úterý 1. září 2015

Ministryně školství vykazuje činnost

Nová ministryně školství mi není sympatická.

V tomto případě mám takříkajíc předsudky už od pohledu. Nerada to přiznávám, ale Kateřina Valachová na mne působí poněkud hloupě. Ne, není to tím, že je dlouhovlasá blondýna. Ministryně dělá dojem snaživé žákyně. Mluví pěkně v celých větách, když něco neví, tak se omluví... projev vzorný, na jedničku s hvězdičkou.
Když se do něj zaposlouchám, slyším ovšem příšerné fráze. Až to tahá za uši.

Všem budeme naslouchat, všem vyjdeme vstříc, všechno budeme řešit, samozřejmě systémově, všechno zlepšíme, zkvalitníme, zachráníme.
Skutečnost bude nejspíš taková, že nezlepšíme, nezkvalitníme a nezachráníme nic.

Na případu Kateřiny Valachové se totiž jasně ukazuje nebezpečnost takového ministerstva pro občany. Nová ministryně usedne do křesla a od počátku ví, že (nejpozději) na konci volebního období bude muset skládat účty. Co prosadila, co zlepšila, jaké mělo její působení přínosy. Bude muset vykázat nějakou činnost.

A tak se taková ministryně rozhlédne po resortu a jde do toho.
Co nefunguje, není tak snadné zlepšit, protože existuje nějaký důvod, proč to nefunguje, a ten důvod je obvykle hluboký, systémový a těžko řešitelný. Rozhodně není řešitelný tak, aby se to líbilo všem, nebo alespoň většině lidí. Například maturity: čím více se do nich zasahuje a čím více se jejich podoba mění, tím je to horší a horší, a dokud se nepřistoupí k důkladné změně financování středních škol, nejspíš to lepší nebude. Skutečné problémy je proto nutné ponechat stranou. Raději se vrhneme do změn toho, co ještě jakž takž funguje.

Takže nově zde máme návrh na zavedení povinného roku předškolní docházky.
V posledním roce předškolního vzdělávání navštěvuje mateřskou školu odhadem více než 95% populačního ročníku. Není to povinnost, ale rodiče stejně děti do školek přihlašují. Problém ovšem je, že určitá část populace děti do školek neposílá, a do této části spadá mimo jiné etnická menšina - Romové. Děti potom přicházejí do školy nepřipravené a učitelé v prvních třídách s nimi mají moc práce.
A řešení: zavedeme povinnou školku pro všechny. Typické sociálnědemokratické řešení užvaněné ministryně, obalené hromadou řečí, že to vlastně nebude tak povinné a ze systému se bude možné "snadno vyvázat". Tak k čemu to tedy bude? Školka se od školy příjemně liší mimo jiné právě tím, že se tam občas nemusí, třeba když je maminka doma s mladším sourozencem, venku prší a dětem se nechce vstávat, tak si prostě řeknou, že dnes se do školky nejde. Pokud ji ministryně chce zavést jako povinnou, pak musí kontrolovat, jak rodiče tuto povinnost plní. A pokud nebude nutné tuto povinnost plnit, pak nejde o povinnou (před)školní docházku. Tak oč jde v tom návrhu? A proč má být kvůli méně než 5% z celkového počtu zavedena povinnost pro 100% dětí?

Protože musíme vykázat činnost.

Nabízí se otázka, jestli by nebylo lepší celé ministerstvo školství zrušit a školám posílat peníze přímo z ministerstva financí? Možná by se nakonec ulevilo všem. Včetně paní ministryně.


42 komentářů:

  1. Několik drobností: Díky seznámení se s činností křesťanských škol (v církvi jsme pracovali s dětmi a byli blízko lidem, co se tím zabývali "konceptuálně", pak jsme měli a máme děcka na kř. školách, včetně postižení a ADHD a řešili jsme sposutu organizačně-finančně-právních otázek kolem škol a nakonec manželka v jedné pracovala jako pravá ruka šéfové pro všechno a chodila za ní občas i na školení pro ředitele), takže díky tomu: Normální školy nefinancuje MŠMT, ale to pouze vytváří tzv. krajský normativ částku na rok na různé věkové kategorie dětí. A tento normativ musí kraj rozebrat na standardní školy, ale platí z něj též ZUŠky, různé domy dětí a mládeže, PPP, SPC atd.) Takže je o něco vyšší, než dostávají na dítě třeba církevní školy (100%), nebo než je základ, z něhož jsou vypočítávány peníze pro soukromé školy (60-90% podle známky od inspekce). Tyhle peníze slouží obecně na neinvestiční náklady, čili učitele, spotřební pomůcky, teplo, vodu, elektřinu. Investiční náklady (budovu, údržbu atd. musí platit zřizovatel školy).

    Žena teď pracuje v MŠ jako asistentka. Málokterá máma s menším dítětem se ráda nezbaví staršího a nedá ho do školky. A v posledním ročníku, kdy už je to polo-škola, tak i rodiče to berou hodně vážně. Ale takto bude omlouvání opruz.

    Podle mne by to chtělo zavést jakýsi před-zápis, ať už formou kontroly u doktora, nebo zápisu v budoucí škole rok před nástupem: Kdo má normálně připravené dítě, tak ať si dělá co chce. Kdo má nějaké problémy (a jsou to i mnozí bílí, pouze o nich třeba nechtějí slyšet - PAS, dítě nemluví, ADHD, grafomotorika, logopedie) - tak dostane doporučení do PPP, resp SPC a tam s ním domluví program. Pokud ne, bude "předvoláno" do školky...

