čtvrtek 7. května 2015

Stres jménem dovolená

Nějak to neumím.

Přiznávám se, to s tou dovolenou pořád nechápu.
Lidé řeší už od podzimu, kam pojedou v létě, pak jedou, patrně nadšeně, a pořád fotografují, co vidí. A hned, jak se vrátí, už uvažují, kam pojedou příští rok.
Je fajn, že jsou spokojení. Ale já tohle neumím.

Nemám ráda cestování, na cestách jsem nejistá a mívám různé zbytečné obavy.
A úplnou averzi mám k balení zavazadel.
Ano, většinou si nakonec dokážu z takové cesty něco odnést, zajímavých prožitků si přivezu hodně a také si leccos promyslím, protože na cestách ráda mlčím a dívám se z okna dopravního prostředku. Ale celkově pro mne každá cesta představuje stres.
Zato doma jsem tak šťastná; nejraději bych z domova neodjížděla vůbec.
Já si na dovolenou nejezdím odpočinout. Nevím, od čeho? Od domova, od toho kolotoče, od práce?
Ale já mám svou práci ráda, mám ráda svůj domov a domácí stereotyp mi vůbec nevadí. Jsem šťastná, když je vše tak jako jindy, když můžu vstát, zapnout rádio, uvařit všem čaj, ustlat postele, dohlédnout na to, co si děti oblékají, nachystat svačiny do školy. Vlastně mne to baví.
Tak proč bych se těšila, až z toho odjedu? Až z toho, jak se říká, "vypadnu"? Já nechci nikam vypadnout, chci zůstat doma.
Připadá mi to absurdní: lidé investují tolik peněz do pěkného bydlení, aby se pak stále těšili, až z něj odjedou někam pryč?

Jenomže tohle nikomu nevysvětlím.
Dnešní doba si žádá cestování. Skoro to vypadá, že kdo to odmítá, je úděsně povrchní. Jsou na to také různé pejorativní výrazy, třeba pecivál nebo zápecník. Protože kdo je rád doma a nevystrčí nos za humna, nemůže rozumět tomu, jak to ve světě chodí. Je to omezenec. To dá přece rozum.

Achjo.
A tak se mi stává, že balím a už se těším až budu vybalovat. Těším se, až se ráno v sobotu vzbudím ve své posteli, zapnu si svůj kávovar, vezmu si časopis a dám se do čtení. Protože mne tak baví povalovat se v sobotu dopoledne v posteli, pít kávu a číst Vesmír, zatímco si děti hrají počítačové hry, které mají o víkendu povolené. Baví mne to určitě víc než vláčet se do nějaké tramtárie. A předtím balit zavazadla!

Proto jezdím obvykle jen na cesty, z nichž se nemohu jen tak vymluvit.
Zpětně se divím, že jsem se před lety vydala do Indie, to mne nepřestává překvapovat. Jednou to výstižně shrnul jeden můj kamarád: "Tys byla v Brně, v Olomouci a v Indii". Ale cesta to byla velmi přínosná, přijela jsem úplně osvěžená.
Jinak jezdím jen na dovolené s rodinou po České republice a když to musí být, do okolních zemí. Nebo na Silvestra do Záhřebu. Poprvé jsem jela nejistě, podruhé to bylo už mnohem lepší a kdybychom tam jeli potřetí, pojedu k našim přátelům už jako domů. Jenomže příště už tam nepojedeme, protože přátelé se ze Záhřebu stěhují. Škoda, na chorvatské Silvestry jsem si rychle zvykla.

