pátek 6. května 2016

Povolání: zloděj

Připouštím, že jsem možná jediná, kdo má recidivisty v oblibě, nicméně je to tak.
Obhájkyně ex offo VI.

Mám na mysli specifickou skupinu lidí, kteří opakovaně páchají trestnou činnost majetkového charakteru a opakovaně jsou za ni posílání do výkonu trestu.

S obviněným, který je stíhán pro trestnou činnost, pro niž byl předtím třeba sedmkrát potrestán, se mi většinou dobře pracuje. Samozřejmě, je nutné jezdit do vazby, protože recidivista je stíhán vazebně; důvodem vazby je obava z opakování trestné činnosti, kteréžto úvaze soudce, jenž o vazbě rozhodl, je nutno přiznat určité racionální opodstatnění. Většinou je to totiž tak, že obviněný je na svobodě pouhých několik málo měsíců a už se řeší nové trestní stíhání. Recidivista situaci chápe a obvykle soudu nepřidělává práci zbytečnými odvoláními proti usnesení o vzetí do vazby, protože je mu jasné, že s jeho trestním rejstříkem jej z vazby nikdo nepustí. Pobyt ve vazbě, případně ve výkonu trestu za některé předchozí odsouzení je většinou také jediným důvodem nutné obhajoby, protože trestní sazba sama o sobě nebývá v těchto případech tak vysoká, aby zakládala povinnost ustanovit obviněnému obhájce.
Návštěvy ve vazební věznici nejsou právě příjemné, jinak se ale v takových řízeních málokdy vyskytují nervydrásající, vyčerpávající momenty. Trestná činnost je velmi často doznaná již ve stadiu zahájení trestního stíhání a pokud jde o výsledek, lze s velkou pravděpodobností očekávat, že jím bude nepodmíněný trest odnětí svobody, protože k uložení alternativního trestu pravidelně nejsou splněny podmínky.

Takový recidivista se v relevantních ustanoveních trestního zákoníku orientuje většinou lépe než já, a proto sáhodlouhé výklady nepotřebuje. Veškerý jeho zájem se koncentruje do jediné otázky: "Kolik?" Tedy kolik měsíců či let odnětí svobody může tentokrát dostat.
"Počkejte, podívám se, v jaké sazbě vůbec jste," odvětím a otevřu trestní zákon.
"Šest až tři," sdělí pohotově recidivista, čímž mi naznačuje, že hledané číslo se nachází někde mezi šesti měsíci a třemi lety odnětí svobody.
Recidivista si také vytvoří poměrně dost přesnou představu o žádoucím výsledku, což se promítne do jeho jednoznačného postoje ohledně odvolání, který deklaruje tím, že "pokud to bude do x měsíců, odvolávat se nebudu". Někdy mají recidivisté spíše než proti délce trestu námitky proti zařazení do určitého typu věznice.

Nejsem si zcela jistá a oni by to asi nepřiznali, ale myslím si, že recidivisty mají rádi i vyšetřující policisté. Takový recidivista ví přesně, oč běží, většinu poučení tak lze přeskočit, protože svá práva dobře zná a mohl by o nich poučovat nás. Recidivista se nehroutí a nestresuje a také velmi dobře odhadne, kdy má smysl vypovídat a kdy je lépe výpověď odmítnout, což máme docela rádi všichni, protože můžeme zaklapnout desky a jít domů.
Recidivisté často znají své soudce a o těch, které neznají, čerpají v průběhu pobytu ve vazbě od jiných recidivistů zaručené informace. Platí to i naopak, okresní soudci znají své recidivisty; už proto většinou na straně obviněných odpadají těžko uvěřitelná vysvětlení, proč nebylo spácháno to, co je uvedeno v obžalobě, případně proč to nemohl spáchat dotyčný obžalovaný. Protože recidivista dobře ví, že soudci, před kterým stojí už poněkolikáté, takovou historku těžko pověsí na nos.
Ani v kauzách recidivistů, stejně jako v jiných případech, nezávidím soudcům jejich práci: jsou často konfrontováni s tím, že trestní represe vůbec nefunguje a tentýž člověk se jim do soudní síně na lavici obžalovaných pravidelně vrací. Navíc mohou být rozsudky v těchto kauzách složité, nikoliv skutkově, ale procesně, neboť do rozhodnutí je často nutno pojmout nějaké předchozí, dosud nevykonané tresty a uložit trest souhrnný. Sestavení správného výroku rozhodnutí trvá soudu někdy déle než samotné dokazování. Já pak na vyhlášení rozsudku otráveně čekám čtyřicet minut na chodbě a říkám si, co tam s tím tak dlouho dělají, když je přece všechno jasné. Jasné to je, ale "museli jsme ještě shánět ten trestní příkaz z Prahy 6".