    Jinak maturitu nevyřeší úprava středních škol. Dcera skončila ZŠ se dvěma dvojkami a na prospěch se dostala na gympl. A má problémy s počítáním do sta, s mnoha matematickými představami atd. Každý rok jiný matikář, krom jedné všichni stáli za bačkoru a mnozí skončili. Ale ředitelku to netrápí, ta ruší odborné učebny druhého stupně a plní třídy nad limit, aby splnila politické zadání. To jediné ji drží v křesle. Dokud nebude "malá maturita" na konci ZŠ, bude problém.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      domnívám se, že problémy s maturitou mohou být odrazem výrazného převisu nabídky míst na středních školách nad poptávkou. A to by mohla změna financování vyřešit.

      Ad financování: jistěže, zjednodušila jsem to. Školy jsou financovány prostřednictvím normativů. Ale podstata mého sdělení je doufám zjevná:-)

      Problém, že některé děti jsou špatně připravené do školy, většinou proto, že žijí v horších socioekonomických podmínkách, možná má nějaké řešení, ale rozhodně si nemyslím, že by správné řešení bylo v tom, že se zavede školka povinně pro všechny.
      Takto bude efekt takový, že kdo tam nebude chtít dítě dávat, tak se z toho stejně vyvlékne, a pro ty, kdo děti do školky už dávali, bude jenom více papírů a byrokracie.

      Také je asi třeba definovat, v čem přesně problémy dětí, které nechodí do školky, spočívají.
      Třeba logopedické problémy by asi měl zachytit už praktický lékař, alespoň já mám zkušenost, že vývoj řeči se při kontrole hodnotí, a pokud jsou nějaké odchylky, napíše lékař příslušné doporučení do logopedické poradny. Takže to asi není nic, co by musely řešit školky. Stejně tak pro dítě, které má některou z PAS, asi není školka tím pravým řešením.

      Vymazat
    2. Obávám se, že v dnešní informační společnosti bude potřeba téměř pro všechny další 4 roky SŠ (prakticky všechny učňáky jsou dnes "průmyslovkami"). Takže mi to nepřipadá jako převis, naopak bych 12 let skoro uzákonil...

      Ale potíž je opravdu v tom, že řada ZŠ prostě děti na 2.st.už skoro nic nenaučí.

      Na těch normativech jsem jenom chtěl říct, a nenapsal, že se mohou lišit v různých krajích, podle toho jak zastupitelstvo peníze přerozdělí. Takže v jednom kraji mohou mít na ADHD příplatek a jinde ne.

      Ale pokud nám na 1. stupeň přichází děti nepřipravené rodiči, tak se to v zájmu všech musí řešit. (A žena mi říkala, že zrovna v jejich sídlištní školce jsou to často bílé děti, které jsou ze špatných poměrů a jsou zanedbané...)

      Vymazat
    3. Karle,
      nepřipravené děti se jistě mohou řešit v zájmu všech, ale to předložené řešení není přece žádné řešení. Rodiče, kteří děti připravují, tak budou činit i nadále, a ti, kteří na to kašlou, se budou moci ze systému vyvázat (protože pravidla budou měkká a budou platit pro všechny).
      Tak kde je to řešení?
      Je to jenom byrokracie navíc.


      Já bych strukturu povinné školní docházky změnila. Nepřidávala bych rok předem, naopak bych zrušila devátou třídu, která nejspíš úplně zbytečně prodlužuje pobyt dětí v ZŠ.
      A pokud má být školní docházka desetiletá, jak tvrdí paní ministryně, tak ty dva zbývající roky po ukončení základní školy by mohly být vyhrazeny právě pro další stupeň vzdělávání, i kdyby to měl být nejjednodušší učební obor. Nevím, jestli by to šlo, ale snad ano?

      Vymazat
    4. Ještě k převisu nabídky míst na středních školách nad poptávkou.. Převis nabídky je, pokud vím, pouze v mimopražských regionech. V Praze je situace přesně opačná. Na osmileté gymnázium, které přijímá do primy cca 30 dětí, se průměrně hlásí 300 - 600 dětí podle toho, o jak moc tzv. prestižní školu jde. Vzhledem k tomu, že dcera je čerstvá páťačka a v letošním školním roce nás čeká proces přijímacího řízení, jsem momentálně poměrně v obraze :).
      Přípravu dcery na přijímačky jsme zahájili na konci dubna uplynulého školního roku, protože při převisu, jaký v Praze je, nechceme nechat nic náhodě. Co ale vím ze svého okolí, tak většina dětí najíždí na systematickou přípravu v průběhu září/října. Osobně jsem zvědavá, jak moc se to projeví ve složení primy, jaké děti se tam dostanou a jaký bude standard výuky a vůbec úroveň školy a vyučujících.

      Nápadu paní ministryně protáhnout základní školní docházku na 10 let nerozumím a nepovažuji to za dobrý nápad. Vždyť procento populace, které ukončilo školní vzdělání 8. (resp. v současnosti 9.) rokem je naprosto mizivé. I učební obory bez maturity jsou minimálně na 3 - 4 roky - a tedy téměř každý minimálně 10 let do vzdělávacího zařízení dochází, přestože povinných je pouze 9 let.

      Ivana

      Vymazat
    5. Ivana: Nápad paní ministryně protáhnout docházku chápu, ač s ním nesouhlasím.

      Velmi mnoho dětí, a ten počet prudce roste, je vývojově zanedbáno a opožděno při vstupu do školy. A to nemluvím o dětech neviditelných etnik, kde přečasto neumí ani český jazyk.

