úterý 20. října 2015

Dvě mínus a smutný smajlík

Náš prostřední, nyní sedmiletý, projevuje celkem slušné hudební nadání, které zdědil nejspíš po svém otci, částečně také možná po některých členech mé rodiny, ale určitě ne po mně.

Jak už to v takových případech bývá, začal od první třídy navštěvovat základní uměleckou školu. Jako vhodný nástroj jsme z vícero důvodů společně vybrali trubku. Ale než začne s trubkou, učí se hrát na zobcovou flétnu. Paní učitelka je milá a většinou pro něj má jen slova chvály.

Byla jsem zvědavá, co mu řekne po první zářijové hodině, protože přes prázdniny se náš chlapeček flétně příliš intenzívně nevěnoval, což je eufemismus pro to, že se jí nevěnoval vůbec. Pouze si den před první hodinou flétny v novém školním roce zahrál Běží liška k Táboru.
"Je jeden z mála, kdo skoro nic přes prázdniny nezapomněl," pronesla nadšeně paní učitelka, když jsem ho přišla vyzvednout, čímž ve mně vzbudila dojem, že poprázdninové výkony ostatních dětí musí být opravdu bídné. Ale i příště dostal synáček jedničku a mezi dveřmi ještě pochvalu, že je zkrátka muzikant.
Soudím, že mu to jde tak trochu samo, protože necvičí příliš intenzívně. Nácviku not se s ním věnuje manžel, který umí hrát minimálně na pět hudebních nástrojů, ale jeho časové možnosti jsou omezené, a proto se u nás doma na flétnu rozhodně nehraje denně.

Zatím to tedy takto šlo, ale tento týden přinesl synek místo jedničky dvojku s mínusem a ještě přimalovaným smutným smajlíkem namísto obvyklého veselého obrázkového razítka. A prý že to bylo skoro na trojku.
Divila jsem se, protože o víkendu tady cosi pískal a potom mi hlásil, že už to umí, na což jsem mu naletěla. Jeho sebevědomé tvrzení bylo zjevně motivováno tím, že se chtěl místo flétny věnovat počítačové hře, kterou mají děti o víkendu povolenou.

Cestou domů jsme probírali, proč tentokrát nebyla paní učitelka spokojená.
Synáček měl pro to spoustu podivuhodných vysvětlení, k nimž se překvapivě připojila i jeho starší sestřička, která stála zcela na jeho straně. Dozvěděla jsem se, že
  • paní učitelka je příliš přísná,
  • paní učitelka po něm žádá úplné nemožnosti,
  • žádné dítě by tohle neumělo zahrát,
  • paní učitelka by to také sama neuměla zahrát,
  • v podstatě nikdo by to neuměl zahrát,
  • v tomhle by udělal chybu i tatínek,
  • látka je příliš těžká,
  • pořádně jsem cvičil, známka je proto nepochopitelná,
  • známka není důležitá.

Dcera kromě toho přišla s kreativním nápadem, že hry na flétnu je také možné nadobro zanechat, čímž se problém vyřeší i do budoucna.
Poslouchala jsem ty dětské výmluvy a dobře jsem se bavila.
Děti ale stály na svém a nepřesvědčily je ani moje námitky, že jindy má synek jedničky, takže paní učitelka asi tak náročná není a ví, co po něm může chtít, že hraje sama v orchestru, tudíž by to asi zahrát uměla, a že není důvod, aby druhák, který má hudební talent, neuměl přehrát cvičení z prvního sešitu Danielovy učebnice hry na flétnu.

Uzavřela jsem to tím, že problém vznikl v důsledku toho, že synáček na flétnu kašle. Hošík potvrdil, že opravdu nemohl dobře hrát, neboť kašle, což vzápětí demonstroval přesvědčivým zakašláním.

Ale navzdory všem důvodům, proč to nejde, myslím, že to půjde.
Zejména když jsem našemu chlapečkovi poněkud direktivně vyjasnila vztah mezi hraním na flétnu a hraním na počítači. V tom totiž dosud evidentně tápal.


