čtvrtek 12. listopadu 2015

Běda mužům

Aktuální rozruch kolem výstavy obrazů v Akademii věd, která byla stažena na výzvu "genderových expertů", spíše však zpovykaných feministek, mi volně připomněl jeden krátký rozhovor, který se odehrál asi před rokem.

V hektickém období, kdy nikdo nevěděl, kde mu hlava stojí, jsem se ocitla na rychlém pracovním obědě s několika zaměstnanci mého klienta. Šlo skutečně jen o to, abychom se uprostřed pracovního dne najedli, rozhodně ne o společenskou příležitost.
Naproti sedícímu manažerovi jsem mezi polévkou a hlavním chodem vykládala nepříjemnosti, které svým pracovním postupem způsobila jedna zaměstnankyně oddělení, jež pod něj přímo nespadá; důsledky jejího rozhodnutí totiž přesahovaly i do činnosti jiných oddělení té organizace.
V rozhovoru jsem se pozastavila nad tím, jak je možné, že aktivita nebyla korigována například ze strany nadřízených této zaměstnankyně. Protože šlo o skutečnou nepříjemnost a v daný okamžik nebylo ještě zřejmé, jak moc škody dotyčná svým konáním v ráži neřízené střely napáchala, nebrala jsem si servítky.
"To si tam nedokážou ukočírovat jednu ženskou? Jak to, že ji neuhlídají? Ženy potřebují mantinely! Musí je někdo řídit!", rozohnila jsem se.
Rozhovoru naslouchal nad svým talířem náš daňový poradce, sedící vedle mne. Zvedl hlavu, zachytila jsem jeho překvapený pohled. Zdálo se mi, že se nevěřícně zasmál.
Chápala jsem ho.

Jak nekorektní.
A jak pravdivé.


43 komentářů:

  1. Vzdy si pri podobnych prilezitostech vzpomenu na Divci Valku od F. R. Cecha v podani jakehosi "ctyrprocentniho" (uf, kamenujte me!) souboru. V originale ma Vlasta repliku: "Maji-li nam byt muzi po vuli, musime je nejdriv pokorit!"

    Zmineny soubor si repliku (nejen tuto) trochu opravili:
    "Maji-li nam byt muzi po vuli, muzime je napred pokourit... eh, totiz pokorit!"

    Jak nekorektni!
    (A jak pravdide :DDD)

    OdpovědětVymazat
  2. Ad rozruch: Když někdo hlásá genderovou rovnost a současně sestaví pracovní tým ve kterém je pouze jedno pohlaví, tak to nemá v hlavě v pořádku:

    Nadpis "Rovnost pohlaví ve vědě" a pod tím seznam 11 žen a žádný muž, to je oxymoron jako vyšitý.

    http://www.genderaveda.cz/o-projektu/2380-kdo-jsme/

    Přirovnání těchto bojovnic k Talibanu, tak jak to učinil Ondřej Neff, bylo velmi trefné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      já jsem se právě z nedostatku času nestihla podívat, cože to je za organizace, které tak brojí proti těm obrazům.
      Ale nechápu, že se takové křiklounské rádobyexpertní organizace ozvou a vedení Akademie věd hned sklapne podpatky a rychle výstavu zavře? Tomu nerozumím, to se snad bojí? A čeho?

      Na Neviditelném psu jsem si všimla jakési úvahy, že ze zdí Akademie věd je nutno také odstranit Hynaisův obraz Paridův soud:
      http://neviditelnypes.lidovky.cz/dopis-genderove-vyvazeny-hynais-d4d-/p_kultura.aspx?c=A151108_213404_p_kultura_wag

      Vymazat
    2. Ad "Akademie věd hned sklapne podpatky a rychle výstavu zavře? "

      Ono je pro vedení vždy snazší ustoupit, než hájit pozice, principy a svobody. Zatímco genderové bojovnice mají dělání problémů z ničeho v popisu práce, tak vedení jakékoliv organizace musí v pracpvní době dělat věci, které organizaci udržují v chodu. Lidí, kteří si uvědomují význam svobod a kteří by měli "koule" na to poslat genderbojovnice do háje mnoho není.