A teď jedu, poprvé po letech, na dovolenou bez rodiny. Na dlouho plánovaný výlet, jen na několik málo dnů. Navštívit přítelkyni, která žije už několik let v cizině.
Uvědomila jsem si, že poprvé za dobu našeho manželství odjíždím na delší cestu bez manžela.
Achjo.
Píšu seznam, kde mají děti v který den být a co mají mít s sebou.
Řeším různé problémy, které mi jindy ani nepřijdou na mysl. Zapomněla jsem, jaký mám limit na kartě k účtu, větší platby platí vždycky manžel. Banka mi také poslala kartu k jeho účtu, ale nepoužívám ji a neznám její PIN. Tak tedy s sebou hotovost. Ale kolik?
"Vždyť můžeš platit všude kartou," říká mi manžel, který cestuje mnohem více než já a pár dnů mimo domov jej stresuje asi tolik jako vycházka do lesa.
"Můžu, jenže moje je horší a k té tvojí nemám PIN!"
Na internetu prohlížím stránky hotelu, kde budeme ubytované. Nejmladší přijde, vyleze mi na klín a ptá se:
"Proč si prohlížíš obrázky?"
"Dívám se, kde budeme bydlet na výletě s tetou. S tetou, kterou neznáš."
"A jakou budeme mít maminku, až tam budeš bydlet?"
Zamrazí mne a hned vysvětluji, že bydlet tam budu jenom pár nocí. A pak zase přijedu zpět. Tak jakou jinou maminku by měl mít?
Ze skříně jsem vytáhla jeden rozměrnější šátek a zkoušela si jej uvázat po muslimském způsobu. Možná to budu potřebovat! Trochu mne vyděsilo, když jsem se tak viděla v zrcadle.

Čekání na odjezd mne stresuje, zmocňuje se mne cestovní horečka.
Už abych byla na cestě.
Už abych byla zpět.

37 komentářů:

  1. Cestovani zabiji predsudky, bigotnost a uzkoprsost.
    Mark Twain

    Kdo nikdy neopustil svou vlast, je plny predsudku.
    Carlo Goldony

    Smyslem cestovani je regulovat predstavu realitou.
    Samuel Johnon

    OdpovědětVymazat
  2. Nedá mi navázat na první post..
    Svět je kniha a ti, kdo necestují, čtou jen jednu stránku.
    sv. Augustin (354–430)
    Letos jsme byli v Emirátech, Rakousku, za pár dnů letíme do Londýna, v létě na měsíc do Číny. Syn navíc týden na českých horách, nyní týden v GB, v létě navíc tři týdny jazykový pobyt u Mnichova.
    Nejvíc komunistům vyčítám absenci kvalitní jazykové vybavenosti a držení v kleci. My doháníme co, se dá s velkou radostí. Syn je už nyní jazykově zdatný světoobčan. A větší vlastenec, jako jeho rodiče. I o tom to je.
    Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,to je fajn, ale každý si tohle nemůže dovolit, asi tak , ne?Jinak tomu rozumím,i moje kolegyně , obvoďačky ,jsou již zcestovalé.

      Cestovala jsem víc než dost a nyní jsem vděčná a ráda za to, že mohu být v klidu doma ,nemusím a ani nechci nic dohánět, prostě každý to má jinak.
      Dospěla jsem k tomu, že nejsem vůbec spokojená tam,kde se děje bezpráví , cítím úplně fyzickou nevolnost ,když tam jsem.

      Dita

      Vymazat
    2. Dito, obvody a tedy obvoďačky byly zrušeny před více, než 15 lety. Praktičtí lékaři jsou prokazatelně nejbídněji placený segment celého zdravotnictví. Nevím, kde pracujete, ale tato osobní frustrace sem jistě nepatří.

      Cestovat se dá různě, za různé peníze. Kdysi jsme jeli Rakousko a Německo stopem. Po "revoluci" jsme jezdili rezavým Favoritem, zadní sedačky nechávali doma (ve sklepním prostoru, který jsme prohlašovali naším bytem), jedli konzervy a polystyrenový chléb, spali na u benzinek v autě. Časem a díky tomu, že oba pracujeme jako barevní (nejsme zaměstnanci), tak se útrata za dovolenou (ze začátku nikoliv komfort) měnila, ale až nyní skoro po třiceti letech trajdání budeme do Číny částečně využívat cestovní kancelář. Jinak jsme si cestovkou sami. Stačí umět základní světový jazyk, nebýt líný, vědět, co se chce a zařídit si to.