34 komentářů:

  1. :-))))
    Zejména mě pobavily ty důvody. Úplně to slyším z domova; tedy od toho mladšího. Starší naopak nadává sám na sebe a tvrdí, že 95 % s fyziky je málo a musí si to opravit;-)
    Ony si to ty děti snad nějak mimosmyslově posílají, tyhle argumenty.
    P.S. Pokoušel jsem se též direktivně vysvětlit Pepikovi vztah mezi PC a povinnostmi do školy, jenže v období pučící puberty je moje "direktivnost" asi nedostatečná:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      výmluvy jsou univerzální, stejně jako tradiční: Co bylo ve škole? Nic.
      Ve škole se zásadně neděje nic, úkoly se nedávají, známky nedostávají, zkrátka za celý den se tam nestane nic, co by stálo za řeč:-)

      Počítače jsou mor.
      My máme omezení jen na víkend, ale aktuálně zrovna přemýšlíme, jak pravidla upravit, protože i o víkendu na tom tráví moc času. Přitom se bez těch obrazovek umí zabavit moc dobře.

      Vymazat
    2. Hm, zrovna vcera jsem senissimovi zakazal tv, pocitac i mobil, vc. zabaveni jednoho "blejdra" (Beyblade, prisernej mor!), to vse na dobu neurcitou... Koukam, ze i ty tresty jsou tak nejak univerzalni :)

      Vymazat
    3. No, já fakt nevím, jak s tím, protože to nerada dávám jako trest, spíš to beru ve stylu "povinnosti nejsou splněné, takže...". Ale hraní na PC v průběhu pracovního týdne jsme to u nás zarazili už loni, protože tím by trpěla školní příprava, a vůbec, nebylo to únosné, tátu pak vítali mezi dveřmi dotazem, jestli jim pustí počítač... takže to jsme nastavili takto a kupodivu, děti s tím nemají problém. Ale jsou ještě malé, kdoví, co bude v pubertě. To asi nepůjde tak splavně.
      A úplně věřím těm informacím, jak snadno se na tom děti stanou závislými. Přitom vidím, že když k tomu nemůžou, nemají problém se zabavit jinak.

      Vymazat
    4. Jóóó, ty děti jsou snad všechny stejný - Co bylo ve škole? Nic. A byls tam vůbec? (Kyselý obličej, oči v sloup) No, kde bych asi byl?

      Počítače jsou fakt mor, jenže jak se s tím vypořádat mi stále není jasné...

      Vymazat
    5. Já si říkám, že budu muset nějak prověřit, jestli náš chodí na nauku, protože tam dosud - na rozdíl od minulého roku - nedostali vůbec žádný úkol, nejsou z toho žádné výstupy a kdyby tam vůbec nebyl, vyjde to nastejno.

      Až s těma počítačema na něco přijdeš, dej mi vědět.

      Vymazat
    6. Jsem ochoten ti slíbit ledacos, ale tohle fakt neslíbím:-)

      Já třeba zkusil PC zaheslovat a ten pacholek na heslo přišel!

      Vymazat
    7. My natvrdo odebíráme kabel. Není šťáva, není PC. Tím se eliminují pokusy o prolomení hesla v době, kdy se žádný rodič v domácnosti nevyskytuje. Ale jinak naše děti omezení elektroniky, po počátečním "záchvatu" proooč?, na tak dlouhoooo?!!, berou docela v klidu, a stejně jak u Chris si najdou řadu jiných činností, kterým se s úspěchem věnují.

