pondělí 20. července 2015

Naštvané matky kontra Měsíc raka

Hledajíc protivníka, stavíme barikády.
Viníme ostatní, sami tak čistí.
Co všechno dáme, za naše kamarády?
Kteří to vlastně jsou? Nejsme si jistí.
Daniel Landa: Protestsong

Nejprve stručný úvod pro ty, kdo nejnovější internetovou kauzičku nezaregistrovali.

Lucie Bittalová je sedmadvacetiletá mladá žena, aktivistka hnutí HateFree Culture, která onemocněla rakovinou děložního čípku. Rakovina byla podchycena až v pozdním stadiu, protože Lucie předtím několik let nechodila na doporučované preventivní gynekologické prohlídky. Lucie se odstěhovala do Brna, kde se léčí a zároveň se snaží svou nemoc přetavit v něco pozitivního. Rozjela burcující kampaň Měsíc raka, kterou se snaží upozornit na problém a vyzývá ženy, aby chodily na pravidelné prohlídky.
Eva Hrindová je bloggerka a členka organizace Naštvané matky, která sympatizuje s hnutím Islám v ČR nechceme. Před několika dny uveřejnila na svém blogu článek, v němž aktivity Lucie Bittalové napadla. Vytkla jí, že svou kampaní míří mimo podstatu věci, neboť nepřipomíná, že gynekologické prohlídky nejsou všespasitelné, ale jedním z významných rizikových faktorů je například i promiskuitní sexuální život. Kromě toho kritizuje Eva Hrindová i dřívější působení Lucie Bittalové, její životní styl "placené aktivistky" a skutečnost, že se věnovala profesionálnímu trollingu, tedy internetovému obtěžování diskutujících, s nimiž se názorově neshodne.

Kritický článek paní Hrindové vzbudil samozřejmě prudkou odezvu; velmi útočně reagují příznivci "aktivistické strany", naopak z druhého tábora zaznívají souhlasná vyjádření.

Lucie je zjevně inteligentní mladá žena. S řadou jejích názorů bych se nejspíš neztotožnila, způsob, jakým se prezentuje, nepokládám za šťastný, a i její kampaň, přestože s myšlenkou v zásadě souhlasím, mi v některých ohledech nekonvenuje.
Ani paní Hrindová patrně není hloupá, své myšlenky dokáže vyjádřit, přestože její kritika je formulována trochu neobratně a směšuje různé dojmy a pocity s fakty.

Celá věc ve mně vzbuzuje nepříjemné emoce - snad lítost, smutek nad stavem veřejné diskuse u nás.
Proč je tohle nutné?
Proč si tak strašně nerozumíme?
Nemůžeme alespoň někdy překročit ty bariéry, které stavíme?

Proč se paní Hrindová neobrátí na Lucii Bittalovou klidně a věcně, proč jí nenapíše, v čem s její kampaní nesouhlasí, proč se jí nesnaží předat podnět k jejímu zlepšení a doplnění informací?
A proč si zastánci Lucie Bittalové namísto osobních útoků nepřečtou, co paní Hrindová píše, a nezamyslí se, zda nemá v něčem pravdu? Proč namísto emotivních výkřiků nenastoupí argumenty?
Proč nemůže zdravá žena podpořit nemocnou? A proč se nemůže mladá generace zamyslet nad názory té starší?

Proč nemohou z diskuse vzejít rozumně formulované otázky, věcně sdělené argumenty a slušně vyjádřená kritika?
Jaké jsou rizikové faktory rakoviny? Jak jí lze předcházet? Jaká je prevence?
Co potřebuje nemocná žena?
A jaké jsou cíle neziskovek, jako je HateFree a jí podobné? Jsou jejich aktivity správné a morální? Chceme je platit z veřejných peněz?

A můžeme samozřejmě vystoupit i mimo vytyčené téma a ptát se podobně:
Proč nejsou zastánci imigrace schopni naslouchat obavám svých spoluobčanů z neregulovaného přílivu cizinců, o nichž nic nevíme?
Proč nejsou odpůrci imigrace schopni naslouchat příběhům potřebných a nechtějí projevit soucit?
Proč musí být všechno tak vyhrocené?

