sobota 30. dubna 2016

Den jako stvořený pro biskupské svěcení

Dnes jsem se v Plzni zúčastnila obřadu svěcení nového biskupa, Mons. Tomáše Holuba.

Takovou velkou církevní akci jsem navštívila poprvé. Nádherná plzeňská katedrála byla sice zaplněná a já jsem měla jen místo k stání, ale vše jsem i tak dobře viděla, protože v prostoru chrámu (i před ním) byly rozmístěny obrazovky, na nichž se dal průběh akce sledovat. Když se průvod kněží blížil k bráně, byla jsem opravdu plná očekávání, jaké to bude.
A nebyla jsem zklamána.

Obřad byl velice důstojný a impozantní, ale objevily se v něm i hluboce lidské momenty a také několik humorných maličkostí. Třeba kdy emeritní plzeňský biskup Radkovský připomínal, že uplynulo na den přesně 66 let od svěcení biskupa Karla Otčenáška, které se odehrálo v tajnosti ve vězení, přičemž aktéři využili toho, že strážníci jsou po oslavě čarodějnic v podroušeném stavu.
Kromě toho se připomínalo dnešní 672. výročí založení pražské arcidiecéze za Karla IV. a Arnošta z Pardubic. Mimochodem, fascinuje mne, když se hovoří stejnou samozřejmostí o událostech, které se odehrály před šedesáti, šesty sty, tisíci nebo dvěma tisíci lety, a nikdo se nad tím nepozastaví. Prostě my jsme církev, tehdy jako teď, první byl Petr a po něm jiní, nyní je František a přijdou další. Halasně připomínaná výročí typu "90 let republiky" nebo "25 let od sametové revoluce" se v této perspektivě jeví v poněkud jiném světle, byť nezpochybňuji, že takové události se připomínat mají.
Nový biskup převzal evangeliář, prsten, mitru a berlu; berla pochází z pozůstalosti sv. Jana Pavla II., který ji dostal darem ve Svaté zemi. Nyní je v Plzni a budou si ji předávat plzeňští biskupové. A já věřím, že to tak bude a že až za tři sta let pojede do Plzně nějaká právnička na biskupské svěcení, tak při obřadu uslyší, že tahle berla je od papeže Jana Pavla II. a do Plzně se dostala počátkem 21. století. Tak to v církvi chodí.

Zdravice zaslaná k této příležitosti prezidentem republiky, kterou přečetl ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt, byla vstřícná a velice pěkně formulovaná a velký aplaus sklidil také projev náčelníka generálního štábu generálporučíka Josefa Bečváře. Mons. Holub byl totiž v minulosti mimo jiné iniciátorem vybudování novodobé duchovní služby v armádě a jejím prvním hlavním kaplanem. A armáda mu to nezapomněla. Ostatně během obřadu zaznělo uznání výjimečných zásluh nového biskupa o armádní duchovní službu vícekrát; náčelník generálního štábu nebyl jediný, kdo je připomněl. Ona si armáda s církví v určitém smyslu dost rozumí.

Je toho ještě mnoho, co bych mohla o dnešku napsat, ale připojím už jen malou poznámku. Někdo by možná řekl, že je to celé jen velké divadlo, které má zdůraznit trvalost církve. Jenomže pravý opak je pravdou. Trvalost církve se projevuje právě v tomto obřadu, v jeho důstojnosti, v jeho naprosto nezpochybnitelném sepětí s minulostí a stejně samozřejmém směřování do budoucnosti. Dnešní slavnost nemohla nikoho nechat na pochybách, čím církev doopravdy je.

Novému biskupovi přeji, aby se mu ve službě dařilo a aby byl  jak také zaznělo v jednom z projevů  více Kristovým učedníkem než jeho úředníkem.
Plzeňanům gratuluji a věřím, že jejich diecéze je v dobrých rukou.


