středa 10. června 2015

Za tajemstvím hammamu

Konečně, konečně je to tady! Moje přítelkyně, dlouhodobě žijící v Turecku, nám napsala příspěvek na blog. Mám radost, také proto, že ona je jedním z impulsů, proč jsem se dala do psaní já. Před mnoha lety mi totiž posílala tak poutavá líčení svých zážitků z cesty do zahraničí, až mne přesvědčila, že zajímavě psát nemusí jen opravdoví spisovatelé.
Díky ní si proto můžete přečíst něco o tajemství tureckých žen. Článek ale doporučuji i mužům...

Vážení  čtenáři, 

na žádost mé přítelkyně, k dokreslení její cesty do Turecka a pro odlehčení ostatních vážných témat jsem si pro vás dovolila sepsat pár subjektivních postřehů z pravidelných  návštěv ženského hammamu – nikoliv atrakce pro turisty, ale „pravého“ hammamu, kam chodí běžná místní populace, který je striktně rozdělený na mužskou a ženskou část, včetně samostatných vchodů, a kde se člověk opravdu domluví jen turecky.

Co je pro mne hammam?
Místo, kam se vždy těším. Místo, dokud odcházím jako znovuzrozená, v povznesené náladě. Místo, kde z vás udělají nového člověka. Místo, kde člověk pochopí, že očista těla opravdu tak nějak zvláštně souvisí i s očistou duše (ne že by to byl nějaký nový objev...). Zcela jiné, než člověk čeká od místa péče o tělo  jako návštěvnici zvyklé z Evropy na klidné prostory decentního designu, maximálně s tichou relaxační hudbou a provoněné relaxačními vůněmi, mi hammam napoprvé způsobil téměř šok. Hammam je pravý opak výše popsaného  hluk, kavárna, křik, spousta žen, které neustále někam chodí a něco dělají, vůně vody, mýdla a olivového oleje.
Místo plně vystihující podstatu života muslimské ženy: na veřejnosti tichá, zahalená, nedávající najevo vůbec nic, držící se v pozadí. V hammamu  stejně  jako v ženské části domu bez přístupu mužů  jsou ženy veselé, mluvné, družné, smějící se, zcela bez studu (což je téměř nejvíce překvapující) a  radující se ze života a procedur, které tak lahodí tělu.

Hammam podle mého názoru fungoval a v tradičních kruzích jistě i dnes funguje (byť hammam v Ankaře je jistě zcela jiné místo než hammam v daleko ortodoxnějších muslimských zemích) jako kavárna, kde si ženy mohou v klidu, bez ingerence mužů „pokecat“, probrat vše podstatné. Stejně tak je hammam místem obhlédnutí případné nevěsty. Není výjimkou, že se v hammamu chodí bez jakéhokoliv oblečení, pouze zabalené v tradičním  ručníku, který je však po většinu času sundaný. Proto lze budoucí nevěstu zhodnotit opravdu důkladně.
Pro mne nejvíce překvapivý aspekt je pocit ženské solidarity a vstřícnosti. Umím si představit, že v Praze bych se v podobném zařízení setkala s pocitem, že pohledy na mne upírané jsou buď plné opovržení a posměchu pro tělesné nedokonalosti, nebo naopak závisti, to v případě majitelek dokonalé tělesné schránky. Ne tak v hammamu. Všechny ženy se bez výjimky chovají zvláštně soudržně. Příjemně soudržně. Žensky solidárně. (Je to důsledek polarizace mužského a ženského světa, kdy ženy ví, že zase jen ženy budou ty, které případně pomohou? Možná.) Obkoukávají se. Lepší výraz mne nenapadá. Ale nezáludně. Napřímo. A klidně dají najevo, pokud se jim něco líbí. Někdy jako malé děti. Evropanka je v hammamu v Ankaře opravdovou raritou. Poznají nás na první pohled a s neskrývaným zájmem si nás prohlíží, poplácávají.
Na druhé straně se člověku v hammamu otevřou oči. I to je zkušenost, řekla bych, k nezaplacení. V dnešním světě plném pouze mladých, dokonalých, krásných... modelek, hereček, missek, není od věci vidět, jak vypadají skutečná těla. Těla žen, které si nikdy neoblékly ani sukni po kolena, natožpak plavky, těla žen, které řeší dennodenně existenční problémy a nikoliv diety, těla žen, které jsou ve věku našich babiček, se vším, co tato okolnost přináší. A také to, že i o tyto ženy je postaráno bez jakéhokoliv studu či odporu, nejčastěji za asistence jiné ženy z rodiny. Člověk si uvědomí, jak je tělesná schránka pomíjivá a ne zcela podstatná věc, a naopak, jak zde funguje velká soudržnost v rámci rodiny i ženské společnosti. 

