pátek 21. srpna 2015

Dokument o jiné okupaci

Už před časem bylo oznámeno, že ruský dokument o srpnové okupaci roku 1968 se u nás vysílat nebude. Škoda.

Docela by mne totiž zajímal.
Ne proto, abych si mohla zhodnotit, zda to je skutečně ruská propaganda a překrucování, nebo spíše lámání historie.
Ne proto, abych se podívala, jak taková propaganda vypadá.
Ne proto, abych se mohla spravedlivě rozčílit, jak může někdo takhle přistupovat k historické události.
Kvůli tomu dokument vidět nechci.

Zajímá mne na něm něco jiného.
Je nějaký rozdíl mezi pojetím ruského dokumentu o okupaci z roku 1968 a západním pojetím vojenského působení v Iráku a v Afghánistánu?

Totiž, ruské tanky zde na dlouhá léta zakonzervovaly tehdejší režim.
Západní armády naopak stávající režimy v Asii rozrušovaly a bouraly.

Západ zbavil Irák krutého diktátora Saddáma Husajna. To je fakt.
Západ také zbavil svět nebezpečného teroristy Usámy bin Ládina. To je také fakt.
(Skutečnost, že vedle toho, co přichází po něm, se Husajn jeví málem jako prima parťák, ponechávám nyní stranou.)

Ale - co tomu říkali obyvatelé dotčených zemí ve skutečnosti?
Jak vnímali příchod západních vojsk?
Přivítali je? Odmítali? Byla společnost v této otázce rozdělená, nebo jednotná? Jaký postoj zaujímala tamější média? Tamější elity? Tamější ne-elity?
A jak se o tom zde informuje? Objektivně, nebo zkresleně? A kdo vůbec objektivními informacemi v tomto směru disponuje?
Odkud se mám například dozvědět, jak vnímali obyvatelé Iráku ve své většině americkou vojenskou přítomnost? Zda ji odmítali podobně, jako Češi ruskou invazi, nebo ji spíše přivítali? Kde to mám zjistit? Z dokumentárních filmů? Západních, nebo iráckých?

Takže neuvedení ruského propagandistického dokumentu lituji.
Mohla bych si porovnat jeho poselství s naší západní rétorikou vůči despotickým nebo teroristy podporujícím východním režimům.
Nebo toho vlastně nelituji? Možná si to porovnat raději nechci.


PS.
Jsem dlouhodobě spíše podporovatelem zahraničních intervencí, resp. minimálně chápu důvody, které k nim vedly, a vojáky vyslané do misí nepokládám za nějaké proradné žoldáky.


18 komentářů:

  1. http://www.bezpolitickekorektnosti.cz/?p=33925
    Poselství srpna 1968: Jaromír Štětina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisujte mi komentáře, prosím.

      Vybavuji si, že jsme se "kauzou" p. Štětiny, tehdy tuším senátora(?), zabývali na starém blogu, asi tehdy, když bylo zveřejněno to odhalení, ale už si vůbec nevybavuji obsah tehdejší diskuse.

      Vymazat
  2. Myslím, že úvahy, které nejsou podloženy detailními znalostmi situací v daných zemích – jsou k ničemu. Jsou pouze „názorem“, a to nijak nepodloženým ani fakty, ani znalostmi. Tolik k článku.

    Můj názor je, že nejvíce zla se nadělá tím, že nekompetentní lidé mají názor na země, o kterých nic nevědí, a jejichž názor se opírá pouze o manipulačně lhavá média – a tak podporují či odsuzují a v konečném důsledku legitimují velké zásahy. A to aniž by tento hlas většiny lidí byl čímkoli faktickým podložen. To podruhé k článku.

    Srpen 1968 má svou protiváhu v Mnichovské zradě 1938. Je zvláštní, že zatímco o sprnu 1968 se mluví alespoň čas od času, o Mnichovské zradě nikoli. Na konci září si můžete připomenout výročí Mnichovské dohody. I to je zahraniční politika Západu na vlastní kůži.

    Zahraniční mise je demonstrace síly a udržení vlády nad různými oblastmi světa. Nic více a nic méně. Cokoli jiného je lež a zástěrka pro hloupé prosté lidi. Vyhlásit nepřítele je klasická taktika zejména amerických, ale i jiných prezidentů (viz Kim v KLDR) pro zvýšení procenta voličských hlasů a prosazení velmi restriktivních zákonů tu v USA, tu v Německu, tu v Česku, tu jinde.

