úterý 29. prosince 2015

Ženám jsme namluvili, že mají stejná práva jako muži

Advokátka věnující se rodinnému právu a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová poskytla rozhovor serveru Česká justice.
Jakkoliv jsem měla proti jejímu působení v křesle ministryně výhrady a ani její povídky mne příliš neoslovily, uznávám, že svému oboru rozumí; s jejími názory musím často souhlasit.

Z rozhovoru vybírám tuto citaci:

Co se z vaší praxe jeví obecně jako nejčastější problém rodiny? Jsou to manželské vztahy? Vztahy rodičovské? Nebo vztah dětí k rodičům? Peníze? Nechybí v současném světě srozumitelná autorita – nikoli stát, která by svobodným jednotlivcům stále konzervativně dávala najevo, že některé věci se prostě nedělají, tak jako to dříve činila církev?

Řekla bych to jinak, a bez politické korektnosti: ženám jsme namluvili, že mají stejná práva jako muži, ale není to pravda. Učíme je, že nemají pečovat o muže, a tak to nedělají a muži proto od nich odcházejí. Ženy přestávají být pro muže svůdkyněmi a strážkyněmi rodinného krbu, a tak muži nevidí důvod, proč by vstupovali do manželství.
Učíme ženy, že když se jim něco v partnerství nelíbí, že mohou sebrat děti a odejít. A ony se pak diví, že jsou na děti samy a že je musí živit. To všechno spolu souvisí, protože je to právě žena, na které spočívá odpovědnost za teplo domova. A když jí namluvíme, že nemusí žádné teplo vytvářet, ale naopak že při prvním problému má právo rodinu opustit, pak se nemůžeme divit, že se tolik vztahů rozpadá. A matky malých dětí si neuvědomují, že stejně jako před dvěma sty lety potřebují muže, jinak budou s dětmi živořit. A my se pak divíme, že je tolik neúplných rodin.
Druhým problémem souvisejícím s emancipací je nezájem mužů o sňatky. Ženy se stále touží vdávat – přesvědčují mě o tom moje studentky na vysoké škole, ale muži o sňatky pochopitelně nestojí. A tak ženám, chtějí-li muže a později děti, nezbývá než souhlasit s nesezdaným soužitím, které je pro ně obrovsky nevýhodné. Takže bez ohledu na velkolepé řeči o rovnosti ženy a muži rovni ve vztazích nejsou, nebyly a nikdy nebudou. A dokud to nepochopí, tak se jejich vztahy budou rozpadat. Možná se to někomu může zdát nespravedlivé, ale je to tak.


Jen tak na okraj, porovnejme toto vyjádření s rozčilováním feministek, že "vdané ženy musí pro své muže vykonávat domácí práce", a proto jim manželství škodí. Ale feministky v tomto nemají pravdu, už proto ne, že žena přece vykonává domácí práce i pro sebe. Nebo snad uklidí doma jen kvůli muži a kdyby jej neměla, žije v nepořádku a špíně? Navíc v dohodě o jiném než tradičním rozdělení domácích prací zajisté nikomu nic nebrání, nehledě na to, že na domácí práce lze najmout i placenou sílu.

Daniela Kovářová má samozřejmě pravdu. Ale přiznávám, že takto otevřeně bych si ji sama formulovat netroufla.

Pochopitelně nejde o to, že by ženy neměly stejná práva jako muži z hlediska psaného práva. Ženy v tomto smyslu mají stejná práva jako muži. Každá žena má právo odstěhovat se ze společné domácnosti, podat žádost o rozvod, navrhnout, aby jí soud svěřil děti do péče, stejně tak jako těmito právy disponuje muž. Jenomže Daniela Kovářová míří na něco jiného: na odpovědnost žen za udržení rodiny.
To je citlivá otázka, o které musím v poslední době často přemýšlet, protože v praxi se setkávám s ženami, jejichž muži selhávají ve svých rolích. Nejsou schopni či spíše ochotni věnovat rodině to, co jí náleží, ať už z hlediska emocionálního, časového či finančního. Ženy na to někdy reagují právě odchodem, resp. rozvodem.
Závažná otázka v pozadí citovaného vyjádření proto zní, co vše je žena povinna snášet v zájmu udržení rodiny. Jsem přesvědčená, že nemíří na případy vysloveně patologického chování, fyzického ubližování členům rodiny, gamblerství, alkoholismu, drogové závislosti či vydírání. Postihuje subtilnější situace, situace, kdy muž nečiní, co má činit, případně činí, co nemá činit, a způsob, jakým na to má žena reagovat.

Je dost možné, že většina právníků (i právniček) zabývajících se rodinným právem dospěje v průběhu své praxe k podobným závěrům, které prezentuje Daniela Kovářová. Došla jsem k nim i já.
Jenomže na tom nezáleží, dokud k nim nedospějí i potenciální klientky advokátních kanceláří. A to se hned tak nestane, protože vždycky se vynoří spousta "dobrých" kamarádek a rádkyň, které ženu přesvědčí, že ona má přece právo na štěstí a na lásku, že žít v takové rodině, v jaké žije, je vlastně špatný příklad pro děti a že i ty děti budou šťastnější, když bude šťastnější jejich matka, samozřejmě s někým jiným než s jejich otcem.
Můžeme se nad tím pozastavovat, můžeme se divit a rozčilovat, můžeme tvrdit, že to je omyl. Ale změnit to nedokážeme.


58 komentářů:

  1. Koukám, že nejsem sama, koho to vyjádření zaujalo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedmi,
      určitě nejsi sama.
      V dnešní době je takto vyjádřený názor - bez obalu - už stěží slyšet. Přitom jsem si říkala, že autorka tohoto výroku ví bezpochyby o rodinném životě mnohem víc než nějaká akademická feministka, která těsně po skončení humanitní VŠ poučuje ženy, jak se mají chovat a co si mají myslet.

      Vymazat
  2. Proč vlastně ženy chtějí přítele, muže či manžela, když neustále tvrdí, jak je muži omezují, ponižují, apod.? Nikdy jsem nepochopil, proč se tedy vůbec s muži zahazují a nežijí si svůj ideální život bez mužů.

    Několikrát jsem zachránil přepadenou ženu. Kdykoli jsem to ohlásil libovolné ženě (vyzkoušeno na několika stovkách žen), první bezděčná otázka byla starost, zda jsem neublížil útočníkovi. Starost o zdraví oběti či útočníka neměla ani jedna česká žena. Vyzkoušeno mezi prostými i vzdělanými ženami. Přiznám se, že mám od té doby docela problém si žen vážit – a není mi jasné, co chtějí – přejí si nechat se přepadávat? Nedělal jsem chybu, že jsem je ochránil před zlodějem či násilníkem? Dodnes nemám sám pro sebe správnou odpověď.