      Já to v práci zažil taky. Objevil se náznak kritiky naší práce v médiích a vedení, aniž by se s námi bavilo, strčilo hlavu do písku a přiznalo chybu. A jelikož my nesmíme z nevyššího vedení dělat pitomce, tak jsme se ani nemohli bránit - naše bitva o celkem důležitý princip byla prohrána dříve, než vůbec začala.
      -pefi

      Vymazat
    3. Působí to tak. Než řešit další nepříjemnost a stát si za svým, to tu výstavu radši sbalíme.

      Mimochodem, otevřela jsem si ten odkaz na "genderovou rovnost ve vědě". Tak ženy by tam byly, ale kde je ta věda? Samé humanitní pracovnice, genderová studia, sociologie. O skutečné vědě v těch profilech nemůžu nic nalézt.
      Možná mají vědkyně jiné starosti.

      Vymazat
    4. Humanitní vědy jsou taky vědy. Jenomže vědkyně přírodovědné a technicky zaměřené asi mají tendenci zabývat se skutečnými problémy a ne pitomostmi.
      Genderová nerovnost skutečně existuje a má smysl se tím zabývat, ale genderbojovnice v tomto směru poskytují ženám i společnosti medvědí službu.

      Vymazat
    5. Pefi: Genderová nerovnost skutečně existuje a má smysl se tím zabývat, ale genderbojovnice v tomto směru poskytují ženám i společnosti medvědí službu.

      Ano, pod to se podepisuji (výslovně: pod všechny tři věty z daného souvětí).

      Ivana

      Vymazat
    6. Pefi,
      ad humanitní vědy: máte pravdu, nechci například sociologii upírat status vědy.
      Mimochodem, včera jsem se trochu poflakovala a četla si ten genderovovědní web - a našla jsem tam jednu zajímavou věc: rozhovory s vědkyněmi, které se dělaly před sedmi lety jako s nadějnými doktorandkami a pak nyní, jak se jejich kariéra vyvíjí. To bylo opravdu zajímavé čtení. Četla jsem tedy jen ty "současné" rozhovory, tedy ty dělané po sedmi letech.
      Ty z nich, které mají děti, většinou přiznávají, že je to v kariéře zbrzdilo dost, ale na druhou stranu říkají, že by neměnily a že jsou spokojené.

      Ad genderová nerovnost: nejsem si jistá. Není to tím, že to, co se tak označuje, je jen přirozený důsledek biologického nastavení + možná i určitého psychologického nastavení? Takže nerovnost třeba ano, ale možná jen taková, proti které bojovat ani nelze...?

      Vymazat
    7. Chris: Ano, tak nějak. Znevýhodnění je přirozený důsledek, ale to by šlo minimálně částečně kompenzovat, kdyby genderbojovnice hledaly rozumná řešení jak zajistit rovnější příležitosti. V současné době však genderbojovnice v duchu známého "ať sousedovi taky chcípne koza" především hledají jak uměle znevýhodnit muže.

      Vymazat
    8. Možná proto mne dlouhodobě vytáčejí.

      Připadají mi takové "nenavázané na realitu". Z těch rozhovorů s vědkyněmi po sedmi letech to bylo zřejmé, že si to třeba představovaly jinak, ale byly zaskočeny či překvapeny (jako asi každá matka, není to specialita vědkyň), co taková péče o malé dítě obnáší, jak to je náročné, třeba tím nevyspáním... a také často zmiňovaly, že se nechtějí na dlouho od dětí odlučovat, že jim to nevyhovuje. Takže řešení není přehodit toto na muže, že bude žena chodit do práce a mateřskou bude absolvovat muž. Někdo se totiž o to dítě starat musí, když je na světě, a dát mu, co potřebuje, vždycky to někomu zabere čas, který by jinak mohl věnovat něčemu jinému, ale zase se to vrátí a přináší to jiný typ radosti než úspěch na vědecké konferenci... no, to by bylo na dlouho. Ony se snaží přerazit něco, co nepřerazí, nejde to.

