pátek 13. května 2016

ČSSD kontra česká justice

Od vyhlášení rozsudku, kterým byla Česká strana sociálně demokratická zavázána vyplatit advokátu Zdeňku Altnerovi obrovskou částku 337 milionů korun, uplynulo už několik týdnů. Situace je v mnoha směrech těžko uvěřitelná, a to nemám na mysli výši dlužné částky.

Především, takový rozsudek nespadne z nebe. Řízení trvalo šestnáct let, za tu dobu spis bezpochyby poputoval více než jedním soudem, oběma stranám se jistě dostalo potřebných poučení a musely si být vědomy možnosti, že žalobce spor vyhraje. Vzniká tudíž otázka, jak je možné, že ČSSD byla výrokem rozsudku tak zaskočena? Jak to, že to vůbec nečekala, že se na to vůbec nepřipravila? Ve sporu jistě byla zastoupena nějakým právníkem a ten snad musel svého klienta poučit o tom, že soudní spor lze také prohrát?

Neuvěřitelný je i aktuální postoj ČSSD, která rozsudek prostě odmítá akceptovat. Naprosto chápu, že jí nechce platit obrovskou sumu na švýcarské konto, u něhož reálně hrozí, že pokud by byl výrok rozhodnutí v dalším řízení změněn, cesta k vrácení peněz zůstane uzavřena. Jenomže v této situaci je denně mnoho lidí, denně padají u soudů rozhodnutí, s nimiž jedna ze stran nesouhlasí, a přesto je jimi vázána. A nikdo se nemůže dovolávat toho, že "rozsudek se mi nelíbí, tak jej plnit nebudu". Skutečnost, že si něco takového dovolí vládní strana, je naprosto alarmující. K čemu pak ty soudy jsou?

Sociální demokracie v tomto případě pije hořký nápoj z kalichu vlastní odpovědnosti. Během posledních dvou desetiletí byla u vládního vesla docela často, těžko proto může tvrdit, že odpovědnost za stav české justice má někdo jiný. Výsledek, s nímž je konfrontována, se jí jistě nelíbí. Řízení trvalo enormně dlouho, rozhodnutí pokládá za nespravedlivé, lhůta k plnění je krátká a i kdyby se povedlo výrok zvrátit, mohou být peníze stejně ztraceny. Ale co má dělat takový občan, když se šestnáct let soudí, původní částka mezitím v důsledku nabíhajících sankcí naroste na desetinásobek, účastník pak soud prohraje a s rozhodnutím  vcelku pochopitelně  nesouhlasí? Kam si má jít stěžovat?
Inu, může podat dovolání a pak ústavní stížnost, jenomže tyto opravné prostředky samy o sobě neruší právní moc a vykonatelnost rozhodnutí.
"Je to pravomocný rozsudek, musíte splnit povinnost, kterou vám ukládá, jinak vám reálně hrozí exekuce," říkají advokáti ve svých kancelářích denně svým klientům. A pro největší parlamentní a vládní stranu to neplatí?

Je zjevné, že sociální demokracie hraje právě na to, že se jí podaří rozhodnutí v dovolacím řízení nebo následně u ústavního soudu zvrátit. Mohlo by se to povést, nechci zpochybňovat nezávislost soudů, ale jsme jen lidé a například u Ústavního soudu bychom jistě soudce spojené s touto stranou našli.
Po ministru financí Andreji Babišovi se tak v gigantickém střetu zájmů ocitla další vládní strana. Doufá ve změnu již pravomocného rozhodnutí. Její finanční a možná i politický osud je v rukou několik špiček české justice. Jak bude nyní hlasovat o zákonech upravujících soudnictví? Jak budou její senátoři schvalovat příští ústavní soudce? A co aktuální diskuse o snížení odměn exekutorů? Tady by se nenašel prostor pro nějaký výměnný obchůdek?

