čtvrtek 20. srpna 2015

Zakázaný strach

Přebírala jsem zastoupení nového klienta.

Seděl naproti mně a líčil mi svůj problém.
Dostal se do konfliktu s jedním z mocných mužů zdejšího kraje.
Vyprávěl, co se stalo, v jakém postavení se ocitl, potřeboval právní radu.

Ačkoliv se snažím nemít vůbec žádné iluze o tom, co vše se může dít a co se také skutečně děje, i tentokrát bylo nepříjemné to slyšet.
Za oknem zářil krásný letní den a já jsem poslouchala příběh o aroganci a moci, která si myslí, že je jí dovoleno vše. Na víčka mi padala tíže a zmocňovala se mne tíseň. Bylo to jako v pohádce, když kolem okna princezniny komnaty zakrouží havran a celý zámek se zahalí do smutku.

Rozhovor dospěl ke klíčovému okamžiku.
Převezmu zastoupení, nebo ne?
Podrobila jsem předestřenou kauzu svému nenáročnému testu: existuje nějaký důvod, abych toho člověka, který mne žádá o právní pomoc, odmítla?
Jsem ve střetu zájmů? Bude se spor řešit ve vzdáleném městě, kam nemohu dojíždět? Vyžádá si enormní pracovní nasazení, které nemohu přislíbit? Odmítá klient zaplatit adekvátní odměnu? Ne, ne, ne a ne.
Není tedy žádný důvod právní zastoupení nepřevzít.

Vlastně, jeden takový důvod existuje.
Jmenuje se strach.
Jenže strach z protistrany je něco, co je advokátovi zapovězeno. Něco takového nesmí cítit. Strach není povolen.
"Ano, převezmu vaše právní zastoupení."

Klient podepsal potřebné listiny a odešel.
Věděla jsem, že jsem postupovala jediným pro mne přijatelným způsobem, ale přesto jsem byla vnitřně trochu neklidná.

A také jsem věděla, co by mne uklidnilo.
Nějaký zvuk... ale jaký? Nějaká klasická skladba? Tichá ukolébavka? Nebo snad zpěv ptáků v korunách stromů?
Tentokrát ne. Žádná hudba, melodie ani píseň.
Je to jiný zvuk. Kovový. Ano, to je ono. Cvaknutí zásobníku. Natažení. Ukolébavka pro ty, kdo se nesmějí bát.