      A k té vytrvalosti v činnostech, resp. náročnosti dítěte k sobě. Jako perfekcionalista, kterému to v běžném životě způsobuje řadu nesnází a problémů, jsem ráda, že náš nejstarší to bere víc s nadhledem. Naopak mě trápí nejmladší, který, i vlivem kritiky svých sourozenců (grrrr), stále soupeří o místo na slunci. Bohužel jeho přílišná snaha nemá pochopení ani ve škole, prý se hlásí moc, měl by pochopit, že "tam není sám", "měl by se umět zklidnit" - slovy pí učitelky...prvňák... No, ale to už je jiná story. Prostě chvála dětským výmluvám! :-)

      Maky

      Vymazat
    8. Sejre,
      tak ale potěší, jak je šikovný v oboru IT, ne?:-)

      Maky,
      to je tedy výtka, že se hlásí moc!
      To mi připomíná výtku vůči naší nejstarší asi tak ve druhé třídě, že je příliš kreativní, všichni řeší úkol podle daného postupu, jenom naše holčička si hledá postup vlastní:-)
      Koukala jsem jak puk, jestli to je jako špatně, protože všude čtu, že kreativita především, ale na naši konzervativní školu ještě takové novoty asi nedorazily:-) Ale beru to s nadhledem, má zkrátka svou hlavu a někdy je asi opravdu vhodné zkusit osvědčený zavedený postup:-)

      Ad omezování PC
      Když mi právě připadají takové ty tvrdé metody (hesla, vypnutí), že akorát provokují k obcházení a hledání možností, jak se k zakázané zábavě dostat. Ráda bych se s dětmi dohodla, kolik tam budou trávit času. Ráda bych - ehm, jak naivní - aby samy nahlédly, jak nesmyslně je to utracený čas.
      No, nic, jak budou větší, tak asi stejně budeme muset využít zde zmiňované možnosti, píšu si: hesla, kabely:-)

      Vymazat
    9. Souhlasím, sám jsem docela závislák.

      ALE

      - Tak od 5. třídy minimálně někdo z učitelů zadával přes web práce.
      - Od konce prvního stupně se pomalu vyžadují prezentace a projekty. Sice to lze dělat v ruce, ale často se očekává něco na elektronickou tabuli ve škole. A taky ty práce vytištěné třeba z našeho MS Publisheru, nebo PowerPointu vypadají lépe.
      - Již v průběhu prvního stupně bývá někdy informatika.
      - Pomalu taky už na 1. stupni začne být výhoda z používání Wikipedie.
      - Již na prvním stupni měly děti mail na komunikaci se třídním a na třídním webu byly fotky z třídních akcí.

      Takže odpojování moc nepomůže.

      - A dál, na přelomu prvního a druhého stupně, kdo nekomunikuje se spolužáky po FB, jako by nebyl. Ale co hůř, tudy se posílají sešity na dopsání po nemoci (děcka je nasdílí jedním kliknutím na mobilu, nic jiného často neumí...)
      - A začne jít o písemky: Většina písemek je na netu (učitelé se nenamáhají), takže jde jen o to prolomit schéma. Po FB dostávají zadání písemek ti, co tam nebyli, paralelní třídy a někdy je tam zadání i řešení ještě než písemku dopíšou (ale to už ve vyšších ročnících).

      Nejpozději od 2. stupně narazíte zřejmě na elektronickou žákovskou i pro děti.

      Společensky: Skautský oddíl připravuje akce na sdíleném portálu pro vedoucí i juniory, jsou zde zvadla, písničky, uzly, tudy se děti hlásí na víkendovky, dostávají VS na platby, jsou zde fotky atd...

      Prakticky od konce 2. stupně je víc jak půlka školy kancelářskou prací, dolepováním domácích xeroxů, tisknutím, vypracováváním prezentací, prací atd.

      Ještě dodám, že kluk i holka vyrostli na NÁMI VYBRANÝCH počítačových hrách typu strategií budovatelských (Train tycoon, Zoo tycoon, ...) nebo i bojových, ale s odkazy na historii (Age of Empires I-III). Rádi jsme to doma hráli po síti. Hodně se to propletlo se zájmem o historii, takže kluk si pak hledal boje války za nezávislost USA, osobnosti, Bitvu u Lepanta atd...

      Úplně nevím, jak to regulovat, ale u nás v metropoli prostě je paralelní elektronický život velmi normální. Web, fotky, FB má i fantasy středověký elfský tábor :), kde se jinak žije dosti středověce.