ČSSD nechtěla svému právníkovi zaplatit to, co mu dle smlouvy náleželo. Pyká za to tím, že mu má zaplatit mnohonásobek původní částky a nemá na to peníze. Ochutnává vlastní justiční medicínu. Má šanci přiblížit se pocitům svých voličů. Ale, jak překvapivé, nechce ji využít.


převzato z ateo.cz


17 komentářů:

  1. Je to trochu o hranicích etiky a práva. Je to trochu jako ve sportu. Dnešní složitý systém pravidel někdy vede k tomu, že je efektivnější pravidla mírně porušit (a nepřekročit řekněme pravidla ochrany zdraví atd.) a zabránit tím situaci - za cenu trestu.

    V dané situaci, pokud jsem přesvědčen o svém právu, tak může mít smysl strpět exekuci, případně hrát na všechny procesní chyby protistrany (nebylo jich málo v poslední době)... Oni zřejmě získali půjčku proti zástavě lidového domu, čímž ho poněkud ochránili. Ale nyní ji potřebují nečerpat, protože její použití by je v podstatě srazilo na kolena, ať už to bude oprávněné, nebo neoprávněné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      rozsudek jsem nečetla a dění kolem toho nesleduji detailně, vím jen velmi zběžně, co tam proběhlo, ale opravdu nechápu, že se ČSSD do této situace dostala. To přece není tak malá a bezvýznamná instituce, má vlastní aparát, příjmy, může si dovolit právníky.
      Není to nějaký bezvýznamný David, který by bojoval s Goliášem, to spíš naopak, v pozici Davida je Zdeněk Altner.

      Navíc takto okatě spoléhat na to, že rozsudek bude změněn na základě mimořádného opravného prostředku... no nevím, nepůsobí to na mne dobře.

      Vymazat
    2. Není to "o hranicích etiky a práva", ale o zvůli moci.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      můžete to nějak rozvést?

      Vymazat
    4. To je přeci jednoduché. ČSSD má "své lidi" i v justici a má vliv a moc a výrazný podíl na nominaci právníků do různých prestižních funkcí...
      Představte si, že by se takto zachovala nějaká menší strana, zejména mimoparlamentní. Jak rychle by trvala její úplná likvidace?
      Milan

      Vymazat
    5. Christabel, obávám se, že přeceňujete realitu politické strany. Chvíli jsem byl v jedné z menších, byť především v pražském komunálním prostředí - je to především strašná amatéřina. Jsou to lidé z 4. třídy byznysu, pár je tam třeba nadšenců, ale málo a rychle vyhoří (a ani to nadšenectví není záruka kvality).

      Většina věcí se dělá na koleně, ala místní spolek myslivců... Míra spolupráce v rámci je malá (řekněme od úrovně kraje), protože každej jde po krku každýmu. Čili nikdo nemůže jen tak vystoupit a říci na nějakém grémiu, že máme fakt problém, protože by to ostatní užili proti němu... Nikdo nemůže být vůdcem (pokud není třeba zakladatelem, nebo nemá fakt silný mandát ze sjezdu), protože by se okamžitě všichni sjednotili proti němu...

      Tohle je smrtelná česká nemoc střílení vůdců zezadu, která ničí politiku i mnohou spolkovou činnost. Čili kult průměru a šedivosti.

      A tohle imho vede k mnohému nezodpovědnému chování stran...

      Vymazat
    6. Karle,
      ale tady jde o centrálu vládní politické strany, tam by se to snad na koleně dělat nemuselo, ne?
      Minimálně pokud taková strana vede spor o stovky milionů, mohla by to svěřit profesionálům.
      Ta strana není chudá, dostává štědré příspěvky ze státního rozpočtu, má značný majetek (Lidový dům), má spoustu zaměstnanců, utrácí velké sumy za kampaně.

      Vymazat
    7. Souhlasím, ale strany jsou tu desítky let dojnou krávou pro mediální agentury. (Ať už penězy, nebo "závazky".)

