středa 15. července 2015

To si to maluješ, křepeličko

Tohle rčení je asi z nějakého filmu.
A mne občas napadá nad některými rozvodovými spisy.

Je to určitý typ rozvodů, jistě ne ten nejčastější, ale zato s poměrně stejným scénářem. Setkávám se s ním s pozoruhodnou pravidelností: z manželství odchází žena, a to poněkud vypočítavě.

Najde si někoho jiného, nebo prostě odejde, odstěhuje se, zkrátka chce manželství zrušit a podává návrh na rozvod. Důvody jsou obvykle specifikované velice mlhavě, případně nijak. A není se čemu divit, protože "odcházím za lepším" nezní úplně dobře ani uchu potvory, natož ženě, která si sama před sebou chce zachovat čistý štít, když už ho před okolím, vyjma svých nejlepších kamarádek a vlastních příbuzných, většinou ztratí.
Manželovi pak spolu s návrhem na rozvod dorazí od advokáta manželky (takto rozvádějící se žena bývá zastoupena advokátem, na koleně nic nesepisuje) seznam požadavků na vypořádání společného majetku. Zatímco muž, který odchází od rodiny, je často - většinou na začátku rozvodového procesu - špatným svědomím motivován k alespoň trochu slušným dohodám, tyto dámy se nežinýrují; mají patrně předem spočítáno, kolik jim má rozvod vynést. Moje část bytu, moje část majetku, moje, moje, moje, třeba to prodej nebo si půjč, prostě vyplať moji polovinu, ber kde ber. Mám přece právo na to, co jsem do toho dala.
Mezi řádky potom můžeme číst skutečný záměr: s pěknou kupičkou hotovosti, která vznikne rozprodejem dosavadního společného života, se začne nový život s novou láskou v novém hnízdečku jistě lépe než s jedním kufrem.

Když potom coby právní zástupkyně manžela, postaveného před hotovou věc, provedu z dostupných informací vlastní výpočet, většinou je zřejmé, že dáma se přepočítala. Někdy i o několik nul. Ono v zápalu nadšení se často zapomene na vnosy ze strany manžela, jeho výlučný majetek nabytý ještě před sňatkem a podobné finesy, které výpočet významně modifikují, někdy i tak, že z částky, která by vystačila na malý byt, je částka, za niž lze pořídit skromnou kuchyni. Bez spotřebičů.

A tak nezbývá, než právnímu zástupci milé paní sdělit výsledky výpočtu, který se rozchází s představami jeho klientky, a jeho prostřednictvím ji požádat, aby upravila své nereálné představy o vypořádání společného jmění manželů.

Protože, milé dámy, manželství není banka, do které vložíte peníze a po určité době si je odnesete i s úroky. Není to obchodní společnost, ze které můžete dostat vyplacen původní vklad navýšený o zisky.
Rozvod je hodně drahá záležitost. A ty největší náklady nespočívají v nákladech na advokáty a soudní poplatky.

Je ovšem zbytečné to připomínat.
Nejsme přece počtářky, jdeme jen za svým štěstím.


29 komentářů:

  1. Chris, Vy jste vyloženě gender nekorektní! Co tomu řeknou lidi? Teda... ne lidi, ale ženský?! Takže buď jste chlap a nebo jste si přečetla Průvodce mužským šovinismem... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, nekorektní jsem.
      Můžete se o tom snadno přesvědčit, tady vpravo je štítek "Gender" a pod ním naleznete mé články na toto téma; korektní z nich není ani jeden.
      Možná kromě pokusu převést do genderové novořeči část trestního řádu, to je zase korektní až moc.

      A ano, já jsem - v obecné rovině - na straně mužů. Je to moje reakce na současnou genderovou ideologii. Možná to bude tím, že celý život, rodinný i profesní, žiju pod jejich ochranou.
      (Hm, vlastně svým způsobem i ten bloggerský.)
      A nejsem až tak moc hloupá, abych si to nedokázala přiznat. Nebo abych se za to styděla.

      Vymazat
    2. Nejdřív jsem chtěla napsat něco šťavnatého, ale napíšu popravdě, že Vám vlastně závidím. Můj profesní život pod ochranou žádného chlapa není a možná bych byla za to ráda :).


