středa 23. prosince 2015

Jen pět minut

Adventní příběh z advokátní kanceláře

O jednom adventním pondělí se mi telefonicky ozval pán, kterého jsem dříve úspěšně zastupovala ve sporu s vydřidušskou korporací. Spis je již ukončen, náklady uhradil stát, protože jsem byla pro zastupování ustanovena soudem, neboť můj klient měl hluboko do kapsy.

A že by se mnou potřeboval mluvit, ve středu nebo ve čtvrtek dopoledne, jen na pět minut.
Přelétla jsem očima kancelář. Na stole se vrší spousta papírů a spisy poskládané všelijak přes sebe. Spisy leží také na zemi a kolem klávesnice na druhém stole, na kterém píšu. Nemám tušení, kdy to všechno zpracuji. I stálí a nejlépe platící klienti čekají na vyřízení svých záležitostí mnohem déle než jindy. Polovinu pracovní doby strávím tím, že přebírám požadavky na další práci. Můžu být ráda, že je o služby naší kanceláře zájem. Ale musím také myslet na to, abych plnila převzaté závazky.
"Ale ne, nikdy nic netrvá pět minut," řekla jsem klientovi do telefonu trochu rozladěně. Když se někdo dožaduje vstupu do kanceláře s tím, že chce jen kratičkou poradu na pět minut, většinou se z toho vyklube složitý rodinněprávní spor, dlouhodobé rozhádané dědické řízení nebo hrozící drsná exekuce. Na pět minut. To určitě.

"Tohle bude opravdu jen chvilička," sliboval pán do telefonu a já jsem s povzdechem odpověděla: "Tak dobře, přijďte. Ve středu jste říkal? Tak v deset." Napsala jsem ho do diáře a v duchu si na to vyhradila půl hodiny. Takové relativně prázdné místo v diáři v této hektické době je zrádné, protože sice slibuje spoustu času na psaní, ale také svádí k tomu, aby se zaplnilo poradami jen na pět minut. A pak přijde poledne a nic není hotovo.

Ve středu pán přišel; slyšela jsem, že na chodbě klaply dveře chvíli před desátou a hned jsem ho zavolala dál. Na deset třicet byl už objednaný někdo další, takže lépe, když začneme dříve.
Vešel dovnitř a že si ani nebude sedat.
"Ale jen si sedněte," vyzvala jsem ho a začala přesouvat hromady spisů po stole ve snaze zajistit nějaké místo, kam bude moci klient položit listiny, které chce bezpochyby projednat.
Sedl si, sklonil se k velké tašce, kterou nesl, a vytáhl z ní dárkový koš.
"Přinesl jsem vám něco na Vánoce," postavil ten koš na stůl. Uvnitř byly samé dobroty, čokoládové bonbony, káva, oříšky a láhev alkoholu.
"Co to sem nosíte?", vydechla jsem a překvapeně rozhodila rukama. "To nemusíte, ujišťuji vás, že mi nic nedlužíte, právní zastoupení je už zaplacené."
"Já vím, ale přinesl jsem vám to na Vánoce."
Nevěděla jsem, co mám říci. Zejména když jsem si vybavila jeho finanční situaci tehdy asi před rokem či rokem a půl, když spor začínal. Tak jsem ho jen stručně ujistila, že vše je vyřešeno a že protistrana se sice chytře vyvlékla z úplného neúspěchu v řízení, ale nás už snad nebude otravovat.

Popřála jsem mu pěkné Vánoce a on se zvedl k odchodu. Opravdu to netrvalo ani pět minut.
Ve dveřích se ještě otočil: "A děkuju, že jste si na mne tehdy, když jsem vás potřeboval, udělala chvilku času."

***

Milí čtenáři,
přeji Vám krásné Vánoce.
Christabel


6 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Taková předvánočně dojemná:-)

      Vymazat
    2. Občas ji asi všichni potřebujeme :-)

      Vymazat
    3. To vůbec nezpochybňuji:-)
      Jenom musíme takové lekce rozpoznat.

      Vymazat