Vždyť jsme lidé, máme společný jazyk, to si prosím nedokážeme ani trochu naslouchat?
Ať už máme názory takové či onaké, levicové či pravicové, liberální či konzervativní, ať už jsme mladí či staří, zdraví či nemocní, ať už pracujeme pro sektor veřejný či soukromý, ať bydlíme v Praze nebo v Brně, pořád tvoříme jednu společnost.

Kdyby paní Hrindová potkala paní Bittalovou na ulici, co jí řekne?
Vytkne jí bez pozdravu, že to vzala za špatný konec?
Nebo jí popřeje brzké uzdravení a prohodí, že někdy by si chtěla o zacílení kampaní proti rakovině pohovořit třeba v kavárně?

A kdyby Lucie Bittalová zjistila, že vedle ní v čekárně u lékaře sedí členka hnutí IvČRN, co udělá? Vynadá jí do fašistů, nácků a xenofobů?
Nebo s ní začne mluvit o tom, čeho se bojí a proč?

Máme různé názory, ale bydlíme tu spolu.
Proč to nejde?

15 komentářů:

  1. Protože po internetu je to jednoduché, když druhému nevidím do tváře?

    Mno, osobně mám rozdělené dva typy internetových diskusí. Jedna by neměla být vyhrocená, protože v ní lidé žádají rady. Velmi často se stane, že ona diskuse se následně vyhrotí. Potom mám diskuse kontroverzní, kde jaksi jisté napětí na obou stranách tábora čekám od počátku (haha, blog, že?).

    Smutné je, že mám někdy dojem, že jsme všichni už v nějakém neustálém napětí a vyhrotíme i to, co by jindy vyhrocené nebylo. Snad jen proto, abychom vypustili páru z té nahromaděné frustrace. Což je možná odraz celé společnosti, jsme už možná unavení. Tedy většina z nás. A potom je velice jednoduché si to vybít na někom, koho vlastně vůbec neznám, do očí bych mu to nikdy neřekla, ale ta virtualita mi krásně umožní to tomu druhému nandat. Bez ohledu na to, jestli si to zaslouží nebo ne. Prostě a jednoduše jen proto, že potřebuju upustit páru.

    Zrovna včera jsem v jedné fb skupině položila poměrně jednoduchý dotaz týkající se zaměření skupiny. Kromě odpovědí jsem se dozvěděla v podstatě to, že jsem tupá, že neumím číst a hledat. Přestože se mě potom pár lidí zastalo, pachuť zůstala. Když se mě někdo zeptá, kolik stojí v Praze lístek na MHD, neodešlu ho si to přečíst na automat na jízdenky, ale ráda mu vysvětlím, jaké jízdenky si může koupit, kam s nima dojede a jak dlouho se s nima může vozit metrem. Když nevím, nedopovídám. Neptala jsem se na to, kdo si co myslí o imigraci, domácích porodech a dalších kontroverzních tématech. Přesto jsem to pěkně schytala. Takže asi tak :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      to je bohužel přesné.
      Můj muž říká, že "na internetu jsou lidé odbrždění" - a je to tak.

      Přitom když se něco stane, lidé dokážou projevit tolik solidarity a pomoci a soucitu - a jací lidé? Vždyť je to pořád jedna a ta samá společnost.

      Asi to chce čas, než nastane obecné povědomí, že i u obrazovek sedí jenom lidé, třeba naši sousedé, učitelé našich dětí, lékaři, ke kterým chodíme, řidiči autobusů, prodavači v obchodech. Že to jsou pořád ti samí lidé, kterým bychom na ulici jen tak taky nevynadali, že.

      Vymazat
    2. Víš, dřív se chlapi pobili v hospodě, doma dostali čoud od manželky, že si nechali natlouct čuni, druhý den si dali panáka a byli v pohodě. Taky určitý způsob "upuštění páry". Co se v tomto případě stane dneska? Přijede policie, hnedle jdou všichni k lékaři, neschopnost, trestné činy. Ta společnost se někam divně posouvá. Já netvrdím, že se mají lidi mlátit na počkání, ale ono ta hláška z Vesničky: čo by to bolo za krčmu, keby sa v něj chlapi nepobili ... má něco do sebe. Lidi si to vyříkali, vymlátili a pak se druhý den usmířili. Ženský si to vyřvaly na návsi nebo na pavlači, pak spolu dlooooooouho nemluvily a pomlouvaly se, ale v obou případech si to řekli, na místě, do očí.