      Ivana

      Vymazat
    3. Ivano,
      vždyť to vůbec nebylo předmětem článku, to byla jen moje poznámka na vysvětlenou; chápu, že když sem přijde nový komentátor, tak se třeba trochu diví, protože mé názory na problematiku genderu mají k tomu, co běžně zní ve veřejném prostoru, daleko.

      A k věci samotné: myslím, že to není třeba pokládat ani za dobré ani za špatné, je to prostě stav, který život přinesl.

      Vymazat
  2. Abych předešla zbytečným připomínkám

    Musím k tomu dodat, že tohle, o čem píšu, je pro účely fejetonu zevšeobecněno, ale v praxi k tomu takto přistupovat nejde.
    V majetkových vypořádáních často zastupuji naopak ženy, které se potýkají s různými problematickými přístupy ze strany manžela či partnera. Vypočítavost není vlastnost, kterou lze připsat jen ženám, samozřejmě - aby mne zase někdo nechytal za slovo.

    OdpovědětVymazat
  3. Mrchy vypočítavý jsou mezi chlapama i ženskýma, na pohlaví nesejde.

    K tomu genderu - určitě jsi zaregistrovala článek v Respektu o růžové viagře pro ženy - moc mě pobavilo, jakým způsobem americké feministky (respektive hybatelem byla firma vlastnící patent) dosáhly toho, že neúčinný a možná škodlivý lék se bude prodávat a to jen proto, že chlapi mají x léků na problémy s erekcí a ženy ani jeden. Skoro se mi chtělo zvolat - erekce pro každou ženu:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      to jsem tedy zaregistrovala a kdyby to nebylo smutné, protože jde o zdraví, bylo by to komické.
      Ano, poměr léků je 26:0, tak to schválíme, přestože je to neúčinné a možná to i škodí. Sestry feministky sklízí, co zasely, a protestní prohlášení o zneužití jejich ideologie pro PR farmaceutické firmy jim moc nepomohou...

      Vymazat
  4. Kdybych se náááhodou někdy vdávala...existuje nějaká právní klička, díky které by mi po rozvodu zůstaly péřový duchny od pratchýňky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) ¨
      To jako od manželovy babičky?
      Pokud je dala manželovi nebo tak nějak neurčitě vám oběma a ne přímo Vám jako konkrétní osobě, tak existuje: dohoda s tím, s kým se rozvádíte.
      Ale nevím, zda tomu lze říkat právní klička:-)

      Vymazat
  5. Když se muž špatně ožení, prohrál celý život.
    Myslete na to při výchově svých synů. Už teď - až začne puberta, nic neovlivníte.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      ale podle mne se to stejně nedá předem odhadnout.
      Zvláště teď si toho všímám - to jsou kolem mne příběhy, že někdy jenom koukáme, jak to mohlo takto dopadnout... někteří lidi jakoby se dočista zbláznili, nebo nevím.

      Vymazat
    2. Ženy jsou pro společnost a její reprodukci nejen v úzce biologickém smyslu mnohem důležitější než muži. Ženy přenášejí na další generace (které ostatně samy rodí), jazyk, kulturu, zvyky, memy... Muži tvoří, ale ženy udržují a předávají.
      A ženy v naší civilisaci selhaly. Ten úpadek, který kolem sebe všude vidíme, je důsledkem selhání žen (zobecněně, samozřejmě).
      Muž je ve vzahu muž-žena ten slabší. Méně racionální, více emociální, ovládaný svými hormony a pudy a jednající proto zkratkovitě. Muži jsou na ženám mnohem závislejší než ženy na mužích. Dříve to vyrovnávala stránka ekonomická, dnes již ne. Proto je tak hodně důležité, jakou ženu si muž vezme.
      Sám jsem se vždy už útlého věku synů snažil jim vštípit myšlenku, že mají pečlivě vybírat, aby svým budoucím dětem vybrali dobrou maminku, jako se to povedlo mně pro ně. No a dobrá je samozřejmě nejspíš ta, která se podobá jejich mamince chováním a zvyky. Takže katolička, z větší rodiny, úplné rodiny, chovající se dobře ke svým rodičům a prarodičům, z rodiny, kde se její rodiče k sobě navzájem chovají laskavě a chovají se hezky i ke svým rodičům z obou stran... Dokud jsou děti malé, slyší na to. Až zabouří hormony, neslyší nic, ale je-li v podvědomí něco uloženo, působí to stále.
      Jak to dopadne, nevím.
      Zatím to, díky Bohu, vypadá dobře, až na jednoho, kterým dosud nenašel... Ale ani on se nesnaží o nebezpečné dívky a nenechává se jimi zblbnout. Nu, modlím se za něho, co mohu víc.
      Milan

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    4. Okamžitě přestaňte urážet ostatní diskutující.
      Nechápu, co si to dovolujete.

