neděle 20. září 2015

Hvězdy pro advokacii

Nádherný ohňostroj, který v pátek ozářil večerní nebe nad Prahou, patřil české advokacii.

Česká advokátní komora pojala oslavu 25. výročí obnovení nezávislosti české advokacie velkoryse.

Kulturní program se odehrával na obou hlavních jevištích Národního divadla. Já jsem shlédla ukázku slavných baletních čísel na Nové scéně. Baletních představení jsem navštívila ve svém životě opravdu málo a už mnoho let jsem na žádném baletu nebyla, ale asi budu muset brzy na nějaký vyrazit, protože ukázky, které pro nás soubor Národního divadla připravil, byly jedním slovem úchvatné. Tanec prince se Šípkovou Růženkou, duet z Valmonta, několik částí Labutího jezera (Tereza Podařilová, není co dodat), k tomu La Bayadere... Byla to nádhera.

Večer pokračoval na Žofíně, kde návštěvníci baletu sdělovali těm, kdo shlédli na tradiční scéně ND program sestavený ze slavných operních árií, oč přišli, zatímco diváci z opery litovali ty, kdo byli na Nové scéně. A tak jsme museli konstatovat, že ani jedna skupina nebyla ochuzena o báječný kulturní zážitek.

Jako welcome drink byl podáván burčák, což mi připadalo velmi milé a originální. Úrovni akce, na kterou Komora předepsala "black tie", tedy smoking a velkou večerní, odpovídal raut připravený opravdu pečlivě, včetně drobných detailů, jakými byly malé modré plastové paragrafy použité na ozdobení stolů; jeden jsem si odnesla na památku. Pro fajnšmekry, kteří rauty dělí na ty, na nichž je čokoládová fontánka, a na ty, kde není, mohu upřesnit, že tady byla.

Celý večer byl ovšem zahájen projevem předsedy Komory dr. Vychopně. Předseda rozhodně nehýřil optimismem nad úspěchy, jichž advokacie za čtvrtstoletí své svobodné existence dosáhla, právě naopak. V projevu celkem výstižně a přehledně pojmenoval nejdůležitější témata, které současnou advokacii trápí, a poslech to byl vskutku neveselý, zejména proto, že část problémů si advokacie zapříčinila sama. Úpravy tarifu, provedené bez souhlasu Komory v důsledku ostudného kupčení s bagatelními pohledávkami, přetlak na trhu právních služeb a s tím související cenové podbízení, úděsný mediální obraz advokacie, včetně nevhodných vystoupení a politických komentářů některých advokátů, útoky na advokátní mlčenlivost, domovní prohlídky, jimiž jsou postiženi i nezúčastnění klienti, jejichž spisy policie zabaví... výčet byl dlouhý a neradostný.
"Zločince mezi sebou nechceme," uvedl předseda a já mu to věřím.
V projevu mne zvlášť zaujala zmínka o tom, že Komora posílila svou pojistnou ochranu, aby mohla postupovat odvážněji v kárných řízeních a trestat i poklesky, které nepatří mezi tradiční, ale s nimiž se advokátní stav potýká relativně nově. Odvážnější postup s sebou totiž může přinést nutnost hradit v některých případech odškodné. Jsem zvědavá, jakým směrem se bude kárná praxe vyvíjet. Jen škoda, že veřejnost nevnímá, že advokátní komora je ze všech justičních a patrně i všech profesních komor na své členy zdaleka nejpřísnější, pokud jde o kárné postihy.

Předseda také upozornil, že advokáti poskytli v uplynulých pěti letech na výzvu Komory bezplatnou právní pomoc ve více než čtyřech tisících případů, a tento počet ještě nezahrnuje desetitisíce dalších případů, kdy členové Komory poskytují právní pomoc bezplatně bez ingerence své stavovské organizace, protože právní pomoc pro bono pokládají za svou morální povinnost.
Ano, je tomu tak. Ale koho z těch, kdo na advokáty tolik nevraží, to zajímá?

A to rozhodně není to jediné, čím se může česká advokacie chlubit.