    Mám za sebou krásný vztah se ženou. Ale kolem sebe rok od roku vidím, jak v okolí ženy čím dál víc zametají se svými muži a není snad týden, aby nějaká žena neoškubala svého muže jako kuře. Rok od roku jsou více a vlci vlky. Tento rok jsem zažil další stupeň: Žena se zřekla svého 18letého syna, aby ještě více ublížila svému manželovi po rozvodu. Folklórem je falešné nařčení z domácího násilí, znásilnění, pedofilie.

    Mladí mužové, pod dojmem médií, kde je neustále žena líčena jako bezbranná slabá oběť, které se neustále ubližuje tu domácím násilím, tu je někdo přepadne, znásilní, ponižuje. Mladí mužové jsou pak nepřipraveni, protože muž i žena jsou reální lidé, a obě pohlaví se dokáží chovat jako nepřátelé a silní nepřátelé.

    Ve své podstatě se nedivím mužům, že si vlastně chtějí jen užívat, že se nechtějí ženit. Ještě horší je to ale pro děti.

    Také pozoruji rostoucí počet mámánic, kdy rozvedená maminka, která je sama, naváže silný kamarádský vztah z dcerou, a dcera následně celý život řídí tak, aby byla blízko mamince. Už porušením role rodiče vůči dítěti z ochranářské a autoritativní na kamarádskou od malička zcela poškodí dítě. Mamánic je enormní množství, a dokáží rozbít celé rodiny, protože hlavní citový vztah po celý život je k mamince, nikoli ke komukoli jinému.

    Zkrátka, plody feminismu už vyklíčily a plodí.

    Já sám jsem zcela soběstačný, a rozhodl jsem se po velmi krásném vztahu dožít sám. Musím kolem sebe rozhlašovat, že jsem zadaný. Velice mě bude těšit, pokus nastane pozitivní změnu, už pro budoucí mladé a jejich děti. Nicméně mám dojem, že zatím ten čas ještě nepřišel. Že toto jsou první vlaštovky, ale které si uvědomují spíše starší. Že změna se ve skutečnosti nekoná, spíše právě zcela naopak. A nebo přijde jiný národ, který se bude chovat k rodině rozumněji. To už je jedno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisujte mi komentáře, prosím.

      Třeba to vidíte moc černě?
      Ano, polovina manželství se rozvede, ale to znamená, že ta druhá polovina ne:-) Ale o nich se nikde nedočtete, ani si jejich aktéři nikde moc nestěžují.

      Vymazat
    2. No to je právě ten průšvih: zcela soběstačný mladý muž a zcela soběstačná mladá žena. Proč by uzavírali sňatek a zakládali rodinu? Vždyť jsou soběstační.
      Superprůšvih.
      Milan

      Vymazat
    3. Když tak nad tím přemýšlím, já jsem v životě nežila ani den mimo domácnost, kterou by finančně nezabezpečoval muž. Nejdřív můj otec, pak manžel. Nikdy jsem ani nevyzkoušela financovat své živobytí sama. Ačkoliv myslím, že bych to zvládla, otestováno to nemám. A určitě by to nebylo na takové ekonomické úrovni.
      Jistě by nade mnou emancipované ženy ohrnovaly nos. Hm, to mne nenapadlo.

      Vymazat
  3. Člověk často vidí kolem sebe to, co chce vidět. Když řeším obezitu, tak kolem sebe často vidím samé tlusté, když si řeknu, jak jsou lidé dnes krásní, vidím na ulicích samé krásné a ty ošklivé tak nějak přehlížím. Alespoň mě to funguje. Článek mě taky nadchnul. Myslím, že dělení všeho rovným dílem je nesmysl. Žena vždy vkládá do domácnosti více energie a muž víc peněz. Samozřejmě jsou výjimky, ale o těch to není...Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      vklady do domácnosti, vklady energie a peněz - to je na feministky jak červený hadr na býka. Samozřejmě, partnerům nic nebrání, aby se domluvili na jiném než tradičním rozdělení rolí. Resp. brání tomu biologické funkce, protože třeba o plně kojené dítě se nemůže pořádně starat nikdo jiný než matka. Ale to přece nelze nějakými řečmi o spravedlivějším rozdělení rolí v domácnosti vůbec změnit. Fakt nechápu, co na tom ty feministky pořád řeší. Co je jim třeba do toho, kdo dělá v určité rodině domácí práce? No, to by bylo na dlouho...

      Vymazat
    2. Ano a ne, paní. Peníze jsou jen monetarisovaná energie (až na rentiéry). Takže oba vkládají do rodiny spoustu energie, jen v jiné formě. A proč to dělají? Obvykle je to z lásky. Láska je dle mého soudu největší síla ve vesmíru.
      Milan

      Vymazat
    3. K tématu práce doma vs. práce mimo domov:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2014/06/dve-tretiny-matek-predskolnich-deti.html

      Vymazat
  4. Babičky údajně říkávaly, že ženy mají zástěru proto, aby s ní ledacos zakryly. Často přemýšlím, co všechno a za jakou ceny mám zakrývat. V rámci zákona samozřejmě :-) Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro,
      vím dobře, že v individuálních příbězích to může být hodně náročné. Shora prezentovaným názorům můžeme podle mne rozumět tak, že ta hranice, "hranice zástěry", je dál než se může zdát. Není podle mne totožná s hranicí komfortní zóny - což se často může tak jevit, když se podíváme, jak rázným způsobem jsou dnes lidé zvyklí řešit různé problémy ve vztazích.

      Vymazat
    2. Neporozuměl jsem Vašemu dodatku "v rámci zákona".
      Vaše babička měla samozřejmě pravdu, toto úsloví je staleté. Ale proč k tomu dodáváte "v rámci zákona", to nechápu. Co tím myslíte?
      Milan

      Vymazat
    3. Pane Milane,
      to úsloví se často používalo i v souvislosti se zneužíváním nezletilých dívek v rámci rodiny, pokud vím. Odtud asi ta poznámka Petry :(.