      Rómština je slovní zásobou velice chudá, nepodnětná a s mnohem horší vyjadřovací schopností. Přechod na češtinu je pak o to těžší.

      Kromě toho už jsou problémy i na školách. Například se zavádí prvňáčkům tiskací písmo Comenia Script (důvod je zisk autorky), které nerozvíjí patřičně jemnou morotiku tak, jako písmo psací.

      Rozvíjení slovní zásoby, motoriky, a dalších dovedností dnešních dětí, a to i starostlivých rodičů, je často mnohem horší, než dříve. Ostatně jak klesá vzdělání a znalosti rodičů každou další generací po průchodu školami, které namísto jednotných osnov si dělají co chtějí, a jak tlak rodičů nutí školy stále více a více zjednodušovat učivo i požadavky, tak „jablko v další generaci daleko od stromu nepadne“.

      Začíná to být takový průšvih, že je třeba to řešit. Nápad ministryně považuji za velmi nešťastný. Nicméně problém to je, a obrovský.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    6. Podle mého názoru, pokud se problém detekuje ve skupině sociálně znevýhodněných dětí, tak není důvod to řešit uvalením povinnosti na celou populaci, z níž se to min. 95% vůbec netýká. To totiž není řešení. Ať se to řeší v té skupině, které se to týká.

      Tady jde opravdu primárně o vyrábění odpovědi na otázku: "Co jste během svého funkčního období prosadila?"
      "Prosadila jsem povinný rok docházky do školky pro děti, které i předtím chodily dobrovolně."
      No výborně, to jsme potřebovali.

      Vymazat
    7. Christabel: Problém, se bohužel projevuje nejen ve skupinách sociálně znevýhodněných dětí. Stejně jako se snižují znalosti dospělých, totéž se děje s rozvojem dětí.

      Samozřejmě, že řešení ála ministryně je špatné, a nerad bych, aby se prosadilo. Nicméně stejně tak je lež, že je to problém pouze sociálně znevýhodněných dětí. Napsat, že se to 95 % populace netýká – chápu právnické švihnutí s nhodným číslem od oka, které dělá dojem v soudních síních, ale fakta a tvrdá data jsou dost jiná. Poněkud smutnější.

      A to nemluvím, že kromě sociálního znevýhodnění, a kromě nerozvíjení dětí i v sociálně dobrých rodinách tu máme také vývojové poruchy: afázie, dysgrafie, dyskalkulie, … plus třeba autismus, aspergera, … Pak tu také máme třeba nižší inteligenci. Nebo ADHD. A prostě více práce na rozvoji dítěte, aby vůbec obstál.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    8. Pane Ponkráci, pardon, ale já si tedy nevšimla, že by vzdělání a znalosti rodičů s každou další generací klesalo. Naopak, důraz na osobní rozvoj a prohlubování znalostí i po ukončení formálního školního vzdělání je v posledních desetiletích mnohem vyšší, než to bylo v např. v generaci mých rodičů.

      Navíc vzdělání je dědičná věc. Lidé, kteří vyrostli v rodinách, kde vzdělání zaujímalo přední pozice v žebříčku životních hodnot, si přenesou tento přístup i do svých vlastních rodin a budou jej opět vštěpovat svým dětem. To platilo i o generaci, dvě zpátky, kdy za socialismu měl stupeň a úroveň vzdělání prakticky nulový dopad na výši budoucího výdělku a platí to o to víc v současnosti.

      Naopak dětem z rodin, kde tato tradice chybí, lásku ke studiu a kladný vztah ke vzdělání násilím nevštípíte ani státními maturitami, ani povinnou desetiletou školní docházkou.

      Ivana

      Vymazat
  2. Já se vyjádřím jen k maturitám. Podle mého skromného názoru jdou maturity správnou cestou. To jest cestou stejné obtížnosti pro všechny žáky a jednotných maturit. Ještě bych tam rád viděl povinnou maturitu z matematiky.

    Celé to rytí do maturit a neustálé předělávání vnímám spíše jako politiku a umění možného, jak toho postupnými skoky dosáhnout.

    Změna financování středních škol nic neřeší. Tedy řeší jistě potřebné změny ve školství, ale neřeší maturity. Řeší to jedině a plně jednotné požadavky na maturity.

    Shodou okolností již před rokem 1989 jsem na univerzitě měl tu čest mluvit se zahraničními absolventy různých vyhlášených škol. Znalosti těch lidí byly katastrofální, a i podprůměrný český žák či student je snadno přebil – a to i s nižším stupněm vzdělání. Tehdy mi došlo, že dolarové vycpávky a změny financování nic neřeší, ba právě naopak. Pak se maturita/diplom/cokoli stává spíše obchodním artiklem, než osvědčením o znalostech.

    Jinak řečeno, podle mého jdou maturity správným a jedině správným směrem.

    Miloslav Ponkrác

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, byl jsem na MFF UK a FEL ČVUT, a musím říci, že reálný inženýr (včetně těch za katedrou) prakticky neintegruje ale podívá se do sbírky řešených úloh. Klasický závěr mnoha přednášek byl, že integrál přes celou tabuli docent přepsal do jednoduchého vzorce a na otázku jak, odpověděl, že se máme zeptat matematiků. Jinak se u nás fourierovalo a laplaceovalo o sto šest, ale aby se někdo staral o platnosti a okrajové podmínky - v žádném případě.

