pátek 7. srpna 2015

... kde není povolen potrat

Ztrácím Respekt.

O svém vztahu k týdeníku Respekt jsem zde psala téměř před dvěma lety; s dovolením příslušnou pasáž překopíruji:

A s Respektem, s tím já mám stále větší potíž.
Poprvé mne na něj upozornila moje sestra, která měla na vysoké škole jako vedlejší specializaci doplňkově zapsanou žurnalistiku a o tomto týdeníku patrně v rámci seminářů diskutovali. Pamatuji si, že mne zaujal právě tím, že nabízel trochu jinou žurnalistiku než ostatní tiskoviny, jiná témata či jiný přístup. To mohlo být asi v roce 2003 nebo 2004 a od té doby čtu Respekt pravidelně každý týden. Pojetí světa, který prezentují jeho redaktoři, reflektuji však stále kritičtěji. Ve světě Respektu vlají vždy na oknech bytů obyvatel ghett naškrobené záclonky, auta vyklízejí místo chodcům, větrné elektrárny se efektivně točí, extremisté se projevují opravdu hodně hloupě a my tak nějak víme, kdo je padouch a kdo hrdina. Rozhovory jsou ovšem tradičně kvalitní, recenze zajímavé a skládanku z minulého týdne od Ivana Lampera si určitě nenechá ujít nikdo, kdo drží týdeník v ruce. Listuji každým dalším číslem, někdy se přitom divím, jindy usmívám, občas se děsím a někdy pláču a dost často vrtím trochu nesouhlasně hlavou a v duchu reptám, že takhle to přece není, není to tak jednoduché nebo tak přímočaré...
Ale přijde pondělní večer, klapnou dveře, což znamená, že můj muž dorazil domů, a já se ho hned po přivítání ptám: "Donesl jsi mi Respekt?" Protože noviny a časopisy u nás kupuje on a i když obsah tohoto týdeníku nahlíží po celou dobu, co se známe, značně skepticky, nikdy nezapomene. Vytáhne časopis z tašky a já se rozzářím: moje pravidelná týdenní dávka příšerně liberálních žvástů je zde! A už se těším, jak se pohodlně uvelebím s hrnkem kávy nebo čaje na pohovce a ponořím se do těch čtivě napsaných, příliš sluníčkových i trefně kritických článků, i když s nimi třeba nebudu souhlasit. Je mi u toho dobře. Čím to je?



Můj vztah k Respektu se od té doby nezměnil, a tak jsem si poslední číslo (32/2015) četla o horkém letním večeru na terase. Mimochodem, toto vydání obsahuje velmi zajímavý a obdiv vyvolávající rozhovor s překladatelkou Danou Gálovou, která již patnáct(!) let žije se zákeřnou nemocí ALS, s níž většina pacientů nepřežije pět let.
Zalistovala jsem potom o několik stránek dál, ke své oblíbené dvojstraně, na níž jsou každý týden uveřejněny tři knižní recenze. Jedna z kratších recenzí se tentokrát týkala knihy Sladká nevděčnice, jejíž autorkou je Marcela Serranová. Recenzentka Markéta Pilátová se v textu snaží přiblížit těžký úděl žen v současné Jižní Americe, a to těmito slovy:

"Přestože dnešní Latinská Amerika přeje úspěšným političkám, většina žen stále žije ve společnosti, kde dominuje machismus a církevní dogmata a kde není povolen potrat."

Ženám se tam špatně žije, protože není povolen potrat. Příjemný pocit z letního večera se ztratil jako pára nad hrncem. 
Je to vždycky jako rána do hlavy. Levicové intelektuálno bez špetky soucitu.
Ideologie je vše, člověk nic.
Tak bezcitný obrat, který má potenciál znechutit řadu čtenářů, to je silná káva i na takový liberální plátek, říkala jsem si. Asi to editorovi textu uteklo, utěšovala jsem se.

Vždyť přece dnešní ženy už nejsou takové.
Už ví, že potrat není nějaký výdobytek společnosti. Už ví, že to není žádné "přerušení" těhotenství, ale jeho ukončení. Už ví, že zanechává na psychice žen, které jej  podstoupí, často pustošivé stopy a celoživotní jizvy. Už si dobře uvědomují, že potrat je čin proti těm skutečně bezbranným, proti nejbezbrannějším ze všech bytostí, proti nenarozeným dětem.
Dneska přece nejsme někde v 70.letech, kdy byla hormonální antikoncepce jako zjevení a interrupce běžnou antikoncepční metodou. V roce 2015 si už snad s tímhle slovem jen tak lehkovážně nehrajeme.
Měřit míru emancipace právem na potrat, koho by to dnes napadlo?
Někoho zjevně ano.
A k tomu se pak přidají nějaké ty řeči o právu žen na vlastní tělo, jako bych je už slyšela. Vykládejte to obyčejnému chřipkovému viru, že máte na vlastní tělo právo.
(Zajímavé je, že Dana Gálová právem na vlastní tělo, které jí v důsledku hrozivé nemoci vypovídá službu, neargumentuje.)