      Ivana

      Vymazat
  5. Tak za tohle bych, se vší úctou, nejraději dala někomu facku. A to pořádnou. Zašla bych i dál, ale to nyní není třeba rozmazávat, protože to už bych se pohybovala mimo zákon, a to si opravdu nemohu dovolit. Nicméně názor, že žena nemá mít stejná práva jako muž, je podle mne trestuhodný. Není to o tom, že by ženy měly ze vztahu odcházet, pokud se jim něco nelíbí, je to o tom, že by měli dát svému partnerovi najevo, co se jim nelíbí. Společně by pak oba měli najít kompromis, aby chod domácnosti vyhovoval oběma. Tvrdíte, že žena má doma uklízet a starat se o rodinný krb. A že to přeci nedělá jen pro partnera, ale i pro sebe. A proč by to nemohlo být obráceně? Copak by muž, žijící sám, měl žít ve smradu a špíně jen proto, že nemá ženskou??
    V celém článku pisatelky předpokládají, že ženské se chtějí vdávat, zatímco muži ne, a že ženy touží po dětech. Prosím Vás - přestaňte to škatulkovat! Opravdu mne, jako ženu, uráží vše, co jsem si nyní přečetla. Vdávat se nechci, protože svazek manželský je nevýhodný, a děti také nechci. A je to moje právo, děti nechtít a nemít. Stejně tak je naším právem žít si v domácnosti podle toho, jak námto vyhovuje. Pak-li že jste domácí puťka, co neumí nic jiného, než "se starat o domácí krb" a neumíte vydělat korunu a potřebujete tedy muže, aby Vás zaopatřil, a vyhovuje Vám to tak, pak si tak klidně žijte. Ale prosím Vás, přestaňte nás ostatní házet do stejného pytle. Jsou i ženy, které mohou nabídnout víc, než jen práci doma. Jsou ženy, které umí vydělat peníze, třeba i větší, než by vydělal muž. Jsou ženy, které umí domov zabezpečit, a jsou muži, kteří to neumí. Každý člověk je jiný, každý je originál, a škatulkování prostě nemůže na této bázi fungovat. S radostí Vám naštípu dříví, s radosti Vám opravím elektrospotřebič, s radostí pokácím strom, či natřu plot a opravím střechu. Ale domácí pipinu nikomu dělat nebudu. Žena není jen podpůrný systém pro ku*du, a dokáže víc než jen uvařit.
    S mým partnerem máme rovnocenný vztah, v domácích pracích se střídáme, stejně tak jako v těch fyzicky náročnějších úkonech, jež jsou kolem domu potřeba. Svatbu nechce ani jeden z nás, stejně tak, jako nikdo z nás nechce děti. Jsme spolu již čtvrtým rokem, a funguje to bezvadně. Nevěříte-li, můžete mne kontaktovat a přesvědčit se sama. Možná, že až potkáte ženu, která není tintítkem, které nemá co nabídnout, pochopíte, že se tyto věci škatulkovat nedají.
    Margaret Harrison

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Margaret,
      "názor je trestuhodný"? Potrestala byste mne, resp. advokátku Kovářovou, za názor? To nám tu diskusi pěkně začínáte:-)

      Ať si partneři hledají kompromis, však ano, vždyť jim nic nebrání. Já nemám potřebu do toho nikomu mluvit, ale pořád nechápu, proč do toho mají potřebu mluvit feministky? Co je jim do toho? To ze strany genderových pracovnic je slyšet neustálé volání po "spravedlivějším rozdělení domácích prací" a podobné myšlenky. Kdo jim dal právo do toho mluvit?
      Daniela Kovářová na to pouze reaguje svou úvahou.

      Kdybyste článek četla pozorně, seznala byste, že se zabývá především situací žen-matek. Tudíž na Vás, pokud nejste a nechcete být matkou, se prezentované úvahy v zásadě nevztahují. Můžete být proto klidná.

      Klidně dál štípejte dříví a opravujte střechu, natírejte plot, jak je libo, to Vám přece nikdo nevytýká. Nikdo proti tomu nic nemá, dělejte to, já Vám přeji, abyste v tom byla spokojená a dál Vám to fungovalo.

      Zdá se mi, že svým komentářem reagujete trochu mimo téma článku, kterým je velký počet nestabilních rodin (rozchody, nesezdaná soužití).

      Vymazat
    2. Paní Margareto a pane Harrisone, Váš příspěvek mne naplňuje nejistotou, zda byl inspirován panem Šimkem nebo panem Mládkem. A srandovní teda je!
      Milan

      Vymazat
  6. Smutné je, že autorka článku (evidentně vystudovaný člověk) nemá nejmenší ponětí o tom, že projevy na této úrovni vyžadují jistou špetku diplomacie. Zde shledávám pouze jednosměrný názor umocnění nejspíše jakousi psychickou indispozicí vyvěrající z určitého traumatu což vede k absenci zdravého rozumu a náhledu na problematiku, která je širší než je autorka článku schopna přijmout. Ano tato problematika je širší a rozhodně není pouze o dvou stranách. Rodinné právo je řazeno do několika sektorů a určité sektory nejsou z právní moci vymahatelné, jako např. nevěra jednoho z partnerů. To je něco s čím si justice neporadí, protože k tomu nemá kompetence. Řeší si to tedy lidé sami. Tedy obor, kterému se autorka ráčí věnovat je velice komplikovaný a tak bychom mohli odpustit nějaký ten přešlap. Chybovat je lidské. Ale na druhé straně jsou chyby, které mají určité následky. Hovořím zde o tom, že kategorizování konceptu vnitřních vztahů dvou lidí je založeno na mnoha přežitcích z doby totalitního režimu. Netvrdím, že je v pořádku aby žena utekla od rodiny od svých dětí. To není v pořádku ani v případě muže. Ale do toho obor autorky může zasáhnout pouze částečně. Uvalit však ženu do podřadnější role je v případě, že i autorka je sama žena očividně, velice podivné. Ne však ojedinělé. Např. jedinec, který má sklony k praktikám sadomasochistickým, což z psychologického profilu vyvěrá z traumat v dětství, kdy byl jedinec příliš bit či pohlavně zneužíván, nebo jinak psychicky týrán - (dle typu psychické újmy, nebo příčiny lze pak identifikovat chování v dospělosti). Je docela možné, že z podobných nepříjemných zkušeností čerpá právě i autorka tohoto článku, neboť její jistota tím, že žena nemá stejná práva je opravdu zvrácená, neboť zde popírá lidská práva ženy a dopouští se vážného přestupku v oblasti morální i právní! Vystupování pod svým titulem není samospasitelné a rozhodně neplatí, že člověk s titulem má vždy pravdu. Stejným způsobem by mohla autorka hlásat názory, že genocida a vyhlazování Židů bylo rukou třetí říše naprosto v pořádku či právo na život má pouze "čistá árijská rasa". Tedy pozor každá svoboda má své hranice na které tento článek velice naráží. Nepochybuji o tom, že jsou domácnosti, kde tento model funguje perfektně, ale nelze si naivně myslet, že takto to má fungovat všude. Zklamu vás. Všude to takto fungovat nemůže. Dovolím si použít moc hezky psanou větu z předchozí příspěvku : " Každý jsme originál " a tedy nemůžeme jeden vzorec uplatnit na všechny, jako celek. Chybí nám prozíravost a tak se nám v hlavách rodí různé nesmysly. Máme kolem sebe stále mantinely a stále nejspíše tajně čekáme až nám nějaký hlas poradí co vlastně smíme dělat. Lidé by se měli naučit přemýšlet sami za sebe a nebýt ovlivnitelní. Rovnoprávnost v plné šíři nikdy fungovat nebude, např. vždy budou bohatí a chudí jednoduše řečeno. Ne vždy je pravda, že žena je slabší, než muž, nebo zbabělejší či manuálně méně zručná. Poznal jsem za svůj život mnoho lidí, abych tak mohl mluvit z vlastních zkušeností. Možná bývaly doby, kdy inteligence lidí měla motivovat a posouvat společnost. Dnes je toto studované kolegium na škodu plné lidí, kteří tak filtrují jen vlastní emoce či nedostatky a schovávají se za své tituly. Tedy vážená autorko. Zamyslete se prosím ještě jednou nad svými výroky. Žena není méněcenná. Nemusí se Vám to líbit, nemusíte s tím souhlasit, ale to je tak vše co se proti tomu dá dělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je docela vtipný komentář.
      Máme v něm všechno, zejména
      - Hitler card,
      - názor, s nímž nesouhlasíme, musí vyvěrat z traumat z dětství, jinak to není možné:-),
      - článek je na hranici svobody slova (na to tedy koukám, evidentně jsme se zase posunuli),
      - autorka (nevím, jestli D.Kovářová, nebo já) nerozumí svému oboru - taky abychom tomu rozuměly, to se prostě nemůže stát,
      - autorka se má ještě jednou zamyslet:-),
      - sdělení, že žena není méněcenná - ehm, to tady nikdo netvrdil a netvrdí,
      - článek je pouze odrazem vlastních nedostatků autorky. Tak to ano, to mohu potvrdit, že je pravda;-)