      Určit priority - roky jsme bydleli v banánových krabicích, protože při pohledu na hromádku peněz nám její určení bylo jasné - radši cesta, než nábytek.
      Nevěřím, že někdo necestuje proto, že nemá peníze. Jen asi nemá peníze na plně zařízený "komfort" s vyděračskou českou cestovkou. Jistě má peníze na autobus a stan na Slapech, nebo vlak a hostel ve Vídni.
      Je to o prioritách - kolik pravidelných kuřáků a pijáků piva prohlašuje, že nemá na jídlo. Někdo prostě nechce - jistě nemusí, ale irituje mě, když to vydává jako cnost, nebo jako ublíženost..

      A aby to nebylo vztaženo na Chris (ta cnost) - jsem si jista, že přijede s očima navrch hlavy, nabušená zážitky a objektivními informacemi. A nevěřím, nevěřím, že nepojede znovu :-)
      Ela

      Vymazat
    3. Elo, Vy žijete na jiné planetě. Emiráty, Londýn, měsíc v Číně. Vaše knížecí rady jsou mi na nic, už jen kvůli tomu, že mi zaměstnavatel nedá vcelku dovolenou delší jak 14 dní. Mimoto jako zaměstnanec v závislém pracovním poměru nemám možnost optimalizovat daňový základ, využívat nákladové paušály, platit minimální pojistné z polovičního vyměřovacího základu. Takže jak to vidím, asi na dovolenou letos do Číny zase nepojedu :-)
      Voloďa

      Vymazat
    4. Voloďo, já žiju na velmi přízemné, reálné planetě, kde se nefňuká, ale přemýšlí, jak to udělat, aby to šlo. Opět si tady foukáte zaměstnanecké bebí, které vychází z tendenční mediální masáže. Ujišťuji Vás, že moji zaměstnanci vedou ve srovnání se mnou život - totální leháro (pravidelný, jasně určený měsíční příjem, nároková, zaručená placená dovolená, volné víkendy a svátky, právo na polední pauzu, jistotu plynoucí ze zákoníku práce, peníze v nemoci, jistotu peněz v těhotenství, mateřství, případné invaliditě, dávky z úřadu práce, daňové dorovnání pro případ, že nějaký ten den v roce nepracují atakdálatakpodobně).
      Ale k Vašim argumentům - intenzivní hezká dovolená se dá absolvovat i za kratší dobu, než 14 dnů - co jste tímto jako myslel?
      Ela

      Vymazat
    5. Elo,
      chápu Váš přístup, ale je to tak - každý to má jinak.
      Je určitě spousta lidí, kteří necestují kvůli nedostatku financí, ale jak vidno z mého "povzdechu", není to jen otázka peněz.
      Ani jeden přístup nelze vydávat za ctnost.

      K těm financím ještě poznámka: je potřeba rozlišovat, pokud cestuje student, který skutečně asi moc peněz nepotřebuje, případně může cestování zkombinovat s možnostmi výdělku v různých studentských programech, a pokud máte jet někam třeba s pětičlennou rodinou.

      Jinak máte pravdu, to je jasné, přivezla jsem si spoustu zážitků a informací, ale to jsem čekala předem:-)
      A jestli pojedu znovu - myslím, že asi pojedu, zase třeba za pár let někam vyjedu. I když, kdo ví, třeba i dříve, teď jak budou děti větší. Já nevím, uvidíme.
      Pro mne je to také otázka toho, s kým cestuji a také - nejezdím klasicky turisticky. Výběr destinace se u mne řídí nikoliv tím, že "tam se chci podívat", ale často tím, že tam někdo je, za kým jedu. To je velký rozdíl.

      Vymazat
  3. To vám to klasici nandali milá Christabel! Styďte se! Jak s tímhle přístupem chcete být free a cool? A to už vůbec nemluvím o in.

    Mohlo by se vám také stát, že dopadnete jako ten bigotní a úzkoprsý omezenec Kant, co nikdy z toho svého Konigsbergu nevytáhl paty.