    Miloslav Ponkrác

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Myslím, že úvahy, které nejsou podloženy detailními znalostmi situací v daných zemích – jsou k ničemu. Jsou pouze „názorem“, a to nijak nepodloženým ani fakty, ani znalostmi. Tolik k článku."

      Právě proto se v mém článku žádné úvahy nevyskytují, jsou tam pouze otázky.

      Pokud jde o mne, já si Mnichov připomínám, a to zdaleka nejen o výročních dnech. To by bylo poněkud málo.
      A už jsem zde psala v minulosti, že možná reminiscence na tu událost přetrvávají v nás více, než se zdá.
      Mimochodem, nepaušalizovala bych, protože mnichovské zrady se neúčastnil Západ jako celek, je to záležitost některých konkrétních zemí.

      Ad "vyhlásit nepřítele" jako taktika
      To by bylo pěkné, kdybychom se nepřátel zbavili prostě tím, že je nevyhlásíme:-)

      Vymazat
    2. Jestli se nepletu, tak Mnichov byl víceméně zpotvořenou formou realizace smluvně zakotvené a ČR uznané mezinárodní arbitráže o hranicích.

      Šlo o to, že Beneš (a Polsko) neustáli v Locarnu (1925) požadavek ČSR na garanci hranic ze strany Německa, jako to dosáhla Belgie a Francie v Rýnském garančním paktu. Přesto byla alespoň uzavřena rozhodčí smlouva mezi Německem a ČSR, která sice vyžadovala určité orgány, ale potíž byla i v tom, že Německo mezitím vystoupilo ze společnosti národ, takže procesní část této smlouvy byla značně narušená (is.muni.cz/do/1499/el/.../Locarnske_dohody_z_16._rijna_1925.pdf). Proto na místo arbitrů vstoupily vítězné velmoci z WW1, tj. Francie, Itálie a Británie.

      Problém byl i to, že až do obsazení české části Č.-S.R. neměla Velká Británie žádné smlouvy ve střední Evropě. Ty jsme měli pouze s Francií, takže ze strany Británie nešlo o žádnou zradu....

      Beneš podle mne těžce nezvládl politiku od poloviny 20 let. Naše bezpečnost byla závislá na Francii, ale přitom Británie vší silou usilovala o obnovu Německa jako protiváhy Francii (klasická britská politika rovnováhy v koncertu mocností od Vídeňské konference 1815, které se jen trochu vzdali kvůli Entente Cordiale a výsledkem byla WW1). Navíc Společnosti národů zasadily smrtelnou ránu už USA svým poválečným izolacionismem a nevstoupením.

      V té době na Beneše tlačili např. agrárníci na přehodnocení vztahu k Německu. Jenže se díky různým antagonismům nepodařilo vybudovat slušný vztah ani k Polsku (válka o Těšínsko). Maďarsko pro nás byl úhlavní nepřítel (i kvůli formálnímu zachování království bez sesazení Habsburků) a jediné slušné vztahy jsme ze sousedů měli k Rumunsku a jakžtakž k Rakousku. Rumunsko nám nakonec jediné zůstalo věrné, když pohrozilo Maďarsku válkou, pokud se zaplete do Mnichova a zahájilo přípravy.

      Vymazat
    3. Karle,
      děkuji, já o historickém kontextu těch událostí bohužel tolik nevím, vím vlastně jen to, co jsme se o tom učili ve škole, a potom co mi řekli prarodiče. Ti to samozřejmě hodnotili velice kriticky.
      Každopádně ta dohoda je ostuda evropských dějin.

      Vymazat
  3. „Právě proto se v mém článku žádné úvahy nevyskytují, jsou tam pouze otázky.“

    Úvahy se tam nevyskytují, ale různá tvrzení o zahraniční situaci předkládané jako nezvratná fakta asi v 10 případech ano. Proto jsem taKé začátek příspěvku napsal tak, jako jsem napsal.

    qqqqqqqqqqqq

    „Mimochodem, nepaušalizovala bych, protože mnichovské zrady se neúčastnil Západ jako celek, je to záležitost některých konkrétních zemí.“

    To je pravda, nebyl tam jen západ. Byla tam Velká Británie, Francie, Německo. Itálie, Polsko, Maďarsko. To je minimální souhrn zemí, jejichž podíl a účast je zcela zjevná.

    qqqqq

    „To by bylo pěkné, kdybychom se nepřátel zbavili prostě tím, že je nevyhlásíme:-)“

    Naprosté většiny nepřátel se zbavíme tím, že je nevyhlásíme. Jen zlomek nepřátel jsou faktickými nepřáteli, zbytek je jen záminka. A na druhé straně mnoho našich současných přátel (mluvíme-li o státech) je přání si hada na prsou.

