neděle 29. listopadu 2015

Co dělal Bůh v roce 1943?

Jak mohl Bůh dopustit Osvětim?

Tato otázka je v diskusích týkajících se víry často pokládána.
Já sama ji považuji za výraz poněkud schematického uvažování, ale palčivost té otázky pro mnoho lidí, často hledajících, chápu, a proto se u ní chci u příležitosti vstupu do adventního času zastavit.

Obvykle na takovou otázku odpovídám výstižným citátem Williama Styrona:
"Když lidé hovoří o  holocaustu, ptají se, kde byl Bůh. A já se ptám, kde byl člověk?"

Tak, tak. Ti tazatelé především přehlížejí, že všechny zločiny proti lidskosti, včetně těch mnohých a děsivých, které byly spáchány v první polovině 40. let minulého století, jsou v naprostém rozporu s Božími přikázáními. Dějí se tedy nikoliv z vůle Boha, ale proti jeho výslovnému příkazu. Člověk dostal do vínku svobodnou vůli právě proto, aby se mohl podle Božích přikázání zařídit, i s rizikem, že se podle nich chovat nebude.
Dále je třeba připomenout, že byla doba, kdy Osvětim nestála a kdy svět vůbec nebyl slzavým údolím, za jaké jej můžeme považovat dnes. Tehdy měl člověk jediné omezení. Dostát tomu jedinému omezení bylo ovšem nad jeho síly, a tak byl nucen dokonalý svět blaženého ráje opustit.

To ale tazatelům nebrání, aby svou otázku nepoložili znovu: "Proč Bůh dopustil, aby lidé toto činili? Když je všemocný a nekonečně dobrý?"
V podtextu pak slyšíme známé dilema, že pokud tomu Bůh nemohl zabránit, pak není všemocný, a pokud tomu zabránit mohl a nezabránil, pak není dobrý.
Co s tím?

Nedávno mi přišla do ruky knížka, kterou máme v naší rodinné knihovně: Jitro kouzelníků.
Četla jsem ji nesoustavně a nespojitě. Chvílemi mi text připadal výstižný a objevný, chvílemi jsem se zlobila, že jde o snůšku nesmyslů. Některé myšlenky, které jsou v knize spíše jen naťuknuty, si tak trochu monopolizovali jiní autoři, například Erich von Däniken, jehož patrně nelze pokládat za seriózního badatele.

Za celkem nejzajímavější část té knihy pokládám pokus o jiný pohled na nacistické běsnění. To, že Hitler propadl jakýmsi pohanským okultním naukám, je poměrně známou skutečností. Autoři naznačují a částečně se snaží i podložit důkazy, že míra, v níž byly nacistické špičky ovlivněny těmito naukami, je vskutku nebývalá, a že tehdy měl svět co do činění s projevem nesmírně mocných sil odvrácené strany, strany zla. Démoni se probudili a v některých jedincích nalezli vhodné nástroje k rozpoutání pekla.
Zaujala mne zejména úvaha týkající se norimberského procesu, v němž byly následně ty strašlivé zločiny souzeny: prokurátoři a obžalovaní hovořili zcela odlišnou řečí, strana obžaloby nemohla z podstaty věci vůbec porozumět a pochopit extrémní míru a sílu zla, která stála před obyčejnou "lidskou" spravedlností. Snaha vyložit to, co se stalo, v pojmech jazyka justice, vlastně i v pojmech obecného jazyka, nutně musí selhat.
Budiž to jedním z  dokladů, že běsnění, které si i po sedmdesáti letech velmi často připomínáme, mohlo být důsledkem aktivizace sil jiného světa.

Ty síly byly ovšem poraženy. Říše ohně musela ustoupit mrazivé zimě. Kterou mimochodem Hitler ve svém poblouznění zcela ignoroval a své vojáky do ní nevybavil. Snad se domníval, že zima nepřijde, snad, že ustoupí před ohněm, patrně předpokládal, že přijde až tehdy, kdy už jeho vojskům neuškodí. Zmýlil se.

A já mám další možnou odpověď na otázku, kde byl Bůh, když z osvětimských komínů stoupal černý dým, na tamější nádraží přijížděl jeden vlak za druhým a nocí se ozýval křik dozorců a štěkot psů?
Bojoval. A vítězil.


Věnováno P. Č.

21 komentářů:

  1. Hry na coby-kdyby jsou velmi ošidné.
    Přesto lze provést myšlenkový experiment o tom, co by bylo, kdyby nacionální socialisté nezačali vyhlazovat Židy jako rasu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Před chvílí jsem narazil na zajímavý názor:
      "Už měli muslimové skoro celou Evropu na lopatě a Islámský stát jim to svou nedočkavostí překazil. Takto prohraje ďábel vždy."
      A tak to bude i s tou Osvětimí.
      Milan

      Vymazat
    2. Milane,
      já na myšlenkové experimenty asi nejsem, tedy nevím o tom, že bych kdy nějaký provedla.
      Ale je jisté, že bez toho vyhlazování by to byla jiná válka.