      Mám děcka spíš humanitně zaměřená: Od budoucího právníka čekám pochopení trocha statistiky a složeného úročení. Derivace a integrály fakt nemusí... Od sociologa bych chtěl trochu více té statistiky a pravděpodobnosti, ale taky nijak hyper. A tady vidím problémy gymplů. Lingvista by měl pochopit pohyb rovnoměrný a rovnoměrně zrychlený, ale nečekám od něj stavovou rovnici plynu, ani momenty setrvačnosti, nebo dilataci času. Prostě není rozumné do těch děcek cpát všechno v nejvyšší úrovni. ROzumnější by bylo někdy od duháku zavést důslednou volbu směrů, předmětů atd. Proto si nemyslím, že by měla být matika u maturit, podobně jako tam není světový dějepis, filozofie, nebo latina.

      A co hůře, pokud dítě projde ZŠ s výraznými problémy kolem slovních úloh, zlomků atd. jako jedničkář a dvojkař z matiky, tak je něco špatně už na ZŠ. Dokud se nedá do kupy ZŠ, tak ty maturity to nezachrání.

      Vymazat
    2. Jsem rozhodně proti jednotným státním maturitám (a je jedno, jestli se bavíme o matematice, českém jazyku nebo jiných předmětech). Střední školy jsou již na tolik diferencované, co se týče úrovně i zaměření, že chtít po absolventech prokázání stejné úrovně znalostí, byť pouze v hlavních oborech, je přeci nemyslitelné. Proč potom tedy ty střední školy diferencovat, když na závěr mají vylézt lidé schopní složit tutéž zkoušku?

      Kupříkladu jednotná maturita z matematiky by pak znamenala, že se např. zdravotní sestřičky budou učit pro ně nepoužitelné nesmysly a zároveň si studenti výběrových matematických tříd gymnázií hodí ve čtvrťáku nohy na stůl, protože povinnou úroveň znalostí k matuře mají v paži už od poloviny třeťáku.

      Já jsem absolvent gymnázia - krajské matematické třídy, matematiku i fyziku jsme měla na gymplu moc ráda, po střední jsem pokračoval na MFF UK. Nicméně příprava na maturitu z matiky byl i pro mě (i pro ostatní ze třídy) gril, že kdyby stejnou úroveň maturity měl mít i zbytek světa, tak 99% populace maturitu nemá.

      A je to tak správně. Pokud si chce někdo uvést do CV, že je absolventem té a té (v určitém oboru) prestižní školy, tak jeho závěrečná zkouška musí být nutně obtížnější než na jiných školách. Jinak ta škola ztrácí značně na své kredibilitě a pověsti.

      Pokud je záměrem státních maturit zajistit na srovnatelných školách srovnatelné výsledky, dobrá, ať má každý typ školy určitý odstupňovaný žebříček, co musí absolventi umět. Ale to vlastně už nyní existuje, ne? Státní maturity jsou jen jeden z dalších byrokratických kroků.

      Ivana

      Vymazat
    3. Ivano,
      to je zajímavý postřeh, děkuji.
      Já totiž vůbec netuším, jak by měly maturity vypadat, nějak nemám představu, co by bylo nejlepší. Ale tohle zní rozumně.
      Také jsem se pozastavovala nad tím, jak by mohla být stejná maturita pro absolventy gymnázií i učebních oborů s maturitou. Ještě by to asi dávalo smysl, kdyby byla jednotná maturita pro všechna gymnázia, jednotná pro jiné střední školy, jednotná pro učební obory s maturitou... nebo já nevím.

      Vymazat
    4. Ad neustálé předělávání maturit - už samotná skutečnost, že je to každý rok jiné, je hodně špatně. A nevím, zda to lze charakterizovat jako kroky správným směrem, když to spíš vypadá, že každý rok se ukračuje trochu jinam.

      A přitom se nevolí taková ta jednoduchá řešení, která by se nabízela. Vím, že když maturovala moje maminka v 60.letech, tak se témata maturitních slohových prací ráno v určený den vyhlásila rozhlasem.

      Vymazat
    5. Ivana: Pokud nebudou jednotné maturity, pak maturita nemá sebemenšího smyslu. Pak je maturia pouze cárem papíru bez jakékoli hodnoty, protože nic neukazuje a k ničemu není.

      No a pak se dostáváme k tomu, jak je to v zahraničí, že vaše maturita i vysoká škola je v praxi neuznávána a naprosto k ničemu. Jsou uznávány pouze některé vybrané školy, a jiné jsou brány asi jako kdybyste nic neměla.

      Má-li mít maturita cenu, pak musí být jednotná a něco zaručovat. Má-li být cárem toaletního papíru, pak nechť má každá maturita různou obtížnost a zaručuje pouze to, že maturant udržet moc a stolici a dokázal se podepsat. Totéž u vědeckých a akademických titulů dtto.

      Je lhostejné, jaké ty požadavky na maturitu budou, ale musí být jednotné bez ohledu na typ školy. Jinak nebudou mít žádnou hodnotu.

      Chyba není v jednotné maturitě, chyba je v celém systému školství. Maturitu potřebujete na 99 % slušných zaměstnání, a proto maturita ztrácí hodnotu – ale chyba je zde. Takže nakonec maturitu budou mít všichni, bez ohledu na inteligenci a znalosti – a bude to spíše papír pro úředního šimla, ale jinak cár papíru.