    Hamilbar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. erratum
      Königsberg - Akademie Berlin asi 700 km,
      po silniici Lietuva-Polska-Deutschland

      Vymazat
    2. Děkuji za upřesnění. Ve svých třiašedesáti skutečně vytáhl paty do Berlína když ho přijímali do Pruské akademie věd. Takže Christabel; již teď jste na tom lépe než on.

      Hamilbar

      P.S. S takovýmito znalostmi se dáma určitě nemusí stydět se podepsat.

      Vymazat
    3. Hamilbare:-)
      k bigotním a úzkoprsým omezencům se vehementně hlásím!
      To jsem přesně já:-)

      Vymazat
  4. Domasedka! Tak si říkám já! A jsem ráda, že v tom nejsem sama. U moře jsem byla za celý život dvakrát (plus jednou u Atlantiku - to bylo ale dechberoucí), letadlem jsem letěla taky dvakrát (tam a zpátky). Takže když "cestování", tak většinou po Čechách, manžel má rád Rakousko, to je skoro jako po Čechách. Nechybí mi to, ale možná se na starý kolena ještě rozhoupám. Kvůli dětem. Těm bych větší rozlet přála...
    Někdy si představuju takovou tu bílou pláž s palmama a smaragdový moře. Takový ostrov spíše opuštěný. Ale řekla bych, že to mám jako nějakou náhražku klidu a míru, který (zatím) marně hledám uvnitř sebe. Ale myslím, že až ho najdu (pracuju na tom), tak ta představa zmizí...na to se těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm, někdy si říkám, jestli má nechuť k cestování nesouvisí s takovou tou vrozenou spokojeností, která mi byla dána. Prostě se mi obvykle líbí tam, kde jsem, nepotřebuji nic hledat nikde jinde...

      Vymazat
  5. "Připadá mi to absurdní: lidé investují tolik peněz do pěkného bydlení, aby se pak stále těšili, až z něj odjedou někam pryč?"

    Chris, většina lidí nemá doma útulný domov, ale pouze noclehárnu, kde se nemohou ani realizovat, ani relaxovat. Viděl jsem několik drahých bytů i pár drahých domů, kde bych bydlet opravdu nedokázal. Jsou to naleštěné noclehárny.

    Z noclehárny rádi prchají do nudných destinací, kde většinu doby dělají to, co by dělali doma, kdyby doma bylo příjemně - a říkají tomu dovolená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi není náhoda, že s rostoucí hustotou osídlení roste množství strestu, depresí, a schizofrenie - a lidé prchající na dovolenou prchají z toho, co jim architekti naprojektovali a urbanisté vnutili - prchají do prostředí, které je opakem toho, kde v podstatě nedobrovolně bydlí.
      Jak už jsme psal - přečetl jsem poměrně dost textů o urbanismu bohužel závěry jsou takové, že čím více se nám urbanisté snaží vnutit své univerzální dobro, tím hůře se v tom žije a bydlí, tím víc to nás všechny v celkových nákladech stojí a také tím větší škody na zdraví (fyzickém i duševním) jsou na nás páchány.

      Vymazat
    2. Výše uvedené píši z pohledu člověka, který má k cestování neutrální vztah, který navštívil víc než 20 zemí a 4 kontinenty. A měl jsem možnost bydlet jak ve třech útulných domovech (dílo rodičů i obou větví prarodičů), tak v noclehárně (3 různé byty) a tak vím, že většina obydlí ve městech (včetně mnohých honosných vil) jsou neútulné noclehárny, kde si přítomní lidé nutně lezou na nervy.