      Vymazat
    9. Chris, dovolím si navázat na již poněkud neaktuální diskusi. Bohužel jsem nereagovala ihned, abych si trochu v hlavě srovnala, co chci napsat, a mezitím se vynořila mnohem závažnější témata, která odsunula do pozadí tak trochu banální otázku genderové nerovnosti. Dovolím se tedy k tomu alespoň v krátkosti vrátit.
      Genderovou nerovnost nevidím v tom, že s malými dětmi jsou doma ženy a nikoli muži nebo že starost o domácnost je více ženskou výsadou a nikoli mužskou. To opravdu ne. Většinu žen by beztak poměrně frustrovalo (aspoň si to myslím), kdyby musely od malých dětí odcházet do práce byť s tím, že tuto péči přenechají na chvíli svému muži.
      Problém genderové nerovnosti vidím v tom, že život je strašně moc polarizován na sféru, kterou něco jako soukromý rodinný život, potažmo děti, má absolutní zákaz narušovat, a na sféru, kam se pro změnu netahají pracovní záležitosti. Vysvětlím to na několika příkladech ze svého okolí.
      V současnosti například navštěvuji jazykový kurz odborné angličtiny, pořádaný naší profesní komorou. Kurz se koná v pátek od 14:00 do 18:00, na to navazuje každé pondělí on-line kurz na pc od 8:00 do 9:00. Člověk by si řekl, že je to prima zvolená doba, protože minimálně zasahuje do nejrůznějších klientských schůzek a nenarušuje příliš běžný pracovní život. Z tohoto pohledu je to jistě bezva. Ale co rodinný život? A jak si mají zařídit účast na takovém školení ženy školkových dětí? Obzvláště pokud i v zaměstnání manžela se razí obdobný přístup. Naše školka má otevřeno sice do 18 hod (výjimečně po domluvě i déle), ale i kdybych tam nechala dcerku v pátek odpoledne do 18:30, hádám, že by tam strávila velmi osamělé odpoledne a podvečer. Navíc u první dcery jsem si pátky po celou dobu jejího předškolního věku šetřila coby nepracovní dny. K době konání on-line kurzu se snad ani nemusím vyjadřovat. V pondělí v 8 hod ráno ještě celá naše rodina spí. A i kdyby ne, školka otevírá právě v 8 hod, tedy i při nejlepší snaze bych neuměla uspořádat svoje soukromé věci tak, abych v 8:00 seděla u počítače a děti byly odbaveny. Dobře, naše školka je výjimka, řada školek otevírá už v 7 hod (ale zato večer zavírají v 17:00). Ale chcete budit malé dítě zrovna v pondělí po víkendu extrémně brzy?
      Závěr: Ignorace skutečnosti, že asi tak polovina členů naší profesní komory jsou ženy a určité procento z nich jsou ženy od rodin s malými dětmi. A to pomíjím fakt, že i muži jsou statisticky stejně často muži od rodin mající malé děti a že toto jsou tedy problémy, které pravděpodobně trápí i je.
      Jiný příklad: Účastnila jsem se školení rozvoje tzv. měkkých dovedností. Vedl jej velmi sympatický mladý letor. Školení se mi velmi líbilo, tak jsem zavítala na webové stránky nabídky některých dalších kurzů, a co nevidím, mnou vybrané školení je nabízeno pouze o víkendu a ještě s poznámkou, že je to skvěle zvolený termín respektující pracovní vytíženost účastníků. Prsk! Prsk! Prsk! Lektorovi jsem to v e-mailové zprávě řádně „vytmavila“ , i když nemyslím, že by se s mojí argumentací ztotožnil. On ještě nemá rodinu ani děti. No třeba o tom aspoň popřemýšlel.
      Nemohu bohužel uvést žádný konktrétní příklad přímo ze zaměstnání, protože jsem pracovní poměr rozvázala před více než 10 lety. Nicméně na základě analogie podle výše uvedeného si umíte sama jistě domyslet X pracovních situací, které nejsou kompatibilní s rodinným životem, přitom zcela zbytečně. To vůbec nemluvím o tom, že by se našla určitě i řada mužů, kterým to vadí také. A přitom je to z velké části pouze o organizaci času a o organizaci práce.
      Já o sobě říkám, že jsem feministka. Ale ne feministka „hubou“, jako ty co slyšíte v televizi. Já jsem feministka tím, že jsem si zařídila život tak, abych měla rodinu a děti a zároveň pracovní uplatnění, o které stojím. Jenže za cenu, kterou by ne každá žena chtěla zaplatit. Když se změní poměry a vnímání toho, že žena s malými dětmi nemusí být (až tolik) vyčleňována z pracovního procesu, bude se žít lépe.