      Takže, jako ilustrace všech možných argumentačních faulů dost dobré.

      Vymazat
    2. Smát se, či plakat - to je, oč tu běží...
      Vyjádření tohto typu a formy mne znejisťují v mém odporu proti muslimské imigraci. Možná by nám pomohla.
      Milan

      Vymazat
    3. Tak muslimové mají v těchto otázkách "jasno", jen co je pravda. Možná až moc.
      Proto asi taky chytřejší feministky migraci nepodporují.

      Vymazat
  7. Je tohle vůbec možné vážená Christabel? Tolik frustrace a agresivity! Tedy v diskusi. No ono je to vlastně logické. Kapitalismus (můžete si to nazvat i jinak, ale mně vyhovuje tento název) dal ženám některé mužské kompetence a právě podle realizace těchto mužských kompetencí je společnost hodnotí. Výsledek si můžete přečíst výše. No dobře, mnoho slov v průběhu času posunulo či úplně změnilo svůj význam, ovšem budeme li to tlačit tímto směrem, a já se obávám, že se právě to děje, viz výše, tlačíme do neznáma i význam slova člověk.
    Polopaticky řečeno, jsem ochoten smířit se stím, že to nebudou ženy. Ale budou to pak stále ještě lidé?
    Ale, trochu optimismu na závěr, ona ta agresivita a frustrace kromě jiného mluví o tom, že to sice jde, ale, že to při tom také dosti dře. Takže máme v sobě zřejmě zabudované nějaké obrané mechanismy, které nám pomáhají zůstat lidmi.

    Hamilbar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamilbare,
      nejprve mi dovolte, abych Vám popřála šťastný nový rok.

      Jak víte, současný systém, pro který tedy užívejme označení kapitalismus, víceméně akceptuji jako přijatelný, ale to samozřejmě neznamená, že mi vyhovují všechny jeho aspekty. Genderové šílení je jedním z produktů naší doby, který mi nevyhovuje vůbec. A stále dost dobře nechápu, kde se vzalo, co k němu vedlo a proč se taková z mého pohledu naprosto nesmyslná ideologie tak moc ujala. Nevím, jak moc vyvěrá přímo z vlastností kapitalismu, spíše mi připadá, že dejme tomu pochopitelná(?) snaha, aby ženy měly volební právo, se bohužel po naplnění tohoto cíle nějak zapomněla zastavit a pokračuje pořád dál a vznáší čím dál tím nesmyslnější požadavky. Nebo nevím už, co si o tom myslet.

      Frustrace je asi správné označení pro tu divnou pachuť, která je z genderismu často cítit. Ale dovedu si představit, že kdybych usilovala o feministické cíle a chtěla si uspořádat život podle jejich ideologie, byla bych frustrovaná taky.

      Vymazat
    2. Chris genderové šílení se chytilo jako součást zmatení pojmů, kdy se z práv (svobod) stala práva (nároky). A tak lidé místo aby svobodně usilovali o své štěstí na své náklady zjišťují, že nejsou šťastni a domnívají se, že na štěstí mají právo (nárok) a když nejsou šťasti, tak je to proto, že jim někdo jejich štěstí upírá.
      A protože uvěřili, že na štěstí mají právo (nárok), tak se domáhají toho, aby jim jejich "štěstí" (=cokoliv co si usmyslí) bylo poskytnuto - bez ohledu na to kdo to odnese (kdo ponese náklady)a bez ohledu na to jak málo k tomu svému "štěstí" přispěli.

      A tak tu máme gender bojovnice, které chtějí kariéru i rodinu, a které mají pocit, že okolí se musí postarat, aby ony mohly mít oboje. Ve svém boji však neútočí na problémy, které jim objektivně brání mít oboje, domáhají se toho, aby jim byl okolím poskytnut bezplatný servis, který jim to umožní.

      (Ne že by nešlo mít oboje, ale díky vysokému zdanění a současně mimořádně mizernému servisu ze strany státu si opravdu málokterá rodina může dovolit mít dva rodiče, kteří budují karieru a současně budují rodinu a rodinné zázemí.)

      Znám příklad, kdy oba rodiče budují karieru a současně jim rodina (se třemi dětmi) klape jako švýcarské hodinky: on má sekretářku, ona má sekretářku a k tomu mají dvě hospodyně ... Každý normální člověk pochopí, že tohle není jednoduché ufinancovat, ale mnozí genderaktivisté mají pocit, že každý má na něco takového právo.