Možná nás ten špatný mediální obraz nemusí tolik trápit. Protože navzdory tomu, že na advokáty kdekdo nadává, každý si najde k tomu svému cestu, když se ocitne v potížích a potřebuje právní pomoc. Advokáti zde nejsou od toho, aby je měli všichni rádi. Vždycky budeme těmi, kdo "hájí zločince" a vidí realitu z trochu jiných úhlů. Možná je určitá neoblíbenost nutnou součástí naší profese.

A tak, když jsem se dívala na ten úžasný ohňostroj nad Vltavou, když jsem viděla, jak se na nebi rozstřikují barevné hvězdy, říkala jsem si, že česká advokacie si tu oslavu zaslouží.
Protože přes všechny problémy je stále ještě krásně nezávislá a krásně svobodná.


17 komentářů:

  1. Místo politické závislosti se čím dál víc projevuje závislost na penězích.
    A roste počet lidí, kteří trpí bezprávím, protože adokátská rada je pro ně nedosažitelná.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      tak to je jistě pravda, že hrozí jiná závislost, nikoliv politická.

      Komora se snaží už dlouho prosadit zákon o bezplatné právní pomoci, protože nyní je tato právní pomoc poskytována značně nesystémově.
      Ale já takové služby poskytuji, když to někdo potřebuje, a vím o tom, že podobně to dělají i mnozí kolegové.
      Nemyslím, že by to pro lidi, kteří právní pomoc potřebují - a přitom nejde o kverulanty a věčné stěžovatele - musel být neřešitelný problém.

      Vymazat
    2. Souhlasím s Milanem. Na spoustu poměrně banálních úkonů je dobré mít advokáta, protože neexistují státem garantované vzory postupů, takže se neustále improvizuje.

      Movitý člověk advokáta aktivuje kdykoliv cítí tu potřebu, málo movitý člověk advokáta začne shánět mnohdy až už je pozdě a to právě proto, že si nemohou dovolit zaplatit ho jen tak pro jistotu. Servis poskytovaný nešťastníkům zdarma je sice hezký, ale systémový problém to opravdu neřeší.

      Vymazat
    3. Pefi,
      když já mám bohužel trochu jiné zkušenosti. Lidi si myslí, že "chytře" ušetří, nač si zaplatit konzultaci, a potom chodí za právníkem, když je pozdě.
      Kupují byt, berou si vysokou hypotéku, ale bez mrknutí oka složí realitce rezervační zálohu ve výši desetitisíců korun, ani se nepřijdou poradit o smlouvě. Přitom já mám s realitními kancelářemi velmi špatné zkušenosti, a právě proto všem doporučuji, aby si nechali smlouvu zkontrolovat předem.
      Nebo jsem měla tu měla lidi, kteří předělávali cosi v domě, najali na to řemeslníka, dali mu několik desítek tisíc korun a on provedl jen část práce, nechal to rozvrtané a už se neukázal. A ti lidi tvrdili, že nemají na právníka, aby to za ně řešil. Tak v tomto stadiu by bylo řešení drahé a zřejmě spíš neúspěšné, ale kdyby přišli předem, tak bych jim poradila, jak tu smlouvu uzavřít a rozhodně by to nestálo moc.
      Takže jsem je odmítla, že když mohou nacpat 60 tisíc pochybnému řemeslníkovi, tak si měli zaplatit hodinovou konzultaci za patnáct set a poradit se o smlouvě předem a ne teď chodit žádat o právní pomoc zdarma. Já totiž poskytuji bezplatnou právní pomoc jejich příbuznému, u kterého je to velice důvodné, tak se toho hned chystali využít.

      Vymazat
    4. Pefi,
      ad "státem garantované vzory postupů" - netuším, jaké banální úkony máte na mysli, ale překvapuje mne, že voláte po tom, aby stát například v oblasti soukromého práva cokoliv garantoval?

      Kromě toho využití jakýchkoliv vzorů a předem daných schémat je v právu velmi problematické, protože každý případ je jiný a přínos advokátní rady je mimo jiné právě v tom, že zohlední individuální okolnosti daného případu.

      Vymazat
    5. Skoro bych ještě dodala, že podle mých zkušeností lidé, kteří se dostanou do potíží zcela bez své viny a bez toho, že by cokoliv zanedbali (někdo jim způsobil škodu porušením povinností, soused něco bez povolení postavil a tím znehodnotil jejich nemovitost) za právní služby v klidu zaplatí a nemají kolem toho řeči.
      Ale jak o tom přemýšlím, takových lidí, kteří si své problémy opravdu nezavinili ani minimálně, je asi dost málo. Do této skupiny podle mne nepatří lidé, kteří se tahají o děti a o majetek s bývalým partnerem.