      Kdyby se omezila kampaň v médiích, plocha politických plakátů, platby novinám a novinářům za "neutrální" články a šoty, kdyby se rozšířilo "maření voleb" i na tyto paragrafy a byla možnost dikvalifikovat z voleb i zpětně po prokázání podrazů, tak by to mělo smysl. Potíž je u tom, že určitá nemalá skupina prostě volí podle toho "koho vidí".

      Ty strany na tomto nekonečně krvácejí. Za první místo na kandidátku do zastupitelstva MČ se platilo běžně 25000 Kč... - před 16 lety...

      A k tomu zde přistupuje fakt, že prostě v době příchodu současného vedení prostě už dluh nebyl "jednoduše splatitelný"... A ten kdo by se to pokusil udělat, by z vedení JAKÉKOLIV strany okamžitě vyletěl...

      Vymazat
  2. Já se zeptám, možná poněkud naivně, ale vrtá mi to hlavou: Co na to soud, který rozhodnutí vydal? On si nehlídá vykonavatelnost svého pravomocného rozhodnutí? Jak to, že ČSSD ještě není nikým nikde popotahována?

    Neptám se "krvežíznivě", ale čistě ze zvědavosti. Jestli se nepletu, tak p. Altnerovi zamítli (jiný soud) návrh na exekuci, poprvé, že nezaplatil jistinu a podruhé, že žádá exekuci ve stejné věci, ve které je už rozhodováno (tj. běží odvolání proti zamítnutí)? A tím to hasne?! ČSSD může být v pohodě, dokud se nerozhodne, jestli bylo zamítnutí z formálních důvodův pořádku?

    Děkuji za případné odpovědi k mému zorientování :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      soud jen na žádost účastníka vyznačí na rozhodnutí, že nabylo právní moci, případně že je vykonatelné. O samotný výkon rozhodnutí se musí starat účastník sám, to soud ze své iniciativy neřeší.
      A tady je myslím - nejsem si jistá - jakýsi zvláštní moment, že ČSSD podala dovolání a soud to poslal na Nejvyšší soud, kde se bude o dovolání rozhodovat, neobyčejně rychle, dokonce snad dříve, než podle zákona měl. Ale to opravdu nevím jistě. Každopádně běžný účastník, byť by se domáhal výkonu rozhodnutí, v takovou rychlost doufat nemůže.

      Altnerovi podle mne nezamítli exekuci, ale snad jakýsi návrh na vydání předběžného opatření, tam se skládá zároveň s návrhem jistina, ale já toho nevím hlavu ani patu, co vlastně podával a proč to bylo zamítnuto. Ale návrhu na vydání předběžné opatření často není vyhověno, ani když jsou splněny formální podmínky, prostě proto, že nejsou shledány zákonné důvody pro vyhovění takovému návrhu.

      Exekuci podle mne vést může, vlastně je zvláštní, že ta exekuce už není dávno v běhu, ale já to zase tak detailně nesleduji, tak vlastně nevím, co se v tom případu nyní děje.

      Vymazat
    2. Právo svědčí bdělému, tomu kdo se svého práva dovolává... Jeden ze základních principů právního státu.

      Co se týče návrhu na exekuci, není tam povinná/možná záloha? On totiž zřejmě sám pan Altner asi nemá na tu zálohu...

      Navíc je to pro exekutora ošemetné, protože je jasné, že každá chyba při těchto částkách a relevanci věci může být smrtelná - ekonomicky i z hlediska hněvu mocných... (Minimálně to bude proti zájmu exekutorů, jako stavu, kvůli lobbingu ve Sněmovně.)

      Vymazat
    3. Myslím, že pro exekutora by byla taková exekuce především velice výnosná. Záloha povinná není, tedy nevím o tom, že by byla povinná.

      A přesně tak, lobbistické zájmy mohou držet exekutory zpátky, aby se do exekuce mocné politické strany nehrnuli. A to je na tom to špatné.