      Vymazat
    3. Pefi,
      ano, já třeba nechápu, jakým způsobem racionálně zdůvodnit to unijně propagované rovné zastoupení žen v dozorčích radách. Ono to není úplně rovné zastoupení, ale tuším méně než poloviční, ale podstatné je, že to je v soukromých společnostech. Právně nelze podle mne vůbec nijak zdůvodnit, že někdo diktuje vlastníkovi, jak má sestavit vedení své vlastní společnosti. To přece nemá v ničem žádnou oporu a kdybyste pro to chtěl najít rozumný důvod, nenajdete jej.
      Důvod podle mne není, že to "může být efektivnější", protože jednak to není nijak spolehlivě doloženo, a pak efektivita je starostí vlastníka, ne státu.
      Ale - stejně to prochází! Jak je to možné?

      A jak si taková žena, která je tam na základě kvót jmenována, obhájí sama před sebou, že je tam kvůli svému pohlaví? To jí nevadí? Že třeba všichni vědí, že na to místo měl být jmenován schopnější muž, ale nemohl, protože to kvóty zakazují?

      Vymazat
    4. Chris, mnozí lidé nejsou příliš racionální, ale argumentují a přemýšlí zejména emotivně a racio jim uniká. Takoví lidé jsou pak nepřístupní racionální argumentaci a slyší především na emotivní argumenty typu "myslel někdo na naše děti"?

      Takže můžeme zkusit toto: Budeme ženy proti jejich vůli nutit vykonávat práci v dozorčích radách práci na kterou nemají kvalifikaci?

      Když chudák nedostatečně kvalifikovaná osoba dosazená do dozorčí rady na základě kvót ve funkci selže, bude taková osoba tresně odpovědná za porušování povinností při správě cizího majetku ?

      Vymazat
    5. Pefi,
      no dobře, ale řízení podniků (a personální obsazování vedoucích pozic) přece nelze provádět na základě nějakých emotivních pocitů.

      Ad odpovědnost: to je dobrá připomínka.

      Nechápu, proč to má být jenom v dozorčích radách, proč zrovna v tomto typu orgánu? Kdo to vymyslel? Asi to je příznak salámové metody, pak to přijde i do představenstev a správních rad. Tam by zase byla komická odpovědnost státu za to, že si vlastník nemůže vedení složit podle svých představ, takže škodu, která vznikla v důsledku selhávajícího vedení (např. kvůli nefunkčnosti týmu) by mohl nárokovat od státu, který mu znemožnil postupovat efektivněji. To by byl ovšem moc pěkný spor. Jen škoda, že hypotetický, protože by se nedalo prokázat, že za jiných okolností mohl být podnik úspěšnější.

      Vymazat
  8. Milá Chris,

    nejprve vše dobré v tomto novém roce!

    K tématu jen tolik, že mi situace velmi připomíná diskuse ohledně potratů. Také se vždy vytáhnout naprosté extrémy, aby se dokázalo, že potrat, v tomto případě rozbití rodiny ve jménu "ženských práv" nebo, jak psal Pefi výše, "práva na štěstí" je pro společnost pokrokem a tolik potřebnou svobodou.

    Čím dál častěji si také uvědomuji, že "ženská solidarita" je ženám naprosto cizí. (Možná funguje v malých skupinkách, ale ne cekově.) Spíš platí žena ženě vlkem. Dřív se hospodyňky posuzovaly podle vyleštěných příborníků, dnes si ony "emancipované nadženy" dovolí označit ženu v domácnosti (=co si na sebe nevydělá) za pipinu a ještě se ohánějí trestuhododností.

    Jak píšeš i ty, ať si každý dělá, jak umí, ale tady jde o nastolování atmosféry, v níž vyrůstá i moje dcera, proto jsem za podobné hlasy ve veřejném prostoru ráda. V čem je naše společnost vůči ženám méně totalitní (v myšlení ne formálních právech), než byla ta minulá, viz výše? Jsi v domácnosti a staráš se o rodinu? Dovolím si odhadnout, že v očích 90% lidí budeš divná, ta co se nechá živit. A jsou to právě feministky (zas socialismu soudružky feinistky ;-) ), které zajistily, aby práce v domácnosti, starost o rodinu, neměly žádnou hodnotu. Ony, jejich odsuzováním, přivádí muže k myšlence, že žena se doma vlastě "válí" a nezaslouží si respekt.

    Bohužel lidské vztahy jsou jak složitý ekosystém, vše souvisí se vším a vše je svázáno se vším. Je strašně smutné pozorovat, jak lidé, právě v zajetí představ o dokonalém partnerství, kde jsou oba maximálně výkonní, ovšem pouze vně rodiny, ztroskotává na nedostatku toho vnitřního pojiva. A ano, je to gendrově nekorektní, ale tím pojivem je většinou přirozeně žena.

    Maky

    P.S. Nejsem v domácnosti, jsem "studovaná" :-), mám ambice, to se s tím výše napsaným netluče. Člověk, žena, jen prostě musí přijmout, že vše má svůj čas a jsou skutečnosti, přes něž je nepřenesou žádní sociální inženýři.

    P.P.S. Asi jsem zhýčkaná svým mužem, který mě opravdu ctí a váží si toho, co pro něj a děti dělám, proto to dělám ráda a nechápu to jako příkoří.

    P.P.P.S. Problém je možná i v tom, že dnešní ženy stále chtějí k mužům vzhlížet, cítit se chráněné v nejširším slova smyslu (což je přirozené), zároveň je však svým "tahem na branku" dostávají do role přizdisráčů (omluvám se, ale výstižnější termín mě nenapadá), kteří pak neví, kde je vlastně jejich místo a co se od nich očekává.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      Tobě také šťastný nový rok.

      Ad ženská solidarita - když jsem o tom psala ("sesterství"), říkala jsem o tom manželovi a on teď v situacích, kdy se ženy různě problematicky projevují, často ironicky poznamená něco na téma "sestry".

      Ad žena, co si na sebe nevydělá - vidíš, to mi nějak uniklo.
      No, já nevím, jestli si na sebe vydělám. Vůbec to takto neposuzuji. Stejně je jedno, jestli si na sebe vydělám nebo ne, protože my fungujeme ekonomicky jako rodina, jako jednotka, takže jestli si na sebe jeden z nás vydělá nebo ne, nemá smysl posuzovat. Vůbec mne nenapadlo takto uvažovat.