      Mimcohodem, já chci také titul JUDr. a chci, aby se rozdával na každé škole a požadavkys e tomu přizpůsobily. Proč třeba na zemědělské škole by nemohl být na JUDr. titul požadavky vědět, ve kterém městě se nachází Ústavní soud, apod. A právnické školy by pak chtěly vysoké požadavky. A třeba mat-fyz by mohl dávat JUDr. titul za jednosemestrový kurz. Proč ne? Je to úplně stjený princip jako ta maturita. Znalosti se prostě flexibilně přizpůsobí dané škole, a bude to správné, humánní, pravodláskařské a sluníčkové, tak jak to má být. Stejně jako u maturity. A totéž u titulu MUDr. třeba.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    6. Karel IV: „Mám děcka spíš humanitně zaměřená: Od budoucího právníka čekám pochopení trocha statistiky a složeného úročení. Derivace a integrály fakt nemusí..“

      Bavíme se o maturitě, nebo jste (soudě podle předchozího odstavce) přehodil veksl na vysokoškolský diplom? Tvrdil jsem někde, že v maturitě z matematiky musejí být derivace a integrály?

      ssssssssssssssssss

      „ROzumnější by bylo někdy od duháku zavést důslednou volbu směrů, předmětů atd. Proto si nemyslím, že by měla být matika u maturit, podobně jako tam není světový dějepis, filozofie, nebo latina.“

      Je úplně jedno, co se zavede, ale ať je to jednotné a bez ohledu na školu. Jestli si maturant bude volitelně vybírat předměty k maturitě, ale pokud so jej vybere, pak bude mít jednotné požadavky na celý maturitní předmět, jako celý stát, pak jsem ok.

      Ohledně humanitního bych mohl kontrovat stejně – k čemu je dnes u maturity literatura (proč tam tedy není třeba hudba či sochařství?).

      Upřímně řečeno, než maturity, které se slizce a hadovitě přizpůsobují tomu, jen aby je proboha udělal každý na jakékoli škole bych byl pro razantní reformu systému – a maturitu vyhodil ven úplně, protože jsou k ničemu. Namísto takové maturity vám velmi dobře poslouží občanka nebo rodný list – o vašich znalostech pak pružná maturita hovoří úplně stejně jako tyto další úřední papíry.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    7. Miloslav (2.9. 18:06): Tak trochu karikujete, ne ?
      Asi jde jinde o jiné priority. Nikoli o encyklopedické nabiflované znalosti, ale o schopnost myslet logicky a kriticky, pochybovat o dogmatech atp.
      Venku jsou obvykle povinné a u stejného studia jednotné maturity nejen z matematiky, ale i z filozofie.
      anonym bez nicku.

      Vymazat
    8. Anonym bez nicku: Mám takové zkušenosti, že čím více se mluví o logickém a kritickém myšlení, tím méně jsou ho studenti schopni. A pokud vím, encyklopedicky nabité znalosti jsem nikde nepropagoval. Logické a kritické myšlení nevznikne ze vzduchu. To je jako chtít listí, ale nechtít kořeny a kmen stromu.

      Skutečně kritické myšlení, ne pseudointelektuální krasožvásty, ve skutečnosti vznikne u lidí až věkem. Chce to velkou základnu znalostí a zkušeností, teoretických i praktických. U člověka pod 30 let velmi výjimečně.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    9. Pane Ponkráci,

      Ad) derivace u maturity z matematiky: ty tam alespoň na gymnáziích stále jsou, pokud vím.

      Tedy vy navrhujete, že by se náročnost a požadavky na maturitu např. u absolventů gymnázií, kteří pokračují následně na vysoké školy, měla snížit na stejnou úroveň, která je kladena třeba na absolventy učebních oborů? A tím jako chcete zajistit zvýšení inteligence národa a zlepšení úrovně školství? Mně z toho vychází, že se tím docílí přesný opak.

      Ivana

      Vymazat
    10. Ne o tom mluvit, ale dovolit praktikovat to !
      Ta slabina je (byla) v jednostrannosti.
      Nutné jsou znalosti + schopnosti jako celek, nikoli jedno bez druhého.
      To je logické, ne ? :-)

      Vymazat
  3. Mě nejvíc rozesmálo sdělení pí ministryně, že se budou na ZŠ vracet zpět k jednotným osnovám. Přitom takového humbuku s těmi různými ŠVP a RVP bylo. A těch prachů co to stálo. Jestli to takhle půjde dál, tak za chvíli už se snad nebudou děti ve škole učit získávat kompetence, ale znovu znalosti tak jako dřív. Kam jenom ten svět spěje :-)
    Voloďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už aby to bylo. Chvíli jsem jako elév, student, brigádně učil fyziku a informatiku. Proč to tehdy šlo, přestože bych si to dneska netroufl? Protože mi kamarádka kantorka vrazila do ruky metodickou brožuru a z té jsem vycházel. Na RVP/ŠVP není nic zas tak šíleného - pokud člověk umí učit a prosadí si to do ŠVP.Proto si myslím, že se nemělo jít od pangejtu k pangejtu, ale měla být možnost škol upravit si tehdy existující učební programy (ZŠ, Národní škola, Obecná škola,...), ale nenutit každého do změn...

      Vymazat
    2. Ano, to bude ještě zajímavé, že by takový tichý odklon od toho, co bylo s velkou slávou zavedeno?

      Já jsem se zase musela usmát, když dostala ministryně otázku, jak se při svém tažení za společným vzděláváním vypořádá s existencí osmiletých gymnázií, která odčerpávají nadané děti z hlavního vzdělávacího proudu, což je zejména na menších městech hodně znát.
      Odpověděla svým typickým způsobem, jako "hloupá horákyně", že to je skutečně tak, že to jde proti smyslu společného vzdělávání, ale - jak vyplynulo z odpovědi - nebude s tím nic dělat.

