pondělí 15. června 2015

Občan jako protistrana

Momentka z úřadu

Jistý investor hodlá postavit velký dům pochybného účelu a nevalné architektonické hodnoty. Naneštěstí si k tomu vybral čtvrť, jejíž obyvatelé se o své okolí starají a vzniku zamýšlené zhůvěřilosti ve svém sousedství by rádi zabránili.

Stavba už byla povolena, ale kverulující občané mají po ruce různé opravné prostředky, a proto jim úřad nemůže jen tak ukázat dveře. Musí reagovat na jejich podání a také jim například musí zpřístupnit spisy.
A tak jsem se ocitla v kancelářích místní radnice.

Pan úředník mi celkem ochotně poskytl to, co měl k dispozici, ale já jsem chtěla ještě něco dalšího, co bylo někde v archivu, v jiné kanceláři, dokonce v jiné budově.
A tak jsme tam spolu šli za jeho kolegy. Byli jsme ohlášeni a potřebné šanony jsme tam měli mít připravené.

V kanceláři stavebního úřadu už na nás čekali dva nebo tři úředníci. Můj průvodce mne chtěl představit.
"To je paní doktorka ..., zastupuje protistranu...", začal.
Zvedla jsem obočí jak herečka na divadle, když chce zahrát překvapení. Kdybych měla modré oči, byly by v tu chvíli upřímně průzračné. Jenže já mám oči tmavé jako bezhvězdná noc.
"Ale pane inženýre! Teď jste se mne tedy dotkl! Jakou protistranu?! Já přece zastupuji občany vašeho města. Našeho města!", vyjela jsem medově.
"Tedy, to ano..."
"Za protistranu by nás snad mohl pokládat stavebník, proti jehož stavbě moji klienti brojí," pokračovala jsem, "ale pro vás přece nejsou moji klienti žádná protistrana! Jsou to účastníci řízení!"
Jen se rozpačitě usmál. Věděla jsem, co si myslí.

Samozřejmě, že občané jsou protistrana. Úředníci se tak snaží vyjít investorovi vstříc, s územním plánem se kvůli tomu děly divné věci, papíry ve správním spise se vrší, stále je nutné řešit něčí námitky, ale nakonec to vypadá, že se dílo podaří zdárně dokončit. A teď jim nějaká právnička začne házet klacky pod nohy a všechno jenom zdržovat.
Kde to jsme?!

17 komentářů:

  1. Žadatel o SP je jedna strana, přichází první. Občan s námitkami přichází druhý, je druhá strana, protistrana. Jednoduché, ne?

    Územní plány jsou vůbec velmi divná věc. Omezení vyplývající z nich velmi tvrdě dopadají na běžný lid, bohatý stavebník je vesele ignoruje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      no jo, ale protistrana maximálně toho žadatele!:-)
      Ovšem připouštím, že když to dojde do stadia soudního řízení, pak je občan protistrana úřadu, protože nad nimi je soud, který je rozsoudí.
      Když ale bere úřad lidi jako protistranu od začátku, to je pak těžké.

      Tuhle mi taky tvrdili, že nějaký posudek o zastínění je prostě razítko, které nemohou rozporovat. Tak jsem jim říkala, že to je důkaz v řízení, který si mají posoudit vlastním mozkem a ne jeho závěry bezmyšlenkovitě opsat do rozhodnutí.
      Hm, asi mne tam nebudou mít rádi. Naštěstí nemám takové ambice:-)

      Vymazat
    2. Já vím, jak jsi to myslela, jen jsem měl nějakou potřebu si rýpnout:-)
      Problém je, že úřad je tím lidem brán jako nepřítel. Slyším to tady velmi často - nezřídka býváme (jako odbor) zaměňováni s žadatelem a je nám podsouván návrh žadatele jako náš vlastní.

      Mimochodem, s tím důkazem - nám nadřízení říkají, že máme provést správní uvážení; jenže pokud si někdo troufne a posudek zpochybní, je mu to hozeno na hlavu s tím, že by si musel opatřit "protiposudek", protože vlastní názor není dovolen.

      Vymazat
  2. Chris,

    nevím jak u vás, ale protistrana bývá občan často hlavně pro regionální politiky a jejich "spřízněné strany", kteří zrovna s těmi územními plány čarují nejvíc a úředník to pak má "jen" zařídit. Protože v naší republice už je projudikované, že "malý" úředník (ORP) nemůže být vůbec ovlivněn tím, že jeho zaměstnavatel je obec/město, ani tím, že sedí na radnici tohoto města/obce a nevztahuje se na něj ani zákon o státní správě :-/.