      Vymazat
    5. Urážet?! Četla jste to, co tam ten... člověk napsal? To urazilo mne a mělo by to urazit i Vás. Představte si, že by se tyto a podobné věci pokusil někdo vštípit Vašim dětem. Já nevim jak Vy, ale jehovisty jsem shazoval ze schodů a tohle je IMHO horší. Dokážete si představit, jak ty nebohý děti dopadnou, když neseženou to, co jim narval do hlavy? A jak dopadnou jejich děti, pokud by se jim něco takového opravdu sehnat povedlo? Pokud ne, tak vyřaďte z databáze polovinu Vašich článků.

      Vymazat
    6. Jste úplně mimo.
      Jestli se rychle nevzpamatujete, budete tady tak leda pro smích.

      Jste tady dva dny a už si myslíte, že můžete kdekoho poučovat a zdejší komentátory kritizovat, ačkoliv o nich nevíte vůbec nic.
      Myslím, že máte poněkud nadhodnocené mínění o sobě samém.
      Je zřejmé, že jste vůbec nepochopil, kde se nacházíte.

      Vymazat
    7. Milane,
      já bych to selhání nepřipisovala jen ženám; ženy si dovolí to, co jim dovolí muži.

      Jinak Vaše kritéria jsou jistě rozumná.
      Zejména je dobré všímat si toho, jak se člověk chová ke svým nejbližším, k rodičům, sourozencům.
      Já bych k tomu přiřadila jako důležité kritérium pracovitost.
      A u mužů je zase dobře sledovat, nakolik jsou ochotní se dělit, nejen o peníze.

      Vymazat
    8. To dělení se - tomu moc nerozumím.
      My máme doma dělbu rolí - já lovím mamuty, žena je porcuje, peče a rozděluje. O svou přidělenou porci pečeného mamuta jsem semozřejmě ochoten se i rozdělit, nejen s vlastními dětmi. Ale o porce svých dětí a manželky bych se s nikým nedělil - to bych ho raději přidal do jeskyně k ještě nerozporcovaným mamutům.
      Milan

      Vymazat
    9. No, řekla bych to tak, že je dobré sledovat ve vztahu (tedy při chození, před svatbou), nakolik se dotyčný umí se ženou rozdělit.
      A nemyslím tím jen peníze, ale jiné hodnoty.
      Třeba čas. Pohodlí. Svým způsobem i city - je ochotný investovat do toho vztahu své city? Svou rodinu - je ochotný svou dívku představit rodičům? Své představy o budoucnosti - jakou úlohu v nich hraje jeho dívka? Sňatkem se potom dělí o své jméno. A ovšem také o vydělané peníze.
      To jen takové úvahy, nevím... ale chodit s někým, kdo se už před svatbou jeví jako excelentní sobec, pak se za něj vdát a potom se divit, že je to excelentní sobec, to je bohužel smutný příběh.

      Vymazat
    10. Je to loterie.
      Milan II

      Vymazat
  6. ad "Když se muž špatně ožení, prohrál celý život": ono to platí i pro ženy.
    Dalimil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je zajímavé, jak se k tomu vyjadřují tzv. celebrity, většinou tak 2x, 3x rozvedené. Ty razí názor, že je normální prostřídat za život několik životních partnerů.
      No, já si nemyslím, že je to tak jednoduché, jak to prezentují. Ono z těch předchozích vztahů si člověk často něco přináší, nejen děti, ale také různé zvyky a očekávání.
      Sama za sebe bych to raději nezkoušela a pokládala bych to za velkou prohru.

      Jenomže - dopředu nejde odhadnout, jak to dopadne. Připadá mi v poslední době, jako by si to lidé tahali z nějakého osudí, někdo bílou, někdo černou...