      Vymazat
    6. Chris, tvrzení, že každý případ je jiný a proto potřebuje právníka, je jako tvrzení mé profesní skupiny, že jednoduchá elektroinstalace není nic co by mohl dělat kutil. Je to s odpuštěním nesmysl. Jsou věci, které jsou nestandardní a nebo složité, ale jsou věci, které se dají sekat jako na běžícím pásu a pouze se v typickém místě obmění. Místo aby se udělala kuchařka pro kutily, kde bude jasně napsáno na kterou část si už opravdu musíš pozvat odborníka, tak se rozmohla varianta, že kutil nesmí nic, odborníci musí všechno a výsledkem je, že zcela legální banalita stojí ranec. Proto taky kutilové kutí o sto šest a protože dílo kutila prakticky zlegalizovat nelze, tak se profesionál nevolá nikdy ...

      Z jiného soudku, na svém pracovišti jsem se opakovaně domáhal vzniku vzorových dokumentů, které by sloužily jako základ pro jednání se zahraničním partnerem. Opakovaně mi bylo vysvětleno, že to nejde. A já jsem tedy opakovaně použil vychytané vzorové dokumenty z Velké Británie připravené podle britských předpisů a britského práva, protože to bylo mnohem lepší než čekat měsíc než vznikne další nepoužitelný originální prototyp dokumentu - nepoužitelný protože bude plný věcných chyb a nesmyslných představ právníků typu "dodáte nám produkt, k tomu dostaneme výrobní dokumentaci v ČJ, návod k obsluze v ČJ, instalaci na místě a zaškolení obsluhy, když produktem je stolní lampička z IKEY a cena je jako stolní lampička z IKEY.

      Není problém naplnit představu právního oddělení, ale lampička pak nebude stát 500 Kč, ale 25 000 Kč.

      Přitom odběratel nechce ani výrobní dokumentaci, ani návod, ani instalaci, ani zaškolení, chtějí pouze tu lampičku, ale právní oddělení trvá na tom, že to tam píšou vždycky ...

      Vymazat
    7. Měl jsem v ruce už pár smluv z pera advokáta, vždycky advokát vycházel z nějakého svého vzoru a skoro vždycky se tam na něco podstatného zapomnělo či domršilo, protože ty smlouvy jsou okamžitá improvizace se vším co z toho plyne.

      Dobrou peckou byla zástavní smlouva z pera hypoteční banky - zástavní právo tam měla na dobu neurčitou, banka o ní odmítla diskutovat a pro nás byla nepodepsatelná. Nešťastník co měl domluvenou hypotéku od této banky byl v pasti.

      Další peckou byla jakási smlouva o poskytování právní pomoci, ve které byly zcela jasně definovány povinnosti naše, hlavně z toho číšelo, že budeme platit jako mourovatí za cokoliv, ale velmi mlhavě byly specifikovány povinnosti AK. Když jsem jim tuto smlouvu připomínkoval, tak se urazili (a navíc k tomu nepokrytě lhali).

      Problém se smlouvami z pera advokáta je, že obě strany musí platit advokáty. Protože smlouva stvořená advokátem jedné strany často nebývá neutrální, musí si i druhá strana najmout advokáta. A pokud je to smlouva s advokátem, tak podezřele často je výhodná pro advokáta - to nám advokátka tvrdila, že to k čemu je zmocněna má napsáno tak obecně, aby to nemusela pro každého klienta měnit. Na můj vkus brutálně široké zmocnění. Tolik k tomu, že každý případ je specifický a smlouvy se adaptují ...

      Kdyby existovaly neutrální vzory, které by potom advokáti adaptovali, tak je to jiné, než když musíte hledat v čem je skrytý ten případný podraz.

      Tuhle jsem se dozvěděl, že jakýsi advokát při prodeji bytu nesepisuje co je součástí bytu, protože jednou to sepsali a zapomněli do výčtu uvést vodovodní kohoutky a elektrické zásuvky a tak je prodávající demontoval. A tak to radši advokát nesepisuje vůbec. No to je fakt "řešení" na palici.