    Maky

    P.S. Ty územní pány, to je časovaná bomba. Už ses toho tady taky dotkla, resp. diskutující. Proces schvalování je neprůhledný a nejdůležitější je získat hlasy zastupitelů, což je bohužel v řadě měst se "šikovnou" radou a dostatečně neobeznámenými zastupiteli (=většinový model), lehké (teda pro lidi, co znají ty správné lidi). Jak je totiž něco v územním plánu, už se s tím něco dělá jen velmi velmi těžko. Viz onen pražský "maršmeloun" u Anežského kláštera.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O "neovlivnění" úředníků na ORP bych mohl napsat románek:-)

      Vymazat
    2. Nebyl by to spíš horor?:-)

      Vymazat
    3. Maky,
      ano, ohánění se rozdělením státní správy a samosprávy je opravdu vtipná argumentační figura.

      Pokud vím, nějak se procedura schvalování územního plánu zpřísňovala (zatím jsem to moc nestudovala), resp. mělo by být nyní to neprůhledné čarování s ÚP ztíženo, aby to nešlo tak jako dříve.
      Ale nejsem si jistá, tohle je pro mne zatím dost neprobádané území.

      Ale je to tak, jakmile se něco dostane do ÚP, tak už s tím těžko něco udělat.
      Maršmeloun mne děsí už jenom na obrázku, koukat se na to třeba z okna, tak nevím, jestli nepropadnu depresi - bez ohledu na to, vedle čeho to stojí. Nechápu, koho napadlo něco takového navrhnout.

      Vymazat
    4. ÚP v první řadě slouží k manipulaci s cenou pozemků. Ničím nepodložená čára na mapě dělá třeba i 20 násobný rozdíl v ceně za metr čtvereční, takže mnohde co hektar, to korupční potenciál ve výši jednotek až desítek milionů.
      Kdyby se regulace uvolnila, klesly by tržní ceny a v tom případě by zisky mocných klesly taktéž. Tedy korupčníci jako jeden muž (žena) brání jakémukoliv uvolnění regulace, aniž by na daném území přímo měli nějaký konkrétní zájem - prostě z principu.

      Co se týče mashmellounu, dokonalé je stanovisko NPÚ které ukazuje, jak jsou podobné úřady zbytečné - na jednu stranu někdy fanaticky brání jakémukoliv pokroku (absolutní zákaz zateplení jak z ulice, tak z vnitrobloku, namísto povinnosti zachovat původní členění fasády), na druhé straně povolí komukoliv cokoliv a dokáží si to obhájit.

      Četl jsem kdysi metodickou příručku NPU k ochraně staveb a slova jako ekonomika, náklady a přiměřenost se tam nevyskytují. Zato jsou tam jako jediná správná řešení zcela absurdní nápady - nesmíte chráněný kus stavby zakrýt bezpečnostním sklem, smíte tam nanejvýš dát mříž, která zabrání slušným lidem přijít blíž, ale nezabrání vadalům věc zničit.
      Jejich metodická příručka poskytuje zajímavý vhled do mysli památkáře, který má pocit, že soukromé zdroje jsou bezedné.

      Vymazat
    5. Pefi,

      NPÚ je kapitola sama o sobě, ale státní památková péče obecně je v případě jako je maršměloun dost bezbraná. Není (reálně) způsob, jak zakázat stavbu, když územní plán tam stavět dovoluje. Samozřejmě je možné ovlivnit vzhled stavby, i to je ale často málo, když všichni "cítí", že tam by prostě nic být nemělo a všechna další řešení jsou jen více nebo méně špatná. Ovšem vzhledem k tomu, že neexistují žádné urbanistické studie měst, obce svůj stavební rozvoj nechávají plynout naprosto bezbřeze, plány ochrany, které památkový zákon obsahuje jako instrument nefungují, resp. orgány se mezi sebou dohadují, kdo je má vydat a hlavně zaplatit, dtto regulační plány (k ÚP), většina věcí se rozhoduje ad hoc, což je ten nejhorší možný způsob jak pro žadatele, tak pro toho památkáře (úředníka), který svou práci chce dělat komplexně.

      Případ, který popisujete vy, není, podle mě, tak jednoduchý. Viděl jste někdy fasádu, jak vypadá, když se z ní to zateplení sundá? A nevěříte snad, že to zateplení tam vydrží na věky věků, že ne. Navíc u řady starých domů, znamenalo jejich zateplení zadělání si na problém s plísní a vlhkostí. Problém je spíš v tom, že kulturních památek je mnoho, památkové zóny a rezervace jsou často zbytečně rozsáhlé a jejich ochrana neodstupňovaná. Navíc, přestože ústravní soud to judikoval jinak, je kompenzace vlastníkům památek nedostatečná.

      Bylo by to na román...

      Maky

      Vymazat
    6. Tak s památkovou péčí a jejím vlivem na stavební řízení zatím zkušenosti nemám.

      Pokud jde o ÚP, je to skutečně problém.
      Někde se mění ÚP a chodí tam procesí lidí, aby jejich pole byla zahrnuta mezi stavební - čára na mapě skutečně určuje cenu.
      Ale zase nevím, jak by to fungovalo úplně bez regulace - tedy čtu pořád stesky urbanistů, jak je právě ta regulace buď nedostatečná, nebo špatně prováděná, takže se města rozlévají do těch nově budovaných čtvrtí bez koncepce a bez potřebné infrastruktury... je to složité.