      Naprostá dehonestace práce v domácnosti jako něčeho podřadného, to je dílo feministek. Útulný domov a fungující domácnost nic neznamená, pokud žena nedělá někde něco za peníze pro cizí. Nechápu, jak se tyto osoby s výsledky své ideologie smiřují, ale nejspíš to vůbec neřeší a nevadí jim to.

      Ad poslední PS - myslím, že pořád ještě není těžké muže obdivovat a vzhlížet k nim, protože pořád ještě je kolem nás hodně chytrých, zajímavých, statečných mužů, kteří si obdiv zaslouží. Stačí si všímat:-) A ovšem, necpat se do jejich role.

      Vymazat
    2. Před řadou let (13?) jsem byl na křesťanské "feministické" konferenci. Byly tam zastoupené socioložky z různých projektů a také paní zastupující britské konzervativce a poslanec KDU-ČSL Kvapil.

      Bylo to hodně zajímavé, řešily se konkrétní problémy žen v naší společnosti (školky, důchody, ...).

      Co mne zůstalo zapsané v hlavě (i kvůli názvu) bylo, že zájmová oblast žen ve spektru rodina-děti-práce je daleko pestřejší, než u mužů.

      Že jsou ženy, které prostě nechtějí budovat rodinu a chtějí se profesně, či jinak prosadit - a je to legitimní (a v historii bylo též) - a mají úplně jiné zájmy a cíle, než ostatní. Nediskriminaci, žádné skleněné stropy atd.

      Že jsou naopak ženy, které vidí svůj smysl právě v tom domácím krbu, rodině, dětech, případně ještě přesahu z té rodiny pro jiné děti (pěstounská péče apod.) - a ty zas potřebují uznání své role. A dál vyřešit otázky důchodové, daňové atd.

      A mezitím jsou ženy, které vidí svoji roli v práci a přitom nechtějí zanedbávat děti. (Byl tam prezentován průzkum, kde přítomnost matky doma na půl úvazek byla hraniční pro malé děti pro jejich sociální rozvoj. Nikoli nutně úplná.) A jejich potřeba je vedle částečných úvazků, důchodového dorovnávání i rozumná nabídka a co nejpestřejší škála státem podporovaných forem babysittingu - ne jen MŠ, ale i MC, ... až po babičky a vlastní hlídání.

      Vymazat
    3. Christabel, omlouvám se za nadsázku, ale skoro mi to připomíná společenství včel s oddělenými "pohlavími" matek a dělnic.... Akorát u lidí je to smíšené a prostupné...

      Vymazat
    4. Karle,
      jenomže to musíte říci i těm feministkám, že některé ženy se prací v domácnosti realizují. A že jejich práce není podřadná. A že to nejsou slepice, které si na sebe nevydělají a potřebují muže, aby je živil.

      Vymazat
    5. Jasně, ale dokonce mít muže, který ženu živí, je přeci lepší, než muset makat na sebem ne?

      Mám kamarádku, spisovatelku a ta má kolem sebe kroužek tvořivých děvčat. A přála by každé z nich, aby našla bohatého manžela, aby především mohly svobodně tvořit.

      Vymazat
    6. Určitě to je lepší.
      Je to komfortní, za mne nikoliv proto, že se žena může věnovat svým koníčkům, ale proto, že se může věnovat rodině a nic ji nenutí jít za každou cenu do práce.

      Vymazat
    7. Malinko bych se ohradil: Souhlasím s tou rodinou a rozhodně by ji nikdo z nich neupozadil. Ale ony v tom, co dělají, vidí víc než koníčka - co třeba povolání a poslání, akorát že se za to málo platí.

      Už to, že jsou trochu alternativním životem majákem (nepotřebují toho zas tak moc k životu a přesto mají rády a vyrábějí krásné věci) a lásku k Stvořiteli, ke stvořenému i k tvoření předávají dále. Musí mít samozřejmě kompatibilního muže. Nám se, byť jen nádech tohoto, zalíbil na stará kolena... (střední kolena se neříká...).

      Vymazat
  9. Čtu si zrovna příspěvek od Margaret Harrison. Tu bych tedy chtěl mít doma. Chudák pan manžel :-)
    Voloďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Margaret v příspěvku napsala, že manžela nemá a nechce.

      Jinak mužům obecně nezbývá, než mít před svatbou oči otevřené. Dtto ženy.

      Vymazat
    2. Jakmile mužové otevřou před svatbou oči, nechtějí se ženit. Dokud je mají slepené hormony, což je obvykle u většiny z nich tak cca do 30 let, ožení se rádi a rychle s tou, která si je chce vzít.
      Tak to prostě funguje: muži mají oči zavřené do 30 a když je pak otevřou a zjistí, co mají doma, většinou zatnou zuby a snaží se to vydržet, neboť jsou muži.
      Ženy by měly naopak mít oči otevřené do těch 30 a pak by je měly pevně zavřít, protože to, co si domů přivedli, si už mají nechat. Nic lepšího už stejně nenajdou.
      Milan

      Vymazat
  10. nejvhodnější odpovědí bude podle mě důkaz, že nucení tradičních hodnot lidem spíš ubližuje.... http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/390152-lide-trvajici-na-tradicnich-pohlavnich-rolich-maji-problemy-pri-milovani.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vnucení čehokoliv lidem nejspíš ubližuje.
      Ale když jste ve své roli jako ve své kůži, tak tyto problémy nejspíš příliš nehrozí:-)

      Jinak důkaz á la "vědci zjistili" z článku na Novinkách, to je tedy důkaz hodný silvestrovské noci;-)

      Vymazat
    2. Velmi často také vědci zjistili něco trochu jiného, než o čem potom píší novináři. Navíc mnohdy závěr, který vědci učinili, tak úplně neodpovídá faktům, které v článku sami popisují. To hrozí zejména v oborech, kde existuje finanční, společenský nebo politický tlak nějakým směrem.