      Vymazat
  3. Ani já tomu coby neprávník moc nerozumím. Takže když třeba soud pravomocně rozhodne, že mám nastoupit výkon trestu, tak pokud mi to připadá nespravedlivé, tak také nemusím?
    Voloďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to právě není.
      I když připadá obžalovanému nespravedlivé, že byl odsouzen, a podává si dovolání, stejně nastoupit výkon trestu musí.
      I když si člověk podává žádost o odklad, tak většinou výkonu rozhodnutí (nejen trestního) neujde.
      S běžným občanem se v tomto směru zkrátka nikdo moc nepáře.

      Vymazat
    2. Ale no tak, Christabel, to bych si nemyslel, že přehlížíte rozdíl mezi veřejným (trestním) a soukromým právem.

      V trestním řízení taky "nemusíte" nastoupit, ale budete do vězení dodán na základě příkazu soudu. (A připočtou vám to při podmínečném propouštění, nebo - měli by.)

      Ale tady jsem v soukromém právu, kde je věřitel prostě pánem celého procesu: Když požádá o výkon rozhodnutí/exekuci a splní podmínky, stane se, když nepožádá - nestane se. Všechno se děje až na základě jeho úkonů. Vězení pro dlužníky jaksi nemáme (a ani z Listiny(?) mít nesmíme). A i tam zavírali myslím na návrh věřitele... Jsou věci, které soc.-dem. představitelé udělat nesmí, například zašít peníze někam jinam (to je trestné jako poškození věřitele(? NTZ)).

      Ale oni udělali imho to asi nejlepší, co mohli - vzali si na zaplacení potenciální úvěr, zcela jistě oproti zástavě nemovitostí... Čili ukryli nemovitosti pod zástavu, ale peníze ještě nemají, takže jim je nelze vzít. Navíc jim je banka jistě neposkytne, dokud nebude vyjasněno její pořadí a pořadí exekučního příkaz na nemovitosti - čili přinutí exekutora jednat. Platbami Altnerovým věřitelům odvracejí také nebezpečí insolvence - existenci dvou věřitelů po splatnosti. Čili udělali vstřícný krok, nepoškozují věřitele a zároveň zachránili, co mohli... (Tam tomu rozumím aspoň já.)

      Vymazat
    3. Teď nevím, jaké směšování?
      Tady jde o přirovnání postavení člověka pravomocně odsouzeného k postavení dlužníka pravomocně zavázaného k plnění. A ani jednomu z nich nepomůže, že podal dovolání, stejně bude výkonu rozhodnutí podroben.
      Ano, rozdíl je v tom, že u povinného to nastat může a nemusí, záleží to na vůli věřitele, který se eventuálně může rozhodnout, že zatím k výkonu rozhodnutí nepřistoupí.

      To nejlepší, co soc-dem mohla udělat, aby ukázala, že respektuje rozhodnutí, je prostě to zaplatit.

      Vymazat
    4. Pokud se soud vleče po řadě odvolání a protichůdných rozhodnutí desítku let, je tu opravdu otázka, zda má spravedlivě dlužník hradit příslušenství, které takto narostlo. Pokud soudy jaksi nedosáhnou rozumné právní jistoty. Jistě, selský rozum by asi velel zaplatit, a pak se třeba soudit dál, ale obávám se, že Paroubek a předchůdci prostě nevěřili, že to může někdo proti nim vyhrát a pak už to bylo prostě moc... A nyní především není zaplatit z čeho, pokud nebude situaci předcházet prodej nemovitosti (u níž bych stejně čekal nějakou zástavu na volební dluhy...). Čili ČSSD je reálně ve slušné platební neschopnosti. Banka jí nabídla pomoc, ale ta ty peníze nedá z ruky dříve, než uvidí datum exekučního příkazu... Protože by se mohla octnout až za Altnerem... Jinak není imho z čeho platit.

      Respektovat mohou co chtějí - to je hezký princip - ale chybí zřejmě ty peníze...

      Vymazat