neděle 12. června 2016

Jak si výjimečná žena hledá životního partnera

Předesílám, že nejsem ani trošku výjimečná, jsem naprosto tuctová. Vztahy mezi lidmi mne ale z profesních důvodů zajímají, proto se ráda u výjimečný žen poučím, jak to dělají ony. Zjistila jsem následující postup.

1. Vím, kdo jsem
Jsem výjimečná. Naprostý originál, jaký se hned tak nenajde. Něco jedinečného.
Říkají to o mně všechny mé kamarádky, které také žádného muže nemají, a pokud mají, chystají se ho opustit.
Samozřejmě, že tak jedinečná žena si hledá životního partnera obtížně. Je to ovšem chyba těch mužů, protože to prostě nezvládnou. Neustojí mou originální povahu, nekonvenční chování, neotřelé názory a především mé jedinečné emotivní prožívání všeho.
S tímto vědomím je nutno přistupovat k výběru životního partnera. A ano, nalijme si čistého vína, 99% mužů nemá vůbec šanci pochopit mé výjimečné myšlenkové pochody, proto je zbytečné, abych jim věnovala pozornost.

2. Vím, co chci
Chci stabilního partnera, který mi bude v životě oporou. Abych nebyla na všechno sama. Kdo se má taky starat o všechny ty kapající kohoutky, porouchané spotřebiče, výměnu pneumatik? Nehledě na to, že je dost nákladné bydlet sám a hradit to vše z jednoho příjmu. Stálý sexuální partner taky není k zahození, když na to přijde.
Potíž je v tom, že muž, který se umí postarat o leccos v domácnosti, nevadí mu vozit kočku k veterináři a babičku na plicní, nevyhovuje bodu 1, tedy nechápe mou výjimečnou osobnost. Tento rozpor se těžko odstraňuje. Řešení je dvojí: nalézt si muže, který všechno obstará, a pak jím hluboce pohrdat, protože nechápe výjimečnou duši své ženy, nebo nalézt někoho, s kým se dají donekonečna rozebírat subtilní psychologické aspekty vztahů, a pak jej nenávidět, protože zcela přesycen tryskajícím intelektem své partnerky vzal nohy na ramena.

3. Vím, koho hledám
Mám naprosto přesnou představu, jaký má můj ideální partner být, co má a především co nemá dělat, říkat, nosit na sobě, myslet si. Pokud se potenciální protějšek od této představy v čemkoliv odlišuje, je třeba ho odmítnout. Za dveřmi čeká zástup dalších. Taková výjimečná žena jako já přece nebude dělat kompromisy v něčem tak stěžejním jako je třeba vzorek na kravatě. Jak bych vypadala, kdybych šla vedle někoho, kdo si ani neumí vybrat kravatu, která se mi líbí, že?

4. Vím, co očekávám
Můj partner mne musí respektovat. A ocenit. Musí mne brát takovou, jaká jsem. Moje povaha mu jistě bude vyhovovat, stejně jako můj vkus. Proto se mi rád a bez odporu přizpůsobí, vždyť může být vděčný, že si našel takovou výjimečnou ženu.
Partner musí také naplňovat mé potřeby. Zejména potřebu stability a neustálé změny.

5. Vybírám si
Každého muže, u kterého lze detekovat náznaky toho, že touží po klidném, normálním, stabilním vztahu, je nutno jako potenciálního partnera předem vyloučit. Je to evidentně jiná krevní skupina než já, výjimečná žena. A navíc bude bezpochyby strašlivě nudný. No uznejte, kdo by se zahazoval s někým, kdo chce žít trapným domácím životem? Ještě by se třeba mohlo stát, že mi přinese na Valentýna čokoládu a o Vánocích se bude chtít koukat na pohádku.
Samozřejmě, vysněný partner nesmí naši společnou domácnost na moc dlouho opouštět. To zase ne. Volání dobrodružství, jistě, ale když jsme partneři, budu mu do toho mluvit i já. Žádné trajdání s kamarády, může přece jezdit se mnou. A když už někam vyrazí sám, nahlásí předem, kdy se vrátí, a běda, jestli to nedodrží. To mne určitě už nemiluje. Tedy pardon, nechápe mou složitou duši.


PS. pro stálé čtenáře
Ani nechtějte vědět, nad kterou diskusí o seznamování a vztazích jsem zase žasla. Je to pořád to samé, stále dokola. Ale mám dojem, že jsem odhalila příčinu vysoké rozvodovosti v naší zemi: se ženami totiž není možné vydržet!



