pondělí 18. května 2015

Vydřidušská korporace kontra chudý venkovan

Dějství třetí, poslední

Své civilní kauzy zde obvykle příliš nekomentuji, ale u této jsem učinila výjimku. Nejprve jsem popisovala, jak jsem si zpestřila nudné jednání, a potom jsem se rozplývala nadšením nad rozsudkem odvážného soudce.

Samozřejmě, že proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání.
Žalobce, právní nástupce jedné společnosti poskytující spotřebitelské úvěry, sídlící pochopitelně v jednom evropském daňovém skororáji, nemohl nechat bez povšimnutí, že byl v řízení neúspěšný. Mému klientovi s tím naštěstí nevznikly další náklady, které by nemohl financovat, protože já coby zástupkyně pro toto řízení jsem mu byla ustanovena soudem na náklady státu z důvodu jeho špatné sociální situace a jeho osobní účast u projednání věci již nebyla nutná.
A tak jsem byla předvolána k jednání odvolacího soudu.

Bylo to ve věci třetí jednání, neboť proběhla dvě prvostupňová. Jakmile jsem dorazila ke dveřím jednací síně, oslovila mne na chodbě zástupkyně protistrany, zase jiná než ti, kteří za jejich kancelář přijeli k soudu minule a předminule. Byla to velmi mladá kolegyně, ještě patrně koncipientka, a musím říci, že velice milá.
Kdo ovšem milý nebyl ani trochu, jsem byla já.

"Víte, jsem ráda, že jste tu s předstihem, mám pokyn zahájit jednání o smíru," začala velmi přívětivě. Následovala klasická palebná příprava na téma, jak jsou přesvědčeni, že rozsudek soudu I. stupně není správný a v dalším řízení bude změněn, protože už mají zase čerstvou judikaturu atd., atd.
Poslouchala jsem netrpělivě.
"Můj klient ze spisu zjistil, že finanční situace vašeho klienta není příznivá," pokračovala kolegyně.
"To není, ale to tvrdíme od začátku."
"A tak bychom vám chtěli nabídnout narovnání v tom směru, že..."
"Kolik?", přerušila jsem ji příkře. Nebudu chodit kolem horké kaše, když jde o peníze, na to dneska nemám náladu.
"Můj klient zhodnotil, že váš klient mu asi celou částku není schopen zaplatit...".
"To tedy není, protože neměl ani na jízdenku a k jednání soudu prvního stupně šel z té vesnice, kde bydlí, pěšky. Musel stávat ještě v noci," nesnažila jsem se o vlídnost.
"Aha, chápu."
"Narovnání... a to jste nemohli oznámit dříve, než jsem sem jela? Pokud byste to udělali, mohla jsem si ušetřit cestu. A k prvstupňovému jednání jezdili vaši kolegové nepřipravení. Ignorovali výzvy soudu k doplnění tvrzení, muselo se kvůli tomu odročovat. A navíc, jistina byla přece uhrazena, taháme se tady jenom o sankční plnění a penále," vypočítala jsem všechny křivdy a vynechala jen tu, že mi nechutnal oběd. Všechno to byla pravda. Ano, jistina dluhu je už uhrazená. Ale sankční plnění a úroky, které žalobce požaduje, dosahují skoro dvojnásobku původní jistiny.
"Ano, to je mi líto," zachovala si kolegyně obdivuhodnou vstřícnost.
"Tak kolik chcete? Protože můj klient nemůže zaplatit nic," trvala jsem si na svém. A hlavně, já nechci, aby něco musel platit, pomyslela jsem si. Nemínila jsem protistranu šetřit, proto jsem pokračovala: "A chci vás upozornit, že já pokládám rozhodnutí soudu prvního stupně za správné. A pokud ho tady změní," ukázala jsem na dveře, za nimž zasedal odvolací senát a do kterých jsme měly být každou chvíli zavolány, "tak si myslím, že to je na dovolání. A já to tím nejvyššákem protáhnu, i kdybych to měla platit ze svého," dodala jsem výhrůžně. Beztak to ze svého platit nebudu.
"Tak ve hře je i varianta, že bychom od dalšího vymáhání dluhu upustili. Projednám to hned telefonicky."
Šla si zatelefonovat a potom se vrátila: "Nabízíme vám narovnání, závazky budou pokládány za uhrazené."
A je to tady.
Jistěže. Jsme si jistí, že vyhrajeme, máme na to judikaturu, ale z lidumilnosti to vymáhat nebudeme. A tomu mám věřit? Ani omylem. Bojí se. Bojí se, protože rozsudek soudu I. stupně je odůvodněný tak kvalitně, že kdyby se udržel, a to není vyloučeno, vymahačská firma má problém.