      Vymazat
    3. Pefi, to je velmi sugestivní teorie. Pokud to platí, tak my jsme výjimka. Máme skvělý domov, stavěný na míru našim potřebám. Shodli jsme se, že model: byt ve městě a chalupa na venkově není pro nás. Situaci, kdy se celá rodina dvakrát týdně sbalí a harcuje, dvakrát týdně se vybalí, aby se zase za chvíli balila.. a nikde nemá všechno, co potřebuje, se nás netýká - oba dva jsme v tom vyrostli a nesnášíme to. Takže nemizíme na víkendy za roh, ale mizíme často někam do jiného prostředí. Rozšiřuje rozsah vnímání našich lokálních problémů a konkrétně mou osobu nesmírně uklidňuje a nabíjí. Uschla bych, kdybych neměnila vzduch :-) Ela

      Vymazat
    4. Mimochodem, průměrná obytná plocha obydlí v ČR je 50 m2, v západní Evropě je to 75m2, v Dánsku (jedna ze zemí na světě kde se lidem nejlépe žije a jsou nejšťastnější) je to cca 130 m2, a pak Austrálie a USA to mají v průměru kolem 200 m2.

      Tímto parametrem ČR patří ne do střední, ale jednoznačně do východní Evropy.

      Vymazat
    5. No nevím. Manželka našich 73 m2 zarputile den co den vytírá a luxuje (samozřejmě nikoliv kvůli mě) skoro až do vysílení. Kdybychom bydleli v Dánsku, tak už jsem patrně vdovec :-)
      Voloďa

      Vymazat
    6. Menší byt je také otročina, protože nemáte kam dát věci a pořád jen něco někam přeskládáváte. Řešení je potřeba hledat v minimalismu.

      Když jsem tvořil plán svého vysněného domu, tak uklízitelnost byla jedním z klíčových parametrů, stejně jako členění obydlí do zón tak, aby se špína zbytečně neroznášela. S uklízitelností souvisí existence šaten, skladů, vestavných úložných prostor a také následné minimální členění ploch. Pak zametání a luxování zvládne i robotický vysavač.

      U nás (v ČR) je jedním z hlavních problémů obrovské množství prachu ve vzduchu, ale i tomu se dá úspěšně čelit (vzduchotechnika s filtrací), co se týče prachu z oblečení, tam pomůže sušička.
      Další věcí je vhodná volba povrchů, které musí být snadno uklízitelné - designové produkty jsou mnohdy zoufale nepraktické a na údržbu by to chtělo služebnictvo.

      Vymazat
    7. Jojo, souhlasím, 67m2, manželka na stará kolena si doplňující kvalifikaci - studuje komb. studium - 2 odpoledne týdně v průměru+zkoušky+haldy prací. Dvě pubertální děti na 10m2 z toho. Nic moc.

      A naše firma se rozhodla vybudovat si nové sídlo, kde bude spousta zasedaček, foccus rooms, phone boots, kuchyněk, fotbálků, pingpongových stolů - akorát pro 250 lidí tam bude akorát 60 míst k sezení. Že máme dělat z domova, že je to KAŽDÉMU příjemnější. A do smlouvy nám před časem dali, že si mají nárok přijet zkontrolovat domů pracoviště...

      Uvažuji o kanceláři, ale stejně ji nemohu jako zaměstnanec odpočítat z daní....

      Vymazat
    8. Pefi,
      s tím bydlením máte možná pravdu.
      Zobecnila jsem své pojetí - náš domov se mi líbí, i když jsme netvořili od základu, ale rekonstruovali starý dům, což pochopitelně přineslo určitá omezení. Ale já jsem tu moc spokojená, dobře se mi tu bydlí.
      Proto by se mi celkem líbila i dovolená ve stylu zůstat doma a vyjíždět po okolí - památky, zoo, různé zajímavosti, koupání, restaurace, dětské atrakce. To by mi vůbec nevadilo, ale je pravda, že tento způsob trávení dovolené má nevýhodu (alespoň pro nás), že nás vždy dožene práce. Prostě nevypneme.

      A celkem i uznávám, že je dobře jednou za čas změnit na chvíli vzduch, už jenom proto, aby člověk něco viděl a také aby ocenil domov - více si ho pak vážím:-)

      Variantu bydlení + chalupa na víkendy a léto také nepreferuji, nejsem zrovna nadaná hospodyňka a kdybych měla ty domácnosti dvě, to by mne nebavilo a unavovalo.