      Ivana

      Vymazat
    10. Hmm, omlouvám se za ty chybějící nebo přebývající čárky ve větách, případně chybějící slova, teprve teď to vidím :). Ivana

      Vymazat
    11. Ivano,
      komentář jsem našla, jenom jsem pozapomněla odpovědět.

      Jsem často v podobné situaci, ráda bych jezdila na vzdělávací akce, ale přináší to pak takovou složitou logistiku, že většinou raději rezignuji.
      Ale to je prostě otázka volby: člověk nemůže mít všechno. Zvolily jsme rodinu a rodinný život, je zřejmé, že to přináší i povinnosti a nemůžeme se tolik věnovat pracovním záležitostem jako ti, co si vybrali jiný životní styl.

      Ale z Vašeho komentáře nevím, kdy by se tedy to školení dovedností mělo konat? O víkendu to narušuje rodinný život, ale v pátek odpoledne a v pondělí dopoledne to také není vhodné? Tak kdy by vlastně mělo probíhat?

      Mimochodem, z toho hlediska, které popisujete, je naprosto ospravedlnitelný fakt, že muži mají vyšší platy než ženy-matky. Je to přirozené, protože taková žena z podstaty věci nemůže věnovat práci tolik jako muž. I kdyby se přetrhla, tak ne, právě z důvodů, které vysvítají z Vašeho komentáře - musí brát také ohled na své rodinné povinnosti, musí nosit v hlavě spoustu dalších věcí kromě práce, musí část energie věnovat něčemu jinému než zaměstnavateli. Zkazky o "stejném výkonu" žen-matek a bezdětných mužů (pokud zanedbáme jiné faktory), které tak rády vykládají feministky, patří do říše pohádek.

      Vymazat
    12. Dobrý den, Chris,
      omlouvám se, že reaguji se zpožděním.

      Píšete, že jsme si zvolily rodinu a rodinný život a proto se nemůžeme tolik věnovat pracovním záležitostem jako ti, co si vybrali jiný životní styl. – No, právě že pokud jde čistě o mě, tak díky tomu, že mám já i manžel do velké míry volnou ruku v uspořádání a svých pracovních (a tím pádem i rodinných) povinností, tak před volbou zda práce nebo rodina většinou nestojím a mohu to skloubit (výjimka bylo ono zmiňované školení měkkých dovedností). Tuto možnost ale běžné zaměstnání většinou neumožňuje, přitom ve velké většině jsou ty obstrukce způsobené do značné míry zbytečně. Ale pokud jsme schopní skloubit rodinu s prací já i manžel (díky tomu, že nepůsobíme v klasickém zaměstnaneckém poměru), proč by to nemělo jít i jinde?

      Ptáte se, kdy by se podle mě mělo zmiňované školení dovedností konat? Čistě z mého pohledu by vyhovoval kterýkoli pracovní den v době 9:00 – 16:00 :). Já ale nebrojím za to, aby si mladý konzultant (navíc OSVČ) nesměl svobodně uspořádat svoje školení třeba v neděli.

      Já brojím proti tomu, že takové chování je do velké míry často považované v zaměstnání za normu pracovního chování. Na rozdíl od českých feministek si nemyslím, že práce pro rodinu je něco podřadného. Všichni se přeci shodneme na tom, že kdo má uspořádaný žebříček životních hodnot zdravým způsobem, tak má rodinu a rodinný život postavený před prací, a to jak v případě žen, tak v případě mužů. Přičemž rodinu má většina z nás. Západní civilizace žije v nadprodukci, opravdu si tedy drobné upozadnění pracovního života ve prospěch rodinného nemůžeme dovolit? Sníží se snad nárůst HDP a zkolabuje systém? Úplně by podle mého názoru stačilo, kdyby se pozměnilo společenské vnímání pracovních a rodinných priorit. Kdyby se např. považovalo za znak nezdravé korporátní kultury, že se interní pracovní meetingy konají několikrát týdně v době 17:00 -18:00 (což bylo pravidlem v mém dřívějším zaměstnání). Nebo třeba i to, že pracovní doba je nastavená pevně od 8:30 do 17:30 s povinnou hodinovou pauzou na oběd (dokonce probíhala vážně míněná diskuse, že v mém oboru by byla vhodnější doba 9:00 – 18:00).