      Vymazat
    3. Chci zvolat: pánbů zaplať za osmiletá gymnázia! Nebýt osmiletého gymplu, náš starší by se nikdy nedostal na IQ olympiádu a nedozvěděl se o možnosti jít studovat na opengate. Dneska by se nejspíše k smrti nudil na nějaké střední nebo gymplu v blízkém okolí a možná by na vzdělávací proces úplně rezignoval. Protože jediné co místní ZŠ umí, je znechucovat:-((( Náš mladší je od letoška taky na gymplu, změny jsou na první pohled patrné už jen třeba v komunikaci se školou. O tragičnosti systému vzdělávání pod značkou: "všichni stejně" svědčí například to, že po asi dvou letech angličtiny je náš Pepik zhruba tak na úrovni 3. lekce učebnice pro samouky! Ostatní jeho spolužáci jsou na tom zhruba stejně.
      Jednotné maturity jsou fakt nesmysl - nevím, proč by zdravotní sestra měla umět špičkovou matematiku, když ji nikdy potřebovat nebude a navíc se potřebuje učit úplně jiné věci. A věřte, že takové předměty jako chirurgie dají zabrat.
      My jsme na průmce měli také maturitu hlavně z odborných předmětů, protože právě proto to byla průmyslovka, aby jsme věděli co nejvíc z našeho ranku. Pokud bych chtěl být dobrej v matice, jdu na gympl. Domnívám se, že by úroveň maturity měla být buď úplně v ranku školy, nebo jednotná podle typu škol (při respektování nějakých minim z ČJ a cizího jazyka) a jestli učňák s maturitou bude mít maturitu z pěti nebo jednoho odborného předmětu, je věc té školy.

      Vymazat
    4. „Jednotné maturity jsou fakt nesmysl - nevím, proč by zdravotní sestra měla umět špičkovou matematiku, když ji nikdy potřebovat nebude a navíc se potřebuje učit úplně jiné věci. A věřte, že takové předměty jako chirurgie dají zabrat.“

      Proč by zdravotní sestra vůbec musela mít maturitu? Proč namísto kurvení maturit a jejich smyslu prostě nezrušit požadavekl maturity tam, kde nemá smysl.

      Problém není jednotná maturita, ale požadavek maturity na každý prd, co chcete dělat.

      V tom případě doporučuji, aby namísto maturity se ukazovala občanka, protože ta o vašich znalostech řekne to samé, co nejednotná maturita.

      V Česku je prostě špatně nikoli jednotná maturita, ale přehnaný požadavek kde všude je maturita potřeba. V tom případě buď se zruší tento přehnaný požadavek, a nebo rovnou navrhuji vydávat v 18 letech maturitu naprosto každému, neboť to vyjde zcela nastejno,.

      Pokud bude úroveň maturity v ranku školy, pak až půjdete do zaměstnání, ta maturita nebude zajímat vůbec nikoho, protože je to papír k ničemu. Chápu, že mládeži se to při studiu bude líbit, protože jakékoli ulehčení je fajn. Ale méně se jí bude líbit, až se bude hlásit o zaměstnání.

      Ostatně už dnes čím dál více zaměstnavatelů nekouká ani na maturitu, ani na tituly – protože to o ničem nevypovídá, neboť nejsou jednotné požadavky. A dodnes slyším „inženýr ještě za komunistů“ = něco umí, protože škola měla požadavky, nikoli pravdolásku a humanitu; a „dnešní inženýr“ = nic neumí, protože pravdoláska. Totéž o maturitě.

      Maturita nejednotná, flexibilně upravovaná podle škol = maturita brzy neuznávaná a všude ignorovaná. Pak je lépe maturity zrušit úplně a bude.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    5. Sejre,
      já mám s osmiletým gymnáziem tu potíž, že nemám žádnou chuť tam děti dávat, ale už předem se obávám určitého tlaku z okolí, proč to nechci (s manželem budeme v tomto nejspíš zajedno, alespoň zatím jsme).
      A taky by mne mrzelo, kdyby osmileté gymnázium sebralo některé nadané děti z naší základky, kam děti chodí a která vůbec není špatná.

      Vymazat
    6. Mým synům se na gymnasiu ulevilo. Od hlupáků (dětí i učitelek) a nepodnětného prostředí. Od primy se jejich vztah ke škole a vzdělávání změnil.
      Milan

      Vymazat
  4. Mám velice přesnou představu, kam maturity zavede neviditelná ruka trhu, pokud si obtížnost maturit budou volit samotné školy. Lehkost maturity udělatelná levou zadní pak bude jedním z bodů, kterým budou méně úspěšné školy lákat budoucí studenty. Jakože už se tak roky děje.

    Nejednotná maturita je pouze krátkodobý štěk. Velmi rychle si všichni ve společnosti uvědomí, jakou hodnotu taková maturita má. Zároveň rok od roku bude klesat její obtížnost, až na úroveň, že se zjistí, že omylem jí úspěšně složilo i dvouleté batole, které se omylem dostavilo na meturitní zkoušky. Podnikatelé i další se podle toho budou k maturitě chovat.

    Maturita zkrátka měl být papír, který něco osvědčuje. Při nejednotné neosvědčuje vůbec nic.

    Tlak rodičů na lehkost učiva ve školách má své plody, a já jsem rád, že své vzdělání už mám za sebou ve kvalitnějších dobách. Stejný tlak rodičů je i na nejednotnou maturitu, protože každý rodič nepracuje a nemá své názory pro dobro celku, ale dává přednost dobru svých dětí, i kdyby celek měl zničit.