Ocitla jsem se před úplně klasickým advokátním dilematem, které ovšem není dilematem, protože je dopředu vyřešené. Musím tu nabídku přijmout, je pro klienta příznivá. Příznivějšího výsledku, než že nebude platit nic, můj klient nemůže v tomto řízení dosáhnout. Ale ... jestliže ji přijmu, řízení skončí a odvolací soud nebude ve věci rozhodovat. A já jsem tak moc zvědavá na to, co s prvostupňovým rozsudkem odvolací soud udělá! Zruší, nebo potvrdí? Protože kdyby se to udrželo... to by mohlo znamenat určitý průlom do stávající judikatury, korporace by se možná dostala do defenzívy i v jiných řízeních.
Jenomže já nezastupuji v jiných řízeních, ale v tomto. Nemám na vybranou, tohle musím přijmout.

Smíření bylo dohodnuto.
Usoudila jsem, že teď už bych mohla být milá i já, když ošklivá protistrana nabídla tak vstřícný krok, a tak jsme si se zástupkyní protistrany vyměnily pár zdvořilostních frází.

Senát nás zavolal do jednací síně.
Žaloba byla vzata zpět, vyslovila jsem s tím souhlas. A rozsudek odvážného soudce byl z tohoto důvodu zrušen.
Korporace nebyla úspěšná, z nárokované částky neuvidí ani korunu.
Přesto si nejsem jistá, zda opět nevyhrála.

20 komentářů:

  1. Oholí jiné, neboj se:-(
    Mimochodem, nechutný oběd by mne znechutil ze všeho nejvíc a pokládal bych to za nejvyšší možnou újmu:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak, zahojí se jinde, nebojím se o ně:-(
      Oběd nebyl všechno, ještě se o mne pokoušela nějaká chřipka, tak to bylo hlavně příčinou mé rozmrzelosti. To pak musí být skutečně neodmítnutelná nabídka, abych na ni kývla:-)

      Vymazat
  2. I když byl rozsudek zrušen, mohl by být publikován.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      úvahami v tomto směru se také zaobírám.
      Ještě si to promyslím.

      Vymazat
  3. Pane jo, to jsou zajímavé konsekvence!! Někdy si říkám, že jsem místo matematiky měla jít v mládí studovat právo. Užila bych si u toho patrně stejně napínavé případy/příklady :).

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      to ano, až mne někdy překvapuje, jak je to dobrodružné:-)
      Ovšem, ne vždycky.
      Jenomže takové povolání není asi žádné, aby to bylo stále zajímavé a žádná rutina.

      Vymazat
    2. Na druhou stranu rutina začíná ve chvíli, kdy člověk svůj obor už bezpečně ovládá. Takže přibývající rutina v práci je vlastně znakem vysoké odbornosti :) a to je dobré, ne?
      Rutinní pracovní úkoly mě samozřejmě taky nebaví, snažím se to řešit delegováním na mladší kolegy, oni to koneckonců udělají místo mně rádi a s chutí :).