Hammam dokáže vyvolat zajímavé pocity, které jsem při své první návštěvě zdaleka nečekala.
Odhlédneme-li od nich a zaměříme-li se na to, o co nejvíc jde – tedy samotnou proceduru, musíme si si uvědomit, že v minulosti a pro nemalou část místní populace i nyní je hammam jediné místo, kde lze pravidelně provádět očistu celého těla. Proto jsou návštěvy hammamu záležitost pravidelná a běžná. A dále již záleží pouze na stavu vaší peněženky, zda si očistnou proceduru budete dělat samy, či si zaplatíte ženu z místního personálu.
Při vstupu do hammamu se vás ujme „uvaděčka“, která vám přidělí šatnu, hammamový ručník a trepky a také vaši hammam bayan, která o vás bude pečovat. Při pravidelných návštěvách už má obvykle každá návštěvnice svoji oblíbenkyni, jejíž služby vždy využívá. Následně vás uvedou do centrální místnosti, kde se pod klenoucí kupolí se světelnými průduchy nachází velký mramorový podstavec, na kterém probíhají procedury. Okolo zdí jsou instalována mramorová umyvadla s tekoucí vodou. Mramorem je obložená zem i zeď. Tento mramor je teplý, vyhřívaný. Prvním krokem je prvotní očista těla: tělo se polévá vodou pomocí speciální misky – v dřívějších dobách krásné tepané misky z mědi, dnes již jen plastové, – kterou se nabírá voda z umyvadla. Následuje desetiminutový pobyt v sauně vyhřáté pouze na 50 stupňů za účelem prohřátí kůže a její přípravy na další procedury. Lze si objednat  libovolné složení procedur. All-inclusive zahrnuje peeling celého těla speciální žínkou s neuvěřitelnou účinností, tzv. kesse, následuje masáž tureckou kávou, která je mletá výrazně jemněji než jiné kávy a která má opět peelingový a antioxidační efekt, poté přichází masáž mýdlová k dokonalé následné očistě a vše je završeno třicetiminutovou masáží celého těla olivovým olejem. Na rozdíl od běžných evropských zvyklostí se masíruje opravdu celé tělo, včetně úžasné masáže hlavy. Po skončení procedury, která trvá asi 1,5 – 2 hodiny, vás hammam bayan ještě umyje vodou včetně umytí vlasů. A jde se domů. 

Hammam je specifické místo. Někdo je z něho nadšen, jinému může připadat naprosto nepřijatelné. Před návštěvou hammamu je nutné zvážit míru tolerance k neexistenci intimity a soukromí, všudypřítomnému hluku a zcela rozdílnému kulturnímu přístupu. Také jsem již slyšela názor, že to v hammamu vypadá jako na pitevně (to nemohu posoudit, protože na pitevně jsem nikdy nebyla). Nicméně se domnívám, že když je k tomu příležitost, stojí za to návštěvu hammamu alespoň jednou absolvovat, právě za účelem poznání kulturních odlišností.

Ještě mi dovolte na závěr poznámku k hammam bayan. Toto povolání se obvykle dědí v rámci rodiny. A rozhodně to není lehké povolání. Ženy zde pracují šest a půl dne v týdnu, od sedmé hodiny ranní do osmé hodiny večerní, v místě s velmi vysokou vlhkostí i teplotou. Jedná se o práci fyzicky dost náročnou. Přesto si tyto ženy své práce váží a uchovávají si svůj úsměv, ať už tam přijdete v jakoukoliv dobu. I tento přístup je velmi inspirativní.
Doufám, že kromě odlehčení jste se dozvěděli i několik nových zajímavých skutečností, a děkuji za pozornost.


Napsala: Ire

4 komentáře:

  1. Děkuji:-)

    Sice jsem hammam v Ankaře nestihla a nevím, jestli se mi to někdy podaří napravit, ale zato mám článek na blog:-)

    Ovšem až vstoupí Turecko do EU (ehm...), tak to bude nejspíš s polovinou procedur konec...?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, jak můžou používat necertifikovaná umyvadla? Ale v Bruselu jim to vysvětlí, jak si tím ubližují:-)))))

      Vymazat
  2. Nádherné vyprávění, přečetla jsem jedním dechem. Moc děkuji a uvítám případné pokračování o životě muslimských žen. Víme o tom tak málo a přitom odsuzujeme. Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      to já vím dávno, že paní Ire je velký talent na vyprávění a postřehy z cest.
      Ale nalomit ji, to dalo práce:-) V podstatě jsem se musela vypravit až za ní, a to víte, jak nerada cestuji:-)
      Určitě by nám měla k tématu ještě co říci.

      Vymazat