čtvrtek 24. září 2015

Dáma bez doprovodu

Oslavy 25. výročí advokacie, které jsem zde pochválila, měly i svou stinnou stránku. Na rozdíl od jiných podobných akcí pořádaných Českou advokátní komorou měl tentokrát každý advokát nárok na jedinou vstupenku. Tedy jen pro sebe, bez doprovodu.

Již jsem psala, že na akci byl předepsán smoking, pro dámu pak tomu odpovídající večerní toaleta. A k dlouhým večerním šatům patří lodičky na vyšším podpatku, malá kabelka a ... pán ve smokingu nebo v černém obleku. Pán, který dámě otevírá dveře, pomáhá jí do kabátu, nabízí rámě, nosí občerstvení, představí ji svým známým a v průběhu večera se stará o to, aby se cítila dobře.
A takového společníka jsem si s sebou vzít nemohla.

První potíže s tím spojené nastaly ještě před odchodem z bytu, jelikož jsem zjistila, že do večerní kabelky se nevejde vše, co potřebuji, když jdu někam sama. Uložila jsem do ní mobilní telefon, peníze, rtěnku, papírové kapesníčky, a když jsem přidala ještě klíče, bylo kabelku téměř nemožné zavřít. Nemluvě o tom, že se do ní kvůli svým rozměrům nevešla podlouhlá vstupenka, kterou jsem musela několikrát přeložit. Ovšem. Vstupenky si dává muž do kapsy saka nebo pláště nebo co já vím čeho, prostě někam, kam se nejspíš bez problémů vejdou. A když jdu s ním, nemusím s sebou mít telefon ani klíče. Večerní šaty totiž nemají kapsy a společenské kabelky nejsou dimenzovány na "black tie bez doprovodu". Možná jsem si mohla přehodit nějakou plážovou tašku přes rameno? V Bulletinu advokacie bych si poté jistě přečetla nabádavý úvodník na téma "některé kolegyně se neumí vhodně obléci" a "k šatům volte správné doplňky".

Na akci jsem se málem nedostala, protože hodinu před jejím zahájením bylo v Praze zhola nemožné zavolat taxi.
"Váš hovor je čtyřiadvácátý v pořadí," hlásil automatický hlas na telefonní lince taxislužby. S touto komplikací jsem nepočítala. Vyšla jsem na tramvaj. V dlouhé sukni a lodičkách na vysokém podpatku jsem se bezradně motala mezi nástupními ostrůvky. Mnou vytipovaná tramvaj jela jiným směrem, už to vypadalo, že přijdu pozdě.
Zachránil mne taxikář, který se vracel na své stanoviště a jehož jsem požádala o svezení tak naléhavě, že si myslel - jak se mi později přiznal - že jsem někoho zavraždila. A princezny na útěku prý vozí rád.
Byla jsem poněkud rozladěná. Cestou na takovou akci se nemám starat o dopravu, o taxíky, o tramvaje, mám se starat o to, že se těším na večer! Vhodnou dopravu zajišťuje partner. To je tedy faux pas.
Z genderového hlediska to byl naprostý propadák. Žena 21. století se není sama schopna dopravit do divadla. Sestry feministky by nade mnou musely zaplakat. Ty se jistě pohybují bez partnera kdekoliv s naprostou samozřejmostí.
Naštěstí jsem přišla včas.

V divadle a u ohňostroje mi bylo pro změnu líto, že se nemůžu dívat s manželem, a na rautu to nebylo o moc lepší. Když se mi v davu ztratily kolegyně, s nimiž jsem se v průběhu večera setkala, zůstala jsem uprostřed hluku dočista opuštěná. Vzala jsem si skleničku vína a sedla si k jednomu ze stolů. Chuť na nabízené dobroty mne na chvíli úplně přešla. V jednom ze sálů hrála hudba, ale tančilo jen několik málo párů.

Jít na společenskou večerní akci v black tie bez doprovodu je vskutku originální myšlenka. O to více mne překvapuje, že autorem této inovace je Česká advokátní komora, organizace veskrze konzervativní. Tohle by snad nemohli vymyslet ani na sjezdu hippies.

Chápu, že kdyby byly vstupenky určené i pro doprovod, mohlo by se zúčastnit méně členů Komory. Nebo by raut třeba nebyl tak bohatý a možná by nemohl být objednán nákladný ohňostroj. Ale já bych ohňostroj i prosciutto ráda vyměnila za možnost jít s manželem. Samotná si to totiž už nechci zopakovat.


18 komentářů:

  1. Zdravím. A tento fejeton by nemohl vyjít v bulletinu? Ptám se jako neznalec...

    Když jsem se kdysi kamarádovi doktorovi (také IT consultant) chlubil, že my vyšel článek, spráskl ruce: Ty máš cizopasníka?

    My máme obvykle jiné problémy: Jezdíme třeba na díkůvzdání, které ale v plné délce obsahuje výstup na. horu. Já bych se ještě odvážil, ale manželka chodí hůř. A k tomu: Jede obvykle v sobotu ze školy a musí se převléci do elfských šatů a věnce. Páni to mají snadnější: Lze si vzít něco, co je jen trochu retro a meč při řízení odkládám - zásadně. Navíc chodím spíš za hobita a tak mívám manželčin mečík - tesák. Jsme blázínci a dorůstající děcka si ťukají na hlavu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      také zdravím.
      Tento fejeton by v Bulletinu teoreticky vyjít mohl, ale prakticky je to v podstatě vyloučeno:-) Tedy, přiznávám, ani na to nemám ambice a vůbec mne to nenapadlo.

      Mimochodem, k těm jiným problémům. Říkala jsem si, že v dnešní době, kdy se ze zpráv valí zprávy o skutečných problémech milionů lidí, je možná nevhodné psát o takových malichernostech. Takže čekám, že mi tu někdo vpálí, ať se stydím a že jsem (už zase!) odhalila svou hroznou povahu.