      Vymazat
    10. Jinak ze studentských hackerských akcí, o kterých jsem slyšlel z řad studentů i učitelů považuji za nejzdařilejší (nehodnotím prosím etičnost) ofocení písemky při konzultaci v kabinetu (těžká koordinace hodná tajných služeb), a z technického hlediska hacknutí školní kopírky, která okopírovaná zadání nejen kopírovala, ale i odesílala. (Ale to je již za hranicí trestní odpovědnosti.) Podobně jako prolomení hesel na většině strojů ve škole vlastním kódem (nebylo zneužito, pouze ze zájmu, tak student dostal myslím 2 z chování a stal se pomocníkem admina...).

      Vymazat
    11. Ano pane Karle V. Vidím to podobně a také jsem děti k počítači spíš přiváděl než je od něj odváděl.
      Milan

      Vymazat
    12. Dcera dostala svůj první počítač někdy v průběhu 2. třídy, když jsem vyřazovala svůj současný pracovní notebook a nahrazovala jej modernějším kouskem. Je pravda, že jsme nikdy žádné přílišné ujíždění na pc hrách řešit nemuseli, a tak asi i proto jsme jako rodiče poměrně benevolentní co se týče pravidel kdy forbesit a kdy ne. Navíc dcera byla v době, kdy dostala počítač k neomezenému využití, už velmi závislý knihomol a tak tomu i zůstalo. S manželem zastáváme názor, že pokud dítě čte a má dostatek pohybových aktivit, je nám jedno, zda tráví zbytek času hraním na počítači.

      A stejně jako píše KarelV., na webu jsou běžně zpřístupňované fotky z letních i zimních táborů, různých sportovních akcí a závodů, ale i ze školních akcí a kdo tam nemá přístup, jakoby nežil.

      Osobně si myslím, že počítače do současného života dětí patří. Dcera jej využívá pravidelně pro přípravu referátů do školy v podobě prezentací v PowerPointu (mají interaktivní tabuli), komunikuje po mailu (no přeci jí nebudu tisknout věčné upomínky z knihovny z mailu já, že? :)), objednává si přes web obědy ve školní jídelně, používá Wikipedii, sdílí fotky na Rajčeti.cz a samozřejmě jede na sociálních sítích.

      No a já se díky tomu těším z té výhody, že dcera má maminku v přátelích na FB (možná si mě časem vyřadí, to nevím, ale rozhodně bylo jednodušší se jí mezi přátele infiltrovat ještě v předpubertálním věku) a stále ještě - již několik let - znám heslo k jejímu mailu, protože jsem jí ho pomáhala na seznamu.cz nastavit, a to se mi může sakra hodit (ale rozhodně si nepřeji, abych byla nucená jí v mailu šmejdit).
      A jenom takový střípek do diskuse: ve chvíli, kdy dítě dostane chytrý telefon, tak je jakákoli regulace hraní her na počítači stejně out, protože by se musel dítěti zabavit i ten mobil…

      Na závěr zábavná historka č. 1: dcera jde v 9 hodin večer jakože spát jako obvykle. Ve čtvrt na jedenáct mi najednou na FB naskočí od ní u mého příspěvku „like“. Ach ta dětská přímočarost..

      Zábavná historka č. 2: dcera jde v 9 hodin večer jakože spát jako obvykle. Poučená z předchozího případu ví, že FB komentovat po večerech nesmí, aspoň ne na mém profilu. Večer si jdu ven zaběhat a když se vracím, nezdá se mi okno pokojíku dcery. Jakoby oproti ostatním oknům svítilo.. Jakoby tam svítila nějaká menší obrazovka.. jakoby to byl ….tablet? Ano, tablet, ani pod peřinu ho už nestihla schovat, byla jsem rychlejší :).

      Ale jsem holt benevolentní matka, nevyvodila jsem z toho žádné důsledky – tedy kromě aktuálního proprdu.