      Moudré vedení měst a obcí je samozřejmě často jen zbožným přáním... obávám se, že to nemá řešení.

      Vymazat
  3. Chris, dá se proti úřadu, který se ohání tím, že na požadovaný úkon není nárok a tedy není důvod vyhovět, použít ustanovení par. 4 odst 1 správního řádu, který praví:

    "(1) Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc."

    Jde mi o to, zda je správný můj výklad, že když úřad o něco požádám (právo požádat o to mám), tak oni - úřad - mají povinnost vyjít mi vstříc, pokud tomu něco rozumného nebrání. A pokud mi vstříc vyjít odmítají, tak by měli být schopni k svému odmítnutí zformulovat konkrétní důvody. Nebo se mýlím ?

    (Začínám pomalu sbírat síly na další kolo papírové války s úředním šimlem ...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      ta úvodní ustanovení jsou základními postuláty, kterými se má státní správa řídit, ale jde o obecná, často proklamativní ustanovení (viz "služba veřejnosti").

      Pokud o něco požádáte - učinil jste tak písemně?
      Pokud jste tak učinil písemně, měla by Vám přijít písemná odpověď, resp. odmítnutí vyhovět Vašemu požadavku by mělo být nějak zdůvodněno.
      Z dotazu nevím, zda jde o poskytnutí informací, nebo o nějaký úkon, který má úřad vykonat? Každopádně pro obě situace (neposkytnutí informací, nekonání tam, kde se konat má) existují prostředky, jak se domoci nápravy.
      Takže ano, odmítnutí musí být zdůvodněno.

      Do dalšího kola války přeju hodně štěstí, průběžně informujte...

      Vymazat
    2. Písemně jsem učilin, neodpovědět si nedovollili. Pouze úředníci-odborníci zastupitelům doporučili žádosti nevyhovět a zastupitelé se doporučením řídili.

      Tak jsem z příslušného odboru mámil pomocí infZ. odůvodnění toho, proč doporučili nevyhovět. První odůvodnění bylo velmi vágní, v druhém jsem se dožadoval sdělení s jakým konkrétním veřejným zájmem moje žádost koliduje a čím je je jejich doměnka podložena.
      To mi s klidem odpoěvděli, že:
      - podklady žádné nemají,
      - informace o kolidujícím veřejném zájmu neexistuje a tedy není jejich povinností ji vytvářet
      - jejich odborné stanovisko není Rozhodnutím a tedy se proti němu nelze odvoilat,
      - jejich stanovisko není pro zastupitele závazné a tedy nevidí důvod proč jejich stanovisko zkouším rozporovat, místo abych se handrkoval přímo se zastupiteli.

      Zakončili to (mězi řádky) sdělením, že je nemám otravovat, protože na provedení mnou požadované změny stejně nemám právní nárok (a tedy mám být rád, že mi vůbec odpovídají).

      Nadřazený krajský úřad mi na neformální dotaz e-mailem, zda je vydávání nepodložených stanovisek podle nich v pořádku, odpověděl, že oni v tom problém nevidí. Tím mi tehdy došly síly. Kvůli jiným levotám jsem si dopisoval ještě s MMR a MV, ale ti taky pouze hlídají formality a nevadí jim, že veřejná správa funguje mizerně.

      Vymazat
    3. Dám si dovolenou, posbírám podklady a vyrazím do pobočky Frank Bold, kteří už s naší radnicí mají pár úspěšnch konfliktů za sebou.

      Vymazat
    4. Pefi,
      tedy nevím, z těch informací co píšete si nejsem jistá, zda je vhodným řešením žádost podle inf. zákona.

      Přeju, ať v dalším kole uspějete:-)

      Vymazat
    5. Veřejná správa není a nikdy nebyla službou veřejnosti.
      Veřejná správa je správou věcí veřejných a/nebo správou věcí ve veřejném zájmu. Veřejná správa se člení na státní správu a veřejnou samosprávu. Veřejná samospráva se člení na samosprávu území a zájmovou. Zájmová se člení na profesní (komory), věcnou (to je dnes jen svazek obcí) a náboženskou. (Já bych k tomu dodal i sportovní samosprávu, ale zákonodárci se k tomu stále ještě neodhodlali, ač sportovní samospráva vykazuje stále více znaků samosprávy veřejné).
      Veřejná správa je projevem moci. Moc není služba, proto ani veřejná správa není služba, leda tak služba držitelům té moci, rozhodně ne veřejnosti.
      Milan

      Vymazat
    6. Milane,
      to co píšete, má sice hlavu a patu, a osobně mi to s tou "službou veřejnosti" také přijde poněkud šejdrem, ale proč je to tedy v tom zákoně?

      Obecně, ta proklamativní ustanovení jsou taková zajímavá, u různých zákonů... vypadá to, že zákonodárce si do nich může napsat co chce, stejně to nikdo nečte... právě čtu komentáře k úvodu školského zákona, je to napínavé:-)

      Vymazat