čtvrtek 8. října 2015

"Táta"

Byl to ten nejobyčejnější z obyčejných trestních případů. Až na jeden detail.

Byla jsem ustanovena obhájkyní zloději, který ukradl komusi nějaké věci, peněženku či snad telefon. Jediným důvodem nutné obhajoby byla skutečnost, že pachatel putoval hned po svém dopadení do vazby. Uvalení vazby bylo bohužel nasnadě, protože počet záznamů v trestním rejstříku tohoto obviněného se blížil dvěma desítkám. Tomu odpovídalo, že si na svobodě dlouho nepobyl, pustili ho na začátku jara, v červenci už byl zase v lochu a mezitím toho za hranou zákona stihl napáchat více než jen zmíněnou krádež. Skutek doznal a celá věc byla z hlediska obhajoby úplně banální.

O osud toho muže se zajímala jedna žena, kterou můžeme označit jako jeho družku. Opravdu se snažila, aby jej propustili z vazby, nabídla kauci, obstarala dokonce jakýsi příslib zaměstnání, dělala zkrátka všechno, aby mu pomohla. Z vazebního zasedání, na němž se rozhodovalo o propuštění z vazby, odešla ovšem zklamána, což nebylo překvapením. Soud konstatoval, že trvají důvody vazby, především obava z pokračování v trestné činnosti v případě pobytu obviněného na svobodě. Z výpovědi obviněného i jeho družky vyplynulo, že se znají jen krátce, seznámili se brzy po jeho propuštění z posledního výkonu trestu, neměli ani stálé bydlení a celkově bylo více než zjevné, že nejde o dlouholetý stabilní vztah.
Ani na tom nebylo ještě nic zvláštního. Některé ženy se zamilovávají do mužů, kteří tráví život ve vězení; možná se přitom cítí jako spasitelky, jako zachránkyně ztracených duší, nevím. A zavřenému muži takový vztah samozřejmě vyhovuje, protože žena jej navštěvuje, píše mu dopisy, myslí na něj, nebo mu posílá i peníze.

Ta paní měla syna, věkem někde na začátku školní docházky. Když jsem přišla k soudu, seděla s ním před jednací síní; patrně pro něj neměla hlídání, proto jej vzala s sebou. Budiž, takové dítě už není docela maličké, může počkat na chodbě, než se vyřídí záležitosti dospělých.
Během čekání na zahájení soudního jednání jsem slyšela, jak se synem hovoří. Povzlykávala a utěšovala ho, že "táta se určitě brzy vrátí". Zbystřila jsem.
Táta?! Z výpovědi té paní bylo zřejmé, že její syn otce má, rozvodové řízení proběhlo patrně teprve nedávno. Tak jaký táta? Jak může svého nového druha označovat před svým synem jako tátu?
Promítla jsem si v duchu životní perspektivy mého klienta. Je to ztracená existence, trestní rejstřík dlouhý jako telefonní seznam menšího města, na svobodě pobyl naposledy tři čtyři měsíce a zase se tam delší dobu nepodívá, protože zde není žádná možnost, jak dosáhnout zproštění obžaloby nebo jiného příznivého verdiktu. A se svou trestní minulostí, v kombinaci s tím, že nikdy v životě neměl stálé zaměstnání, vskutku nemůže doufat ve shovívavost soudu.
Já toho člověka neodsuzuji ani v nejmenším, na to máme jiné experty, ani té paní neradím, ať se na něj vykašle. Snažím se chápat její motivace: asi chtěla po nepodařeném manželství v synovi rychle vzbudit zdání úplné rodiny a nahradit jeho vlastního otce někým jiným. Ale jako matka jsem byla tímto přístupem, v mých očích nezodpovědným, zaskočená a musela jsem jej hodnotit značně kriticky.

Ovšem neřekla jsem jí samozřejmě nic.
Protože mi do toho nic není.


18 komentářů:

  1. Je mi líto toho kluka - možná si v předchozích letech prožil nějaké vztahově/rozvodové peklo, teď mu maminka slibuje ráj, který se konat určitě nebude...
    Co si ten kluk ponese do života? Co si bude myslet o rodičích, resp. obecně o lidech?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi ho bylo líto.
      A podobně je mi líto spousty dalších dětí, jejichž rodiče něco řeší v naší kanceláři. Často jsou to dost děsné tahanice. A úplně stejně si říkám, co si z toho ty děti odnesou. Jsou někdy opravdu maličké.
      Ale nevím, co s tím. Jenom si pak ještě víc vážím toho, co máme doma.