      V té knížce, o které píšu, se také říká, že budoucnost se ukazuje "dopředu", že lze už nyní vystopovat její odlesky - tedy parafrázuji.
      Ale to bych si mohla myslet, že nás v budoucnosti čeká asi válka žen proti mužům...

      Vymazat
    3. Copak jiná válka. Ale hlavně jiné dopady té války. Byl by vůbec Norimberský proces? Byla by formulován mezinárodněprávní zločin proti míru? Dostal by se do většiny právních řádů trestný čin genocidy? Atd. atd.
      Milan

      Vymazat
    4. Milane,
      naše dnešní pojetí práva - přirozená práva a podobně - je jistě hodně ovlivněno tím, co se stalo. Myslím, že velmi mnoho jednotlivých článků Ústavy, Listiny, i jednotlivých zákonů má kořeny v tom, co se dělo. Vždyť to denně zaznívá i ve veřejné diskusi - to je pořád fašista, nácek, rasismus, neselektovat lidi.
      Hrůza z těch událostí nad námi pořád visí, stále je to ve veřejném povědomí. A je to dobře a nelze se tomu divit, u vědomí rozměrů toho zločinu. Ta hrůza zajišťuje, že se na to nezapomene.

      Jak říkáte, na kdyby se nehraje.
      Nevím, možná kdyby ta válka proběhla jinak, tedy bez genocidy, stejně by nás něco takového potkalo.
      Jenom mne vždy zaráží, že se to stalo zrovna Němcům, taková kultura, taková civilizace... to je na tom pro mne opravdu nepochopitelné.

      Vymazat
  2. Krásně napsáno, už jsem chtěl i souhlasit. Ale pak jsem se zarazil - že by Bůh byl Rudá armáda? Vojsko znásiňovačů a krutých vrahů?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikoliv, Bůh nebyl Rudá armáda. Ale byl na její straně.
      Nebo možná naopak, ona na jeho straně.
      Přečtěte si Jitro kouzelníků:-)

      Vymazat
    2. Jiří, všimnul jste si, že na Boha lidé lepí stejné nálepky jako Vy na Rudou armádu?
      J. Hruška

      Vymazat
    3. Pane Hruško,
      všímám si, že nálepky jsou v dnešní době nesmírně populární.
      Říkám tomu "stoupnout si na značky", aby bylo hned vidět, kdo je pro a kdo proti.
      Jsem ráda, když se nám z těchto schémat zde podaří někdy vystoupit.

      Vymazat
  3. "Když lidé hovoří o holocaustu, ptají se, kde byl Bůh. A já se ptám, kde byl člověk?"

    Mi to přijde jako variace na klasický argumentační klam (red herring).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      podle mého názoru je to naopak výstižná odpověď na tu otázku, nikoliv argumentační klam. Sice nesepisuji žádné traktáty, ale i v tomto heslovitém článku jsem stihla vysvětlit, proč to je správná úvaha.
      Myslím, že většina lidí v uniformě wehrmachtu nebo SS měla v průběhu svého života možnost seznámit se s přikázáními. Pokud je člověk nadán svobodnou vůlí, která mu umožňuje vybrat si, co bude dělat, a pokud je zároveň seznámen s tím, které chování je správné a dobré, pak je otázka, zda lze Bohu klást za vinu, že člověk zvolí to chování, o němž ví, že dobré není?
      Když člověk zapomene na to, že je člověk, a chová se (při plném a zdravém vědomí) ke svému bližnímu jako zvíře, kdo za to může?

      Jiná věc je, že ti lidé byli často zfanatizovaní, a to právě takovým způsobem, že to vyvolává otázky po původu tohoto fanatismu a hledání jeho kořenů.
      Přečtěte si Jitro kouzelníků:-)
      Ale to myslím vážně, protože v té knize jsou pasáže, které by Vás mohly oslovit. Například ty, které kritizují schematičnost vědy, její odmítání vůbec připustit některé cesty a probádat je, nebo kritizují určitý pohrdavý odstup od odkazu minulosti - naši předkové měli spoustu dovedností a znalostí, na které my třeba obtížně přicházíme a vynalézáme je znovu. Přitom by stačilo prolistovat staré knihy.
      Pak je tam spousta stran, které Vám jistě budou připadat jako snůška nesmyslů, právě tak jako připadaly mně.