      Karle,
      tak to si budete jezdit na dovolenou do práce:-)
      Ale bez legrace - nevypadá to moc promyšleně. Já si právě myslím, že chodit pracovat do práce a domov si nechat na soukromý život není vůbec od věci. Při stěhování jsem tady doma záměrně zařídila pro sebe jen minipracoviště, protože už mi končila mateřská a řekla jsem si, že se budu snažit nepracovat z domova.

      Vymazat
    9. Ještě jsem zapomněla.

      Karle,
      ujednání v pracovní smlouvě, že Vám zaměstnavatel může chodit domů kontrolovat pracoviště, je podivné. Máte ve firmě zřízené odbory?

      Vymazat
    10. To bylo v asi 29. dodatku k pracovní smlouvě, který vždycky vypadá tak, že 1. firma vám uděluje pololetní odměnu XX XXX Kč splatnou k ... a 2. pracovní smlouva se doplňuje o tato ustanovení: nnnn . Po těch 10 letech už nikdo neví, co všechno je ve smlouvě. Chtělo by to publikaci "úplného znění." :) (Trošku sviňárna, takto spojit roční odměny...)

      Jsouc mezinárodní korporace, tak mezi sprostá a politicky nekorektní slova patří třeba "odbory", "zákoník práce" apod. Nicméně odbory v naší branži by nejprve někdo musel založit jako svaz...

      Nicméně "Betriebsrat" v SRN ještě mají, předloni si dost zabojovali a hodně přemýšlím, jestli by nebylo na místě mít Evropskou radu zaměstnanců, kvůli participaci. Ale zřejmě to nejde, máme společnou matku mimo EU. (Kdysi jsem do jedné v předchozí práci dosti úspěšně kandidoval, zaměstnavatele to stálo spoustu práce prosadit svého kandidáta.)

      Vymazat
    11. Karel: Pracovat z domu lze, ale nemáte-li extrémně pevnou vůli, tak bez toho, abyste si doma vytvořil prostorově oddělenou kancelář, to půjde hodně špatně. největší pracovní výkony jsem podával, když jsem kancelář sdílel s jedním nebo dvěma kolegy. Ve čtyřech už jsme se navzájem rušili, zatímco ve dvou nebo třech jsme se udržovali v chodu.

      Vymazat
  6. Děkuji za komentáře a zdravím z Ankary:-)
    nepřihlášená Chris

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejdepresivnější sídliště jsem viděl v Turecku (Istambul), jinak mě Turecko příjemně překvapilo - je jejich turek (kafe) bylo silné a vynikající, stejně jako čaje, které jsem si odtamtud dovezl.

      Tolerance místních muslimů v mešitě k mému kolegovi, který se coby turista choval jako naprosto retardovaný ignorant, mě ohromila - (už jsem měl chuť ho zabít sám), oni ho pouze ve vší slušnosti asi po stopadesáté nepustili dovnitř ...

      Ať se vám tam líbí :-)

      Vymazat
    2. Pefi - sorry, ale IstaNbul :-)
      Chris, z věty o zkoušce šátku jsem měla dojem, že jedete do Saudí. Turecko je nádherná přátelská země. Napište zážitky podrobně!
      Ela

      Vymazat
    3. Pefi, Elo, děkuji,
      Zážitky napíšu určitě, dojmů mám velice mnoho.
      Jednak z turistického Turecka a mešit, do kterých chodí turisté, ale take z toho druhého a z mešity, kam jsme mohly jen do ženské části,
      Myslím, že to zde vytěžím důkladně, začnu hned, jak se vrátím,
      nepřihlášená Chris

      Vymazat
    4. Ela: Máte pravdu - Istanbul.
      Chris: Zajímavé bylo přečíst si turecké noviny vycházející v angličtině - náš svět z jiné perspektivy. Pobavila mě anketa "koho byste nechtěli za souseda" - přes 90 procent turků by vedle sebe nechtělo ateistu :-)