      Ivana

      Vymazat
    3. Matematika je určitě zajímavější a dobrodružnější a pokud zrovna nepracujete ve finanční sféře na vymýšlení fikanějších způsobů na odrbání lidí, můžete mít trvale čisté svědomí. A také jsem neslyšel o tom, že by matematikové měli stejně jako právníci tak velké nebezpečí vyhoření nebo alkoholismu.
      Sám bych raději studoval matematiku, ale nejsem na to dostatečně inteligentní.
      Milan

      Vymazat
    4. Ivano,
      tak zrovna včera jsem konstatovala, že teď v posledních dnech píšu samé věci, které musím nastudovat a nic rutinního (míněno že vezmu 100x použitý náš vzor a dosadím tam jména), takže to možná s tou odborností je na pováženou:-)
      Určitě ale preferuji mix obojího, to znamená naučit se něco nového a pak si zase chvíli odpočívat u toho, co už umíme. Což, pravda, s novým občanským zákoníkem, není tak snadné...

      Milane,
      o míře vyhoření a alkoholismu u matematiků nic netuším, ale u právníků se to stává, vím o takových případech a nejsem si jistá, zda jich nebude přibývat... smutné příběhy, ať už to člověk vidí v okolí nebo se o tom dočte ve spisech.

      Já bych také ráda studovala vědu, ne zrovna matematiku, ale třeba taková chemie, kdybych na to měla buňky... No nic, jdu pracovat:-))

      Vymazat
    5. Milan: Matematici nevyhoří, na druhou stranu jim hrozí, že jim "přeskočí" a pak sice dosahují vynikajících výsledků odborných, ale nejsou schopni normálního fungování ve společnosti.

      Vymazat
    6. To je vlastně takové klišé, "roztržitý matematik" nebo "potrhlý profesor":-)

      Vymazat
  4. Taky byste se příležitostně mohla věnovat tomuto případu
    http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/dojeti-u-soudu-trest-za-pokus-o-vrazdu-kadernice-zrusen_343463.html#.VVxu_XmeHGg
    respektive obecného poučení z něj. V tomto není osvěta nikdy dost dostatečná.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Soudy si zcela účelně vybraly ze spisu to, co se jim hodilo a bylo v neprospěch obžalovaného, a naopak přehlédly to, co bylo v jeho prospěch,"

      Kolikrát jsem se s tím už setkal. Kdyby v justíici fungovaly samočistící mechanismy, tak by se toto nemohlo stávat s železnou pravidelností, ale bylo by to něco opravdu neslýchaného.

      Vymazat
    2. Milane,
      tak to jsem zaregistrovala před chvílí ve zprávách.
      Opravdu zajímavé - to se asi tak často nestává, aby zasáhl až Nejvyšší soud, když jde takto o skutkovou stránku věci, žádné procesní kličky a právní posouzení.

      Pefi,
      nejsem si jistá, že naše trestní justice seká skutkové omyly jak na běžícím pásu. Nechci být za přílišnou optimistku, ale nezdá se mi, že by takové skutkové omyly byly pravidlem.

      Ze Států teď chodí zprávy, jak tam pouštějí dlouholeté vězně po desítkách, ale já to přičítám také trochu tomu porotnímu systému, tedy mám tendenci to svalovat na něj.

      Ale možná to souvisí také s tím, že - což zaznělo v doprovodné TV reportáži ke zprávě o tomto zmíněném případu - jsou lepší metody pro hodnocení vzorků DNA, mění se přístup, kritičtěji se to vyhodnocuje...

      Každopádně sedět jako nevinný ve vězení celá léta, k tomu není co říci:-(

      Vymazat
    3. Chris, já mám pocit, že minimálně někteří soudci takové věci sekají na běžícím páse. Třeba soudce Lněnička je jméno, při kterém mi naskakuje husí kůže - tam kde on sází vysoké tresty, já bych propouštěl na svobodu, kde on tresty snižuje, já bych je zvyšoval. A jeho výroky jsou pro mě jako z jiné planety:


      "Když poškozený na obžalovaného během fyzického útoku řval slova "zabiju tě", nebylo záhodno ke stavu opilosti poškozeného brát tato slova nijak vážně"

      "Ústavní soud si svůj nález poměrně zjednodušil a já s jeho argumenty a usnesením v globálu nesouhlasím."