      Vymazat
  2. Chris,

    nevím už, co přesně mi bylo motivací, resp. posledním šťouchnutím, ale začala jsem se nedávno modlit za budoucí ženy a muže mých dětí. Možná se to zdá z pohledu jejich věku dnes víc než předčasné, ale když tak sleduji situaci kolem sebe, tak se mi to jeví jako moudré rozhodnutí... Přijde mi to ještě důležitejší než to "zprofanované" zdraví. S dobrým partnerem i těžkosti nejsou tak krušné.

    Maky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já dělám už velmi dlouho, že se modlím za to, aby Bůh připravil mým synům takové nevěsty, které jim budou dobrými manželkami a jejich dětem dobrými maminkami.
      Milan

      Vymazat
    2. Moc soustavně to nedělám, ale taky. V jedné knížce jsem četl, že okamžik narození je okamžikem pro začátek těchto modliteb...

      Vymazat
    3. To je zajímavé... asi bych taky měla začít.

      To, co se nyní děje v rodinných vztazích, je hrozné.
      A pak mi sem zase nějaký chytrák napíše, že "tradiční rodina už neexistuje":-(

      Vymazat
  3. Tak nějak mi stále připadá, že starozákonní princip majetkového trestání majetkových zločinů by byl nejvíc fér. Princip to byl ale tvrdý 3-5tinásobek poškozenému. Kdo neměl, prodali ho (i s rodinou) do otroctví na úhradu škody. To je něco jako vězení, efektivní vězení. Jakožto Žid měl navíc naději na amnestii - propuštění po smrti velekněze (? -tam těch milostivých lét je víc druhů).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      brzy možná budu o trestání majetkových trestných činů něco psát, konkrétně o bagatelních trestných činech, protože koncept, že bez ohledu na hodnotu odcizené věci jde o krádež v případě, že dotyčný byl v posledních třech letech za krádež odsouzen či potrestán, vede k naprostým zhůvěřilostem. Lidé sedí ve vězení za krádeže maličkostí v hodnotě max. stokorun.

      Vymazat
    2. Osobně bych spíš podporoval přeměnu neuhrazených přestupkových trestů na společensky prospěšné práce a odtud na krátké nepodmíněné tresty domácího vězení nebo odnětí svobody.

      A v dopravě bych zabavoval dočasně auto... V některých případech i zajištění třeba na dobu hodin (za nižší rychlou jízdu). Asi jen blokově...

      Vymazat
    3. Chris, těším se na váš návrh řešení bagatelních TČ, protože v případech, kde OČTŘ vyčíslí škodu ve výši stokorun, tak poškozený mnohdy investuje do nápravy způsobených škod desítky hodin svého času (čas poškozeného taky není zadarmo, co teprv jeho nervy) a případně poškozený přímo vynakládá tisíce až desetitisíce korun.

      Není to tak dávno, co jsem si myslel, že mi zloději jenom ukradli kovový kryt, bohužel se ukázalo, že u toho vytrhali i nějaké dráty, takže nechci vidět na kolik mě přide oprava tohoto "drobného vandalismu", který jsem PČR ani nenahlásil, protože je to zcela zbytečné ...


      Jedna věc je když vám někdo udělá díru do plotu (škoda ve stokorunách), jenomže v zimě se vám na pozemek dostanou srny a ožerou vám stromky. To už se samozřejmě jako škoda nepočítá ....

      Pak tu také máme náklady na prevenci - jak rád bych bydlel ve městě, kde za sebou nemusím zamykat dveře a mohu si v autě nechat klíče od auta ... Místo toho teď přemýšlím, zda má či nemá smysl investovat 4500 Kč do samozamykacího zámku ...


      Já chci mít jako v Texasu právo šmejda na svém pozemku zastřelit, protože celková výše drobných škod (přesněji řečeno nákladů na jejich nápravu) se pomalu začíná blížít čtvrt milionu a šmejdi se nebojí vůbec ničeho a kašlou na všechno a na všechny.

      Vymazat
    4. A jelikož platí sociologická poučka, že společenské vrstvy reprodukují samy sebe, tak hádejte co dost možná vyroste ze synáčka, který bude mít doma jako vzor takovéhoto tatínka ...