    Až přede mnou budou stát zájemci o práci, a předloží maturitu, řeknu jim, jako už mnoho let, ať si ji sklídí, že to se nepočítá. Teprve až budou jednotné maturity, budu se chovat jinak.

    Miloslav Ponkrác

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maturita - a co to jako má být a k čemu to má sloužit ? Dokud se nevyjasní účel, nemá smysl zkoušet zavádět jednotnou maturitu. Až se vyjasní účel, zjistí se že maturita v klasické podobě je dnes podobně užitečná, jako znalost starořečtiny a tím pádem bude s vysokou pravděpodobností celkem k ničemu i jednotná maturita.

      Mnohem větší smysl mají specializované testy, tak jak je téměř volnotržně zavedlo SCIO - výsledkem není známka, ale body na poměrně široké bodové škále nebo kvantil.

      Mimochodem, dokud maturant bude maturitu skládat na své škole, tak bude vypovídací hodnota výsledku poměrně sporná.

      Vymazat
    2. Pefi,
      to je správná poznámka.
      Má to být potvrzení, že někdo chodil čtyři roky na střední školu? Osvědčení o dosažené určité úrovni znalostí? Vstupenka na vysokou školu?
      Já nevím, podle mne by to měl být doklad o tom, že dotyčný má určité znalosti, a také vyjadřovací schopnosti, lze u něj předpokládat určitou úroveň vzdělání. Což nyní, zdá se, neplatí.

      Určitou objektivitu maturit na škole mělo snad zajišťovat, že předseda maturitní komise přijede odjinud? Nevím, zda se to ještě dělá? Ale možná to je málo, třeba by celá zkoušející komise mohla být složena z lidí zvenčí, mimo danou školu?

      Vymazat
  5. Ještě jsem si říkala, že se ministryně asi nemůže otázkám maturit a jiným podobným "margináliím" věnovat, protože v poslední době řeší financování závodu motorek v Brně. Když pominu, že nevím, proč se má taková věc vůbec financovat ze státního rozpočtu, tak opravdu netuším, proč se tím zabývá ministryně, která má před sebou kupu jiných důležitých problémů.
    Tak hlavně, že ten závod bude, to se nám všem ulevilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řeší to ministryně, protože drtivá většina vybraných daní končí "v Praze".

      Kdyby nebyla taková centralizace, tak by to řešil kraj/okres*/obec a na této nízké úrovni by se muselo říct, zda je taková akce pro daný region profitabilní, nebo ne a zda má smysl ji dotovat a kolik. Do Brna a blízkého okolí přijedou tisíce cizinců, utratí hromady peněz, ale místně vybrané daně končí převážně v centrálním rozpočtu. Je to celé postavené na hlavu.

      Vymazat
    2. Pefi,
      ona to řeší ministryně nejspíš proto, že to ježdění na motorkách asi spadá pod "sport" a sport z nějakého neznámého důvodu spadá pod školství.
      Ačkoliv já už jsem sem vícekrát psala, že nevím, co je státu do sportu a do motorek?
      Kromě toho, tam skutečně přijede strašně moc lidí a vstupenka je drahá, tudíž nemám zdání, proč ta akce ještě žebrá u státu o další peníze. Ale chápu, proč to nezkusit, zejména u takové ministryně, která se chce zavděčit všem:-(

      Vymazat
    3. Samozřejmě ve výsledku jde o klasický model "privatizace zisků a socializace ztrát" - do ztrátového Grad Prix se nalijí dotační peníze a současně si na tom někdo namastí kapsu.

      Vymazat
  6. Když jsem šel na střední školu já, bylo nás 34 % populačního ročníku. Tím pádem byli vybraní jen ti s vyšší inteligencí (příjmačky byly přísné, v češtině přísnější než dnes maturita z češtiny) a výuka mohla být náročnější a hlubší. Samozřejmě, odpad byl značný - u nás ve třídě 18 %. Jen málo se nás pak dostalo na vysokou školu, protože počet přijímaným byl omezen a tak byly příjmačky velmi náročné. Ovšem vysoké školy mohly pracovat se studenty lépe, neboť hloupí lidé na ně proniknout zpravidla nedokázali (vyjma krajských pedagogických fakult, což byly školy zřízené do značné míry pro děti politických papalášů).
    ---
    Když chodili do školy naši kluci, pečlivě jsem hlídal, co mají v učebnicích a co se doopravdy učí (tedy zhruba tak do kvinty, pak si už na to stačili sami). Z mého pohledu závadné věci jsem ihned uváděl na pravou míru. A na třídní schůzky jsme chodili oba s manželkou a nikdy jsme žádnou nevynechali. Naše děti se snad i díky tomu škole zblnout nepodařilo.
    ---
    Postupný úpadek úrovně vzdělávání je velmi tristní. Je patrný ve všech předmětech. Nejstarší syn má už teď starost, kam dá za pár let svou dceru do školy, aby ji vůbec naučili psát.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      tak to já zase tak pečlivě nehlídám, co se ve škole učí.
      Ale zatím si nevzpomínám, že bych přišla na něco vysloveně závadného. No taky děti ještě nemají třeba dějepis, který k různým pomýleným výkladům přímo svádí a učí se každých pár let jinak.

      Spíš kladu důraz, aby se ve škole učilo spojité písmo a ne Comenia Script a také matematika se učí tradičním způsobem a ne tím novým.