      Sepisovali jsme cosi kolem domu (SVJ) a řešilo se tam jaké zásahy může vlastník bytové jednotky dělat bez souhlasu SVJ. To bylo taky dobré, protože ten kdo to sepisoval asi znal NOZ a další předpisy, ale netušil nic o stavařské terminologii, takže ve výsledku nebylo jasné ani to, zda si smíte v bytě bez souhlasu SVJ vyměnit koberec. To, že nebylo dořešeno, zda jsou vstupní dveře do bytu součástí domu, nebo součástí bytu, to už byla jen třešnička na dortě. Ve výsledku si pak stejně v domě dělá kdo chce co chce, protože stanovy jsou jenom papír, navíc protože stanovy byly odfláknuté, byly opravdu celkem k ničemu, což se ukázalo při prvním větším problému, který v domě nastal. Dokud ještě ministerstvo poskytovalo vzorové stanovy, tak aspoň existoval základ, ze kterého se dalo vyjít, místo takto amatérské improvizace z pera pana magistra práv ...

      Podobně jsem členem občanského sdružení, které má ve stanovách, kolem jejichž příprav se advokáti určitě motali, celkem solidní hrubku odporující starému i novému OZ. Když improvizuje profesionál, je to lepší, než když improvizuje kutil, ale není to nutně lepší než stav, kdy kutil improvizuje na základě profesionálně připravovaného a dlouhodobě udržovaného vzoru. Akorát pak ti profesionálové nejsou tak nepostradatelní a zbývá na ně pouze práce, která opravdu vyžaduje profesionála. Pak je taky výrazně víc vidět kvalita různých profesionálů.

      Vymazat
    8. Zahraniční partner nás vyzval, ať u pošleme návrh smlouvy. Nic jsme v záloze neměli, protože vzory jsou v ČR nepřípustné, tak jsme mu sdělili, že se mu přizpůsobíme ať tedy pošle návrh smlouvy on (ó jak profesionální z naší strany). On tedy poslal návrh smlouvy postavené tuším že na finském právu. Naše právní oddělení na to řeklo, že finské právo nikdo z nich nezná a že když do toho chceme jít, tak že můžeme, protože Finsko je kulturní země. Jo vzory být nemůžou, protože s nimi to není dokonalé, takže následně jedeme podle finského práva, které nikdo nezná. Taky řešení ...

      Vymazat
    9. Pefi,
      to je tedy perlička:-)
      Ano, Finové by Vám jistě nic špatného k podpisu nepředložili:-)

      Ještě se k diskusi vrátím.

      Vymazat
  2. Pefi, nakladl jste slova krásně, to je pravda.
    Jenomže moje životní zkušenost je velmi nesmlouvavá: tiskopisy, vzory a šablony jsou svrab, bída a neštovice. I inteligentní člověk, má-li v ruce šablonu (vzor, tiskopis), přestává myslet.
    Jsem zásadně proti vzorům.
    Jeden příklad z tisíců: ke kontrole mně předložili smlouvu o převzetí kusu staré kanalisace. Spousta stran, spousta keců a k závěru formule, že přebírající strana se s předmětem převodu seznámila. Tak jsem předkladatelce brnknul, že by tedy měla přiložit protokol o prohlídce té roury v zemi. "A že žádný nemá. Tak aspoň uveďte, kdy jste tam byli na prohlídce. No nebyli, přece tam nepolezeme. Tak proč to píšete do smlouvy. No vždyť je to ve vzoru, tak to přece nemůžeme vypustit." Takových stupidit jsem řešil vážně tisíce. Lidi vidí vzor a přestávají být myslícími bytostmi.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenomže já mám díky nesmyslným artefaktům, kteér jsem ve smlouvách nalezl pocit, že snad každá smlouva, kterou jsem dostal do ruky, je vypracována na základě nějakého vzoru, který advokát vytáhl ze šuplíku. Prostě vezme nějakou starší smlouvu a tu upraví podle nové situace. Čím se toto liší od použití oficiálního neutrálního vzoru?