Musím se nad tím zamyslet.
Podle mého oblíbeného časopisu má být v moderní společnosti možnost zabíjet nenarozené děti měřítkem komfortu jejich matek. 
Tuším to dávno, ale budu si to muset přiznat naplno: asi přišel čas změnit oblíbený časopis.


51 komentářů:

  1. No vidíš, mě tam zase v poslední době štve, jak se celým časopisem táhne jak červená nit poselství, že vše co EU dělá, dobře dělá a kdo pochybuje, je hlupák.
    Ale časák nezměním, to už bych nečetl nic, byť v poslední době fakt nemám čas - o čtení na terase si mohu nechat jenom zdát;-)
    Já normálně recenze na knihy nečtu - zaprvé je to silně subjektivní věc, zadruhé autorům kolikrát pořádně nerozumím, o čem vlastně píšou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      ale na to jsem u nich už zvyklá, to tak bylo vždycky, EU nás spasí a zachrání, pojďme se jí poklonit:-)
      Já už jsem opustila Reflex a částečně i Nový prostor (ten z podobného důvodu), i když ten nekupujeme pravidelně a ještě si ho občas přečtu.

      Recenze čtu právě ráda, protože nemám na čtení beletrie čas a tak si alespoň vychutnávám ty recenze. A zrovna v Respektu je mám ráda, připadají mi většinou takové čtivé, zajímavé... kromě téhle tedy.

      Vymazat
  2. Chris, jak se popereš s tímhle? http://www.extra.cz/10letou-holcicku-znasilnil-nevlastni-otec-otehotnela-a-ted-ji-nechteji-dovolit-potrat-zemre-kvuli-tomu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivčo,
      já už jsem se s takovou argumentací setkala dříve.
      Jakmile se začne o potratech, někdo vytáhne takový extrémní příklad.
      Jenomže u nás je ročně asi (teď nemám čas hledat) asi 25 tisíc potratů.
      A to nejsou desetileté děti znásilněné nevlastními otci.

      Takže si myslím, že není správné vést tu argumentaci na takových naprosto excesívních příkladech, protože to vůbec neodpovídá obvyklé situaci, v níž se potrat volí jako řešení.

      Jinak jsem měla kdysi rozepsaný článek o dětech narozených po znásilnění, protože se o tom dají najít zajímavá svědectví. Nakonec jsem to nedokončila a nepublikovala, nějak to nebylo aktuální a neměla jsem žádné odkazy v češtině.
      Ale - málo se o tom hovoří a píše - potrat není jediné řešení pro ženy, které otěhotněly po znásilnění. I děti takto počaté a narozené mohou být milovány.
      Nevím, připadá mi, že zastánci potratů se často na celou věc dívají jakoby tunelem, vidí ten potrat jako jedinou cestu, třeba je ani nenapadne přemýšlet o nějakých jiných, dalších možných cestách.
      Každopádně dělat z potratů měřítko emancipace žen je totálně mimo, to je zamrzlé fakt někde v minulém století.

      Vymazat
    2. Chris, já si nemyslím, že potrat je jediná a správná cesta. V dnešní době by to měla být cesta krajní. Přesto by neměla být upírána. Nikdy nemůžeš vědět, co onu ženu k potratu vedlo. Jestliže já jsem vytáhla onu holčičku, tak ty jsi vytáhla druhou stranu spektra ... ženy, které volí potrat jako antikoncepci. Mezi tím je ale mnoho žen, které tuto cestu volí z nějakého svého důvodu, který je jejich a nám nepřísluší jej hodnotit. Zrovna tak, jako nikomu nepřísluší hodnotit, proč je druhý odpůrcem potratů. Přesně podle hesla: Obuj si mé boty ...

      Co se týká znásilnění, připouštím, že ten potrat není jediné řešení, ale mělo by to zůstat jedním z řešení. Žena by měla možnost se za pomoci někoho rozhodnout, vybrat si. Ale to právo by tam zůstat mělo. Jako jedna možnost.

      Mimochodem mě fakt zajímá, jaký názor na potrat máš v případě toho desetiletého dítěte. Není to nic jiného, než čistý zájem o názor.

      Vymazat
    3. Pokud to volí z důvodu ekonomické situace, nevhodného partnera a podobně, pak je to na roveň antikoncepční metody. To není v mém pojetí důvod.
      Ohledně nepříslušnosti hodnocení bych to takto neformulovala. Je společnost příslušná hodnotit důvody vraždy? Pokud ano, stejně je to i s potratem.

      Na ten zmiňovaný případ tak nějak nemám žádný názor, především proto, že mám většinou pochybnosti o důvěryhodnosti těchto zpráv.
      Zrovna nedávno jsem někde zachytila odkaz na zprávu o tom, že nějaká tak mladá dívka měla dítě v podobném věku a také z podobných příčin, myslím, že se normálně narodilo... ale také jsem tu zprávu nijak zvlášť nezkoumala a nic z ní nevyvozovala.
      Ovšem především mne vždy napadne: potrestat toho, kdo to způsobil. Zlé skutky přináší další zlo a je potom obtížné tu spirálu zastavit.

      Vymazat
    4. Ještě bych to řekla takto: spíše mne překvapují ti, kdo na to hned mají nějaký názor... Asi tak.

      Vymazat
    5. Tvoje životní situace se může změnit opravdu z hodiny na hodinu. Ať na to nahlížíš, jak chceš, což je Tvé svaté právo a já ho ctím, naše společnost nehodnotí potrat jako vraždu. Myslím tím z právního hlediska. Proto by bylo dobré ctít i názor lidí, kteří jej prostě za vraždu nepovažují. Jsem přesvědčená, že potrat nemá suplovat antikoncepci, ale odmítám v této souvislosti soudit. Protože já to jako vraždu zakotvené nemám a je to moje právo to takto mít.

      Jedna moje známá otěhotněla přes antikoncepci. Měla již z předchozího vztahu jedno dítě. Rozvod s tatínkem probíhal příšerně. Zůstaly mu po něm dluhy ve výši dvou mega. Do toho otěhotněla. Dítě si nechala, má to nastavené jako vraždu. nyní nemá stabilní vztah ani s otcem druhého dítěte, žije v podstatě sama s dvěma dětmi. U toho mladšího se projevila genetická vada. Na krku má dluhy, za měsíc jí končí nájem bytu, prodloužit jí to nechtějí. zatím se jí nedaří žádný podnájem sehnat. S penězi neví kudy kam a ani jednoho z otců to nezajímá. I přes veškerou snahu jí pomoct, se ona k žádné zásadní akci nemá. Velmi brzy se stane to, že ona skončí pod mostem a děti v dětském domově.

      Nechci tím říct, že ty děti se neměly narodit. Mám je ráda, obě. Jsou tady a zaslouží si pořádný život. Ale zrovna v její situaci bych potrat pochopila víc, než u kohokoli jiného.

      Vymazat
    6. Ty dluhy zůstaly na ní, otec je neznámo kde :-)

      Vymazat
    7. A co se týká onoho děvčátka - jestli to je nebo není pravda ... Rozhodně je to důvod k zamyšlení.

      Ano, potrestat pachatele, ale vyřeší se tím situace toho děvčátka? (pokud tedy připustím, že je to pravda)

      Vymazat
    8. To je smutný příběh:-(
      Ale já to vnímám taky tak, potratit dítě není řešení.
      Nakonec mne stejně potěší ty příběhy, kde někdo napíše, jak ho těhotenství zaskočilo a znamenalo velkou komplikaci, ale teď je šťastný, že se to dítě narodilo. Což se naštěstí také stává.

      Máš pravdu, trestem pro pachatele se situace nevyřeší.

      Spíš to beru ještě jinak: dospělost ve smyslu pohlavní dospělosti se u nás dosahuje později než v některých jiných krajích a je to určitě i individuální v jednotlivých případech, případně se to liší podle rasy. V jiných zeměpisných šířkách to je tedy jiné než zde a nevím, zda to máme hodnotit našimi měřítky, ačkoliv je jasné, že třeba deset let je pro těhotenství extrémně nízký věk.

      Každopádně je to strašlivá situace, ještě jiná než když nenarozené dítě ohrožuje z nějakého zdravotního důvodu dospělou matku, protože tady je dítětem i ta nastávající matka.

      Nicméně to mne vrací na začátek: těžko něčím takovým odůvodňovat obecnou přijatelnost potratů v tom smyslu, že zde je například považován za nutný, tak musí být přijatelný i pro jiné případy, typicky pro ženy, které neumí přijmout zodpovědnost za své životy a svá rozhodnutí.

      Mimochodem, já nikdy v diskusích nevolám po nějakých legislativních zákazech potratů, spíš mi jde o změnu náhledu. A k ní myslím přece jenom trošku dochází... nevím, jestli teď nejsem moc optimistická.
      V Respektu k tomu asi ještě nedošli:-(

      Vymazat
    9. Nemyslím, že na ten potrat měla jít proti svému přesvědčení. Jen, že bych ho dokázala pochopit. A tak, jako se ona rozhodla, že to dítě se narodí, může se v podobné situaci někdo rozhodnout (a nemyslím, že se jedná o jednoduché rozhodnutí - alespoň v některých případech - původně jsem napsala mnoha, ale ať nejsem optimistka), že se to dítě nenarodí. Je to prostě v našich zeměpisných šířkách jeho právo.

      Chtěla jsem tím vším říct, že potrat nemá být antikoncepční metodou, ale možností, právem, výsadou ženy se rozhodnout. Pořád ještě optimisticky věřím, že většina těch žen potrat důkladně promýšlí, než se k němu rozhodne. A jejich důvody fakt nebudu hodnotit. Zrovna tak, jako nehodnotím situaci mé známé. Konstatuji, jak to je. Pokud můžu, pomůžu, víc nezmůžu. Její život, její odpovědnost.

      Nechci případem té holčičky ospravedlňovat potrat jako antikoncepční metodu. Chci tím říct, že může nastat situace .... A to těhotenství nemusí ohrožovat jen dítě, těhotenství může ohrožovat i dospělou ženu. Na zdraví, na životě. Těch důvodů pro potrat může být tolik, že zase těžko paušalizovat, že každá, která jde na potrat, jde proto, že si tím chce zjednodušit život.

      Vymazat
    10. Chápu, jak to myslíš.
      Ale já si právě hodně vážím žen, které donosí i dítě, které je ohrožuje na životě.

      Jedna byla dokonce prohlášena za svatou:
      http://zlatoroh.pise.cz/7-svata-jana-molla-1922-1962.html

      Tady je to rozebráno podrobně s důrazem na její křesťanské přesvědčení, i když chápu, že to neosloví každého:
      http://fatym.com/view.php?nazevclanku=sv-jana-beretta-molla-milovat-az-do-krajnosti&cisloclanku=2011120125

      Ale když jde taková žena na potrat, hodně lidí o ní prohlásí, že je statečná. Já to ale vnímám jinak.

      Vymazat
    11. Musím dodat, že schvalování potratů není ve společnosti nic výjimečného, to já vím, je to častý názor, snad i většinový.
      Jenomže když to člověka uhodí do očí jen tak mimochodem, bez skrupulí, v jeho oblíbeném časopise, tak nějak váhám, jestli to ještě číst. Když už jsem předtím měla určité pochybnosti.

      Vymazat
    12. Zkus to brát jako protinázor. Jestliže mi ten časopis není blízký ve více věcech, nekupuju ho. Jestliže občas narazím na něco, s čím se neztotožním, beru to prostě jako někoho s jiným názorem. Takových lidí je :D :D :D. Navíc tady šlo o recenzi, tedy čistě subjektivní pocit a pohled na knihu. Kdybys tu knihu přečetla, třeba bys dospěla ke stejnému názoru s jednou výjimkou - ve své recenzi bys jako důkaz vynechala ty potraty. Protože já mám dojem, že právě i onen potrat a jeho možnost je určitým výrazem svobody, jakkoli to můžeš vnímat jinak a zřejmě to jinak vnímáš. Což je také důkazem svobody. Že si to tady můžeme každá napsat :-).

      Vymazat
    13. Nejsem si jistá, jestli to nebyla spíš poslední kapka:-)
      Protože já tam ty články čtu ráda, ale ony často zkreslují realitu - podle mne.

      Jinak já bych se spíš zamýšlela nad tím, jestli je naše západní pojetí emancipace to pravé, co máme ženám v Latinské Americe přát.

      Vymazat
    14. Každá společnost má své mouchy. I ta naše. A každý na té společnosti vždy uvidí své mouchy. Ovšem cokoli, co přispívá ke svobodnému rozhodnutí každého, ať je to očkování, školství, porody, potraty, cestování, svoboda slova, je přínosem pro člověka. Podporuje jeho rozhodovací schopnosti a zodpovědnost.

      No, jestli to vnímáš jako poslední kapku, nezbývá, než změnit periodikum :-)

      Vymazat
    15. Ivčo,
      budu OT, ale obdivuju diskusní vytrvalost:-)

      Ad poslední kapka
      Balím dnes na dovolenou, zítra přesun do jižních Čech, ale právě jsem si byla naproti v hospodě pro točené do džbánku, což byl ten nejlepší nápad, jaký jsem dnes měla.
      Momentálně blahořečím našim předkům, že tu chlazenou desítku vynalezli:-) Poslední kapku jsem právě vyžahla:-)

      Vymazat
    16. V tom případě se loučím :-) Přeji krásnou dovolenou a slibuji, že si svoji diskusní vytrvalost příště ponechám jinam :-) (bez jakéhokoli podtextu, nic v tom nehledej)

      Vymazat
    17. Ani nápad! Blogovací dovolenou jsem už měla, notebook si beru s sebou a těším se, jak budu psát.

      Vymazat
    18. Jen tak na okraj: Pokud by zmiňovanou matku vystěhovali a děti jí odebrali, tak právě toto je ve světle judikatury ESLP špatně. Protože nelze odebrat děti jen z materiálních důvodů - zde je povinna společnost pomoci (povinnost zajistit sociální bydlení, dávky, nastavit rozumná pravidla pro insolvenci - i exekuce by se měly dít pouze v nejlepším zájmu dětí - smlouva o právech dítěte má přednost před exekucemi).

      A ostatně já osobně jsem velký odpůrce SJM, tedy jeho automatického vzniku. Vrátil bych se do doby AgBG (1811-1950) a starší, kdy majetkové společenství manželů vznikalo v rozsahu manželské smlouvy.

      Vymazat
    19. Karle,
      ad SJM - s tím bych nesouhlasila, protože institut SJM je už v našich podmínkách hodně zažitý. Ponechala bych to jako je - SJM vzniká ze zákona, ale je možné je smluvně vyloučit či modifikovat.

      Vymazat
    20. Dnes jsem četla v novinách, že v Paraguayi se narodilo císařským řezem dítě jedenáctileté dívce, která byla znásilněná. Dítě je v pořádku a do péče je chce převzít jeho babička, viník by měl být potrestán.
      Na té dívence to jistě zanechá velké psychické rány, jenomže to by v ní zanechalo tak jako tak, při potratu i při narození takto počatého dítěte.

      Vymazat
    21. Já bych místo SJM zavedl víc variant, včetně notářsky či advokátně připravené individuální smlouvy. A na manželském formuláři checkboxy a povinnost se domluvit.

      Vymazat
    22. Více variant existuje, jen jedna je v zákoně přednastavená:-)
      A ano, kdyby bylo více volitelných variant, muselo by to být asi součástí předmanželských formalit.
      Nevím, možná by takové řešení vedlo lidi více k přemýšlení o vzájemném majetkovém společenství, o majetkové odpovědnosti... těžko říci.

      Vymazat
    23. Tahal jsem blízkou příbuznou po úmrtí jejího druhého manžela (vdova) z dluhů po něm. Ruplo mu v hlavě a nechtěl pracovat, nechal se živit, přitom měl nezaopatřenou nemanželskou dceru. Slavně vzniklí exekutoři si nikdy nevšimli, že má manželku, ale asi měsíc před smrtí ji dohledala stará dobrá soudní vykonavatelka. A sepsala jí kde-co. Nakonec jsem středně velký dluh za manžela již zesnulého uhradil, protože úspěch vylučovací žaloby byl nejistý. Bylo tam spoustu zajímavostí, protože šlo o dluhy na plynu za byt před a během začátku manželství, za byt jehož existenci manžel novomanželce zapřel (pronajímal ho kvůli alimentům), v době procesu už tam nebydlel, ale bylo mu tam doručováno, zastupoval ho v nepřítomnosti pasivní justiční čekatel, který se ani nedostavil (vs. nález ÚS), rozsudek byl pouze vůči manželovi, proti výkonu podal zesnulý i manželka jím zastoupená poměrně urážlivé odvolání (bral jsem zpět v zastoupení jí a v názoru na přechod procesní subjektivity i za něj) a nakonec jsem jako třetí osoba plnil za zesnulého povinného. Naštěstí soudkyně kraje přehlédla (asi radši, aby nemusela řešit tu spleť - žádal jsem okamžitě i o osvobození od poplatků, pokud by se cokoliv mělo dít dál), přehlédla již podanou repliku protistrany odvolačce a za dluh s příslušenstvím a úhradu nkladů první instance to uzavřela. Ostatní dluhy pak zůstaly nedořešené díky tomu, že zůstavitel nezanechal v SJM majetek, čili se neřešily ani dluhy....

      Proč to píšu: Jsem výrazně proti společenství dluhů manželů... Obecně, v naší církvi se rozvod považuje za (smrtelný) hřích, ale díky šílenému právnímu stavu, kdy dluhy jednoho ohrožují druhého manžela a děti i při rozluce, ho v případě marnotratnosti druhého uznáváme.

      Vymazat
    24. Karle,
      takových případů je dost, i horších, ale přesto to pro mne není důvod k zásahům do zákonné úpravy SJM.
      Na toto měl jeden přednášející občanského práva, myslím, že doc. Fiala, repliku "Musím vědět, s kým žiju."
      A vím, někdy je to těžké a nejde to, lidé se také v průběhu života mění a někdy jim právě "rupne" v hlavě, ale stejně bych institut SJM ponechala ve stávající podobě. Já si prostě myslím, že má svůj smysl, a pokud to lidé chtějí jinak, pak si to mohou upravit smluvně.

      Vymazat
    25. Ono totiž tato odpovědnost za závazky je vlastně druhou stránkou toho, že společné jsou i příjmy, což má velký význam v případě méně vydělávajícího partnera, typicky ženy na mateřské.
      Na to se dost často zapomíná. S vaničkou by se vylilo i dítě.

      Vymazat
    26. Naprostá většina těchto dluhů, co přejdou na manželku, je imho (nemám statistiku) dluhy z půjček do hry, z různých individuálních excesů apod. Takových o nichž druhý partner nevěděl. Věřitel je zde nefér a protirodinně zvýhodněn, protože má hned vlastně ručitele.

      Zákon je tedy zcela protirodinný. Stačí zaškobrtnutí druhého a již to ohrožuje původní závazek nést dobré i zlé, protože to může vést k existenčnímu ohrožení nejen manželky, ale i dětí.

      Navíc není pravda, že to má dlouhou tradici. V době BSM šlo o majek, nikoli práva a závazky. Teprve v 90.letech to soud nejprve vyložil (kvůli ukrývání majetku a zřejmě nefunčnosti napadání úkonů, kterými se to dělo) a teprve SJM to zavedlo (a ze zákona přeneslo dluhy na druhého).

      Vymazat
    27. Karle,
      myslím, že většina těchto dluhů jsou stejné dluhy jako v jiných rodinách (s výjimkou hypoték, to si banky hlídají). Často jsou to dluhy z půjček na zbytné věci a také to bývají dluhy z nepodařeného podnikání.
      Kromě toho máme také pravidla společné správy jmění manželů.

      Na tom zákoně nic protirodinného není, naopak posiluje majetkovou soudržnost manželů.
      Jistě, když manžel hodně vydělává, profituje z toho manželka a děti, když prodělá, sdílí s ním jeho neúspěch. Tak to skutečně je. S možností to smluvně modifikovat, ovšem, což pokládám za dostatečné.

      Vymazat
    28. No vidím to dost jinak. Často šlo o kolegyně, nebo sestry, které manžel opustil, ony čekaly a on mezitím navyráběl dluhy. Pokud se jednou rozhoupu do politiky, tak vedle ochrany spotřebitele a zaměstnanců bude tohle moje téma.

      Vycházím z toho, že profese, i půjčování peněz, se má dělat s péčí řádného hospodáře. A to není situace, kdy se druhý z manželů o úvěru vůbec nedoví.

      Tomu všemu lze zabránit (kvůli neprůkaznosti stavu) imho jedině faktem, kdy bez podpisu druhého jako solidárního dlužníka půjde exekuce pouze proti věcem ve výhradním vlastnictví a polovině SJM (není-li upraveno jinak). Před únikem majetku se dlužník s pomocí exekutora může bránit žalobami o neplatnost převodů... Ostatně takto lze převést majetek i na řadu dalších subjektů (příbuzné, firmy a nakonec i na fideikomis).

      Vymazat
    29. Karle,
      ještě se vracím do diskuse.
      Chápu Vaše argumenty, ale uvažte, že "cesta ochrany" se může často ukázat jako kontraproduktivní.

      A mimochodem, ještě jsem neviděla ženu, která by si stěžovala, že její muž hodně vydělává a ona tedy může utrácet takto jím vydělané peníze. To je ta druhá stránka věci.

      Vymazat
  3. Ad Ivana Kudry: "Ovšem cokoli, co přispívá ke svobodnému rozhodnutí každého, ať je to očkování, školství, porody, potraty, cestování, svoboda slova, je přínosem pro člověka. Podporuje jeho rozhodovací schopnosti a zodpovědnost."

    Jsem si jist, že ten potrácený by se na to díval jinak. Pro jeho svobodu rozhodně legalita potratů žádným přínosem není...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Ignáci, budete se muset smířit s tím, že ne každý má Váš pohled na svět. Tuto argumentaci řadím do roviny "neodpovídám", jednoduše proto, že bychom museli začít někde úplně jinde. Abychom vzápětí zjistili, že se neshodneme u vejce, takže se nám rozejdou i ty slepice :-)

      Vymazat
    2. Samovolné potraty (37%), o nich rozhodl kdo ?

      Vymazat
    3. Podepisujte mi komentáře, prosím.
      Nejsem si jistá, že ty smutné statistiky zahrnují samovolné potraty.
      Kdyby tomu tak bylo, tak to by statistiku vylepšilo, protože takový potrat není špatným umělým zásahem člověka proti člověku.

      A pokud to vezmeme z hlediska víry, že o nenarození v případě samovolného potratu rozhodl Bůh, tak to je v pořádku, protože v mém pojetí právě Bůh má rozhodovat o tom, kdo se narodí a kdy zemře, ne člověk.

      Vymazat
    4. Musím říci, že si vážím vysoce konzistentního názoru, který zastává pan Pospíšil; vítejte v naší diskusi, odkazovala jsem v článku na Váš web.

      Já třeba asi nejsem konzistentní v tom, že mi nejde o legalitu - možná už proto, že to je politicky neprůchodné, nebo třeba proto, že postavení potratů mimo zákon neznamená jejich eliminaci.
      Daleko víc bych přivítala změnu v myšlení, v obecném nahlížení na potraty. To je svým způsobem vlastně náročnější proces než nějaký zákaz.

      Vymazat
    5. Upřesnění: odkaz na web p. Pospíšila byl v minulém článku, šlo o církevní stanovisko k Prague Pride.

      Vymazat
    6. Tak tedy (ne)smrt nenarozeného plodu i svoboda matky (ne)potratit je intence Boha.
      Pane IP, legalita potratu je potom pouze konformita s touto svobodou.

      Vymazat
    7. Ne, s tímto nesouhlasím.
      Jsem toho názoru, že lidé jsou nadáni svobodnou vůlí a je na nich, jak ji uplatňují. Někteří volí cesty souladné s Božími přikázáními a jiní nikoliv.
      Tak, jak to podává poslední komentář, to určitě deformovat nelze.

      A podepisujte mi komentáře, prosím.

      Vymazat
  4. no, mně tam zase vytočila anketa o tom, jak by měli ti co nesledují televizi platit její rozpočet :D a ze 4 to byli 3 kozlové zahradníci ex televizáci (asi jako kdyby lékaři se měli vyjádřit k tomu, že lidi si mají platit vyšší ZP) ... noco, je to jenom názor, to je jako chřipka, přijde ... uškodí ... odejde ;), poslední použitelný týdenník, kupovat je nepřestanu, hezkou dovolenou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání:-)

      U anketky jsem se taky pozastavila, ale moc jsem ji nezkoumala.
      Použitelný týdeník - dá se říci, že ano, ale on je rozdíl, když to člověk čte s tím, že se něco dozví, dotvoří si názory, přečte něco zajímavého, a když k tomu přistupuje stylem "tak co zase ti sluníčkáři vymysleli". Což je můj případ.
      Ale ano, nepřivezla jsem si sem moc čtení, tak to asi zase zítra koupíme. Moje váhání nad obsahem je dlouhodobějšího charakteru.

      Vymazat
    2. Vlastně jsem si vzpomněla, že mi jednou napsal jeden čtenář, že právě moje občasné poznámky k tomu, co vyjde v Respektu, rád čte...

      Vymazat
  5. Největším nebezpečím pro Čechy a Češky nejsou muslimští imigranti, ani Putin, ani USA, ani bakterie ve WC míse, ani klíšťata ani jiné nebezpečí, před nimiž nás prostředky masové manipulace neustále varují, ale jejich matky. Skoro čtvrtina Čechů a Češek totiž pobyt v lůně své matky nepřežije z matčina rozhodnutí.
    Milan
    P.S. Respekt nečtu už dávno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co by na to řekli členové hnutí Islám v ČR nechceme?
      Možná bojují na špatné frontě?

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Ani ne, spíš utvrdila v tom, co vím už dávno.

      Vymazat
  7. Dostala jsem předplatné jako vánoční dárek od syna, s údivem jsem se zeptala sama sebe , jestli mě tak málo zná....jsem v situaci,kdy ani neroztrhnu igelit na obálce.Moje kamarádka se nemůže dočkat, až jí v neděli přijde do mobilu nové číslo.Každý to máme jinak:-)
    Bez respektu to nejde, ale bez Respektu ano. Zkuste se občas podívat na Reportérmagazín.
    hezké dovolenkové dny
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      díky za doporučení.
      Viděla jsem nějakou reklamu na Reportér a hned mi to připomnělo stejnojmenný týdeník, který vycházel v 60.letech a pak ještě v 90.letech a který jsme kupovali.

      Na syna se nezlobte, jistě Vám chtěl udělat radost a on ten svět Respektu někdy vypadá opravdu lepší než je realita.

      Nevím, asi ho budeme ještě nějakou dobu kupovat, ale čtu to stále rezervovaněji a s většími výhradami. Ale to bych se opakovala.
      (I když přiznávám, že někdy se třeba hlavní rozhovor povede.)

