středa 28. října 2015

Nic než pravda...

Často mne překvapí sebejistota, s níž se někteří z nás dovolávají "pravdy".
Já s pojmem pravda zacházím velice opatrně, protože jsem se v průběhu let, zejména pobytem v soudních síních, přesvědčila, že pravda je velmi křehká záležitost.

Představme si událost: dojde k setkání, jehož se účastní tři lidé, osoba A, osoba B a osoba C. Při tomto setkání osoba A předá osobě B určitý finanční obnos. Při setkání nejsou podepsány ani předány žádné listiny a není z něj pořízen zvukový ani obrazový záznam.
Po dvou letech se průběh této schůzky řeší u soudu. Osoba A tvrdí, že peníze předala a že to viděla osoba C, osoba B tvrdí, že peníze nedostala, osoba C v mezidobí zemřela. Listinné ani jiné důkazy soud k dispozici nemá. Jak zjistí pravdu?

Z hlediska soudu není vůbec zřejmé, že událost proběhla a že proběhla tak, jak tvrdí osoba A.
Pravda je soudu předložena ve dvou podobách: jedna strana tvrdí, že se to stalo, druhá tvrdí, že nikoliv, a ani jedna strana pochopitelně nepřizná, že lže. Událost není nijak objektivně zaznamenána a její jediný případný další svědek (pokud k ní ovšem došlo) již nežije.

Tak kde je pravda?
Pokud pravda skutečně existuje, kde je?
To, co se zachovalo v myslích aktérů, je pouze paměťová stopa, vzpomínka, resp. její současná interpretace. Objektivní průběh události, teda ta pravda, opravdová pravda, jak to tehdy bylo - existuje vůbec? A pokud ano, kde?
Otištěna, zapsána, uchována?
Visí někde ve vzduchoprázdnu, v historii? Otiskuje se jako hologram do časoprostoru? Nebo zůstává zapsána na nějakém věčném paměťovém nosiči? V mysli Boží?


11 komentářů:

  1. Pravdu mají A i B uloženou v lebce. Jeden z nich lže. To je ta "lepší" varianta.
    Ta horší je, že jeden z nich věří tomu, že lež je pravdou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, v lebce. V mozkových zákrutech.
      Ale to by ta pravda tedy umřela s lidmi, kteří ji uchovali ve své hlavě...

      Vymazat
  2. Ženy v \Německu jsou pro migranty lovná zvěř
    http://linkis.com/wordpress.com/Losl8

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čistě informativně vážená Anonymní, vy zde reprezentujete pohled osoby A, nebo pohled osoby B?

      Hamilbar

      Vymazat
    2. Hamilbare:-)
      Mám dnes trochu napilno, tak jsem se zatím nestihla vypořádat s tímto podivuhodným komentářem; jsem ráda, že jste to učinil za mne, a ještě takto nonšalantně:-)

      Vymazat
  3. Můj mladší bratr mi kdysi v jeho pubertálním věku odpověděl (předhazovala jsem mu nějaké jeho nepříliš lichotivé chování):
    "Co nikdo neví, jako by se nestalo."
    (Svoji setru, tedy jako mě, mezi "někoho" zřejmě vůbec neřadil :)).
    Často si na to vzpomenu :).

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      to je výstižně k tématu:-)
      Klíčovým pojmem je zde to "nikdo".

      Mohli bychom to "neví" nahradit slovem "nevidí".
      Jenomže to je otázka, zda se děje vůbec někdy něco, co nikdo nevidí. Já si třeba myslím, že nikoliv.

      Vymazat
    2. V rámci řešení otázek utajení v IT a utajovaných skutečností občas přidám k dobrému biblický citát: Lk 12.1b-4

      1...Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: "Dávejte si pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví.
      2 Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.
      3 Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude hlásat ze střech.
      4 Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc...

      Takže se vlastně se vším utajováním do jisté míry zabýváme "hovadinami"...

      Vymazat
    3. Chris,
      já si myslím, že každé chování člověka nějakým směrem utváří, ať už to "někdo" vidí nebo nevidí (já v tomhle jasno nemám).
      Špatné chování dělá z člověka vnitřně horšího člověka a naopak.
      Ostatně se tím můžu utěšovat, když se třeba moje "dobré úmysly" minou účinkem a nikdo je neocení - že jsem se tím stala vnitřně alespoň maličko lepším člověkem, že :))?

      A ještě jsem si vybavila, že brácha to tenkrát řekl tak, že "co si nikdo nepamatuje, jakoby se nestalo". To do té úvahy vnáší ještě trochu jiný rozměr - něco "amnestii" :)?

      Ivana

      Vymazat
    4. Ivano,
      ano, tak to bude, s tím jak se člověk utváří chováním.
      Ale velmi mnoho lidí takto neuvažuje, naopak, je přesvědčeno, že když je při špatném chování nikdo nepřistihne, tak se nic neděje. Mi je takové uvažování sice cizí, ale je otázka, kolik lidí by se ztotožnilo s kterým přístupem.

      Ad "co si nikdo nepamatuje"... skoro to tak vypadá, ale řekla bych, že odpuštění nerovná se zapomnění. Já to dost rozlišuji. Ale přiznám se, že v ruchu kanceláře nejsem teď soustředěná, abych se nad tím více zamyslela.

      Vymazat
  4. Pravda je realita současná či minulá.
    Informace o pravdě jsou nepravdivé, neboť je nelze jako pravdivé vyrobit, ani uchovat. Realitu prostě nelze přesně odrazit a ani ten nepřesný odraz nelze uchovat.
    Milan

    OdpovědětVymazat