čtvrtek 25. června 2015

Nemohla bych být státní zástupkyní

Nemohla bych být státní zástupkyní.

Nesnáším státní zástupce.
Ty jejich bezbarvé pohledy, ty jejich nezúčastněné tváře, to jejich mávání zákonem.
Absence kreativity, absence vlastního myšlení (a když už náhodou sami přemýšlí, tak obvykle špatně a neodborně, jak naznačil v rozhovoru pro Hospodářské noviny předseda našeho Ústavního soudu).
Nulový rozhled, nulová zodpovědnost.
Nesnáším, jak s rozkoší využívají moc, kterou nad lidmi mají, jak si ji vychutnávají, a když mohou, což obvykle mohou, ještě člověka více potopí.

Nechápu je. Jak si takový státní zástupce obhájí to, co dělá, sám před sebou? Například že někoho stíhá třeba po celá léta neoprávněně? Že někomu ničí život? Anebo když člověka stíhá oprávněně, ale zbytečně?
Ale ano, odůvodní si to. Literou zákona.
Protože státní zástupci, to jsou praví následovníci Piláta Pontského, a slova zákona, to je voda, ve které si myjí ruce. Které stejně nebudou nikdy úplně čisté.

Policie občas chytne někoho, kdo něco zlého spáchal, a soudy občas někoho odsoudí a občas někoho zprostí viny. Ale státní zástupci, ti odsoudili předem už všechny, všichni jsou vinni. A je nutno je potrestat. Ty, kteří se doznali, protože se doznali, a ty, kteří zapírají, protože zapírají.
Z nevinných se stávají viníci a z viníků ještě větší viníci. Nikdo si nezaslouží slitování. Litera zákona, litera zákona, litera zákona! Nezajímá nás, jaká budou mít naše rozhodnutí dopady, nemíníme se snažit dohlédnout jejich důsledků. Obzor končí u kávovaru a dveří kanceláře. Lidmi můžeme být doma, ale tady pracujeme.

Ach, jak nesnáším tu bezkrevnou prokurátorskou mentalitu!

Myslím, že kdybychom u nás hledali úřad, který se nejvíce podobá peklu, směle můžeme zaklepat na dveře státního zastupitelství.
Ale, napadá mne, není služba peklu sama o sobě peklem?


(Jestlipak umím napsat čistokrevný hejt? Umím...)