      Já si nemyslím, že segregace pracovního a rodinného života, která v současné době v pracovním světě panuje, je problém pouze žen. Běžně se v naší školce setkávám s modelem, že muž vodí děti do školky ráno, žena vyzvedává děti odpoledne nebo naopak. V čekárně u naší dětské doktorky potkávám s dětmi pravidelně cca 30% tatínků. I na plavání miminek a batolat (kam s naší malou chodí od začátku manžel a ne já), už prý není žádná výjimka, že s dítětem plave tatínek.

      Tak proč teda všichni mlčky následují ty zajeté sto let staré stereotypy a jediný, koho je slyšet, jsou zpovykané takzvané „feministky“? Nadělají víc škody než užitku a navíc jsou většinou úplně mimo.

      Nakousla jste problém platů žen a mužů. Tak jednak já NIKDY neprosazovala, že žena, která chce úlevy kvůli rodinnému životu, má mít stejný plat jako muži. Tohle snad ale neprosazují ani feministky. Oni tvrdí, že podle jakýchsi (podle mého názoru značně pochybných) výzkumů, má žena podávající stejný pracovní výkon jako muž, statisticky nižší plat. Zda tomu tak skutečně je, nejsem jednak schopná objektivně posoudit, jednak z izolovaného vzorku případů, do kterých vidím, mi to nijak nevyplývá. A dále si nekorektně myslím, že žena (stejně jako muž) má dostat takový plat, jaký si je schopná nasmlouvat. To jenom na okraj, proč se povyku ohledně platů žen neúčastním.

      Tento diskusní příspěvek do velké míry kopíruje téma komentáře, který vložil Pefi 3. ledna 2016 19:54 pod váš článek „Ženám jsme namluvili, že mají stejná práva jako muži“. Pokud chcete, můžeme pokračovat v další diskusi tam.

      Ivana

      Vymazat
    13. Ivano,
      komentář jsem přečetla, obsahově na něj skutečně navazuje diskuse pod Vámi zmiňovaným článkem, takže klidně se přesuňte tam.

      Jinak s těmi výtkami proti natahované pracovní době souhlasím. I když v mém oboru se s tím příliš nepotýkám, maloměstští advokáti stále ještě chodí domů rozumně a i soudy soudí v běžné pracovní době.
      (Já tedy stejně nepracuji na plný úvazek, chodím tak na šest hodin denně, abych měla čas odpoledne vyzvednout děti a zajistit jejich zájmové aktivity; manžel je mimo domov celodenně.)
      To je ale taky věc zaměstnanců, aby se ozvali. Jistě není dobře, když o těchto věcech ve firmě rozhodují mladí lidé, kteří si ještě starosti rodičů neumí představit.

      Ad platy - to se shodneme.

      Vymazat
  3. Mmch, úplně zářivým příkladem ženy, která by potřebovala rozumné vedení, je současná ministryně školství. Věřím, že to může být svědomitá úřednice schopná realizovat nějaká rozhodnutí. Ale jak se nechá samotná přemýšlet, je to katastrofa:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Její" návrhy alias sbírka blbostí ze všech úřednických šuplíků prozrazují, že vedení má. Vodí si ji náměstci.

      Vymazat
    2. To neumím posoudit, nicméně z toho ministerstva se opravdu linou šílené nápady a ona je za to odpovědná.

      Vymazat
    3. AD MŠ: Se jen modlím, aby staršího vůbec nechali udělat IB maturitu a stihl zmizet za hranicemi...
      Víc napíšu později, jsem v nějakým kvapu, zaučuju kolegyni...

