sobota 7. listopadu 2015

Finanční motivace

Oblíbenou rubrikou v časopise Respekt je "Minulý týden" Ivana Lampera, koláž sestavená z drobných útržků, citací a zpráv uplynulého týdne. V posledním čísle (45/2015) byl v této rubrice citován mimo jiné i psycholog Jan Ženatý, který na dotaz deníku MF Dnes "Kteří lidé jsou pro firmu nejpřínosnější?" odpověděl takto: "Jsou to ti, kteří chodí do práce nejenom proto, že berou peníze, ale protože cítí, že je to důležité a je v tom nějaké poslání."

A to jsem přesně já!
Dovozuji to ze dvou okolností.
Za prvé: i kdyby mi jeden den večer někdo oznámil, že jsem vyhrála deset milionů, nebo třeba sto milionů, druhý den do té práce půjdu úplně stejně jako v jiné dny.
A za druhé: když už se musím pro práci motivovat finanční odměnou, je jisté, že mám před sebou určitě nesmírně otravný úkol. Protože v běžném provozu takovou motivaci nepotřebuji.

A to se stalo právě tento týden.
Klient, jehož jsem již dříve zastupovala v jedné soukromoprávní záležitosti, se na mne obrátil se žádostí o kontrolu a přepracování jistého korporátního dokumentu. Vůbec se mi do toho nechtělo.

Nejprve jsem zkoušela doporučit jiného advokáta, který je dle mého názoru na danou oblast práva lepším odborníkem. Klient si ale služby tohoto kolegy nepřál využít. Pak jsem, dost neochotně, sdělila své představy o odměně, a i když se to klientovi, jehož činnost není zaměřená na dosahování zisku, zdálo asi moc, souhlasil, že odměnu uhradí.
Takže to musím udělat. Vzápětí se mi sjednaná odměna zdála naopak nízká, ale co už s tím.

Příslušné listiny jsem vytiskla a připravila na pracovní stůl, abych je dobře viděla. Koupila jsem si kvůli tomu dokonce další odbornou literaturu. Pořád jsem tu hromádku posouvala po stole. Nosila jsem si to domů, v bláhové naději, že se mi do toho třeba večer bude více chtít (haha). Klienta jsem zavolala na poradu a lehce naťukla, zda s tím ještě nepočkáme. Nepočkáme. Vyrazila jsem nakupovat a utratila za pracovní oblečení tak hříšné peníze, že bylo jasné, že teď už to opravdu musím udělat, i kdyby jen ze špatného svědomí.

Termín se blížil, ale moje chuť do práce nebyla o moc vyšší. Zbývala poslední záchrana, finanční motivace. Musím si představit tu odměnu. Jenomže odměnu jsem v podstatě utratila předem. Raději bych si měla představit, že to neudělám a budu vypadat neseriózně. Nedá se nic dělat, prostě jsem to slíbila, musím začít. Přečetla jsem ještě všechny novinky na webech, kam pravidelně chodím, a pak jsem se do toho pustila. Šlo  to ještě hůř, než jsem čekala, a vůbec mne to nebavilo.
Závistivě jsem pokukovala po dalších spisech, které se mi na stole během prokrastinace navršily. Musím napsat vyjádření v jednom incidenčním sporu. Děsně se těším, jak to budu psát, je to totiž úplná chuťovka. Musím vyjednat podmínky prodeje jedné nemovitosti; jedna strana chce koupit a ta druhá prodat, takže se určitě dohodneme, jen si ještě vyjasňujeme rozdíl v představách o ceně, který ale ani pro jednu stranu nehraje významnější roli, a proto je to jenom takové zábavné právnické hraní. Musím přichystat smír ve sporu o náhradu škody, kde bych se klidně soudila dál, protože žalující protistrana je hamižná až hanba a navíc jsme ji už dostali do defenzívy, takže velkou část žalovaného nároku vzala zpět. Ale můj klient z určitých důvodů asi raději přistoupí na dřívější nabídku smíru. Já tak miluju spornou agendu, uvědomila jsem si. Otráveně jsem se vrátila k papírům před sebou.
Už aby to bylo hotové. Dopíšu to a půjdu dělat něco zajímavějšího. Něco, co nedělám jen pro peníze.

