úterý 28. července 2015

Šátek není jenom šátek

Kdybych měla pojmenovat svůj nejzvláštnější, nejméně očekávaný, nejpřekvapivější zážitek z Turecka, vím přesně, co by to bylo.

Vidět mé evropské kamarádky se šátkem přehozeným přes vlasy.
Poprvé jsme šátky vytáhly, když jsme šly v Istanbulu prohlížet hrobky sultánů, a potom ještě několikrát, vždy když jsme vstupovaly do mešity.
Pohled na mé přítelkyně s hlavou zakrytou šátkem mne dokonale zaskočil.

A jedna z nich to vystihla velice trefně: "On ten šátek není jenom šátek."

Je to přesně tak.
Už jsem zde dříve zalitovala, že šátek, jinak tradiční součást oděvu evropských žen, je v současné době pevně asociován s jedním náboženstvím a pokládán za symbol tohoto náboženství, alespoň pokud jde o ženskou část populace, která se k tomuto náboženství hlásí. Nadále si myslím, že to je škoda; určitě bych preferovala stav, kdy šátek na hlavě ženy neznamená nic jiného než to, že si prostě ten den chtěla vzít šátek.

Ten kus oděvu je ovšem skutečně symbolem; bylo mi dáno to zakusit i v těch několika málo chvílích, kdy jsme si jím zakryly vlasy a dobrovolně se tak podřídily pravidlům určitého prostoru, do něhož jsme měly zájem vstoupit.
Šátek - zakryté vlasy - cudnost - určité chování ženy - určité postavení ženy ve společnosti - atd.
Jakoby by ten šátek ukazoval, kde je místo ženy?
Nedokážu to přesněji definovat.

***

Mimochodem, určitá symbolika spjatá s nějakou oděvní součástí není jen výsadou šátku a nemusí mít nic společného s náboženstvím či postavením ženy ve společnosti.
Ono se pro ženu hodně změní například už tím, že vyjde ven v klobouku; doporučuji vyzkoušet. A když nezůstaneme u pokrývek hlavy: co třeba takové punčochy? Je velký rozdíl, když jdu v letních šatech s nimi nebo bez nich. Ačkoliv mohu mít stejné šaty, ta první varianta se hodí na cestu pro zmrzlinu nebo k vodě, ta druhá k soudu. Svým způsobem může hodně změnit i skrytá součást oděvu, o které okolí vůbec neví, například podvazkový pás.
Není zkrátka jedno, jak se oblékáme a co na těle nosíme.

***

Každopádně jsem si při pohledu na své evropské kamarádky s vlasy zakrytými šátkem uvědomila, kde je pro mne hranice "nutné integrace", kde by podle mého názoru měla začínat a končit pravidla pro chování těch, kdo přijedou do naší země s úmyslem zde žít.
Chodit v šátku, v arabském plně zahalujícím oděvu, v pytli nebo prostě v čemkoliv jiném? Ano; nikdo by neměl druhému zakazovat, ať si na sebe pověsí, cokoliv uzná za vhodné. Provádět svobodně náboženské obřady, postavit si k tomu účelu mešitu? Ovšemže ano.
Ale - požadovat něco takového po ostatních? Požadovat, ať někdo dělá něco, co by jinak nedělal, ať neříká něco, co by jinak řekl? Chtít, aby bylo něco odstraněno, například nějaká socha nebo kříž? Vyžadovat oddělené hodiny pro ženy na sportovišti? Diktovat pravidla někomu jinému mimo prostor, kde na to má určitá osoba či instituce výsostné právo, protože jí to tam patří? To už ne.

Připadá mi to celkem jednoduché a nasnadě.
Jenomže vývoj v Evropě jde, zdá se, jiným směrem: kříže se odstraňují a zakrytí obličeje naopak zakazuje. Naštěstí zatím ne u nás, v naší zemi, kde snad ještě máme čas a prostor o tom diskutovat.


2 komentáře:

  1. A co třeba náplasti?
    http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/14691-svedske-lekarny-jsou-obvinovany-z-rasismu-kvuli-barve-naplasti-nevyhovuji-novym-svedum-.aspx
    Milan

    OdpovědětVymazat