úterý 24. května 2016

BVP není limuzína

Park Mirákulum jsme navštívili už dříve a nyní o víkendu opět, protože jsme si tam dali sraz se spřátelenou rodinou.

Areál se mi velice líbí, atrakce mi připadají většinou "nepouťové", vybízející spíše k pohybu, nikoliv ke konzumní zábavě. Řadu z nich využije celá rodina, třeba velké houpačky, bludiště nebo provazové cesty. Děti se vyřádí v dřevěných hradech a podzemních chodbách, ale líbila se nám i naučná stezka zaměřená na různé zajímavosti týkající se dřeva. Z nich nás asi nejvíce zaujal průřez stromem, lépe řečeno rozměrný starý pařez, s popsanými letokruhy od zrození stromu v roce 1750 přes nejrůznější dějinné události, včetně obou světových válek, až téměř do současnosti. Strom jako živoucí pamětník mnoha generací. Úžasné.

Jenomže vrcholem zájezdu bylo něco jiného. Provozovatelé totiž využívají skutečnosti, že park leží v oblasti, která bývala vojenským prostorem. Vláčkem je možno dojet na tankodrom, což jsme sice nevyužili, zato jsme se absolvovali jízdu bojovým vozidlem pěchoty.
A to se ví, jakmile jsem se ocitla v dosahu něčeho takového, samozřejmě jsem to musela hned vyzkoušet. Ještě aby to vozidlo odjelo beze mne, to tak. Celá rodina jsme se naložili, spolu s dalšími návštěvníky, do BVP, které bylo ovšem uzpůsobeno k vyhlídkové jízdě, totiž zbaveno palebné zbraně a střechy, takže jsme v něm mohli stát a jízdu si náležitě vychutnat.
Řvaní motoru a zvířený prach navodily hned na začátku opravdu autentický zážitek, a což teprve, když se BVP vydalo do terénu. Bylo štěstí, že jsem doma nechala slamák s mašlí, protože by se mi v BVP jistě zašmoural. Do té doby jsem netušila, co vše takové vozidlo zvládne, do jak hlubokých příkopů může zajet a zase se z nich bez problémů dostat. Ve válečných dokumentech a televizních rekonstrukcích vídám většinou jen ježdění po rovném poli, ale tohle bylo něco jiného. Připomínalo to jízdu na kolotoči nebo na nějaké bláznivé horské dráze, ale bylo to lepší, zajímavější, opravdovější.

Samozřejmě, taková právnička zůstane i v BVP právničkou, takže jsem mezi výmoly přemýšlela, že to vozidlo toho musí zvládnout opravdu hodně a musí být bytelně zkonstruované, takže proto je asi i drahé, a proto se za takové vojenské hračky utrácí obrovské peníze, za které jsou potom odpovědní (nebo nezodpovědní?) činitelé voláni na lavice obžalovaných. Tak už to v dnešních dobách chodí.

Jízda v BVP mne naprosto nadchla.
Dětem se to také líbilo a naše přemýšlivá holčička hned po opuštění vozidla konstatovala, že to je asi přesný opak limuzíny; nevím, jak na to přišla, v limuzíně jsme totiž nikdy nejeli a ani po tom netoužíme. Ale asi jí připadalo, že zážitek z jízdy nejlépe popíše tím, že jej postaví do protikladu k něčemu, co si každý představí jako synonymum pohodlí a luxusu.
Takže ano, BVP není limuzína.
BVP je lepší.


12 komentářů:

  1. Krásný slovo: zašmoural:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žejo?:-)
      Ono bylo vůbec dobře, že jsem doma nechala nejenom slamák, ale že jsem neměla ani šaty ani boty na podpatku, protože to by asi taky nebylo zrovna nejpohodlnější na cestu bévépečkem.

      Vymazat
    2. Jsem v napjatém očekávání, že z tebe vypadne info, že´s měla kanady a maskáčovou blůzku:-)

      Vymazat
    3. To ne, ale v nějakém světlém okamžiku mne napadlo, že můj obvyklý outfit asi nebude to pravé na takový výlet, tak jsem si vzala kraťasy a takové bytelné sandály. Obojí mám ovšem z doby před svatbou (ehm, loni jsme měli desetileté výročí) a nosím to jen při výjimečných příležitostech:-)
      No, jak o tom přemýšlím, ty boty fakt už asi vyhodím:-)

      Vymazat
    4. Moje žena loni vyhazovala rifle, který si koupila před maturitou. Ehm, maturovala v roce 1996....

      Vymazat
    5. Mám obavy, že do jakýchkoli hadrů z doby před svatbou bych se nevešla (za rok slavíme 20 let). Nějak se to všechno posráželo a scvrklo nebo co? :)

      Ivana

      Vymazat
    6. Slyšel jsem to samé doma - Ty rifle se nějak zcvrkly, nebo co!!!

      Vymazat
  2. Když někdo jede v bévépečku jako turistické atrakci, vnímá to nepochybně úplně jinak, než my, co jsme do něj naskakovali nevědouce, zda jde o cvičení nebo ostrou akci...
    Tedy já jsem naskakoval ještě do ótéčka (OT vz. 64) - bévépéčko jsem si jen zkoušeli, abychom věděli, jak skvěle se bude válčit a zabíjet cizince, až se ta naše armáda na válku lépe připraví výrobou více bévépéček.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bylo peklo, co? A ti prohnilí imperialisté furt nikde, maximálně z letadla shodili americkýho brouka nebo si dolarem zapálili doutník:-)
      P.S. Jsem hrdým držitelem modré knížky - jít v roce 1996 na vojnu fakt nemělo žádný smysl.