12 komentářů:

  1. Jsou věci, které mne baví i za peníze. A jsou věci, které mne móóóc baví právě proto, že jsou zadarmo. Třeba včera jsme sázeli stromořadí podél obecní cesty. Za plat bych to asi nedělal.
    A pak jsou věci, které jsou zadarmo, ale mají jistý finanční efekt - třeba darování krve. Nedostanu peníze, ale mám plně hrazené volno a navíc - 2000,- ze základu daně. (Ovšem ve srovnání s dobrým pocitem, který mám, jsou to zanedbatelné pomíjivosti - aby to nevypadalo, že to dělám pro prachy:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm, "za plat bych do asi nedělal", to je dobrý... o tom musím ještě popřemýšlet.
      Darovat krev bych ráda, ale nevím kvůli tlaku, jednou jsem se skácela, ale to už je fakt dlouho. Tak snad se někdy odhodlám to zkusit. Ten pocit musí být fajn. Mrzelo mne, když jsem se přihlásila do registru dárců kostní dřeně, že se s nikým neshoduju.

      Vymazat
    2. Já je prostě sázel proto, že chci (každej chlap asi chce zasadit strom), kdyby si mě na to někdo objednal za peníze, asi bych nešel.

      Máš asi nízký tlak, řekni to sestrám, dá se to vyřešit - moje žena na tom byla obdobně a teď dává krev líp než já, což mě pochopitelně štve:-)

      Vymazat
  2. Přijde mi hloupé unést téma, ale stejně bych se vás jako odborníka rád zeptal, jak posílit vymahatelnost těch nejmenších sankcí - přestupků. Koneckonců také finanční motivace, byť negativní.

    Jako amatéra mně napadají staré rakouské obecní šatlavy pro nedobytnost, kam se prý občas uchylovali tuláci na zimu (to ale musela být větší pálka). Víkendové vězení. Ale teď jsem nahlédl do nějaké diplomky, a tam skončily náhradní přestupkové tresty až hluboko za éry národních výborů.

    Taky mne napadá, zda se to nedá modernizovat: Třeba vřadit krátké obecně prospěšné práce. U řidičských přestupků by zase možná pomohlo nucené odstavení auta na nějakou dobu.

    Typicky: + 10-20 ve městě: 4 hodiny botička. Jenže tam nastává komplikace: Co když se tím vyvolá nouze, například manželku stavěli, že ji nesvítí žárovka a vezla nemocné zvíře k veterináři. Pokud by nemohla dojet, zvíře by zimou pošlo. Co kdyby to bylo dítě? Co když musíte vozit dědečka na dialýzu. Co když nakupujete nemobilní babičce. Co když vezete jídlo důchodcům v dané čtvrti a obědy ZŠ...?

    Tohle mi hodně hlodá v hlavě, protože si pořád myslím, že je důležité trestat na 2 minuty ze hry, než nakonec se dopracovat k doživotní distanci... Tak se omlouvám za off-topic...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě se sice neptáte, ale problém je vždy trochu širší:
      - Vždy máte možnost použít současně represi a odměnu. Tedy nejen trestat, ale současně odměňovat správné chování. Je to lepší, než jen trestat.
      - O jaké přestupky vám jde ? Třeba přestupky v dopravě často přestupkem jsou čistě formálně a skutečná nebezpečnost či škodlivost zcela chybí. Já takto onehdá dostal jsem pokutu za kola na "chodníku". Nyní na tom samém místě parkuji zcela ve vozovce, mnohem víc zavazím provozu, ale pokutu už dostat nemohu ... Pokutou si orgáni vymohli, že teď společnosti škodím, ale v souladu s literou ... Vymahatelnost přestupků byla v tomto případě na škodu společnosti.
      - Obecně celá řada přestupků jsou přestupky bez oběti, které je chyba vůbec vymáhat.
      - Pokud upřesníte zadání, dá se vést konkrétní diskuse jak něčemu zamezit. Vymahatelnost je reálný problém pouze u nepřizpůsobivých (y principu nepracujících, tudíž nemajetných a parazitujících na společnosti).

      Vymazat
    2. Drobné krádeže, přestupky vůči soužití, ...

      Nemajetnost ale automaticky neznamená parazitismus. Chudoba je taky evangelijní zásada.

      U aut se mi líbil německej systém, kdy za malé překroční rychlosti posílají něco jako napomenutí, fotku a složenku na cca 30EURo, bez bodu (před 10 lety mi to vysvětlovali na projektu v SRN).

      Mj. před nedávnem syn musel poučit hlídku MP, že jako mladistvý může dostat blokově nejvýše pětistovku (chtěli mu dát až 2000), když si někde zkrátil cestu přes trávník, či co... už je to přes rok. Tak zaváhali a řešili to nakonec domluvou.

