čtvrtek 15. října 2015

Medializováni

Uprostřed letní okurkové sezóny jsme prožili v kanceláři takový mediální týden.

Kolega zaznamenal slavný úspěch u Ústavního soudu. Už to, že v jím vedené kauze bude Ústavní soud vyhlašovat nález, jsme se dozvěděli dříve od novinářů než od soudu. A tak paní asistentka pečlivě oprášila z taláru všechna smítka a kolega se vypravil do Brna. To bylo slávy, když bylo vyhlášeno, že Ústavní soud stížnosti vyhověl! Kameramani se předháněli, kdo pořídí lepší záběr, telefony drnčely a tématu se věnovalo celostátní zpravodajství. Kolegův úspěch mne samozřejmě potěšil, moc jsem mu jej přála.

A ve stejný den jsem otevřela náš lokální týdeník a jak jím tak rutinně listuji, najednou zbystřím. Mnou vedenou kauzu, v níž jsme dosáhli zatím dílčího, ale pro klienta podstatného úspěchu, klient rozsáhle medializuje. Vida! To máme mediální týden, pomyslela jsem si a přelétla očima poměrně dlouhý článek.

Text zabírá půl tiskové strany, slovo dostala i protistrana, cituje se z dokumentů. Mé jméno naštěstí není uvedeno, je pouze zmíněno, že věc byla řešena právní zástupkyní. To je dobře, protože po medializaci nijak netoužím. Klient to navíc podnikl bez dohody se mnou, proto je ohleduplné, že mne nejmenoval.

Jak tak o tom přemítám, napadá mne ještě jedna možnost.
Možná mne tam ti novináři neuvedli ze zlomyslnosti.
Vždyť jsem zrovna nedávno byla drzá na redaktora tohoto týdeníku. Napsal něco ošklivého o komsi, na kom mi záleží. Nelíbilo se mi to. Předsevzala jsem si, že mu to řeknu, až ho potkám, vím totiž, jak vypadá.
Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat, protože naše kancelář sídlí poblíž redakce, a proto její zaměstnance vídám pravidelně.
Jdu si takhle po ulici vystrojená na jednání na radnici, a proti mně autor toho nechutného článku. Mile jsem ho pozdravila, představila jsem se a vyjádřila svou nespokojenost s jeho příliš útočnými formulacemi. Vteřinku přemýšlel, o kterém článku právě mluvím.
"A jo," vzpomněl si vzápětí, "to jsem napsal. A napsal jsem to, protože si to myslím!"
"Ovšem," opáčila jsem s úsměvem. "Ale víte, všechno se dá napsat slušně. Já si také třeba myslím, že jste bezvýznamný lokální pisálek okresního plátku, a taky to nikam nepíšu."

Tak a mám to, jistě mne nejmenoval záměrně, aby mne nespojoval s úspěchem v kauze mého klienta. Naštěstí neví, že mi to ani trošku nevadí. Protože to by mne tam určitě naschvál uvedl.

Ale do budoucna asi musím vzít na vědomí, že mediální kauzy se občas vyskytnou. Dokonce i v poklidném životě venkovské advokátky.

7 komentářů:

  1. Kdysi za mého působení v ČB jsem byl medializován jednou. A jednou málem. Poprvé v souvislosti s dostavbou žel. koridoru, kde jsem snaživému pisálkovi nadiktoval závěr posudku na dokumentaci EIA a ten kretén to napsal úplně obráceně. Naštěstí jsem nebyl jmenován, nicméně ostuda byla.
    Podruhé na mne poslaly klimakterické, teda jihočeské matky TV Nova, naštěstí jsem se dovedně ukryl a tak z reportáže nic nebylo:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jihočeské matky:-)
      Sis nechtěl vedle nich užít svých patnáct minut slávy? To se ani nedivím.
      Myslím, že si je užiješ coby kulinářská hvězda;-)

      Vymazat
    2. To byly ženy, že by se člověk s fleku stal homosexuálem...

      Vymazat
  2. A já už se těšil, že to bude o mně :-)
    Setapouch

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ccc, to by ses musel snažit podstatně víc:-)

      Vymazat
  3. Na novináře si dávejte pozor. Jsou to velice nebezpeční, nízcí a mstiví lidé. Co jim chybí na vzdělání a vědomostech, to nahrazují zlou vůlí a zlobou.
    Raději přejděte na druhý chodník, než abyste s nimi prohodila byť jen slůvko.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      nerada paušalizuji, ale je pravda, že novináři jako skupina nejsou nic moc.
      Nechci jim rovnou připisovat špatné vlastnosti, myslím, že to plyne především z nevzdělanosti.
      No a i další věci, takový novinář třeba píše většinu času o lidech, kteří toho umí/ví/dokázali/vlastní více než on, a to je pak těžké...

      Vymazat