      Vymazat
    13. KarleIV, Milane, to mátwe pochopitelně pravdu, PC - tak jak ho prezentujete - opravdu k dnešnímu životu patří, stejně jako třeba ježdění autem. Problém je ovšem jinde - v bezduchém čumění na infantilní plky tvz. youtuberů, hraní her typu minecraft, zoufale pasivní konzumace různých skečů, memů, virálů apod. které dělají jen jedno - zvyšují účet za elektřinu.
      Kdyby si naše dítě hledal věci do školy, vyjasňovalo si pojmy z učiva, které mu do hlavy v průběhu hodiny nevpluly (např. eolit, eneolit atd.) tak neřeknu ani popel. Jenže on sedí skoro každý den u PC a není schopen si ani objednat jídlo, natož si otevřít wiki:-(

      Vymazat
    14. Minecraft přišel a odešel - a nebyl zdaleka tak infantilní, šlo tam stavět světy s kamarád. Youtube - dcera byla cca 2x na srazu tvůrců. Připadá mi to rozhodně lepší, než na totéž si hrající odpolední seriály. Hezký článek byl k tomu od psychložky a sestry ze sboru na KD, zkusím najít. Přišlo a odešlo. Občas se podívá na DeviantArt, jako spousta mladých maluje, chodila do ZUŠ, nechala toho kvůli gymplu i kvůli tomu, že těžko se v pubertě s někým dohodne. Tanky - přišly a odešly, ale kluk se v D soustředí a soutěží v dějinách 20. stol., čili i věcný zájem. V současnosti po FB holka i kluk tlachají s hejny jejich tříd, my jsme vedli hodinové telefonní hovory a navíc párově... Ale škola je HODNĚ náročná 3-4 hodiny po 9 h školy a třeba skautů. 300 slovíček za 3 dny z latiny a tak... Takže zaklapnou víko a jdou se učit a nadávají na pípnutí mobilů, tabletů a PC - tlachání kamarádů. Už znají důsledky pozdního spaní a nám i navzájem si nadávají za štrachání a svícení po 11h.

      Vymazat
    15. Přečetla jsem si komentáře a stejně jako Sejra musím říct, že využití PC v duchu výše popsaném je i pro mě v pořádku, ale holt moje dítě nevládne v 10 letech (mladší děti samy PC nezapínají) takovou vůlí, aby neprokrastinoval u (některých) Sejrem popsaných blbostí. Dlužno dodat, že k odebírání kabelů nepřistupujeme často, ale když prostě vidíme, že na syna to má "neblahý vliv", tak mu je s klidným srdcem a samozřejmě vysvětlením vezmeme.

      Já tedy nerada vidím hraní jakýchkoli her, protože mi přijdou velmi návykové, a to mi vadí, to nutkání hrát. A vadí mi to i v případě, že se jeví jako "hodnotné". Je to téma na hnohahodinové ujasňování, co který rodič považuje za únosné a co už naopak nechce tolerovat, navíc je to prudce individuální, tudíž nelze zaujmou jednoznačné stanovisko ani v rámci rodiny, natož v hodnocení přístupu k cizím dětem. Každopádně já přistupuju k PC jako k potencionální závislosti, tj. velmi obezřetně, a tak se soustředím na to, jak se dítě "chová", jestli je neklidné, třeba víc vznětlivé k sourozencům atp. pak vím, že je třeba zasáhnout. Naopak v rámci jejich času na PC je už v tom, co dělají, příliš neomezuju. Samozřejmě řeknu, co mě se líbí/nelíbí, sděluju co používám/nepoužívám a proč, upozorňuju na úskalí sociálních sítí, vyzvedávám informační hodnotu i kritický přístup k textům. No, jak říkám, bylo by to na hodiny :-).

      Maky

      Vymazat
    16. Já se k diskusi vrátím, až budu mít trochu více klidu, ale chci jen poznamenat, že rozlišuji využití třeba pro hledání informací, různé edukativní programy, psaní mailů, což je v pořádku (maily píše i náš sedmileťák, je to fakt roztomilé, píše třeba mojí sestře - své tetě, vždycky mne zavolá, ať mu opravím chyby, a mi je skoro líto mu je opravovat, protože je to tak krásně autentické, jak to napsal), a bezduchým hraním her.