    Musíte si uvědomit, že prohlášení někoho, kdo není nepřítel, za nepřátele, je bezpečnější pro vlády a prezidenty. Skutečný nepřítel by mohl totiž udělal bebí, zatímco Potěmkinovský nepřítel to nemá v záměru.

    Kdyby se totiž nevyhlašovali domnělí nepřátelé, vrhlo by to pozornost na nás samé, například na skutečnou situaci a perspektivu tuzemska (ať už tuzemsko znamená jakýkoli stát podle toho, kde se domnělý nepřítel uměle vyhlásí).

    Například v Česku by se mohla zavést řeč na umělou devalvaci koruny ála ČNB a zavést řeč na to, proč stát neovládá svou vlastní banku a měnu. A zda to není proti selskému rozumu. A také otázky, na čí radu to ČNB dělá, což by bylo vyslovené faux pas.

    Nebo namísto Rómů a imigrantů či důchodců a jejich směšných dávek, například na skutečné tunelování v miliardách ve vyšších patrech. Nebo na otázku, zda Andrej Babiš nemá konflikt zájmů se svou rolí ve vládě, a zda ji nezneužívá poněkud více, než se dá zamlčet.

    Na lživost mediálních zpráv i tam, kde zprávy by měly být objektivní, jako je Česká televize a rozhlas, placené skrze poplatky občanů přímo.

    Nebo bychom se mohli zeptat, proč je voda 100 × dražší. Proč třeba dálniční mýto jde víceméně Kapschu a stát z toho téměř nic nemá.

    Nebo proč za tentýž čin dostane pravidelně Róm zlomkový trest oproti bílému Čechovi? Nebo proč oběť ubránivší se agresivnímu útočníkovi se musí následně roky hájit před soudem pro překročení nutné obrany a je často tak finančně i jinak zcela vycucána?

    Zkrátka bez domnělých nepřátel by nás čekalo řešení tuzemských problémů. Politici by dostávali nepříjemné otázky. Namísto toho se řeší údajná rozpínavost Ruska, či demokratická práva ve Venezuele, protože tam odmítli pochod hosmoexuálů. Přičemž i z našich lživých zpráv je každému jasné, že Západ má hnědé kalhoty po sérii překročení pravomocí, kdy země BRICS si založily vlastní banku, a tak se jim najednou musejí objevovat, že jsou nedemokratičtí a plivat na ně – včetně toho, že se tam musí objevovat i terorismus.

    Zkrátka doměnlý nepřítel je osvědčená metoda, aby lidé nevěnovali pozornost domácím problémům, ale plácali politiky po ramenou za nesmysly typu boj proti rozpínavosti mimozemšťanů z Alfa Centauri.

    Miloslav Ponkrác

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trochu moc jste se rozjel.

      Nevím, jaké máte s trestním soudy zkušenosti, ale já tedy nevím nic o tom, že by Romové dostávali zlomkový trest oproti bílým Čechům. Nechápu, kde jste na takovou hloupost přišel.

      Pokud jde o nutnou obranu, ano, zejména hraniční případy se řeší před soudy. Česká koncepce nutné obrany, která nesmí být zcela zjevně nepřiměřená útoku, je správně nastavená.

      O zásazích ČNB vůči koruně se diskuse vede, a docela velká, nevím, zda vám unikla.

      Otázky politikům klidně dávejte, nemám nic proti tomu:-)

      A příště se prosím, držte tématu.
      Více přemýšlet, méně psát:-)

      Vymazat
    2. Já se ale přesně držel tématu. A to téma je, že v článku je příliš mnoho věcí vydáváno za fakt – ačkoli k tomu autor článku nemá ani potřebný rozhled, ani potřebné znalosti o zahraniční situaci.

      Stejně tak jsem napsal, že Češi mají „názor na zahraničí“ hlavně proto, že je to jednodušší, než si udělat pořádek doma.

      qqqqqq

      Vedení diskuse o ČNB a dalším – ono to vedení diskuse nic nevyřeší. Asi tak.

      Česká koncepce nutné obrany by byla správná, kdyby oběť finančně nesvlékla z kůže. Ony soudy a právníci jsou zde poměrně drazí. A soudci rozhodují nějak z matrixu. Chápu, že vy máte právníka zdarma, kdyby k něčemu došlo, pro jiné ale mohou znamenat statisícové náklady v případě řešení úspěšného ubránění se. Já teyd tuto koncepci pro oběť za správnou nepovažuji ani v nejmenším.