      Vymazat
    5. Pefi, ale potom já chci mít právo (tedy já ho dokonce z ústavního pořádku mám) použít v podobných případech zbraň na toho, kdo odstraňuje demokratický a právní stát, čili toho, kdo by se takto bláznivě ozbrojoval, pokud by orgány nekonaly v rozsáhlé míře/nemohly konat.

      Já rád žiju v demokracii a liberalismu a evropském právním řádu nevyrostlém na principech divokého západu a stojí mi to i za to cca 10x vykradené auto... Už parkuji na placeném za 1000 za měsíc.

      Ostatně i v Bibli je psané, že žijeme ve světě, kde zloděj krade a mol a rez ničí. Popisovaný stav (nezamykání bez rizika) bude v nebi. Cesta tam je ale úzká a brána těsná. Na zbytek je pojistka...

      Na druhou stranu bych asi unesl, pokud by si obce mohly stanovovat poměrně vysokou daň z nemovitosti a třeba i z vozidel a z toho financovat OP a MP. To by bylo spravedlivé: Kdo něco má, musí platit za ochranu toho co má.

      Vymazat
    6. Pefi,
      k těm bagatelním trestným činům musím upřesnit, že jsem měla na mysli spíše drobné krádeže v maloobchodě. Ale vyčkejte, brzy se snad dostanu k tomu, abych o tom napsala.

      Jinak nejsem pro to, aby se právo bralo do vlastních rukou, včetně střílení na sociální pracovnice nebo zloděje. I když u těch zlodějů chápu, že pokud je to doma v noci, tak člověk těžko rozliší, kdo přišel jenom krást a kdo přišel dělat něco horšího.

      Vymazat
    7. Ad co z dítěte vyroste - na to raději nemyslím.

      Mne často napadá, co vyroste z dětí, které jsou nyní řešeny ve spisech, rodiče se o ně tahají, nemohou se dohodnout, děti jsou z toho často vystresované, neurotické, všelijak nemocné... obecně je to podle mne důvod k obavám, protože dětí, které rodiče tímto způsobem ničí, je hodně.
      A to prosím nejsou rodiče nějací kriminálníci s popsaným trestním rejstříkem a spoustou let ve výkonu trestu, to jsou bezúhonní občané...

      Vymazat
    8. Upřesnění: poznámka o sociálních pracovnicích patří do následující diskuse, ne pod tento článek.

      Vymazat
  4. Ad Karel: "potom já chci mít právo (tedy já ho dokonce z ústavního pořádku mám) použít v podobných případech zbraň na toho, kdo odstraňuje demokratický a právní stát, čili toho, kdo by se takto bláznivě ozbrojoval, pokud by orgány nekonaly v rozsáhlé míře/nemohly konat."

    Asi jste četl jinou ústavu, než já. Pokud myslíte ústavu ČR, tak byste si ji měl přečíst znovu, tentokrát pořádně.

    Demokratický právní řád odstraňují ti, kteří reálnou ochranu soukromého vlastnictví demontují a instalují místo toho ochranu, který funguje jen na papíře.

    Na rozdíl od vás jsem se pohyboval v USA v lokalitách, kde je legálně ozbrojený kde kdo a kupodivu jsem se (coby cizinec neozbrojený) cítil bezpečněji, než na mnoha místech ČR. Dokonce je tam mnohde tak bezpečno, že lidé auta nezamykají, dveře do domů mají z papíru a pošta i poměrně cenné zásilky nechává ležet na chodníku před domem a nikdo je nekrade.

    Výsledek stavu, kdy zloději hrozí, že mu někdo ustřelí hlavu, není hromada mrtvol, ale extrémně nízká majetková kriminalita.

    Zlatý divoký západ, bylo tam totiž mnohem bezpečněji, než si většina lidí myslí. Informace nesmíte čerpat jen z westernů a béčkových filmů ...

    Celkové statistiky ohledně kriminality v USA jsou zkresleny částmi měst jako Washington DC, Chicago, Detroit a podobné, kde díky přesně takové ochraně zločinců před slušnými lidmi, jakou propagujete vy, zbraně mají jen zločinci, celebrity, úředníci magistrátu a policisté a ve výsledku zločin jen kvete.