      Vymazat
    2. Jujda, a to já jsem se do matematiky pod Frause zamilovala, doslova mi ten přístup učaroval :).

      Ivana

      Vymazat
    3. Ivano,
      v naší škole se to neučí, proto nevím, oč jde.
      Chci říci, že a priori tu metodu nezavrhuji, nic o ní nevím.
      Ale odradilo mne, když na schůzce pro rodiče předškoláků upozorňovala vedoucí místní PPP, že pokud škola jede podle Frause, tak se rodiče musí smířit s tím, že tomu nerozumí a že nemohou dítěti pomoci s úkoly, s vysvětlováním atd.
      A já mám principiální problém s tím, pokud se děti učí nějakým způsobem, který s nimi nemohu vůbec sdílet, do něhož nemohu proniknout - tak jsem to totiž pochopila, že kdo se učil matematiku klasicky, tak asi bude mít problém porozumět tomuto přístupu.

      Jinak vím, že si to někdo chválí, i když také to možná nebude přístup pro každého...?

      Vymazat
  7. Chris,

    to je ale úplně přehnané tvrzení, že rodiče nemohou rozumět matematice podle Frause :).
    Ano, je to přístup, kterým naše generace neprošla. Ale pořád je to matematika pro první stupeň ZŠ. Což, alespoň podle mého mínění, musí průměrně zdatný dospělý jedinec dát úplně stejně jako ti prvňáčci :).
    Tak ano, souhlasím, že když např. ve druhé třídě dcera probírala dvojkovou soustavu stylem "bilantských peněz", kde dva A groše byl jeden B groš, dva B groše byl jeden C groš, dva C groše jeden D groš atd. a pak měla určit, kolik Edovi z Bilantu vrátí v obchodě, když má jeden bilantský F groš a koupí za něj rohlíky, které stojí dva B groše a jeden A groš, že by to dospělý bez bližší znalosti bilantských peněz neurčil :). Ale to není přeci žádný nepřekonatelný problém, přečíst si napřed v učebnici, co to tedy bilantské peníze jsou.
    A ano, když se probíralo třeba indické násobení, což je jenom jiný algoritmus pro násobení velkých čísel, a dcera byla zrovna nemocná, museli jsme si to najít na Internetu, abychom to dceři dokázali vysvětlit.
    Mně se na matematice podle Frause líbí, že strašně moc klade důraz na to, aby si dítě na logiku, která je v matematice schovaná, přišlo samo. Aby se neučilo stylem, je to tak a tak, protože se řeklo, že se to tak má počítat… obsah obdélníku je a x b, protože to je takový vzoreček (ale proč..).
    A ano, pro děti, kterým není matematika vlastní, je určitě obtížnější dobrat se ke správnému výsledku metodou podle Frause – protože Fraus vyžaduje, aby tomu dítě porozumělo. Kdežto u klasického přístupu stačí, když si dítě zapamatuje, že obsah obdélníku je a x b. Přesto si myslím, že i pro děti, které s matematikou „bojují“, je přínosnější tato metoda, učí je přemýšlet a zapojovat logické myšlení.
    A ještě perlička na závěr. V páté třídě se nám vyměnila učitelka, která bez jakékoli diskuse s rodiči najela na klasickou výuku matematiky, přestože až do čtvrté třídy měly děti Frause (samozřejmě mě to jako rodiče rozčililo). No a dcera projevila přání, abychom jí sehnali učebnici i cvičebnici matematiky pro 5. třídy od Frause, že by si z toho strašně ráda řešila příklady jen tak :).

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      děkuji za Vaše postřehy.
      Jak jsem psala, já to určitě nezavrhuji a priori, bylo nám to ale podáno opravdu tak, že tomu prostě rodiče nerozumí, že mají nechat dítě, ať si s pomocí výkladu ve škole udělá domácí přípravu samo a nesnaží se do toho proniknout:-)
      Ale také mi to přišlo zvláštní, že by rodiče nemohli pomoci tak malým dětem s matematikou. Jenže to pro mne nebylo aktuální, protože naše škola učí klasicky.

      Taková změna stylu výuky, jakou popisujete, by mne také nenadchla.
      Ale jak to píšete, skoro mám chuť si nějakou učebnici pořídit a zkusit se do toho s dětmi podívat. Klasický způsob zatím zvládají bez větších problémů, ale tohle by mohlo být zase něco jiného, pro zajímavost by to asi nebylo špatné.
      Jen nevím, jestli to nedojede na mou lenost:-)

      Vymazat
    2. Jsou to zajímavé informace. Nic o tom nevím. Ale pamatuji se, jak se na základních školách zavedla množinová výuka matematiky a posléze od ní bylo upuštěno pro extrémně těžký odpor rodičů. A byla to velká škoda, protože právě množinový způsob výuky matematiky je nejen nejlepší způsob výuky matematického myšlení, ale současně též nejefektivnější způsob přenostu matematických poznatků do reálného běžného života.
      O nějaké Frausově metodě ale nic nevím. Mé děti jsou už od toho pryč, pro první vnouče je to ještě "daleko".
      Milan

      Vymazat
    3. Pane Milane,

      té metodě se mezi rodiči říká poměrně nesprávně Frausova metoda, vydavatelem učebnice je totiž nakladatelství Fraus.
      Ve skutečnosti je autorem této metody prof. Hejný a celý příběh začíná tím, že .."po rozporu s učitelskou svého syna se rozhodl matematik Hejný v roce 1974 učit svého syna sám."
      To už zní samo o sobě slibně, ne? :)

      Ivana

      Vymazat