neděle 14. června 2015

V postavení mimo hru

Rychlostí puku vystřeleného k brance padá Vladimír Růžička z výsluní.

Kromě trestněprávních aspektů kauzy, kterým se ještě budeme věnovat, mi připadá zajímavé něco jiného. A sice rychlost, s jakou se od trenéra Růžičky stihli všichni odvrátit.

To je prostě neuvěřitelné.
Od vedení českého hokeje přes klub, kde dlouhá léta působil, až po fanoušky tohoto sportu, všichni se předhánějí, aby náhodou nebyli ti poslední, kdo se od něj distancuje. Je to totiž jenom jeho průšvih, jeho soukromá věc. On teď musí očistit své jméno a teprve potom se může vrátit mezi ostatní, aby se od něj neušpinili.

Nestačím se divit.
Dokud jim vyhrával poháry a trofeje, to jim byl dobrý.
To se všichni mohli z "Růži" zbláznit.
A teď? Pes by si od něj kůrku nevzal.

Všichni se tváří, že to je opravdu hodně vážný problém, ale pochopitelně jen "selhání jednotlivce", rozhodně ne systému. O něčem takovém jako braní peněz na ruku za pokračování v kariéře jsme nikdy neslyšeli a nemáme s tím nic společného. A pokud jsme o tom náhodou něco zaslechli, nemohli jsme to prokázat.

Samozřejmě se mi praxe, která nyní vyplouvá na povrch, také nelíbí.
Systém, v němž rodiče od mala podporují svého syna v náročném sportu a ve chvíli, kdy doufají, že se jeho kariéra slibně rozvine, jim je řečeno "zaplať, nebo jdi", může asi těžko někdo schvalovat.
Ale nepřekvapuje mne.
Kde je ochota dávat, je i ochota brát.

Prostředí českého hokeje a sportu vůbec bezpochyby potřebuje důkladně provětrat; nejlepším způsobem provětrání by v tomto případě bylo okamžité zastavení jeho financování z veřejných peněz. Ale není správné dělat z jednoho aktéra, byť jde o výraznou osobnost, exemplární případ, který postavíme na pranýř a jako první si na něj plivnou ti, kdo v tom jeli také.
Je asi zákonité, že se tím fackovacím panákem stává právě jeden z nejúspěšnějších. Na takového člověka je nejvíce vidět, vzbuzuje hodně závisti a patrně také nenávisti, protože on je často tím, kdo rozhodne o konci kariéry zdánlivě mladého hokejisty, který už výkonnostně nestačí, případně jeho rodiče neseženou dost peněz. Žádný div, že se obětním beránkem stal právě Vladimír Růžička.

Ale pokud se z mnohých, kteří si počínali stejně, stíhá jen jediný, je to nespravedlivé.
Ovšem kdo by hledal spravedlnost ve sportu, že?


převzato z ateo.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat