neděle 16. srpna 2015

Lipno, srpen 2015

O dovolené na Lipně s odbočkou do Prahy

Na dovolené jsme toho stihli opravdu hodně:
  • pěšky na Kramolín s projitím stezky v korunách stromů, prostřední s tatínkem i tobogánem dolů (nejstarší o cestu tobogánem nestála a já také ne, navíc nejmladší je na tobogán ještě malý),
  • výlet do Českého Krumlova, nejnavštěvovanější mimopražské památky u nás, s prohlídkou zámku, vyhlídkou na věži, procházkou zahradou a městem, to vše v horku,
  • okružní jízdu po Lipně výletní lodí Adalbert Stifter,
  • několik jízd na bobové dráze,
  • koupání v Lipně, děti s tatínkem při té příležitosti vyzkoušeli šlapadlo,
  • cestu půjčenou motorovou lodí se zastávkou na Králičím ostrově a koupáním uprostřed vodní hladiny,
  • návštěvu místní minipouti s autíčky, skákacím hradem, labutěmi, kolotočem a pro některé (já) i s centrifugou,
  • druhou cestu na Králičí ostrov, tentokrát veslicí, s koupáním a stavěním hradů a dortů z písku,
  • každodenní koupání v bazénu a návštěvy hřiště v apartmánovém komplexu,
  • cyklovýlet (ano, i já) na půjčených kolech, nejmladší v croozeru, z Lipna přes Přední Výtoň do Frýdavy, poté přívozem do Frymburku a zpět do Lipna. Většina trasy a výjimkou úseku z Výtoně do Frýdavy vede po příjemných cyklostezkách, na nichž se nevyskytovali (kromě obce Lipno samotné) téměř žádní chodci, jen cyklisté a občas in-linisté. Jelo se proto velmi pohodlně a i děti to zvládly bez problémů.

Počasí nám přálo, přes den bylo horko, ale protože Lipno leží více než 700 metrů nad mořem a ochlazující vliv má jistě i rozsáhlá vodní plocha, večery byly obvykle příjemně svěží. Extrémní vedra, jaká v posledních dnech panovala, se v tamějším klimatu snáší mnohem lépe než v nížinách. 

Děti byly nadšené, vůbec se jim nechtělo domů a díky teplému počasí si užily pestrý týden se spoustou zážitků, koupání a zmrzliny. A my jsme zase byli rádi, že jsme sobě i jim mohli dopřát pěknou, byť trochu konzumní, dovolenou.

***

Během výletu na kolech jsem si musela připomínat náš nedávný, jiný prázdninový zážitek, a sice odpolední nedělní procházku Prokopským údolím. Absolvovali jsme ji s rodinou našich přátel, a protože naše starší děti byly zrovna na prázdninách s babičkou, měli jsme s sebou dohromady jen tři děti, nejstaršímu bylo šest let. Musím říci, že mne šokovala naprostá bezohlednost cyklistů na stezce v údolí. Namísto klidné procházky jsme po celou dobu, po kterou jsme se zdržovali na stezce, jenom uhýbali a uskakovali šílencům, kterým asi někdo utekl a nyní ho musí bezpodmínečně okamžitě dohonit. Poklidná procházka se změnila doslova v adrenalinový zážitek, protože bylo kromě dětí (a plnění úkolů z dětské hry, kterou jsme hráli) nutné neustále po očku sledovat, zda se zezadu neřítí někdo na kole. 
Nebydlím v Praze, a proto mi do toho v zásadě nic není, ale nechápu, že si Pražané takové chování nechají líbit. Možná jim to nevadí?

14 komentářů:

  1. Zas tak konzumní dovolená mi to nepřijde. Řekl bych, že jste si fajn užívali a trochu si protáhli končetiny. A vo tom to je!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tos mne potěšil. Já jsem si připadala dost rozmazleně, asi nejsem na tolik zážitků v jednom týdnu zvyklá:-)

      Vymazat
    2. A to jsem zapomněla připsat, že z Kramolína jsme šlapali ještě na nějakou Alpskou vyhlídku, ze které jsme ovšem nic neviděli. Tak jsem to vynechala:-)

      Vymazat
    3. Váš typ dovolené odpovídá mým představám o dovolené:-) Taková dovolená (podle mého) nabíjí člověka energií.
      Jednou jsem zažil týden ve španělsku, v turistickém megacentru a bylo to příšerný: ráno vstát, snídaně, pláž až do večera, večeře a pak max. flaška vína na hotelovém balkoně. Za dva dny už sem toho měl plný zuby. Ale nebylo kam utýct. Tehdá sem si řek, že tohle už fakt nikdy.

      Vymazat
    4. No, tohle si vždycky říkám, že bych si vyzkoušela - jenom se povalovat, ležet a relaxovat, ale asi bych toho taky měla po dvou dnech dost. I když nevím, možná ne?
      To mi ale nehrozí, musím pořád lézt na nějaké věže (jak je věž v dohledu, je jasné, že na ni budeme šplhat, vždycky po nějakých úzkých strmých schodech a nahoře se bojím, že spadnu), šlapat na vyhlídky, případně na kole:-)
      Ale jo, je to odpočinek. A navíc, my si vždycky, když se vrátíme, řekneme, že to doma máme fakt pěkné:-)

      Vymazat
    5. Také rádi pokořujeme rozhledny. Pravda - dělá mi to dost problém, hlavně dolu se mi chodí hodně špatně, ale ty výhledy za to stojí. A velmi se bavím, neb moje žena ve výškách vydatně "hýká hrůzou"; obzvláště skvělé jsou pro ni roštové schody a můstky - zrovinka v Sloupsko-šosůvských jeskyních se přes jeden takový můstek jde nad hlubokou propastí.
      Jedna rozhledna tady nedaleko - Pětnice jižně od Blatné je tvořena železným sloupem (stožár mobilního operátora) a k němu jsou přivařeny tyhle rošty, pěkně kolem dokola, pak pouze zábradlí a jinak nic. Sotva jsem ženu dostal nahoru, ještě zafoukalo a rozhledna se pěkně rozkývala - moc pěkné to bylo:-)

      Vymazat
    6. Ještě odkaz - kdybyste někdy jeli okolo: http://rozhledny.kohl.cz/rozhledna-petnice-u-zabori

      Vymazat
    7. Tak k Blatné jezdíme, ale existenci tohoto musím rozhodně zatajit, protože tam bych lezla opravdu se sebezapřením:-))
      A což teprve dolů!

      Vymazat
    8. Já si vždycky říkám: nahoru se vyškrábeš, dolů tě zkopnou:-))))

      Vymazat
  2. Sejra, a proč jste v tom Španělsku nemohli podnikat nic jiného než jen výlety hotel-pláž a zpět?
    Na pobytové zájezdy k moři jsme s manželem jezdívali moc rádi, dokud jsme ještě neměli děti a nikdy jsme nerozuměli tomu, proč někdo cestuje tak daleko, aby pak z celé lokality znal pouze cestu na pláž a zpět.

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je velice jednoduché - neměl jsem žádné peníze, neb jsem byl student střední školy (dovolenou platil mé přítelkyně bratr), bylo strašné vedro, takže kamsi cestovat nešlo (nemluvě o tom, že nebylo čím), pěšky jsem ušel asi pět km, ale podél toho pobřeží prostě nic jiného než hotely, němci a češi k vidění nebylo a navíc přítelkyně matka s byla s námi a nikam by svou dceru se mnou nepustila.
      Bylo to zkrátka strašné a jediné, co bylo prima, když jsem s přítelkyní bratrem objevili něco jako pouť a atrakci házení koleček na tyčku (trefa= odměna). Petr je nádražák a ve volných chvílích si házel čepicí na věšák - zkrátka a dobře, trefoval se devětkrát z deseti hodů. Třetí den, když nás viděla obsluha přicházet, stánek urychleně uzavřela:-)

      Vymazat
    2. Tak to zní jako "idylka".
      To by mi asi také stačilo na dlouho dopředu:-)

      Vymazat
    3. No tak to už chápu :). My jezdíme k moři vesměs až v září, vedra už nejsou, a kromě toho, že si na pár dnů půjčíme auto, absolvujeme výlety většinou i místní dopravou, což bývá obzvláště dobrodružné :).

      Ivana

      Vymazat
    4. Když jsem pak už jel k moři, na Zakynthos, na pláži jsme byli minimálně - pučili jsme si člun a projeli se po moři, pak autem kolem celýho ostrova, rpostě jsme něco zažili a viděli. Bimcání po pláži fakt není muj šálek. Od té doby, co jsem nehnutě ležel skoro tři měsíce, mě ležení fakt nebaví:-)

      Vymazat