      Vymazat
    2. Já jsem v roce 1996-7 absolvoval ZVS jako absolvent ve spojovacím útvaru v Berouně a bylo to absurdní též:
      - Téměř všichni jsme tam byli "dobrovolníky", protože, kdo během se při sportu během VŠ nezmrzačil, případně jinak nezískal modrou, v krajním případě kdo nešel na civilku, byl dobrovolník. (To jsme jim celou dobu vysvětlovali.) Cvičili jsme se na velitele čet a učitele výcviku (náhrada vojenských kateder) a na velitele v záloze.
      - Díky zvláštní mezipoloze mezi záklaďáky a vojáky z povolání jsme se dost dozvěděli, např. o korupci a postihování whistleblowerů, nebo i jen těch, kdo se zkusili bránit.
      - Řada vojáků z povolání odešla tím, že odmítla po rozdělení složit přísahu tam i tam, ostatní vyřízením živnosťáku. Zůstali psychopati, pár "zelenějších" a ti co to měli za-pár (měsíců). S těmi se dalo vyjít.
      - Zažil jsem naprsoté zoufalství, když se třeba "starý" vězni rozhodli se jít osprchovat a odtud do hospody. Vnitřní kázeňská opatření nefungovala, ale nějaká guma by to byla schopna řešit přes státní zastupitelství, což by odnesl hlavně dozorčí.
      - Zažili jsme přepadení skladu munice kriminálníkem. Ochranná směna neměla zbraně (jen bodáky, abychom se nepostříleli), dozorčí tam poslal opět neozbrojeného velitele stráže. Ten skončil na zemi vedle směny, ale měl tolik duchapřítomnosti, že milému bývalému vojáku sdělil, že tam běží dozorčí s devítkou na "pr...", a že fakt nechce aby se potříleli navzájem a ležící stráž k tomu, tak ať vypadne. Což se stalo.
      - Zažili jsme hloupé a hloupější velitele, které okradli příbuzní a absíci jim psali odvolání, stížnosti proti služebnímu hodnocení atd.
      - Zažili jsme OZko, bývalého pilota, který nás učil špatnou radiokomunikační angličtinu - kdo anglicky uměl měl zaměstnání, kdo ne měl volno. Vojenská logika.
      - Za tu dobu se z učitelů málokdo nenaučil pípání, protože výcvik byl zkrácen zkrácením vojny na 50%, ale obsah nezměnili...
      - Jako velitelé jsme za vojnu 3x vystřelili z pistole, samopalová střelnice nedostala kolaudaci. Díky pomalé stavbě ztratila stavební povolení i ošetřovna a bylo nutno přepracovat projekt k bezbariérovosti. Nikdy nedokončeno. Doktor sídlil ve městě (poblíž hospody).
      - Jediné vozidlo s nástavbou nejezdilo a nebylo schopné zajistit výcvik. To co aspoň jezdilo, dojelo při delimitaci na Slovensko.
      - Na nás absíky zase tak moc nedosáhli, pouze řevem, službami, zadíráním ostatních a hrozbou stíhání. Kdo na to kašlal, nic nemusel. Měli jsme tam civilního pilota, který potřeboval létat pro udržení kondice a vydělával si na to obchodem s auty. Po povýšení do velitelské hodnosti půlku času nebyl v kasárnách. Jediné co mu hrozilo (pokud nešlo o ochrannou směnu apod.) byla důtka a přísná důtka. Ještě degradace, ale v jeho případě (praporčík - VŠ šli ten čas i přes praporčické hodnosti) by musel rozhodnout ministr obrany a odvolací řízení by vedle vojenská kancelář prezidenta republiky....
      - Navržené kázeňské odměny pro naše žáky z PŠ nikdy nikdo neuplatnil atd...
      - Plán vyvedení do pole byl pořád do Západních Čech...


      Bordel...

      Kde končí lidská blbost, začíná vojenská logika.
      Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice. Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.
      Tak přísahám!

      Vymazat
    3. Karle,
      tak to jsou tedy zážitky.
      Optimisticky doufám, že nyní to už vypadá lépe, když je armáda profesionální. Ale možná raději nevědět...?

      Milane,
      takhle jak to píšete, tak mi připadá skoro rozmařilé jet si bévépéčkem jen tak pro zábavu. Chápu, je to vojenské vybavení, určené k vedení války a tedy mimo jiné k likvidaci nepřítele.

      Vymazat
    4. Mimochodem, tu přísahu jsme skládali co čtvrt roku, aby nás bylo opticky víc....

      Pro nás to bylo "o ničem", jako učitelé jsme měli pochodovat v sestavě štábu brigády, osobní zbraň devítka na zadku, takže žádná gymnastika se samopalem. Ty nácviky byly kouzelné.

      Ale stejně mám hezkou vzpomínku: Na fotce pochodujeme na berounském náměstí, velitel špatnou nohou a nad námi je na husitské(?) faře nápis: Kristus, život náš.

      Vůbec, přijímač byl úžasně milým časem. Během setkání "s právním poradce velitele", kde nás v podstatě zastrašovali, co se stane když zdrhnem apod. jsem se přihlásil a zeptal se, jak je zajištěn výkon svobody vyznání během přijímače. Důstojník zalapal po dechu, že duchovenská služba v útvaru přítomná není.

      Ale po shromáždění za námi přišla výkonná praporčice rtm. XXX, že je ze Slovenska, že chodí v neděli do kostela a že najde-li se skupinka, vezme nás na hromadnou vycházku do kostela (pokud se k ní nebudeme v kostele hlásit ... :) ). Náhle byl každý Moravák katolík. A pak jsme párkrát byli i na společenství na místní faře a farář nám zašel sloužit mši i do rozestavěné telefonní ústředny (známého korupčního projektu...).

      Vymazat