      Vymazat
    4. Sejre,
      ale co máme dělat my, když máme děti na prvním stupni? A s nejmladším nás možná jen tak tak mine povinná školka. I když doufám, že tenhle stupidní nápad sněmovna neschválí. Psát omluvenky do školky... Někdy si říkám, co by se stalo, kdyby se celé to ministerstvo zrušilo. Jestli by si toho někdo všiml? Nebo jestli by se spíš všem neulevilo a školy by jely normálně dál i bez ministerstva?

      Vymazat
  4. Paní Christabel, asi byste si měla začít zvykat na burku.
    Chtějí to nejen blížící se musulmani, ale i nejhlasitější české "dámy".
    A ti, kdo by se měli postavit proti, kapitulují už předem.
    Takže Vás to za pár let čeká.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      na burku si nezvyknu.
      Jak už jsem psala, nemám nic proti slušivému šátku, ale jenom když je dobrovolný, když za jeho absenci nehrozí tresty.
      A obávám se, že v burce by mne nerad viděl chodit manžel...

      Které "dámy" máte na mysli?

      Vymazat
    2. No přece ty, které zaútočily na výstavu fotografií, nebo ty, které útočí na reklamy apod.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      ale ono to tak možná není.
      Třeba včera jsem zahlédla nějakou úvahu, že některé feministky si uvědomují, že příliv muslimů do Evropy znamená příliv mužů, kteří si s sebou nesou obraz ženy jako ve středověku. A jak je jich hodně, může to deformovat společnost.
      Například Olga Sommerová takto vystoupila - a to je prosím feministka bez diskuse.

      Mmch, bylo to zmíněno v té souvislosti, že nějaký fotbalista odmítl v televizi podat ruku televizní reportérce, asi že je to žena. Ale nevím, o té aféře jsem samostatně nečetla.

      Vymazat
    4. Škodlivý vliv těchto genderových bojůvek i jiných aktivistických útočných partiček spočívá hlavně v tom, že cvičí vedení státu i krajů a obcí a velkých podniků v ustupování. Jako se to projevilo v tomto případě: než aby s nimi vedení akademie "bojovalo", ustoupilo. Stejně tak ustoupí, až své požadavky začne vznáše muslimská pátá kolona. Už budou naučeni ustupovat.
      Milan

      Vymazat
    5. A také to vede k určité autocenzuře typu "tohle raději dělat nebudeme, abychom někoho nenaštvali". Ustupovat pak není ani třeba.

      Vymazat
    6. Nakonec to dopadá takto:
      http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/14792-skola-zavedla-muslimskou-halal-stravu-pro-deti-bez-vedomi-rodicu.aspx
      Milan

      Vymazat
    7. To tady bylo nedávno zmiňováno jako nejjednodušší řešení různých požadavků na stravu. Prostě se vyloučí to, co jiným vadí.

      Ovšem taková strava by nejspíš neodpovídala neustále diskutovaným českým tabulkám, jaké má být složení stravy ve školní jídelně.
      Ony jsou ty tabulky často kritizovány, takže by se to tímto možná vyřešilo?:-(

      Vymazat
  5. Tak přemýšlím, jestli je velký průšvih, že mě jakožto ženu nikdo neřídí :)) a mantinely mám jen ty, které existují obecně pro všechny nebo které jsem si nadefinovala sama.

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      jestli to není tak, že zdání klame.
      Tím řízením, které je zmíněno v článku, nemyslím přímé pokyny, jednotlivé příkazy, jak co dělat. Spíše určité mantinely.
      A ono to často není tak, že si je člověk nastavuje sám, i když mu to tak připadá. Nevím, ale třeba žena, která žije v manželství, si je přece nenastavuje většinou tak úplně sama, třeba se něčemu přizpůsobuje? Nemusí to být násilný proces... to jen tak na okraj.

      Vymazat
    2. Když jsem zmiňovala řízení a mantinely, tak jsem měla na mysli spíš pracovní proces než soukromý život.