      Vymazat
  8. Christabel, musím přiznat, že nevím, jak je to v Jižní Americe s důsledky nechtěných těhotenství. Ale jsou země, kde těhotenství matku na životě ohrožuje nejen ze zdravotních důvodů - mimanželsky počaté dítě někde v Súdánu, Maroku nebo Jemenu svou matku může odsoudit k smrti rovněž.
    V Senegalu také nejsou povoleny potraty. Antikoncepce je volně dostupná, ale pro svobodné společensky naprosto nepřípustná. A jelikož průměrný věk nevěsty je v Senegalu nyní skoro 22 let (a ženicha 28 let), je jasné, že nemalá část populace už do manželství vstupuje s nějakými těmi sexuálními zkušenostmi. Není na škodu v tomto kontextu také podotknout, že nějaké zhruba dva miliony mužů (z nichž někteří mají více manželek než jednu) pracuje v zahraničí a domů se dostane v lepším případě jednou ročně, v horším třeba také až po patnácti i více letech. Pokud nemanželsky otěhotní vdaná žena, riskuje nejen rozvod a ztrátu živitele sebe a případně i svých rodičů, ale také ztrátu všech dětí, které už s manželem má (protože ty zůstanou u jeho rodiny). Zároveň se jí velice ztíží možnost najít dalšího manžela - takové těhotenství je de facto přímou cestou na dno společnosti pro ženu, jejího potomka a v některých případech i pro ženinu matku.
    Pokud otěhotní svobodná, je pravděpodobné, že dítě matce (za vydatné podpory její rodiny) odebere rodina otce dítěte, kde bude dítě vystaveno nepříliš přívětivému zacházení (v některých případech rovnou týrání).
    Umělé přerušení těhotenství je v Senegalu povoleno jen ze závažných zdravotních důvodů. Odkládání dětí je také trestné. Často však čteme o infanticidách, kterých se někdy dokonce dopustí ne matky, ale babičky nemluvňat. Kojenci jsou škrceni, dušeni, odkládáni v buši. Věznice jsou plné žen, které si odpykávají dlouholeté tresty za infanticidu a hřbitovy zase těch, které nepřežily pokusy o domácí potrat. Myslím, že kdyby některé z těchto žen měly možnost podstoupit interrupci v časném stadiu těhotenství, bylo by to pro ně pořád menším zdrojem traumatu, než vražda již narozeného dítěte (které je nakonec mrtvé tak jako tak)...

    Nejsem rozhodně pro potraty jako běžné řešení nepohodlné situace, ale zároveň jsem přesvědčena, že většina žen je nepodstupuje lehkovážně a bezstarostně. Ale připouštím, že vzato kolem a kolem, z morálního hlediska je to vlastně otázka uchopitelná podobně těžko jako např. eutanázie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Manželko,
      zdravím:-)

      Mám dojem, že to, o čem píšeš, je otázka nastavení společnosti a jejího přístupu. Povolení potratů se jeví jako řešení, ale jenom zdánlivé, protože problém je v něčem jiném. Počínaje chudobou společnosti, která nutí muže vyjíždět od rodin na dlouhou dobu vydělávat do zahraničí.
      Jedno zlo (velký počet nefungujících rodin, nefungujících vztahů a z toho plynoucích nechtěných dětí) se nahradí jiným...

      Pokud jde o lehkovážný přístup, myslím, že právě ve 2.polovině minulého století se k potratu jako k běžnému řešení nepohodlné situace přistupovalo. A upřímně doufám, že už jsme přece jenom dál, i když asi ne všichni.
      Právě proto mne překvapil lehkovážný přístup autorky toho článku, protože mi přišel jako zamrzlý v té době. Takové přirovnání by žena, která k tomu nepřistupuje lehkovážně a bezstarostně, asi nenapsala?

      U euthanasie je to modifikováno tím, že jde o rozhodnutí o člověku, který má už konkrétní tvář, individualizovaný osud, není to budoucí dítě, o němž nevíme, jaké bude.
      Nicméně já to právě (ani jedno, ani druhé) nevnímám jako těžko uchopitelnou otázku. Myslím, že pokud si člověk některé věci ujasní, stojí před ním např. odpověď na zdánlivou otázku "eutanazie ano či ne" dost jasně, protože to vlastně žádná otázka není.

      A pokud bychom přesto váhali, stačí se podívat, po jaké šikmé ploše se vezou země, kde je eutanasie povolená. Dokonce už i eutanasie dětí. Eutanasie lidí, které nebaví žít... a tak dál. Hrůza, vůbec na to nechci myslet.

      Vymazat