      Vymazat
  7. Jsem také zápecnický pecivál. Leč dobře jsem se oženil a má paní dbá na to, abychom každý rok jeli někam na dovolenou - někam, kde jsme ještě nebyli, a také někam, kam jezdíme vždy. Razila vždy zásadu, že rodinu to stmeluje a hlavně děti to potřebují. A má v tom nepochybně pravdu - i v době puberty, i v dospělosti se kluci zajímali a zajímají o to, kdy a kam pojedeme společně, stále společně, na dovolenou. Což je milé a radostné, protože během roku je už tak často nevídáme, už se nevracejí na každý víkend. A musím dát za pravdu předdiskutérům, že to cestování otevírá obzory a současně vrací člověka do reálu: něco jiného je hloubat v učených knihách o antice a něco úplně jiného pak ty vykopávky třeba v Knóssu vidět.
    Milan
    N.B. (jen pro paní Christabel!): před společnou dovolenou si vždy všichni zajdeme na zpověď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      s tím, že cestování otevírá obzory, samozřejmě souhlasím.

      My také uznáváme, že rodinná dovolená je potřeba, a jezdíme - dosud ale výběr destinací a způsob trávení dovolené přizpůsobujeme jim. Letos se chystáme na Lipno, už jsme tam jednou byli, když byla nejstarší maličká, moc se mi tam líbilo, tak se těším.

      Tohle byla zajímavá výjimka, že jsem jela někam sama, což bylo dáno tím, že jsem jela navštívit přítelkyni. (A na takovou cestu bych děti ani nevzala - protože to, co si z toho vzhledem k věku odnesou, by bylo neúměrné obtížím takového cestování.)
      Ale zrovna včera manžel říkal něco o tom, že si to mohu příležitostně zopakovat - asi byl rád, že má doma pár dní klid:-)

      Vymazat
  8. Přijela jsem domů, musím se rozkoukat a hned budeme, doufám, pokračovat v normálním provozu.
    A zjistila jsem, že moje nepřítomnost, která znemožnila moderovat diskusi, byla využita k porušení toho, co jsme zde nedávno deklarovala.
    MaB, respektuj prosím moje přání. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  9. Zdravím.

    Ad dovolená: Letos poprvé jsme našli odvahu jet v době dětského tábora pryč z republiky. Synovi bude už 18 (oddíl vede s jinými) a dceři 15 (je naposled jako účastník). To co se nám už kolikrát stalo, že jsme jeli pro jednoho z nich kvůli angíně, alergické reakci, horečce... . Je to stanový tábor s nízkou "civilizační úrovní" (jeden kabel elektriky a jedna plastová roura vody z 0,5km vzdálené samoty), takže v případě nemoci toho moc nezvládnou...

    Letos jsem chtěl jet po stopách pár let staré "pánské jízdy", kam jezdím se spolužáky z gymplu + jejich dětmi (obojího pohlaví) do Dánska. Líbilo se mi, že se tam dá stanovat za pár drobných i zadarmo a většinou tam mají WC a vodu k dispozici. To vše na břehu Baltu. Jenže jsme vyměkli a nakonec si objednali chatičku v kempu... A možná zrušíme i mezizastávku v německých Tropical Islands, kde jsem chtěl přespat.

    To ale všechno (radosti puberty, stresy přijímaček, maturit a zase přijímaček - a možnost být tu a tam bez dětí) máte Christabel myslím ještě před sebou... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      to zní dobrodružně, já na stanování nejsem:-)
      Už jsem asi stará, nejezdím totiž nikam, kde nemám postel, sprchu, elektřinu a všemožné moderní vymoženosti. Takže bych řekla, že chatička v kempu není zase taková rozmařilost:-)

      Vymazat
  10. Guru Jára také rád cestoval, až docestoval:
    http://zlin.idnes.cz/filipinska-policie-zatkla-jaroslava-dobese-odsouzeneho-za-znasilnovani-studentek-gk6-/zlin-zpravy.aspx?c=A150518_092611_zlin-zpravy_ras
    Dal bych to k tomu článku, co jste tu o něm měla, ale nemám čas ho hledat.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, všimla jsem si dnes titulku.
      Ten měl k cestování ani docela jiné motivace než velká část lidí.
      Článek byl myslím ještě na starém blogu.

      Vymazat