      Ale ani tam bych to nenazývala řízením nebo mantinely. Tedy samozřejmě, že mantinely existují i v soukromém životě, stejně jako všude jinde. Ale rozhodně je nepostavil za mě někdo jiný. Spoluvytvořila jsem je se svým mužem jako výsledek vzájemný snahy o fungující spolužití, kde by byli oba pokud možno celoživotně spokojení. A ty mantinely potřebuje můj muž respektovat úplně stejně jako já, necítím tady nějaký autoritativní vztah směrem k mé osobě.

      Ad) Angela Merkel – zrovna ta si myslím, že příkladem úspěšné ženy ve vedení je a ne že ne. V čele vlády stojí přes 10 let. Kterému jinému demokraticky zvolenému politikovi se tohle podařilo? A že po 10 letech udělala (patrně fatální) botu? No ti všichni ostatní premiéři ji udělali mnohem dříve, proto také všichni mnohem dříve ve své funkci skončili.

      Ivana

      Vymazat
    3. Ivano,
      možná se ty soukromé a pracovní prolínají? Nevím, jestli to lze až tak oddělit. Ale to je určitě individuální, každý to má jinak.
      Máte pravdu, že partneři se ovlivňují vzájemně, není to jen jednostranné působení.

      Ad Angela: myslím, že hodně záleží na tom, v jakém stavu zemi předá. Bohužel, přes všechny její úspěchy (odhlédnu od toho, že podle mne to zase takové úspěchy nejsou - řecká krize nevyřešena, Krym dtto, pokračující integrace EU není podle mne úspěch...), tak přes všechny úspěchy může tahle "bota" způsobit, že na ni Němci nebudou vzpomínat v dobrém. K čemu je devět let úspěšné vlády, když to v desátém roce zbabráte a zaděláte na problémy na dlouho dopředu?

      Vymazat
  6. To znamená, že jsem-li žena a udělám chybu, stalo se to proto, že mě nikdo nekočíroval/nehlídal/neřídil? ...a kočírování/hlídání/řízení potřebuji právě proto, že jsem žena a chybuji, zatímco kdybych byla muž, pak bych
    a) se většího průšvihu z důvodu svého pohlaví nemohla nikdy dopustit?
    b) se většího průšvihu mohla dopustit jen v důsledku řízení, neboť muži se průšvihů o své vůli nedopouští?
    Zatímco často s Vašimi protifeministickými glosami souhlasím, tato dnešní mi nepřipadá ani vtipná ani trefná. Tím spíše, že pracuji na místě, které je od nejnižších pater až po špičku řízeno muži, a že by se nestávaly věci, kvůli nimž by člověk nejraději utekl, nemohu říci.
    Lidská pochybení, hloupost, zbabělost a ješitnost jdou napříč pohlavími, jen u každého se možná projevují jinak.
    Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hano,
      ono to nemělo být vtipné, jen mi to tak vytanulo na mysli. Byla to tehdy nepříjemná situace, tedy pracovně, a skutečně to byl důsledek kombinace nenastavených mantinelů a typicky ženské povahy.

      Tím také není řečeno, že muži chyby nedělají a že všechno dobře řídí, to tedy určitě ne, stačí se podívat do politiky, že.
      Mne ale nenapadá, že by bylo mnoho institucí úspěšně řízených ženami; v ČR je takovou výjimkou (asi) Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
      Většinou to v institucích řízených ženami vypadá strašně.
      Jana Nagyová řídila úřad vlády - víme, jak to dopadlo, Kateřina Valachová řídí ministerstvo školství, Helena Válková nebyla v řízení svého ministerstva vůbec úspěšná, Adriana Krnáčová není schopna řídit magistrát, paní Jermanová když řídí sněmovnu, tak se jí všichni smějí, Energetický regulační úřad vedou dámy, ale nezdá se, že by jim to zrovna šlapalo atd. V minulosti to bylo podobné.
      Teď mne docela zajímá, jak to dopadne v US volbách. No a Angela to taky nakonec asi nedá, i když se dlouho zdálo, že ano. Už ji v jejím nadšení musí krotit spolustraníci a ministři - muži.