      Už to neumíme. Vytlučeme se, mnohdy velice vulgárně, na internetu. Víš, mi ten článek té Naštvané matky tolik připomněl bulvár a články o rakovině Zdeňky Pohlreich. Nevkusné, trapné a pouze bažící po senzaci. Proč to za podobnou kampaň neschytala Anna K? Protože Anna K Naštvané matce neleží v žaludku. Naopak Lucie Bittalová jí v žaludku leží. Z úplně jiných důvodů. Tohle byla možnost, jak zasáhnout bolavý cíl. Pro mě hnusné.

      Vymazat
    3. Teď ještě procházím diskusi pod tím blogem a s radostí konstatuji, že tak zlé to s námi zase není :-).

      Vymazat
    4. Ano, paní Bittalová to vzala za špatný konec. Očekával bych od ní, kromě výzev, aby ženy chodily na pravidelné prohlídky, především výzvy, aby lidé (ženy i muži) žili zdrženlivě a byli věrní jednomu jedinému partnerovi (nejlépe manželovi-manželce).

      Vymazat
    5. A co když žila zdrženlivě a byla věrná a jediné, co zanedbala, byly právě ony prohlídky?

      Vymazat
    6. Ivčo,
      já jsem vůbec žádné články, natož diskuse, o paní Pohlreich nečetla, ale nepochopím, jestli to někdo bere jako příležitost k vlastní sebeprezentaci.

      Tady u té polemiky s paní Bittalovou se prostě smísily dvě věci: nesympatie k tomu, co dělá, k jejímu "povolání", jestli se to tak dá nazvat, k jejím životním postojům, a pak k tomu, že ty postoje dál promítá do své současné kampaně - což je asi pochopitelné, jelikož člověk je jaký je a tak se i staví ke své nemoci.
      Já třeba souhlasím s tím, že ta kampaň není úplně přesně zacílená, tedy že sice říká A (choďte na prohlídky), ale už ne B (taky byste měli koukat na to, jak žijete, protože tím jde lecčemus předejít).
      Ale přece jen, měli bychom přemýšlet, když něco sdělujeme, všechno jde říct slušně a možná také všechno má svůj čas...


      VlaM,
      paní Bittalová to za úplně šťastný konec nevzala, viz výše.
      Ale upřímně doufám, že její příběh bude mít šťastný konec, že se uzdraví, a potom bude spousta času na polemiky o prevenci i o lecčems jiném.

      Takže já se nestavím ani na jednu stranu, myslím, že ta diskuse není vedená věcně, ale i kampaň má své mouchy.
      Na druhou stranu musím přiznat, že jsem o té kampani četla prvně v Respektu (samozřejmě; mimochodem, u článku byla ta portrétní fotka jen po krk, takže ten vulgární "náhrdelník" tam nebyl vidět, myslím) a vzpomněla jsem si u toho, že touto dobou právě chodím každý rok na prevenci a mám zavolat k doktorce a objednat se. Takže já sice chodím i bez kampaní, ale musím uznat, že jako připomínka je to dobré a myslím, že to spoustu žen na prohlídku přivedlo.

      Vymazat
    7. Ivčo,
      to nevím, jak žila, ale na FB se pojmenovala Lucie Prcie B....
      Tak nevím, ale když se člověk takto označí, moc důvěry to nevzbuzuje, u mne ani sympatie (hned si minimálně řeknu, copak to děvče nemá rodiče? copak se ani trochu nestydí alespoň před nimi?).

      Určitě si ale nemyslím, že bychom měli soudit, jak žila nebo nežila před onemocněním. Její sdělení je jasné: choďte na prohlídky. Jenže je fakt, že jakmile člověk s něčím vyjde do veřejného prostoru, tak se už tím vystavuje kritice, která si prostě v tomto případě vzala na mušku tyto souvislosti. A ano, byla to hodně ostrá kritika, která si nebrala servítky.

      Vymazat
    8. Chris, k paní Pohlreich - byly to naprosto nechutné články sloužící snad jen ke zvýšení čtenosti, kdy byly vytahovány jakési vztahy s jejími studenty, protkané současným bojem s rakovinou. Dokonce bylo slibováno jakési skandální odhalení, které se, jak jinak, nekonalo.