    Navíc amerika nemá ani tak problém se zbraněmi, jako s mimořádně mizernou péči o lidi s psychitarickými problémy.

    Jo klidně se ozbrojte. Až totiž budeme ozbrojeni oba, tak pokud opustíte bláznivé myšlenky na to, že byste bezdůvodně používal zbraně na lidi, kteří jen chtějí chránit svůj majetek, tak tu bude mnohem bezpečněji, než si vy dokážete představit.

    Ještě více financovat OP a MP ? Máte na mysli tu stejnou MP, kterou vídám fungovat v ČR ? Moje poslední interakce s nimi byla, když mi udělovali pokutu, přičemž mi potvrdili, že kdybych stál jako debil podle předpisů a v křižovatce zavazel, tak pokutu nedostanu. Ale když stojím rozumně, leč formálně špatně, tak musím dostat pokutu, protože je na mě nějaký závistivý hňup zavolal. Přesně víc takovýchto policejních aktivit opravdu potřebujeme. Je to totiž v lokalitě, kde v 10 z 10 bytových domů už zloději vypáčili vstupní dveře, vykradli sklepy a jimi způsobená škoda je stovkách tisíc. O kousek vedle bytoví zloději načapali doma důchodkyni (jaktože potvora v 80 letech nechodí do práce a neplatí daně, aby bylo na nepřizpůsobivé a drze trčí doma ?) , paní prý v nemocnici bojuje o život ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jezdím také do USA avšak do "evropsky" působícího Seattlu, WA na Z pobřeží. Možná jsem se tam cítil bezpečně, ale spíše ne. Vadilo mi rozhodně to množství invalidů, kteří si přivydělávali na svojí existenci podřadnou prací na konferencích.

      Co ovšem v USA mají a u nás ne je nezávislá občansko-právní zodpovědnost měst za svoje policie. Zrovna kolem toho, když jsem tam byl, tak policajti zle stloukli diabetika, kterého považovali za feťáka. (Osobně mám ovšem výhrady i k tomu, že MP občas do krve zmlátili našeho "domovního feťáka", když se válel v parku..) Kontrola nad tímto není skrz inspekce, ale skrz mastné žaloby, kvůli kterým obce musí zvyšovat pojistky atd.

      Auto mi před domem vykradli, nebo se pokusili víc jak 10x. Do baráku se snaží dostat furt, ale halt automatický zámek není tak jednoduchý. Ale jsem člověk společenský a nějak mám rád, když existují veřejné věci ve společném vlastnictví, když jsou lidi zdravotně a průběžně důchodově pojištění, atd. Protože vím, že zrovna tlak soukromých penzijních fondů jako vlastníků je to, co velké korporace, jako je ta v níž pracuju, tlačí k výrobě šmejdů, nesmyslnému neustálému růstu atd...

      Vymazat
    2. Ono je lepší, když si invalida na svoji existenci přividělává a práci sežene, než když ji nesežene, což je poměrně častá realita v ČR. U nás ne že by invalidů bylo tak málo, ale u nás jsou zalezlí doma, velmi často nemají do čeho píchnout, nudí se a trpí depresemi. Co je lepší ... ?

      Zažil jsem tam, že chudý důchodce si tam přivydělával jako řidič taxíku - na koníčky, protože rád rybaří a hraje golf. Další lidi v důchodovém věku jsme tam viděl pracovat ve fastfoodech, což byl skutečně trochu nezvyk, ale jejich životní osudy neznám a říkám si, je lepší mít práci, než ji nemít a mrznotu v zimě doma bez topení, jako se to občas stává v ČR. Mimochodem, můj otec v ČR čekal na výplatu prvního důchodu téměř rok, kdyby neměl úspory (nebo rodinu), tak by umřel hlady a nebo zmrznul.

      Některá města USA jsou evropštější, jiná méně. Jediná dvě místa, kde jsem se necítil bezpečně byly část Chicaga (kde jsme procházeli kolem ohořelých aut) a Fresno, kde jsem se na recepci dozvěděl: "bát se nemusíte, oni většinou přes plot nelozí, ale věci v autě si radši nenechávejte. Jinak jsem byl v minimálně 10 státech a čím méně eurosicialismu, tím tam bylo lépe a tím šťastněji tam pracující lidé většinou lidé působili. Ve státě Washington jsem nebyl.

      Vymazat