25 komentářů:

  1. Také občas doma říkám, že v příštím životě si nevezmu ženu, ale pořídím si třeba krajtu, protože bude určitě přátelštější a méně náročná než libovolná žena:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      tak především bude zticha. To bych viděla jako zásadní bonus:-)

      Vymazat
  2. Je to vtipné. Ale žel, hodně pravdivé.
    Konečným výsledkem je, že se Marxová snaží prosadit umělé oplodňování osamělých žen a žen po čtyřicítce.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      Marksová je sociální inženýrka v plné parádě.
      A možná se k tomu přidružuje i to, že její vládní kolega Babiš má velké peníze v oplodňovacím byznyse, tohle je už starší zpráva:
      http://byznys.ihned.cz/c1-63155960-babis-ovladl-vyrobu-deti-koupil-osm-specializovanych-klinik
      Minulý týden o tom byl článek na Echu, ale to je nyní nedostupné.

      Vymazat
    2. Ano, a jako firemní benefity zamrazit vajíčka..
      Dita

      Vymazat
    3. Dito,
      o tom jsem četla. Smutné, kam až doba došla:-(

      Vymazat
  3. dovolil bych si to shrnout cintátem, že "žena neví co chce a nepřestane, dokud toho nedosahne"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak, klasici na to přišli už dávnoí, ale stejně to k ničemu není:-)

      Vymazat
    2. ó né, svého času jsem prolomil jakýsi pocit, že vím všechno úplně nejlíp a začal jsem brát vážně to, co se dá najít na citátových serverech. Je mi to například k tomu, že když vidím ženu/muže, který přes svoje filtry nevidí/neslyší, vykroužím okolo nich oblouk a cítím se u toho šťastně (podle pravidla "každý svého štěstí strůjcem")

      Vymazat
  4. Bylo by to vtipné, kdyby to nebylo k pláči...

    P.S. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jakým požehnáním je pro mě můj muž (což nevylučuje, že mi občas leze na nervy ;-) ), jak jsem šťastná, že si ten vděk, že ho mám, uvědomuju a jak moc si přeju, aby na svou polovičku (doslova) narazily i moje děti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      jsem na tom stejně.

      Mám ale o sobě velké pochybnosti, co se týče výchovy dětí. Fakt nevím a určitě dělám chyby.

      Mimochodem, někdy mi připadá, že celá výchova je jedním velkým potlačováním dětského sobectví a sebestřednosti (od miminka, které nevnímá nic než sebe a matku, přes batole, které je pro sebe naprostým středem světa, přes předškolní děti, které zjišťují, že svět je trošku větší... atd.). Jenomže to se, zdá se mi, s moderními trendy neslučuje.

      K pláči to je.
      Netuším, kdo do těch lidí lije takový pocit vlastní výjimečnosti? A ještě se v tom vzájemně podporují a utvrzují.

      Vymazat
    2. No vidíte. A já zase občas lituji svou ženu, že si se mnou zkazila život, a ona se přesto tak netváří.

      Vymazat
    3. VlaM, tak to je téměř ideální kombinace. Zvlášť pokud jevíte všechny známky napraveného hříšníka :-))).

      P.S. Můj muž říká, že on mě má za odměnu (že si mě vymodlil) a já jeho za trest: Takže Váš přístup je mi blízký ;-).

      Vymazat
    4. (Napsala jsem to do špatného vlákna, tak napravuji :-) )

      Chris,

      zrovna teď v práci "bojuji" s jedním (mladším) kolegou (naštěstí ne příliš blízkým), který prezentuje pocit vlastní výjimečnosti hodně trapným způsobem. (Možná je v kontextu tvého článku signifikantní, že nevládne žádnou přítelkyní, stálou ani nestálou).

      Děti. Je to boj :-). Mně pomáhá (se): 1. Modlit za ně i s nimi (Hlavně večerní modlitby prozradí o rodinných konstelacích mnohé.). 2. Přiznat své chyby a omluvit se za ně. 3. Tam, kde je to nemůže znejistět, rozhodit, že rodič neví, přiznávám své pochybnosti. 4. Snažím se nezapomenout, že i já jsem se chovala sebestředně a sobecky a nepřipadalo mi na tom nic špatného. Že jsem z toho vyrostla (samozřejmě ne úplně, protože nejsem dokonalá, ale alespoň si tu malost uvědomuju :-/ ) a že to s bezprostředními výchovnými prostředky rodičů nemělo nic společného. Spíš to byl postupný růst v tom (nejen) rodinném nastavení.