      To je podle mě dost silné kafe.

      Porotní systém má svoje klady a svoje zápory.

      Co se týče hodnocení DNA vzorků, s rostoucím počtem vzorků v databázích se chystá obrovský průšvih související s pravděpodobností falešně pozitivních nálezů, viz:
      http://en.wikipedia.org/wiki/Prosecutor%27s_fallacy

      Forenzní matematika je poměrně zajímavá oblast, jenomže kolik právníků je ochotno se něčím, co zavání velmi nepříjemnou a poměrně matematikou, reálně zabývat ?


      Vymazat
    4. Pefi,
      já bych byla zarytým odpůrcem porotního systému, kdyby ho u nás někdo chtěl zavést (což nehrozí).
      Už jenom ty korelace mezi nespravedlivě odsouzenými a barvou jejich pleti, event. mezi jejich sociálním statusem a z toho plynoucím nedostatkem prostředků na výřečného obhájce... ne, ne, ne.

      Různé články o problémech se vzorky DNA sleduji, je to zajímavé, i když v praxi se s tím skoro nepotkávám.
      No ale sama vidím, že matematické myšlení a technické vlohy se právníkovi hodí. Škoda, že jimi disponuji tak málo:-)

      Tohle asi znáte?
      http://www.innocenceproject.org/

      Vymazat
    5. Chris, v USA je to naopak tím, že > 90% případů se nikdy před porotu nedostane: státní zástupci si dělají kariéru, obhájci jaou zastrašováni a obviněným je automaticky doporučováno se "přiznat" k tomu, co neudělali výměnou za to, že jim bude odpuštěn daleko vyšší, likvidační trest.

      Jinak fungování OČTŘ je opravdu tristní, doporučuji jak článek o Lukáši Nečesaném na D-F se spoustou zajímavých detailů, tak případy probírané na foru MG: za svědectví teroristou, zuby si mohl vyrazit sám, kdo se brání napadení zloději je feťák, svědky nepotřebujeme, zavřeme nevinného protože máme dojem a dalo by se pokračovat -- limitně podobný poslednímu zmíněnému případu je kauza, kdy byl zavražděn nějaký kluk, jeho bývalý spolužák projížděl přes jeho rodné město a zašel do hospody na něj zavzpomínat, přisedl si k němu "jakýsi dědek" a začal s ním rozebírat, jak mohl asi vrah vraždu spáchat, když na to téma kluk teoretizoval, z dědka se vyklubal policajt, který jej srazil na zem, zatkl, hodil do vazby a obvinil z oné vraždy jen na základě toho, že hospodské teoretizování o tom, jak asi mohla vražda proběhnout se podobalo tomu, jak skutečně proběhla a kdyby Policie zcela náhodou, za jiný t.č., nezatkla skutečného vraha, ten kluk by seděl dodnes.



      Prostě státní zástupci jsou u mne absolutně nedůvěryhodná... Sebranka, která se v nadkritickém množství případů vzájemně kryje s vyšetřovateli a jdou sina ruku se soudcem, aby "vyráběli" odsouzené bez důkazů, hlavně aby byly pěkné statistiky a kariéra SZ utěšeně stoupala společně s počtem odsouzených.

      ~cover

      Vymazat
    6. Covere,
      já jsem dlouhodobě hodně kritická k práci státních zástupců, už dříve jsem zde psala, že to je nejnemocnější část naší justice - tedy ještě v době, než se toho ujali ostří hoši a ostré holky á la Bradáčová.
      Teď tedy čekám, kam se to bude ubírat dál.