      Vymazat
    2. Rozlišuji mezi vzorem a šablonou.
      Protože když píšu smlouvu, tak si samozřejmě vezmu nějakou starší a do ní vpisuji nové údaje, přizpůsobuji jednotlivá ujednání, měním různé formulace a podobně. Nepotřebuji vzor, ale dělám to podle své šablony.
      Děláme to tak všichni.
      Jenomže jak se dokumenty neustále tímto způsobem přepisují, stává se velmi často, že něco z toho původního textu zůstane v novém, že se to tam zapomene, nevymaže se to, nepřepíše novým údajem... to je spíše daň za to, že dneska všichni na všechno spěchají, milionové obchody se musí dělat nejlépe do zítra, smlouvy měly být už včera a nejpozději dnes večer, ASAP...
      Tenhle styl "honem, honem" pak přináší zbytečné chyby.

      Ale rozhodně to není tak, že by se mechanicky používaly vzory, to určitě ne.
      Já se naopak divím - a často to kritizuji - když si někdo vytáhne nějaký chatrný vzor z internetu a podle toho si píše smlouvu, protože opravdu každý případ je jiný a musí se u toho přemýšlet...

      Vymazat
    3. Zářným příkladem toho, jak takový "vzor", resp. formulář, dokáže ztížit člověku život, jsou formuláře pro vklady do katastru nemovitostí. Dříve jsem to naklepla do dvou odstavečků textu zhruba o obsahu "prodávající a kupující uzavřeli smlouvu a žádají podle ní vložit vlastnické právo", dneska je na to formulář na netu, spousta kolonek, pro laika podle mne nesrozumitelných. Kdykoliv to vyplňuji, upřímně lituji lidi, kteří to dělají poprvé a třeba jen jednou za život, že se s tím musí potýkat. Teď už to tedy ovládám celkem rychle, ale stejně to není tak rychle, jako to bylo dříve, dokud formulář nebyl, a tolik zlobení s těmi formuláři bylo, než jsem to ovládla. Nemluvě o tom, když se má do toho formuláře napasovat něco složitějšího, třeba oddělování a směny, to abych si na to vyhradila celé dopoledne:-(
      To se tedy opravdu nepovedlo.

      Vymazat
  3. Aha, tak to možná byl ten ohňostroj, co jsem viděla ze spacáku! Ze soboty na neděli 20.9.:
    http://liska.blokuje.cz/vylet-o-vikendu/video-ohnostroj

    Jinak - když už někdo nahlas řekne "zločince mezi sebou nechceme," tak je to pro mě signál, že je to v háji, hodně blbý. Neumím si představit žádný pracovní / profesní okruh, co znám, kde by někoho vůbec jen vzdáleně napadlo tu větu si pomyslet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a - pardon - nebyl to ten ohňostroj. Znova jsem si přečetla první větu článku a ten advokátní byl v pátek. Snad byl taky pěknej :)

      Vymazat
    2. Liško,
      ano, ohňostroj byl v pátek, tak to jsi viděla jiný.

      "Zločince mezi sebou nechceme" - ono to bylo řečeno v jasném kontextu, který jsem asi měla vysvětlit.
      V poslední době se docela vyhrotila polemika mezi advokacií a prokuraturou, protože státní zástupci mají tendence někdy stíhat s obviněnými i jejich advokáty. Pak vtrhne policie do advokátní kanceláře a pytluje tam spisy bez rozdílu, k jaké kauze patří, zabavuje počítače a podobně. Advokacie se proti tomu samozřejmě ozývala a přítrž této praxi aktuálně učinil Nejvyšší soud, který k tomu vydal stanovisko, že to je nepřípustné, a stanovil jasnější pravidla.
      Advokátní komora ale zase nechce, aby to vypadalo tak, že odvoláním na povinnou mlčenlivost se mohou krýt ti, kteří skutečně trestnou činnost páchají (v těchto případech jde obvykle o trestné činy majetkového a hospodářského charakteru, typicky různé pletichy při zadávání veřejných zakázek, v insolvenčních řízeních, dražbách a podobně). Takže to je vyjádření postoje, že tam, kde je důvod, má být umožněno stíhat i advokáta, ale musí se to odlišovat od případů, kdy jde o policejní šikanu.
      Je to docela citlivá věc a složitá pro posouzení.

      Vymazat