      Vymazat
    2. Pro ženy to neplatí tak drasticky.
      Podle mých osobních poznatků ženy špatného manžela zvládají mnohem lépe než muži špatnou manželku.
      A podle statistiky přitom ženy inciují rozvod přibližně 3x častěji než muži.
      A podle psychologů ženy rozvod snášejí mnohem lépe než muži.
      Ekonomicky je to zcela jasné - za svou dlouhou praxi jsem nepoznal ženu, která by na manželství ekonomicky doplatila. U mužů je to běžné.
      Když se žena špatně vdá, rozvede se, nechá si část majetku manželem za trvání manželství získaného (v praxi většinou /ne vždy/ většinu).
      Když se muž špatné vdá, stává se z něho alkoholik, nebo ho žena opustí, nebo postupně obojí, přičemž přijde o své investice a ostatní majetek, o děti, stává se dlouhodobým dlužníkem na výživném a přestává být pro druhé pohlaví atraktivním (neboť se o svůj výdělek musí dělit s bývalkou, což ženy nesnášejí).
      Prostě na základě svých mnohaletých zkušeností jiných lidí mám dojem, že když se muž špatně ožení, je to mnohonásobně horší, než když se žena špatně vdá.
      Samozřejmě znám i opačné případy. Ale nepřevažují. To ani náhodou.
      A znám i případy velmi ušlechtilých žen, věrných a dobrých manželek, před kterými smekám. Třeba paní, které po 14 dnech manželství zatkli manžela a zavřeli na 18 let pro spolčování proti republice. Když se po jedenácti letech z Jáchymova a Příbrami vrátil, nemohli už mít děti. Přesto ho nikdy neopustila a žila s ním do smrti a pečovala o něj, protože on se z toho už nikdy docela nevzpamatoval. Takových podobných případů znám vícero. Ale to jsou výjimky. Průměr, modus i medián vypadají úplně jinak.
      Milan

      Vymazat
  7. Není nadpis z Limonádového Joea? Něco podobného tam tuším říká Kopecký.

    Ono to "malování" se týká i celkem nevypočítavých žen (a asi i mužů, to nemůžu soudit), ovšem na trochu jiné úrovni - zhusta totiž upřou opovrženému partnerovi, že by do rodiny cokoliv užitečného přinášel (čas, práci, dostatek peněz). A když pak skutečně přinášet přestane, nastává určité překvapení.

    KM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je vtipné a bolestně pravdivé: ... nastává určité překvapení.

      Vymazat
    2. Já si ten bonmot také spojuji s Milošem Kopeckým, ale opravdu nevím, v jakém filmu. Možná Adéla ještě nevečeřela? Ale to jsem znovu viděla nedávno a nějak si nevybavuji, komu by to tam říkal.

      Člověk má vždycky tendenci nadhodnocovat svůj vnos a svoje zásluhy a podhodnocovat vnosy a zásluhy toho druhého.

      Vymazat
  8. Zažil jsem ve svém bezprostředním okolí cca 10 rozvodů. Moje zkušenost z nich je taková, že manželství rozbíjejí spíše ženy s tím, že vzájemné soužití je po letech citově vyprázdněné. Což asi většinou skutečně je a ženám to vadí podstatně víc než mužům. Obvykle již mají současně náhradníka a při rozvodu postupují vůči dosavadnímu partnerovi velmi nekompromisně, bez nějakých vnitřních výčitek. Protože jít za hlasem svého srdce je přece správné, je to ostatně k vidění v každém druhém filmu. Muži odchází za láskou méně často, pokud ano, obvykle se snaží druhý vztah provozovat paralelně. Když to přece jen nakonec praskne, odchází od manželky se sklopenou hlavou a kartáčkem na zuby.
    Voloďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad citová vyprázdněnost - to je typický atribut vztahu, který lze těžko přičítat jen jedné straně.
      Ale nemyslím, že by ženy častěji odcházely z manželství za někým jiný. Ženy odcházejí, protože jsou nespokojené a vadí jim to nebo ono.
      Muži odchází, protože mají nový vztah.
      To samozřejmě nevylučuje i jiné, ne tak typické případy, ale nejčastěji je to takto.

      Vymazat
  9. Základní axiom manželství je že manželství je oběť, čili smrt. Ve Starém zákoně se smlouva často spečeťovala obětí zvířete. Manželství je oběť těch dvou, která říká: Už nemám na nic nárok sám. Žiju pro Boha a pro druhého. Samozřejmě sobectví je mocné, ale nenárokování vytváří ten překryv, který potřebujete na slepení dvou listů k sobě. Láska nehledá svých věcí...

    OdpovědětVymazat