      Vymazat
    3. Pefi,
      článek na spotřebním mediálním serveru uvozený slovy "vědci zjistili" bude téměř jistě parodií vědy.
      Ono je v případě těchto výzkumů většinou potřeba jít do hloubky, podívat se, nač byl vlastně výzkum zaměřen, jak probíhal, na jakém vzorku, bohužel také kdo jej prováděl a kdo jej platil.
      Takže pro mne je to něco na způsob "týdenní astrologické předpovědi":-)

      Vymazat
  11. Christabel, souhlasím s tím, že vnucování čehokoliv lidem ubližuje. Každý je jiný a má jiné potřeby. Někdo se v domácnosti realizuje, někdo ne. Pro mě je těžké se v domácnosti realizovat, intelektuální práce mi jde líp, takže domácí práce mi trvají dvojnásobek času oproti jiným maminkám. Na vaření se musím duševně připravovat atd. Na druhou stranu, já jsem ten, kdo tvoří tu atmosféru, kdo kupuje ubrusy, kytky a dekorace a nachystá svačinu, abychom se všichni večer cítili dobře, když se vrátíme domů. Jsem také dost nemocná - chronicky a uzdravení v nedohlednu - takže moje výkonnost i v domácnosti je velmi omezená a rodina už s tím počítá. Výhoda je to v tom, že na rozdíl od jiných žen, jejichž práce v domácnosti je nedoceněná, mojí práce si okamžitě všichni všimnou a pochválí:-) právě proto, že to není samozřejmost a že vědí, jak moc energie na to musím vynaložit. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      nemyslím, že by Daniela Kovářová svým vyjádřením něco někomu vnucovala. Naprosto platí, že práci v domácnosti si lidé mohou rozdělit, jak chtějí a jak ji zvládají, nebo na ni někoho najmout.
      Problém však je, když nastoupí garda feministek, které začnou ukazovat na ženy, které v domácnosti pracují, a označovat je za oběti mužů - nebo já nevím za co.

      Přeji, ať se brzy uzdravíte a ať Vám to doma stále funguje ke spokojenosti všech.

      Vymazat
  12. Kopírováno od MUDr. Macka:

    Legrace se ovšem dá najít i ve veřejně přístupných dokumentech:
    Student : Barbora Lagová
    Název diplomové práce: Figura kyborga v diskurzu kyberfeminismu
    Anotace : Magisterská diplomová práce bude zkoumat podoby a funkce figury kyborga v diskurzu kyberfeminismu. Zaměříme se na období začínající rokem 1983, kdy Harraway publikovala esej A Cyborg Manifesto, těžiště práce bude tvořit výzkum figury kyborga v kyberfeminismu a kyberfeministickém umění 90. let.
    Škola : Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta
    Obor : Obecná teorie a dějiny umění a kultury
    Státní zkouška proběhla 10. 6. 2015. Autorka obdržela titul Mgr.

    Komentovat jistě netřeba.

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý den, naprostou náhodou jsem se dostala na tento blog a úplně koukám, jaká debata se tu vede. Ach jo. Takže co tu máme...

    (1) Paní Kovářová a asi trochu i autorka blogu se domnívá, že ženy by měly především svádět muže, poté vytvářet teplo domova a starat se o děti.

    (2) Zdejší osazenstvo se až na pár výjimek zjevně domnívá, že dnešní české (mladé) ženy jsou zkaženy "feminismem!. Kdysi počátkem 90. let se toto ošklivé slovo do Čech poprvé dostalo díky historkám Josefa Škvoreckého, výborného spisovatele i člověka, který zde nicméně vypustil několik výroků ve smyslu "feministka je zuřivá mužatka, která vám vynadá, když jí podržíte dveře", no a od té doby se v tom plácáme.

    (3) Starší generace českých žen zažila jen český model manželství, takže tak úplně nevěří, že by to mohlo a mělo fungovat jinak. Sem patří zřejmě i paní autorka blogu, kterou podle tónu odhaduji na ženu kdesi po padesátce.

    Dovolím si však tvrdit, že české ženy mladšího věku, které jsou, jak soudí řada komentátorů, "zkažené a oblblé" "feminismem" (který se v jejich chápání rovná bezbřehému sobectví kombinovanému s nepřátelstvím vůči mužům, zejména vlastním), se chovají tak, jak se chovají (zbrklé rozvody odůvodněné potřebou "být šťastná" bez ohledu na negativní důsledky takového rozhodnutí - jak pro děti, tak i pro vlastní ekonomickou situaci) nikoli v důsledku feministických teorií, ale v důsledku vlastní hlouposti, konzumace debilních televizních seriálů a podléhání sentimentálním iluzím, které v nich živí jak hloupé časopisy pro ženy (které naopak "svádění" řeší velmi), tak i špatná výchova jejich matek a otců.

    Pro kohokoli, kdo nějakou dobu žil ve fungující rozvinuté společnosti anglosaského nebo skandinávského typu, je totiž úplně normální, že se partneři o domácí práce dělí férově - prostě se dohodnou. A rozvod nemusí být pro ženu likvidační, a je možné chtít být ve vztahu a v manželství rovnoprávný a mít možnost se realizovat. Ale to předpokládá jednak jistou inteligenci, za druhé existenci mužů, kteří to vidí podobně, a za třetí otevřenost a ochotu o těchto věcech mluvit. Ale právě otevřená komunikace mezi muži a ženami ohledně těchto věcí je to, co my tady neumíme. Topíme se ve zbytečných předsudcích a trváme na přežitých modelech, které možná fungují někde v agrárních nebo vysoce religiozních společnostech, ale u nás už dávno ne. A všichni si děláme z feministek náramnou legraci, přestože o feminismu máme představu rovnající se karikatuře.

    P.S. Jsem manželka (16 let), matka a zaměstnaná žena. Můj manžel jako jediný v naší rodině pere, žehlí a často vaří. Já se starám o školní věci našich dětí, peču a občas zašívám. Oba máme práci, která nás baví, manžel vydělává více. Funguje to. Manžel je Američan. Tak možná proto.

    OdpovědětVymazat
  14. Ještě dodatek. Já jsem feminismus, resp. gender studies, nestudovala ani nestuduji, ale opravdu na mě působí tristním dojmem, jak zredukované jeho chápání je u české populace, a to i u vzdělanějších vrstev. Samozřejmě že proudů toho, co se dá označit za fenimismus, je řada a to spektrum názorů je velmi široké. Základním faktem ale je skutečnost, že feminismus vůbec niz a priori nemá proti ženám, které ve vedení domácnosti či mateřství či obojím najdou naplnění svého života. Feminismu jde o to, aby toto bylo VOLBOU dotyčné ženy a ne automatickým očekáváním manžela a společnosti. Je to tak složité pochopit? Řada femninisticky smýšlejících žen, které znám, se vyžívá v "domesticity" - to znamená kytky a kuchyně a vyšívání a pečení a štrikování a děti a tak, a ani náhodou je nenapadne, že je jich to nehodné nebo nedůstojné. To jen u nás si pořád všichni myslí, že feministka je osoba, která v životě neměla v ruce žehličku (leda možná jako zbraň na nenáviděné muže). Nojo, tak jedeme dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kateřino,
      vítám Vás zde.