      Vymazat
    2. Je to řečeno možná trochu nejasně. Bůh dopouští zlo, aby lidé měli výběr - svobodu. No a musí take dopustit alespoň část důsledků zla, které si lidé volí. Jak jinak by poznali, že zvolili zlo?
      J. Hruška

      Vymazat
    3. Možná ještě takto: zlé skutky jsou důsledkem svobody, jsou důsledkem toho, že člověk není loutka.

      Vymazat
  4. Osobně věřím dost často v "slabého Boha", což je někdy trochu problém v mé víře.

    Slabého ve smyslu, že věci delegoval v mnohém na lidi, čímž se sebeomezil. Může vše, ale nedělá vše. A když zasahuje, tak spíše ježíšovsky, tj. vstupuje dovnitř děje, nejedná většinou z vnějšku stylem "Deus ex machina". Někdo to popsal slovy, že je velký bojovník, nikoli velký režisér. Občas udělá zázrak, ale nespustí vesmírnou katastrofu...

    Ježíš kdysi říkal podobenství o pšenici a koukolu - nelze koukol odstranit přede dnem žně, aby se neponičily rostliny obilí. Asi tady je někde příčina, proč nelze zlo vymazat v průběhu dějin před jejich koncem: Zřejmě by to vzalo každého z nás s sebou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To sebeomezení vnímám já osobně promítnuté do přírodních zákonů.
      Jsou takto určeny a z jejich mantinelů se (většinou) nevystupuje.
      Ale někdy i z nich.

      Vymazat
  5. Zajímavá je i třeba kniha Job. Má hodně co říci k neštěstí a kauzalitě hřích --> prokletí.

    Já ji čtu jako sázku:

    Na zemi je Job, nejspravedlivější z lidí. V nebi je boj: spíše prozatím právní. Přichází ďábel, jeden z andělů a sočí na Joba, že vše dělá jen pro ohromné požehnání. A Bůh tuto "sázku", spor o spravedlnost jeho stvoření přijímá: Povolí aby ďábel částečně Jobovi škodil (smrt dětí, ztráta majetku, ztráta zdraví.)

    A Job sice reptá, ale uzavírá: Bůh dal, Bůh vzal, Boha se nevzdám. Třeba rozsoudí mojí spravedlnost. Tři mudrci se mu snaží "pastoračně pomoci" a obviňují ho nepravě ze všeho možného hříchu jako zdroje prokletí - a jsou za to nakonec Bohem pokáráni před Jobem.

    Až čtvrtý Elíhu, mladíček, říká, že Job byl na venek spravedlivý. Ale vlastně měl falešný motiv, a to dělat spravedlnost, aby si jí Bůh všiml. A když nežehná, cítí se odmítnutý. Ale nekonal tak ziskuchtivě, jak obviňoval ďábel, šlo pouze o jeden z hlubokých vnitřních motivů konání dobra. Ďábel je odhalen jako falešný žalobce a stvoření je obhájeno.

    A možná právě zde je jeden z kořenů, kde se Bůh rozhodne zaplatit i za skutečné viny lidstva obětí svého vlastního Syna skrze vtělení, ukřižování a nakonec vzkříšení.

    A nyní v adventu si připomínáme to očekávání na první krok našeho ospravedlnění: Na vtělení, na Vánoce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A abychom nezapomněli na Joba: Stáda, domy a majetek se mu vrací dvakrát, je i uzdraven. A děti dostává nové, ale jen jednou - že by dvoje nezvládl? Nikoli, ale asi ty původní na něj čekají u Boha, protože je dobře vychoval a obětoval za ně každý den (ekvivalent přímluvných modliteb dnes).

      Vymazat
    2. Karle,
      děkuji za komentáře.
      Bez obalu přiznám, že nejsem takových úvah nad tou knihou vůbec schopná. Snad se k tomu někdy dopracuji, většinou mne nad tím ale přepadnou jen chmurné úvahy.

      Vymazat
    3. To je kombinace biblických hodin v našem církevním sboru kdysi dávno, knížečky o Jobovi, co napsal Dan Drápal, emeritní senior naší církve a něco málo mých vlastních úvah.

      A klíčem je - časné utrpení může být drsné, ale je-li sláva na věčnosti, dá se to zkousnout, ne? ... To jsou Velikonoce.

      Vymazat
  6. Omlouvám se za zdržení s reakcemi. Spisy na mne v kanceláři přímo padají, takže si připadám spíš jako stroj na právo nebo něco takového.
    Ale doufám, že to vše zpracuji a vyřídím a jak se budou blížit Vánoce, tak se to zklidní.

    OdpovědětVymazat
  7. Těžko říct, měl přestávku, zapomněl ?
    a bohužel to nebylo všechno zlo a děs
    Doporučuju paralelní životopisy Hitler/Stalin

    OdpovědětVymazat