      Myslím, že člověk je tvor chybující. Jinak by nebyl člověk. Těžko říct, co si Lucie uvědomuje nebo neuvědomuje jako chyby. Fakt je třeba ten, že můj děda zemřel na rakovinu plic, ač nikdy nekouřil. Oproti tomu moje babička hulí jak fabrika a ve svých 86 letech si pro ty cigára denně skotačí do místní trafiky, aby k tomu ještě přibrala pravidelnou dávku bulváru.

      Jestliže s něčím vyjedu na veřejnost, musím počítat s kritikou. Ovšem jsem toho názoru, že by ona kritika měla mít jistou úroveň. Především v okamžiku, kdy se jedná o iniciativu, která upozorňuje na takovou věc jako jsou preventivní prohlídky. Na druhou stranu bych ovšem konstatovala, že paní Hrindová jistě udělala něco, co udělat nechtěla .... o Lucii a jejích stránkách se bezpochyby dozvědělo ještě víc lidí. A jsem přesvědčená, že ne všichni ji odsoudili, začali rejpat její soukromí, ale prostě a jednoduše jí drží palce, aby tu sviňku porazila, přičemž se možná i zamysleli, kdy naposledy navštívili toho, co má titul MUDr.

      A k tomu nicku na fb .... hele, někdo tam má (a teď fabuluju) lucinka kopretinka ..... jistojistě si budu myslet, že je to infantilní děvče, případně ještě nemá v kapse občanku. Ale je to to poslední, nad čím bych se v tomto okamžiku zamýšlela, protože o Lucii a jejím soukromém životě fakt nic nevím. Stejně jako nemůžu vědět, jestli ona lucinka kopretinka není sázka s kamarády a časem se za tím nevyklube žena středního věku :-).

      Vymazat
    9. Omlouvám se, nejdřív mne trochu paralyzovaly klimatické podmínky a teď vypravuju děti na prázdniny s babičkou.

      Články o paní Pohlreich si raději číst nebudu, to by mne vůbec nenapadlo, že by se diskuse o ní ubíraly nějakým jiným směrem, než aby se brzy uzdravila.

      Ta linie promiskuita - rakovina děložního čípku určitě není přímočará, způsob života je jen jedním z rizikových faktorů.
      A sama bych to taky tímhle způsobem nevytahovala.
      A máš pravdu, je to mimo jiné reklama na tu kampaň, vedlejším efektem toho útoku je, že se o tom píše a mluví a dozví se o tom více lidí.

      Ad FB - no, já tam nejsem a jsem ráda, aspoň si nemusím vymýšlet žádné nicky:-)

      Vymazat
    10. Musím ale říct, že podle mne je ta diskuse, kterou odstartoval blog naštvané matky E.H., legitimní. Jenom se odehrává v nepravý čas a zbytečně útočně. Mělo by to být věcnější a taky se dalo počkat, až se Lucie B. uzdraví.

      Vymazat
    11. Jakákoli diskuse je legitimní, musí se ovšem jednat o diskusi a o diskusi k věci. Blog naštvané matky jednak nebyl tak úplně k věci, navíc to bylo tak nechutně podáno, že se mi zvedl žaludek. Stejně jako na paní Pohlreich. Mám to ve stejné žumpě.

      Vymazat
  2. HTF není žádné hnutí ani neziskovka. Je to projekt realizovaný Agenturou pro sociální začleňování, která organizačně spadá pod Úřad vlády. Se zbytkem článku zcela souhlasím. Z úrovně veřejné debaty mám podobný pocit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za připomínku, možná jsem to špatně označila.
      V diskusích zaznívá, že financováni jsou vládou.
      Po tom, jaký má ta organizace status, co to vlastně je, jsem nepátrala.

      Každopádně se averze mnoha lidí vůči tomuto typu projektů promítla do jejich vnímání osvětové kampaně, kterou paní Bittalová vede, ačkoliv ona ji vede jako soukromá osoba a nespojuje ji s žádnou organizací.

      Vymazat
    2. Jirka mi to vzal z huby :-)
      A jedou v tom taky Norské fondy. Jak jinak.

      Vymazat