatím jde na ruku.

      Pefi,
      k těm vizím urbanistům, pro odlehčení, nevím, jestli znáte toto:
      http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2013082502
      :-)

      Vymazat
    15. Podáte-li návrh na změnu územního plánu, vstupuje do hry vedle stavebního zákona též zákon o obcích a zákon o svobodném přístupu k informacím. Změnu územního plánu musí projednat zastupitelstvo a o programu jeho jednání musí být občané obce informováni nejméně 7 dní předem nejméně zveřejněním na úřední desce. Samotný návrh změn územního plánu však musí být zveřejněn na úřední desce nejméně 15 dnů předem. Požádáte-li ve svém návrhu o informaci, kdy bude Váš návrh zastupitelstvu předložen, s odkazem na zákon o svobodném přístupu k informacím a správní řád § 4 odst. 3, musí Vám být tato informace poskytnuta předem a individuálně. Samotné schvalování změn územního plánu probíhá podle části šesté správního řádu, přičemž zvlášť důležitý je § 174 odst. 1.
      Samotná příprava změny je velmi komplikovaná a vstupuje do toho ještě zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a další zákony, nejde-li o drobnou změnu.
      Velká část soukromých navrhovatelů změn vychází jen ze stavebního zákona a na správní řád a zákon o obcích přitom zapomíná.
      ----
      Co se týká černé stavby, pak samozřejmě není rozumné postavit bez povolení novostavbu na místě, kde dosud nic nestále. To je příliš riskantní.
      Ale provádět změny stavby bez příslušného povolení si již "lajsnout" lze, jen pokutu je třeba předem zakalkulovat do nákladů.
      Milan

      Vymazat
    16. Tak, podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
      Jenom teď nevím: tam jsou určité lhůty, aby odpověď nenechali na konec lhůty a projednání mezitím neproběhlo:-(
      Ono s aplikací tohoto zákona na obcích je to občas poněkud divoké, někdy o tom píše p. Pecina.

      Vymazat
    17. Já si tehdy naivně myslel, že když budu sledovat pořad jednání zastupitelstva, tak tam naši žádost uvidím. Netušil jsem, že se žádosti projednávají po balících. Takže jsem to tehdy prošvihl. Tehdy jsme taky netušil, že je systém celou řadou formálně nenapadnutelných drobností vycizelován do stavu, že běžný smrtelník nemá šanci. Naivních žadatelů, které systém semlel, jsem pak v zápisech ze zasedání v podstatě "mezi řádky" našel dost. V zápise je pak třeba pouze většička "žádost manželů XY byla zamítnuta" - nedozvíte se ani o co žádali, natož aby se dalo dohledat na základě jakých argumentů to bylo zamítnuto. A ikdyž jste na jednání osobně přítomni, a z jednání se nedělá audiozáznam, tak jste v háji. Zažil jsem, že jeden úředník zastupitelům pomocí 10 prokazatelných lží vysvětlil, proč je potřeba žádost zamítnout, a obelhaní zastupitelé ji v dobré víře zamítli. A vyřčení těch 10 lží se nedá prokázat. A podobných drobných pastiček, na které normální občan není nachystán, je v systému hromada.

      O problémech s přístupem k informacím píše nejen pan Pecina, ale také pan Kužilek - jeho poradna je neskutečných příběhů o tom ,jak to tady ne-funguje, překvapivě plná:
      http://forum.otevrete.cz/viewforum.php?f=1

      Vymazat
  4. Že na něco existuje norma, ale tedy máme se spokojit s tím, že se něco vejde do normy? Máme také nějaký komfort bydlení ...

    Norma obvykle definuje minimální požadovanou úroveň, jejíž nesplnění prokazatelně způsobuje škody.

    Norma mnohdy nestanovuje úroveň přiměřenou obvyklou nebo vhodnou, ale defninuje co je již prokazatelně nevhodné.

    Lepší normy (nebo zahraniční doporučení) často obsahují údaje dva - minimální požadovanou hodnotu parametru a také doporučenou hodnotu parametru.

    Vím, že u nás se často mluví pouze o tom prvním. Ale často se dá najít něco, o co se lze opřít.

    Pohodu bydlení narušuje nějaký parametr, který by mělo být možné kvantifikovat a vyčíslit nakolik došlo k jeho zhoršení a na co konkrétně to má vliv - dnes se dají dohledat odborné studie na kde co.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je logicky řečeno to, co jsem napsala do vyjádření právnicky.
      Akorát o tom, že ta norma může být dvojí, jsem nevěděla.

      Vymazat
    2. Já se s tím poprvé potkal třeba u vzduchotechniky - kvůli hluku jsou předepsané maximální povolené rychlosti proudění vzduchu v potrubích a německá norma obsahuje kromě maximálních rychlostí ještě rychlosti doporučené, které zajistí, že je budova reálně obyvatelná.

      Vymazat