11 komentářů:

  1. Díval jsem se na to a dost mne to uchvátilo. Krásný byl ten moment, kdy při převzetí evangeliáře se Mons. Tomáš Holub celý rozzářil, bylo vidět, jak mu na tom zvěstování evangelia moc záleží.

    S jeho bratrem, matematikem, filosofem a řk teologem jsem kdysi jezdil na MF středoškolská soustředění...

    Jen doufám, že zachová krásné ekumenické vztahy v Plzni, kde se souhlasem Mons. biskupa Radkovského má naše "káesko" možnost mít bohoslužby v saleziánském řk kostele, což je hodně odvážné. Vztahy vedoucích církví a sborů tam byly hodně nadstandardní...

    (Asi nejblíž jsme tomu byli my v nejmenším pražském regionu - podsborová struktura v Praze, kterým místní farnost půjčovala farní sálek a s druhou farností jsme společně chodili na modlitební procházky...).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      tak jestli to funguje, tak by bylo zvláštní to rušit, řekla bych.
      Mimochodem, zdá se mi z dění kolem toho svěcení, že dosavadní biskup Radkovský tam požívá opravdu úcty. Četla jsem s ním pěkný rozhovor v Katolickém týdeníku, který jsem tam dostala, jinak ho nečtu pravidelně.

      Vymazat
  2. Plzenske sveceni jsem bohuzel nesledoval, nicmene nepochybuju, ze to bylo nemene krazne a impozantni, jako lonske sveceni Mons. Krocila v CB - jako Veselak (byt "naplava") jsem si ho nemohl nechat ujit a ackoliv jsme stali na namesti, na velkoplosnou obrazovku bylo krasne videt a vse jsme slyseli. Nevim, jak to prozivali jini, ale my z Veseli jsme meli slzy na krajicku (jak se pozdeji zjistilo, prakticky vsichni bez vyjimky! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. TT,
      já jsem něco takového viděla poprvé, ani např. v TV jsem to myslím nikdy nesledovala.
      Tady byly taky dojemné momenty, na konci, když nový biskup děkoval rodičům, byli myslím dojatí všichni. Já tedy ano.

      Vymazat
  3. Chris,

    díky žes vzpomenula. Čím jsem starší tím mě rituály více oslovují a svým způsobem i dojímají. Hlavně z nich cítím tu sílu, ze které lze čerpat. Ať radost a naději, jako v případě biskupského svěcení, tak i útěchu třeba v případě zádušní mše a obřadů na hřbitově. Samozřejmě vše se dá zkarikovat, ale když se to "umí" je to síla!

    Maky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      taky jsem si tam uvědomila, že obřady mají svůj hluboký smysl. Myslím, že mnoho lidí to v dnešní době nechápe, a je to škoda.

      Vymazat
  4. Neúčastnil jsem se, jsa zaměstnán dědečkovskými povinnostmi. Děti tam byly.
    A v zápětí mně udělaly podruhé dědečkem - máme prvomájové nedělňátko s královským jménem.
    Ale pořád ještě jsem víc tatínkem než dědečkem, protože mám stále ještě víc dětí než vnoučat. Ale je to nadějné! ☺
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      moc gratuluji a přeji hodně zdraví a štěstí novému človíčkovi i celé rodině.

      Vymazat
  5. Jenom, pro ty, kdo tam nebyli a chtěli by se na to podívat. Je vidět, jak T.Holub odpovídá jako správný někdejší vojenský kaplan - nahlas.

    Svěcení na youtube

    OdpovědětVymazat
  6. Zase jsem měla blogovací výpadek, ale musím říci, že kdyby byly všechny pracovní týdny jako ten, co právě končí, nejspíš bych to dlouho nevydržela. Tři pracovní cesty ve třech dnech, každá někam jinam v úplně jiné kauze, různá jednání na různých místech... ale snad jsem si to zase na chvíli vybrala, teď už to vypadá klidněji. Mám ráda, když se na dlouho nevzdaluji od našeho kávovaru:-)

    OdpovědětVymazat