      Výchova (ale ještě spíš prostředí)je důležitá, ale bohudík nezmůže všechno a odpuštění uzdravuje...

      Vymazat
    5. Chtěla jsem napsat, že nevím, jestli mne má muž za odměnu nebo za trest, ale zato bych řekla, že mne má pro radost a pro zábavu. I když někdy trošku náročnou;-)

      Vymazat
    6. Maky,
      díky moc za Tvé postřehy.
      Já se vždycky utěšuji citátem prof. Matějčka, o tom, jak děti přežijí všechny naše výchovné chyby, když je máme rádi, nebo tak nějak to bylo.

      Ale hodně určitě pomáhá přiznat si, že můžeme být také nejistí, že nemá všechno správné a jednoduché řešení, že nemusíme znát odpověď na každou otázku...

      Vymazat
  5. Ahoj Chris, tohle je velké téma. Mám pocit, že partnera "přináší život", jakmile se začne "vybírat", tak to je konec. Vidím to u naší Alex - otvory pro její síto výběru se rok od roku zmenšují a třicítka na krku...
    Co se týká výchovy, nedělej si těžkou hlavu, myslím, že jsem to četla u Sedmikrásky: Ať děláš co děláš, tvoje děti stejně vždy budou mít co říct svému psychoterapeutovi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro,
      ahoj!
      Tos mne překvapila, že Alex už se blíží třicítce? Říkala jsem si nejprve, že to není možné, ale naší nejstarší bude na podzim deset. Tak že by to přece jen bylo možné?

      To jsi trefila a já s tím docela souzním, že než si vybírat, je lepší, když partnera přinese život. No ale co mají dělat ti, kterým ho tak jednoduše nepřinese? Nebo ho přinese život téměř každému, ale ne každý toho svého přineseného partnera rozpozná, že to je ono?

      Bylo by to na dlouhý rozhovor, to "síto výběru". Musím říci, že je to zajímavé téma, zejména když se v práci denně potkávám s lidmi, kteří ten výběr nezvládli nebo zkrátka jim to nevyšlo. A pochybuji, že se někdy dopátrám nějaké zákonitosti, proč tomu tak je, co dělat a co nedělat, aby to vedlo k dobrému výsledku... i když bych se toho dopátrala ráda.

      Vymazat
  6. Ono se hodně mluví o nějakých sítech a příliš vysoko nastavené laťce, ale ve skutečnosti jde jen o to, jestli v životě vůbec potkáte někoho, kdo vás aspoň trochu zaujme. Musí tam přeskočit nějaká jiskra nebo tam musí být aspoň minimální fyzická přitažlivost. Znám pár lidí, kteří nikoho takového v životě prostě nepotkali. Eva

    OdpovědětVymazat
  7. Inu, manželství je permanentní úžas nad nedokonalostí partnera. (platí obecně, nejenom pro výjimečné... pro ně však obsolutně - bez ohledu na pohlaví, vzdělání a jiné parametry:) Teo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobré.
      A ta výjimečná ještě nádavkem žasne nad vlastní dokonalostí. O to větší kontrast pak vznikne!

      Vymazat
  8. "Ani nechtějte vědět, nad kterou diskusí o seznamování a vztazích jsem zase žasla." nno, myslím, že viem ;-)

    btw, vetu "človek si hledá partnera" som dodnes nepochopila, a nie je mi sympatická. znie to na môj vkus príliš technicky, plánovito, chýba tomu cit, aj pocit. áno, ja viem, že sa to tak hovorí. ale aj tak sa mi to nepáči ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. ....spomenula som si na situáciu spred x rokov, keď mi kamarátka poradila, že by som si teda dva roky po rozvode už mala začať niekoho hľadať. ale ako sa to robí, mi teda poradiť nevedela ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. myslím, že ono sa to ani nedá....hľadať sa dá nové auto, alebo rovnováha, ale partner? ;-) toho človek alebo stretne, alebo nie. a nič moc sa s tým robiť nedá.

    OdpovědětVymazat
  11. príčinu vysoké rozvodovosti by som videla skôr v tom, že ľudia nevedia, čo chcú. alebo chcú niečo, čo neexistuje. a potom sa divia ;-)

    jeden môj starý dobrý kamarát napr. celý život hľadá krásnu múdru vzdelanú nezávislú ženu, ktorá bude visieť na každom jeho slove a všetky jeho nápady považovať za geniálne ;-)

    OdpovědětVymazat