      Doufám, že se Vám zde bude líbit, i když se zde zjevně scházejí i lidé jiných názorů, než máte sama.

      Zkusím reagovat na některé Vaše zmínky, ačkoliv toto je již starší diskuse. Ale k tématu se zde na blogu pravidelně vracíme.

      Pokud "populace" špatně chápe pojem feminismus, není to chyba populace, nýbrž feministek. Patrně se špatně prezentují. A není divu, že jim česká populace nepopřává příliš sluchu, protože dlouhodobě, namísto aby řešily skutečné problémy žen, soustředí se buď na čiré nesmysly, jako je genderově korektní jazyk nebo přechylování jmen, anebo na regulativní snahy, třeba snahu montovat se do toho, koho si mají akcionáři volit do vedení firem, jak mají zaměstnavatelé odměňovat své zaměstnance a podobně. Ani jedna z těch snah není chvályhodná, naopak.
      My, kteří se zde scházíme, hodnotím takové snahy o omezování svobody a smluvní volnosti velmi negativně.

      Vymazat
    2. Tak pokračuji.

      Daniela Kovářová je advokátka zabývající se rodinným právem, která je dennodenně konfrontována s rozvodovými situacemi a s následky, které mají selhání ve vztazích na děti i dospělé. Tudíž bych jí na Vašem místě nezazlívala, že si dovolila mít po mnoha letech praxe v oboru na věc nějaký názor, ale spíše bych se nad ním zamyslela.

      Nevím, co máte na mysli modelem manželství, zajisté jsou různé modely. Feministky jsou ovšem bohužel charakterizovány tím, že svůj model vztahu považují za jediný správný a ještě ho chtějí nutit ostatním, nejlépe legislativně, pokud by to šlo (například pomocí povinné otcovské dovolené nebo finančního zvýhodnění rodin, kde bude s dítětem doma i otec). Snahy feministek v tomto směru jsou bohužel často dost teoretické, není výjimkou narazit na učená pojednání, jak to má fungovat ve vztahu mezi mužem a ženou od mladých žen, které žádnou rodinu nemají, tudíž se z nich line pustá teorie.

      Vymazat
    3. Rozvinutá společnost skandinávského typu? Myslíte třeba skandinávská města, kde je rodina, v níž vychovávají dítě oba rodiče, už výjimkou? Tak o tu já, promiňte mi, nestojím, a zjevně o ni nestojí ani řada dalších zde diskutujících.

      Nevšimla jsem si, že bychom zde nějak bránili tomu, aby si muž a žena rozdělili domácí práce, jak se jim zlíbí, aby spolu komunikovali o čemkoliv a aby kariéru z nich dělal kdokoliv. A víte proč? My to tady totiž neřešíme. Nemyslíme si, že někdo je oprávněn mluvit manželům do toho, kdo bude chodit do práce, kdo se bude starat o děti, kdo bude mýt nádobí a vůbec do toho, jak to u nich doma vypadá. Tím se také lišíme od feministek:-)
      Proto tady taky nebude nikdo nic namítat, ať si s manželem rozdělíte práci jakkoliv. Nemusíte se bát, že tady budeme strkat nos do toho, kdo u vás doma vaří nebo kdo pere prádlo. My si tady myslíme, že si to lidé mají dohodnout, jak se jim zlíbí.
      Vítejte ve světě bez feministické ideologie:-) Třeba se Vám v něm zalíbí;-)

      Vymazat
  15. Promiňte, střílíte do slaměných panáků a ještě na mě děláte zbytečná ramena tím, jak se stavíte do role jakési mluvčí "nás svobodomyslných" čtenářů Vašich myšlenek. Jak komické poté, co mi mezi řádky vyčtete nedostatek tolerance k jiným názorům!

    No nic, provincialita je české společnosti vlastni, tak se tady utvrzujte ve své nenávisti toho, co Vy považujete za feminismus. Naštěstí je u nás dnes dost chytrých a vzdělaných mladých žen i mužů, kteří nejsou takovými mentálními zápecníky, feminismus nepovažují za nešvar a partnerský i rodinný život si zařídí po svém, bez ohledu na to, co si o tom myslí zastánci "tradičního rozdělení mužských a ženských roli" :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá chytrá a vzdělaná mladá ženo,
      já do ničeho nestřílím, ve svém článku jsem dala za pravdu nekorektnímu vyjádření kolegyně Kovářové. To Vy jste sem vlítla s nadřazenou arogancí a začala nás poučovat, co si máme myslet.

      Vymazat
  16. Dík za kompliment, já už zas tak mladá nejsem (ač vypadám na 20 :D), ale vidím, že Vaše názory (o nutnosti řízení žen muži apod.) mi za další diskusi opravdu nestojí. Paní Ivana měla svatou trpělivost, já ji nemám, life's too short. Čau!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Promiňte, ale my jsme zde zvyklí chovat se k sobě slušně a s respektem.
      Ale třeba k nám ještě zavítáte. Teď jste zjevně ve vleku feministické ideologie a jako každý takový člověk se rozčilujete, když Vám někdo do Vašeho vidění světa šlápne s něčím, co se do něj nehodí. Ale kdo ví, možná někdy v budoucnu si ráda přečtete jiné názory.

      Vymazat
  17. Milá "Christabel", možná Vám sdělím novinku, ale Vaše názory jsou v ČR těžce většinové, to bych z rozčilování nevyšla, ale já se radši směju. Vy mi do ničeho nešlapete, Vy si jedete zdejší provinční mainstream, takové to paničkovské moudro jak z laskavého seriálu. To mě fakt neohrožuje :D
    - jen nudí...

    Díky za pozvání, ale názory, jako jsou ty Vaše, najdu kdykoli v kterékoli čekárně u zubaře, v taxíku, v televizi, v diskusi na Novinkách, prostě leckde, takže není třeba, abych si dělala záložku speciálně pro Vás :)

    Takže adieu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nu budiž, já jsem právě ráda, že si ještě většina mých spoluobčanů v této otázce zachovává zdravý rozum.
      Pak ale nechápu, proč jste pokládala za nutné se tak razantně vložit do diskuse.

      Jinak ale nic moc, komentářů jste sice napsala dost, ale argument žádný. Pořád čekám, že mi tady nějaká "vzdělaná feministka" rozumně zdůvodní, proč je nutné, aby bylo zrovna 40% žen v dozorčích radách akciových společností a proč to musí být legislativně zakotveno... a ono pořád nic:-)

      Vymazat
  18. Já si myslím, že tyto kvóty jsou blbost. Howgh

    OdpovědětVymazat