      Mám dojem, že závislost na hrách vzniká u dětí neobyčejně snadno, až mne to děsí, když vidím, jak by je to dokázalo ovládat.
      Je pravda, že s tablety + chytrými mobily už není možné přístup k této zábavě vynechat, ale právě proto vidím jako důležité, aby to děti pochopily, aby o tom s nimi byla dohoda. Zákazy se podle mne nic nevyřeší, jak vyplývá i z diskuse - děti si najdou svou cestu.

      U nás zatím nemají věk na sociální sítě, jistě to taky budeme muset nějak přiměřeně regulovat a vysvětlit jim to... docela by se mi nelíbilo, kdyby učitel zadával úlohy přes FB a tím děti nutil na to chodit.
      Jsou i jiné metody, škola má třeba elektronickou žákovskou knížku, tedy šlo by to určitě i v tomto školním systému.

      Vymazat
    17. Ale to je taky pravda, že my často koukali na nějaké přihlouplé odpolední seriály nebo jsem běžně každý den hodinu telefonovala s kamarádkou, ačkoliv jsme se viděly ten den ve škole - potřeba takové komunikace je daná věkem, jenom se přesunula na sociální sítě, to ano.

      Vymazat
    18. Perlička:
      Náš nejmladší (4,5) se k tomu samozřejmě taky hrne, dostane se k tomu skrze sourozence, a byla legrace pozorovat, jak si hraje "na PC hru" i v reálu. Normálně si v pokojíčku postavil proti sobě nějaká auta, tanky, rytíře, a vedl z jedné linie boj proti té druhé, a když přišel dolů, tak mi řekl "nahoře to mám vypnuté", nebo "stopnuté" nebo něco takového. Tedy ani nevím, jestli je to k smíchu, jenom mne zaujalo, jak si tu virtuální realitu postavil v reálu. A vydržel u toho opravdu dlouho.
      Ani by mne to vlastně nenapadlo sledovat, přišlo mi to prostě jako jiné hraní - staví si hrad a rytíře, jako jindy - až manžel mne upozornil, že si hraje na počítačovou hru.

      Vymazat
    19. Koukám, že jsem se zapomněla podepsat.. Příspěvek z 22. října 2015 22:42 je můj.

      A ještě jeden střípek: vzhledem k tomu, že dítě bylo už 2x načapáno po večerce s mobilem či tabletem zvažujeme, že nastavíme domácí Wi-Fi tak, aby po 9 hod večer nepovolovala připojení na Internet z vybraných zařízení.

      A budeme se dobře bavit, až nám dcera přijde oznámit, že nám nějak blbne ten Internet :).

      Ivana

      Vymazat
    20. Ono to není ani tak o zadání přes FB, ale o nepřítomnostech. Když je dítě nemocné, nebo nepřítomné, tak školy standardně předpokládají, že si děti V PRŮBĚHU nemoci doplní látku a dopíší sešity. Pokud je nemocné 2 týdny, tak většinou (ne vždy) z toho sleví (ale přeci maminka měla si to jít vypůjčit - to se nejseš schopná s někým domluvit apod.) Zároveň se ale na školách dnes skoro neprovozuje "neobjektivní" zkoušení, takže se furt píšou písemky a navíc se musí dopisovat, aby každý měl stejně známek. Když byly děti nemocné více týdnů (problémy s imunitou) tak dopisovaly písemky furt, čímž jim utíkala nová látka a dokonce i někdy písemky... Pak ale nikdo nedá sešit z ruky, maximálně ho ofotí - a taky ofotí mobilem třeba i tu napsanou a opravenou písemku - a umí to akorát postnout do message na FB.

      Na třídních skupinách na FB se nejen kafrá, ale taky se předávají zadání DÚ, zjišťují se od spolužáků nejasně sdělené školní akce atd. To je vedle sociální komunikace klíčové.