      Vymazat
    3. Karel: Však já jsem taky psal primárně o nepřizpůsobivých a ne o nemajetných :-)
      Celá řada německých řešení funguje v Německu, protože Německá mentalita je jiná než naše. V Německu jsem toho nařídil poměrně dost a asi se mi nestalo, že by mě někde jejich dopravní značení přivedlo do nesnází (nebo k šílenství z důvodu jeho zejvné nesmyslnosti).

      Při prevenci nežádoucího chování (kriminality) hrají roli:
      - výnos pro pachatele
      - náklady, které pachatel nese

      Pachatel musí mít z činu prospěch, pokud dokážeme zvednout náklady (eliminovat zisk), tak se mu nevyplatí škodit.

      Dodatečné náklady mohou být nejen finanční (pokuta) nebo časové (prospěšné práce), ale mnohdy lze využít i neformální sankce (odsudek okolím). Každopádně je potřeba najít to, čeho si pachatel váží, nebo to, co má/nemá rád a toho využít k motivaci.

      Co se týče trestání, pak platí toto pořadí:
      1. Pravděpodobnost rychého dopadení
      2. Rychlost potrestání
      3. Výše trestu

      Výše trestu je až poslední a na to se často zapomíná.
      -----
      Chodit přes trávník se nesmí ? A není obvyklé problém v tom, že chodníky vedou jinak, než jak potřebují lidé chodit ? A jak pokutování chodců vyřeší mizerně naplánované chodníky ? Je problém s vymahatelností pokut od přestupců, nebo s tím, že projektanta a stavebního úředníka patří zbičovat a sebrat oběma razítka, aby nemohli škodit ?

      Vymazat
    4. Jinými slovy když budu mít právo na zloděje na svém pozemku střílet ptačími broky, naplním tím:
      - rychlé dopadení
      - rychlé potrestání
      - přísný trest (broky v zadnici, s trochou smůly tělo vmárnici)

      Výsledkem je vysoké riziko pro pachatele (riziko = průměrné náklady). Tyto náklady eliminuji potenciální zisk pachatele a výsledkem nebude spousta mrtvol a zraněných zlodějíčků, jak se obávají "humanisté", ale mimořádně nízká kriminalita.
      Pachatelům bude chybět motiv a tak nebude po kom střílet ...

      Ad drobné krádeže a přestupky proti občanskému soužití - co dnes hrozí pachatelům ?
      - nizká pravděpodobnost dopadení
      - dlouhá doba od skutku k potrestání
      - směšné (mnohdy nulové) tresty

      Represivní systém působí efektivně pouze proti slušným lidem, kteří mají málo času, platí daně a mají legální příjmy o které je lze připravit. Tito lidé obvykle nemají ani čas ani chuť společnosti ve větší míře škodit drobnými krádežemi, výtržnostmi, vandalismem nebo násilím.

      (Když já platím pokutu, tak největším trestem je mi to, že mě na 15 minut zdrží, když s pokutou nesouhlasím, tak ji zaplatím, protže je mi líto času handrkovat se s dalším potenciálním blbem ve správním řízení). Podotýkám, že pokutu jsem platil asi jen 3x (a rozhodovat o pokutě americký soudce nebo člověk s rozumem, jehož motivací není sbírat čárky nebo plnit obecní kasu, tak nejspíš neplatím ani jednou ...)

      Vymazat
    5. Technická: diskusi si dočtu, ale tento týden mám práce nad hlavu, tak nestíhám a večer už nemám vůbec energii něco psát.
      A přitom mám tolik témat, o kterých bych chtěla napsat.

      Vymazat
    6. Karle,
      zastavila jsem se hned u Vaší úvodní otázky - je nutné zajistit vyšší vymahatelnost sankcí za přestupky?
      Pak si dočtu.

      Vymazat
  3. Firma, která není loajální ke svým zaměstnancům, nemůže žádat loajalitu od nich.
    Udřít se pro někoho, kdo Vás v případě problému nepodrží, ale vykopne, nemá smysl.
    Žel, přišel jsem na to pozdě.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      pro mne je to spíše teorie, protože vlastně nejsem součástí žádné firmy a až na tři roky koncipientské praxe jsem nebyla nikdy na plný úvazek zaměstnaná (studentská brigáda byla sice dlouhodobá, ale jen částečný úvazek).
      Nejsem ničí podřízená ani nadřízená, do práce nemusím chodit, nikdo mi nehlídá pracovní dobu, nemám žádné píchačky a nikomu se nezodpovídám.
      Takže se k tomu ani nemohu moc vyjadřovat.
      Ale jsem ráda, že mám kolegu, se kterým pracuju, že jsem součástí alespoň malé kanceláře, to mne těší.

      Vymazat