      O takových srazech, který popisujete, jsem už cosi slyšela. Jsou někde na internetu fotky, kde bych se mohla pro zajímavost podívat, jak to tam vypadá?

      Vymazat
  2. Já bych bez manželky na takovou akci ani nešel. Bez manželky chodím na třídní sraz nebo ne nepříjemné jednání, ale ne na reprezentativní akce, do divadla, na plesy... To je principiálně vyloučeno.
    Něco takového si může vymyslet jen člověk třikrát rozvedený.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      však se mi tam vůbec nechtělo.
      Vstupenku jsem zamluvila s časovým předstihem, s představou, že se to do té doby "nějak vyřeší". Jak se to blížilo, tak se to nijak nevyřešilo, stejně mi ráno nebylo dobře, a tak jsem se pokusila svou vstupenku udat jinde, ale nepodařilo se mi to. A tak se mi zase nezdálo správné, když už ji mám, hodit ji do koše, a protože se mi během dne ulevilo a viroza mne nakonec neskolila, tak jsem šla. (V hledišti bylo nakonec dost míst volných, patrně se tam nechtělo ani některým dalším kolegům takhle samotným.)
      No, zkusila jsem to a příště už se mi to opravdu opakovat nechce.

      Někteří kolegové myslí, že je to dobře, že si povídáme mezi sebou členové profese a netaháme tam partnery, ale já si to tedy nemyslím. Zvolený model je nevhodný, zejména pro ženy, které se ocitají v nepříjemných situacích. Například už jenom to, že si mám někde o půlnoci sama zajišťovat taxi, čekat venku než přijede, nebo komunikovat s taxikáři, to jsou věci, o které se žena vůbec nemá na takových akcích starat, prostě je to nedomyšlené, i když mužům to samozřejmě asi tolik nevadí. Nehledě na to, že v takové společnosti prostě není příjemné pohybovat se sám, takže je nutné se domluvit s kolegy, zda tam bude někdo známý atd.

      Vymazat
  3. Užuž jsem chtěl napsat: "Ty máš ale problémy!" ale včas jsem si všiml v diskuzi tvého očekávání, že to od nějakého trotla čekáš a takovou radost ti nemohu udělat:-))))))

    Jinak je tedy smutné, že ani pořádající advokátní smetánka si nedokáže uvědomit takové věci, jako je doprovod partnera. Asi málo peněz:-)
    Příště opravdu doporučuju vyrazit na sraz hippies - tam je totiž úplně jedno, v čem, s kym a jak přijdeš;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-))
      Mám dneska práce nad hlavu, přes spisy nevidím, ale tohle mne rozesmálo. No jo, to jsou problémy.
      Nějaký hippie look bych zkusit mohla. Nejlépe na příští akci od ČAK:-)

      Vymazat
    2. Sem rád, že sem pobavil, aspoň někde:-) Tady už se provalilo, že končím, náhrada (s praxí) asi žádná nebude, tak jim teprve začíná docházet, jak jim budu chybět. A tak jsou smutní, zatímco já si pohvizduju;-)

      Vymazat
    3. No jasně, až teď uvidí, jak málo si Tě vážili:-)
      Taková změna po letech, nějak si to neumím představit, třeba u tohoto stolu v práci jsem už 14 let, vlastně hned od školy, s krátkými mateřskými přestávkami.

      Vymazat
  4. Hihi, Tvoje starosti a Rotchildovy peníze .... Ne, vážně, je to zvláštní. Dost

    I.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo:-)
      Ale když mi to přišlo prostě zajímavé, takové pojetí akce.
      A tak jsem si řekla, že jako téma pro odlehčení to není špatné:-)
      Bylo by fajn, kdybychom měli jenom takovéto starosti.

      Vymazat
    2. Však si dělám legraci :D.

      Jo, je to divný. Fakt hodně. Já bych asi nešla. Myslím, že jsem hodně emancipovaná, ale toto by mi vadilo.

      Vymazat
    3. Já jsem až v takové situaci zjistila, že jsem emancipovaná ještě méně, než jsem si myslela.
      Ale tak co, zkusila jsem si to, aspoň vím, že to není nic pro mne.

      Vymazat
    4. Za sebe musím říci, že bych nešel tak ani tak, nemám takové akce rád. I bez ohledu na doprovod. A za cé, nemám co na sebe;-)

      Vymazat
    5. Jak jsem se pokusila udat tu vstupenku, když se mi nechtělo, tak jeden kolega říkal, že by třeba i šel, ale kde bude na poslední chvíli shánět smoking.
      Osobně mi připadá smoking jako docela přehnaný požadavek, podle mne by stačil černý oblek, protože smoking pro někoho, kdo žije na menším městě, nemá v podstatě využití. Už tenhle požadavek může venkovské (luční) advokáty odradit. Takže jsem si říkala, že to je asi spíš pojato jako akce pro snobské pražáky:-))

      Vymazat
    6. Jsem Pražák, smoking doma nevedeme :D, tak asi teda nebudu snobský Pražák :D :D :D

      Vymazat
    7. Ivano,
      pro pořádek dodávám, že to nemělo znamenat, že každý Pražák = snob:-)
      Vlastně, my z Prahy nejsme a, ehm, smoking doma vedeme, dokonce byl už i jednou použit. Tak teda nevím, asi jsem snobský maloměšťák, což je, uznávám, daleko daleko horší než být snobský Pražák:-))

      Vymazat
    8. Jasně, já to tak i pochopila, jen jsem se zamyslela .... Vidíš, kdybychom to daly dohromady, jsme hnedle snobský Pražák :D :D :D

      Vymazat