Takže případy recidivistů jsou čistá obhájcovská práce, při níž všichni vědí, co mají čekat, a většinou pak to, co čekají, také nastane.
Přes to všechno se objeví kauzy, které se rutině vymykají. Třeba když obviněný z šesti skutků, pro něž je stíhán, pět doznává, zatímco poslední vehementně popírá. Taková situace naznačuje, že policisté mohli vymést šuplíky a přidat k obvinění nějaký neobjasněný, typově podobný případ. Z hlediska etiky trestání se pravidelně pozastavuji nad stíháním (polo)bezdomovců, kteří kradou jídlo nebo předměty běžné denní potřeby, stejně jako nad stíháním takových lidí pro včasné nenastoupení trestu v těch případech, kdy náhodou nejsou stíháni vazebně. Varovná kontrolka se také musí rozblikat, když je recidivista stíhán pro skutek, který se vymyká jeho dosavadní trestní minulosti. Kriminální kariéra má totiž většinou určitý typický, téměř logický vývoj. Pokud má někdo v trestním rejstříku dosud jen vykradené chaty a jedno maření výkonu úředního rozhodnutí a najednou je stíhán pro nedoznané loupežné přepadení s nožem, rozhodně nelze k věci přistupovat stylem "šest záznamů v rejstříku, co byste čekali". Ovšem, i takový skutek může být prokázán, ale už by pro něj mělo být nějaké dodatečné vysvětlení, například vliv ostřejšího kumpána či nové partnerky, drogová závislost, nebo něco jiného.

Byť vnímám, že v občanském životě je setkání s takovým majetkovým recidivistou většinou k zlosti, musím říci, že jako klienti mi tito lidé vůbec nevadí.
Někdo je zkrátka povoláním soudce, někdo státní zástupce, někdo obhájce a někdo zloděj.


4 komentáře:

  1. "Připouštím, že jsem možná jediná, kdo má recidivisty v oblibě, nicméně je to tak."

    Jelikož zloději jsou nejspíš třída definovaná životním stylem, tak nám ostatním z důvodu potenciální futuroaktivity nezbývá než radši mlčet.
    -----
    Futuroaktivitu neznáte ?
    Pak vřele doporučuji knihu Ondřej Neff: Rekvalifikační kurs.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      futuroaktivitu neznám, co to je?

      Chápu, že to nemá být vtipné, ale přesto jste mne pobavil. Ale je mi jasné, že mé určité sympatie k recidivistům nebudou sdíleny.

      Vymazat
    2. Futuroaktivita je něco jako opak retroaktivity. Když už tušíte že takový zákon bude v předvídatelné budoucnosti platit, tak už je to jako by vlastně platil a tedy můžete podle tohoto zákona postupovat ihned.

      Toho Neffa si opravdu sežeňte - je to velmi dobré dílo a pro někoho, kdo si k aktivitám financovaným ze zdrojů EU přičichl a mohl z blízka pozorovat, jak zdroje z EU deformují společnost, je to dílo ostré jako břitva.

      Rekvalifikační kurs je prý černá komedie - miluji dobrý černý humor, ale tady mi při smíchu, obrazně řečeno, chvílemi tekl velmi studený pot po zádech.

      Vymazat
    3. Pefi,
      zjistila jsem, že se tady hanobení kdečeho dopouštím skoro neustále, tak se na tu futurokativitu asi nebudu ohlížet, to bych to mohla nejspíš zavřít.
      Dívala jsem se po tom Neffovi dnes v knihovně, ale tohoto tam neměli, jenomže já byla jen v dětském oddělení, tak tím to bude:-)

      Vymazat