      Ohledně Rómů a soudů – stačí těch několik mediálně známých případů, kde je několikanásobný nepoměr trestu v neprospěch nerómů.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    3. Nebudu vést diskusi o všem a o ničem najednou. Nemám o to sebemenší zájem.
      Příště se držte tématu.

      Vymazat
    4. Miloslave,
      moc se rozepisujete !
      To by nevadilo, ale asi jste nepochopil podstatné:
      Majitelce blogu se neodporuje, kontroverzi netoleruje.
      Dopustil jste se tak crimen laesae majestatis.
      Chce to nahlédnout do historie blogu.
      Jsou anonymové s nickem, tento je bez nicku :-)

      Vymazat
  4. No, nevím, jestli stojí za to se na tu věc dívat. Záleží na tom, koli Rusů to vidělo a uvidí. Tedy nakolik to může zkreslit obecné povědomí v Rusku. Nakolik jim to dá pochopit, proč ztratili historicky největší své přátele v Evropě. Nemám dost informací, aloe mám dojem, že jeden takový talevizní dokument na světonázoru Rusů nic nezmění.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      není to spíš obráceně, že dokument je obrazem světonázoru?

      Já nevím, jestli jsme byli historicky největším přítelem Ruska, ale ať už to tak bylo či nikoliv, ty srpnové události to změnily hodně.

      Vymazat
  5. Mně způsob tradičního informování českých médií o Srpnu 68 přijde také strašně propagandistický. Je to v podstatě každoroční kýč, kdy´se rozplýváme nad svou statečností a úžasností. Samozřejmě je mi líto obětí (jakéhokoli násilí), ale když to srovnáme třeba s maďarským rokem 1956... Ale i kdyby nebylo podobných srovnání, než každoroční stejné obrázky, stejné komentáře ještě žijících reformních komunistů, stejné řeči o úžasnosti československé "střední cesty" (sic!) bych uvítala právě pohled na invazi z venku. Jak už pohled intervenční velmoci, kterýs zmínila ty, tak třeba tehdejší postoj a oficiální protesty Jugoslávie a Rumunska (!). No, bohužel. Dokonce i historie.cs zklamala.

    Maky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No je to pravda, každý rok je to vzpomínání dost na jedno brdo. Ale nějak mě nenapadá, jak to pojmout jinak. Zrekapituluji se události, pamětníci vypráví ... Co s tím víc? Mimoto ČT ve výroční den zopakovala příslušný díl (myslím docela povedený) cyklu České století, tak třeba tady máte určitou změnu.
      Nějaké protesty Rumunska a Jugoslávie si nevybavuji, myslím, že okupaci tehdy pranýřovala hlavně ČLR, které se to zrovna shodou okolností hodilo do krámu.
      Voloďa

      Vymazat
    2. Na Historii.cs jsem se také dívala, byť jsem to nechytla od začátku, a také jsem od toho asi čekala trochu víc. České století jsem neviděla ani tento díl, ani jiný, jen nějaké útržky.

      Já jsem asi ovlivněná vzpomínkami rodičů na ty události, ale pro mne se to zhmotňuje v jediném slově: zklamání.
      Takže přes tento úhel pohledu vnímám veškeré ty vzpomínky a zpravodajství. Lidé museli být strašně zklamaní. Já vím, že ze zpětného pohledu se asi dá říci, že "se to dalo čekat", ale oni to nečekali.

      Nějaký globálnějšího pohled s rekapitulací postojů tehdejších zemí by mne určitě zajímal.

      Vymazat
  6. Historický kontext je jednoduchý: můj táta na konci zimy 1968 prohlásil, že to se jen komunisti perou mezi sebou a my se do toho nebudeme plést.
    A měl naprostou pravdu.
    Když si pak prohrávající parta komunistů přizvala na pomoc sovětské soudruhy v tancích, nikdo u nás nebyl nijak zklamaný. Nasr...., to jo. Hlavně na Dubčeka a spol. za to, kam to dovedli. Ale zklámání žádné nebylo - zklamán může být jen ten, kdo má nějaká dobrá očekávání. A my jsme od komunimu s lidskou tváří nic dobrého nečekali. Lidská tvář - tak se u nás říkalo Staré myslivecké.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to znám, u nás se také říkalo "alkohol s lidskou tváří":-)

      Ad zklamání - určitě byla řada lidí, kteří odmítali modifikace komunistického (socialistického) režimu a priori, ale z těch dokumentů se mi zdá, že dost lidí od toho vývoje "pražského jara" značná očekávání mělo. A ta pak logicky byla zklamána.
      No, frustrace z těch dobových dokumentů, záběrů, fotografií, písní... přímo čiší.

      Vymazat