      Pro nás byly počítačové hry takovým divokým "biofeedbackem", který imho pomáhal našemu ADHDkovi se učit soustředit....

      Ještě bych upozornil na princip škola hrou. (Mimochodem, kterápak škola to plní...) Pro mně je normální, že si dítě hraje s tím, s čím rodiče pracují, s technologiemi. Ostatně i já jsem v 80.letech vyrostl na prvních osmibitových počítačích a jsem dneska profík... Naše děti také, a přesto mají jiné zájmy. Podle mne jde o to trochu cenzurovat, co na počítač pustíte ("žádné instalace beze mně platilo léta"), CD s hrami jsem vozil hlavně z firemní prodejny a často jsme si s dětmi i hrál, třeba po síti. A hledal jsem í jinou náplň pro ně.

      Muziku jsme u dcery zřejmě prošvihli - přestupem mezi školami a malým bytem 1+1. (Klávesy, navíc vyvážené a proporcionální byly tehdy nad naše finanční síly.) Taky jsem měl odpor k tomu, že mne rodiče nutili 5 let hrát na housle, i když mi to nešlo.

      El. žákovská, alespoň ta naše umožňuje po zadání neměnného hesla a jména a odkliknutí vadného certifikátu pouze a jen se podívat na známky. Ani docházka tudy nejde. A řad učitelů ma řadu malých postranních známek, které tam nejsou, nebo třeba boduje a známky píše z povinnosti, ale nemají vypovídací schopnost atd.

      Jde o to, že FB dělali profíci, EŽ většinou menší profíci a spravují a plní ji obvykle těžcí amatéři...

      Vymazat
    21. Ivano,
      to je právě to, najít hranici mezi dohodou s dítětem a represí. Technické omezení domácího internetu po deváté večer počítám už mezi represívní opatření:-)

      Vymazat
    22. Karle,
      tak my máme ten elektronický systém širší. Vidím tam známky, změny rozvrhu, píšou se přes to omluvenky, měly by být vidět neomluvené absence, vidím i probrané učivo, můžu si napsat s učitelem. Přístupy mají i děti, které toho vidí o trošku méně, tj. nevidí myslím omluvenky a nevidí komunikaci rodiče s učitelem.
      Takže tam asi není problém, aby mohl učitel napsat nějaký pokyn, FB proto netřeba... si myslím.

      Vymazat
    23. Jinak - ano, samozřejmě je normální, že děti pracují s těmito technologiemi, když my u toho taky trávíme spoustu času.
      Učím děti třeba mailovat, nějaké hry jim ukázal tatínek.
      Ale takové to neřízené, hodiny trvající hraní, které nabývá charakteru závislosti, to se mi nelíbí.

      Vymazat
    24. Možná mám skvělé děti (mám - 18, 15,5), ale oni utíkají díky pestrosti života z virtuálních a herních závislostí o moc snadněji než IT rodič... Hráli XY, dokonce s e spolužáky. Ale teď mají lepší hru: Kluk se učí řídit (nevirtuálně), vymýšlí jaké si za své naškudlené peníze z dětství pořídí vrakoauto, holka lítá za kamarádkami (snad). Už od začátku puberty je strašně bavilo sedat a klábosit o pauze v místním hypermarketu a očumovat butiky, nebo něco hrát na plácku u školy. Do těchto výletů s kamarádkami se vejde i mládež jiné církve, než kam chodíme, což jsem rád. (Kdyby vzpoura proti rodičům byla vždy tohle... ).

      Jinak oba pracují v kř. skautu Royal Rangers. Sranda je že mají šéfa vysoce IT odborníka a tak mají video confcally, interní dokumenty v cloudu na Google Docs, plány na Calendaru, elektronické přihlašovadlo na akce, elektronickou kroniku, fotky atd.

      No typický lesní lid... Bílým tvářím vypadl proud a vymřely... "Padá wifi, přej si něco..."