      Abych se vrátila k Vaší otázce. Já vím, že taková teze o mantinelech a řízení zní strašně. Dnešní ženy si chtějí dělat věci po svém. Nakonec zjistí, že řídí všechno, celý chod rodiny, pro muže pak v rodině nezbývá skoro místo.
      Já jsem v jednom bodě s překvapením zjistila, že to tak být nemusí. Že se mi hodně vyplácí poslouchat, co mi muži (o nichž vím, že to se mnou myslí dobře) říkají, a zařídit se podle toho. Nemyslet si, že jsem spolkla všechnu moudrost a že vím všechno nejlíp.
      Nevím, no, zkuste si toho všímat v okolí... uvidíte. Mně se to osvědčuje. Třeba to není univerzální recept, já to neumím posoudit.
      Ale když to vezmu ve svém oboru: bezesporu jsou muži lepší právníci než ženy. A lepší advokáti. To tak je. Mají větší schopnost abstraktního myšlení. Ale to by bylo asi na jinou diskusi.

      Vymazat
    2. ... a větší schopnost nadhledu, musím doplnit.
      Ale zase aby mne někdo nechytal za slovo: to neznamená, že každý právník-muž je nutně lepší než ta nejlepší právnička-žena. Tak to není.

      Vymazat
    3. Přesně tak, chtělo by to trochu nadhledu. Ne nadarmo se říká, že za každým úspěšným mužem je třeba hledat ženu.

      Ono je totiž potřeba kočírovat ve funkcích jak ženy, tak muže. Ne náhodou bývají smíšené týmy z dlouhodobého hlediska úspěšnější a stabilnější, než pracovní týmy "jednopohlavní". A je známo, že tým složený ze žen funguje jinak a má jiné nedostatky, než tým složený z mužů.

      Vymazat
    4. Pefi,
      za vším je nutno hledat ženu!:-)

      Vymazat
    5. Mohu s Vámi souhlasit, pouze pokud Vaše teze pozměním.
      "Že se mi hodně vyplácí poslouchat, co mi LIDÉ (o nichž vím, že to se mnou myslí dobře) říkají, a zařídit se podle toho. Nemyslet si, že jsem spolkla všechnu moudrost a že vím všechno nejlíp." takhle by to mohlo platit i pro mne.
      Ono mužské vedení má své stinné stránky, když nepůjdeme daleko: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_politick%C3%BDch_af%C3%A9r_v_%C4%8Cesku
      anebo když půjdeme dál... pánové vyjmenovaní zde se rovněž velmi vyznamenali:
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Norimbersk%C3%BD_proces#Ob.C5.BEalovan.C3.AD
      ..a za těmi snad ještě nikoho ani nenapadlo hledat ženy.
      Zde rovněž figurují samí mužští "vůdci":
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_trestn%C3%AD_soud
      Uvádět příklady lidí, kteří ve funkci zle selhali, by tedy šlo patrně na obě strany.

      Co mi vadí, je paušalizace. Každé pohlaví má své mouchy a dobře to může fungovat, když se využijí přednosti obou.

      Chápu patrně situaci, v níž jste pronesla výrok, který je základem Vašeho postu o "kočírování jedné ženské". Může se stát. Každopádně chlubit se jím a udělat z něj základ postu týkajícího se skupinky hlasitých feministek, mi připadá slabé.

      Vymazat
    6. Podepisujte mi komentáře, prosím.

      Však jsem tu situaci zasadila do zcela zřetelného, jasně popsaného kontextu a myslím, že jsem věděla, proč tak činím:-)

      Jinak samozřejmě nezpochybňuji, že muži umí páchat velké chyby a velké zločiny. Ovšem myslím, že ženy by byly schopné téhož. Nedostaly k tomu v průběhu historie tolik příležitostí.

      Vymazat
  7. Mně se to přirovnání náhledu na ženu v (dnešním) islámu a v křesťanském středověku, jak ho činí O. Sommerová, úplně nepozdává.
    Codex Manesse: http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/cpg848/0001/thumbs

    Jan Valtr

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyjádření přímo O. Sommerové k této otázce jsem nečetla, takže nevím, co přesně říká.
      Ale podstata je nejspíš v podřízeném postavení ženy ve společnosti, předpokládám?

      Vymazat