      Napsala jsem vlastně nedávno čistokrevný hejt na státní zástupce, jistě to sem brzy dám.

      Článek o Lukášovi Nečesaném na D-F jsem četla a o té kauze jsem si něco dočetla i jinde a také jsem slyšela jeho otce, jak se k tomu v TV obšírně vyjadřuje.
      Je to tedy opravdu hrozný případ a příklad naprostého diletantismu, ne-li něčeho horšího na straně OČTŘ.
      Na druhou stranu chci věřit, že to je fakt výjimka, že takové justiční omyly (vím, že někteří tvrdí, že to ani nelze pokládat za justiční omyl) se tu nedějí běžně a věznice nejsou plné nespravedlivě odsouzených.

      Když sleduju práci SZ v našem městě, mám spíš pocit, že vyplýtvají spoustu energie na naprosté banality, bagatelní trestné činy, protože s tím mají méně práce a udělají si čárku a je to vůči lidem, které je snadné dohnat, usvědčit a odsoudit.
      Takže moje výtka třeba speciálně v našem městě nesměřuje proti nespravedlnostem, jaké se děly v případě L.Nečesaného, ale proti struktuře těch případů. Občas tady o tom píšu, slavně odsoudíme nějakého chudáka, který nenastoupil včas do vězení, to se cítíme jako kingové, ale skutečné problémy jsou jinde...

      Vymazat
  5. Já bych naopak řekl, že počet justičních šikan a justičních omylů bude daleko vyšší. Nejsem právník a stačí se dívat kolem.

    A také jsem byl neoprávněně obviněn. Přes veškerou snahu, kdy policie a soudy se snažili pomoici druhé straně seč to šlo, a i na neznalého to svítí ze spisu, jsem se z toho dostal.

    Podobné zkušenosti má každý druhý, koho potkám.

    České soudnictví je velmi nemocné. To je zkušenost většiny lidí, kteří se kdy dostanou do soukolí, třeba jen ze msty.

    Já bych tu byl velký pesimista. A čím dál větší. Ale chápu advokáta, že každá kočka si chválí svůj ocas.

    Jaroslav Brunický

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaroslave,
      vítejte zde.

      Prvně: myslím, že invektivy vůči advokacii jsou zbytečné. Naopak, z řad advokacie obvykle zní kritika justice a já zde také v mnoha příspěvcích soudy kritizuji, státní zastupitelství ještě více a hodlám v tom pokračovat.
      Ale snažím se prostě dívat na věci z různých úhlů.

      K tématu: připouštím, že můžete mít pravdu.
      Bylo by zajímavé, v jakém stadiu, která konkrétní instituce, rozhodla o tom, že "jste z toho venku"? Policie, SZ, soud, odvolací soud?

      Já sama pokládám za nejproblematičtější článek prokuraturu. Ta je skutečně nemocná velmi. Ohledně soudů už bych nebyla tak příkrá.

      Dlouhodobě možná dělám chybu, že se na to dívám z hlediska maloměstské, vysloveně pouliční kriminality, se kterou se nejvíce setkávám, a tam jde zhusta o kriminalitu doznanou a prokázanou, konflikt se neodehrává v rovině vinen x nevinen, ale v pohledu na to, jak přísně co trestat. Také už jsem zde psala o šikaně v podobě přísnější kvalifikace, což se projevilo např. v případě Romana Janouška - tam určitě nešlo tvrdit, že by nic neudělal, ale problém je v tom, jak to SZ hodnotí:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2013/08/pokusy-s-umyslem.html


      Ale nechci paušalizovat, sama se divím, jakou sbírku zprošťáků (ačkoliv dělám trestní jen okrajově) jsem v poslední době nashromáždila, což samo o sobě o něčem svědčí.

      Ale podle mého názoru je třeba rozlišovat, vůči kterému článku justice směřovat primární kritiku.

      Vymazat