      Vymazat
    25. Typicky lesní lid:-) To je přesné.
      Tady spadnout internet, tak se už ani nepodívám, jaké mají děti známky ve škole.

      Vymazat
  2. Kdepak ja jsem asi tohle slysel, je mi to nejake povedome... :D

    Nojo, deticky... S tim kaslem jsem se od srdce zasmal! Nas senior jednou vecer nutne potreboval sirup na kasel tak jako starsi braska - po vysvetleni, ze je to sirup na kasel a ze on je preci zdravy, demostrativne povida: "Ja kasu, e-he, e-he" :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, dneska nově výmluva na rýmu, protože se jednomu nechce na plavání... přitom se mu tam potom líbí a je rád, že šel. Klasika.

      Vymazat
  3. Jo jo, tak to je. Po tom se Vám jednou bude stýskat.
    Naši dva mladší (starší se o hudbu ani neotřel) chodili na flétnu už před nástupem na ZŠ. Po nástupu na ZŠ jako "velcí kluci" přešli na jiné nástroje. Prostřední trochu tápal a u žesťů skončil po houslové episodě. Ale dnes je s tím na konservatoři. Mladší začal rovnou klávesy, ale dnes si k nim sedne jen když si nacvičuje žalm na neděli.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      právě proto jsem si to sem zapsala, abych se k tomu mohla někdy vrátit a zavzpomínat si na to, jak mi bezelstně tvrdily, že "tohle by nazpaměť nezahrála ani paní učitelka":-)
      (Šlo myslím o píseň Holka modrooká nebo něco podobného.)

      Náš prostřední dostal jako dárek k narozeninám kytaru, tak snad na ni také brzy dojde.

      Vymazat
  4. Já bych jako rodič, co má už děti dospělé, jen připomněla, že teď to máte vy ve svých rukou, vy určujete pravidla, vy vychováváte.
    A jak si to nastavíte, takové to máte. Samozřejmě že záleží také na povaze dítěte, na škole atd., ale v podstatě to určujete vy. Ale chce to důslednost - protože vy nesete za dítě a jeho budoucnost odpovědnost.
    Vyplatí se to pak v pubertě, kdy už to v rukou tolik nemáte, ale přece jen jste na tom líp než rodiče, co praktikovali pohodlnou volnou (tedy žádnou) výchovu už od raného věku dítěte.
    Vím, že to zní dost sucharsky, ale mně se to vyplatilo, děti to nepoškodilo, a to už taky měly počítače, nepíšu o době předpočítačové...
    A u hudebního nástroje taky - vytrvat. Protože většina dětí nechce cvičit a ono je snadné se na to vykašlat, vždyť je to ještě vedle školy starost navíc - ale může se stát, že za čas vám dítě klidně řekne: "Proč jsi mě víc nenutila chodit do hudebky, mohl/a jsem dnes hrát jako XY". A hned víte, kdo za to vlastně může... Hudebka je běh na dlouhou trať - první stupeň, druhý stupeň (do devítky), k tomu nauka, ale ta je potřeba a hodí se celý život - stupnice, noty, předznamenání, hudební skladatelé a jejich díla, naučit se poslouchat hudbu...
    Tak držím palce!
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aleno,
      děkuji:-)

      Ano, je to tak, jsem si vědoma, že to je v nastavení pravidel, a také si dost často uvědomuji, že problém je také v mojí nedůslednosti, pohodlnosti, lenosti...
      My nejsme zastánci volné výchovy, ale ani přehnaně přísné, no vlastně ani nevím, jaké výchovy jsme zastánci, děláme prostě, co umíme.

      V ZUŠ předpokládám vytrváme, nejstarší s výtvarkou, na to má nadání a baví ji to, prostřední s tou hudebkou, doma má totiž pozitivní příklad, hudebními nástroji je obklopen, a tak je to takové přirozené, nějak ho myslím ani nenapadne, že by se neměl učit hrát.

      Vymazat
  5. Teda pri cteni mi slzely oci smichem, precetla jsem i muzi,taky se pobavil.diky moc.

    OdpovědětVymazat