úterý 28. června 2016

Kolik domovů máš, tolikrát jsi dítětem

Kolega odjel na dovolenou a na mne dopadly jeho spisy jako tlustá učebnice anatomie na hlavu unaveného medika. Letadlo unášející mého kancelářského souputníka do dalekých krajin ještě ani nepřistálo a já už jsem vyrazila s jeho spisem k místnímu okresnímu soudu na jedno z kol dlouhé a nechutné tahanice o to, komu bude svěřena do péče malá školačka.

Právní zástupce protistrany měl zpoždění způsobené jakousi dopravní komplikací, což je při účasti pražských advokátů u našeho soudu obvyklé, takže jsme disciplinovaně čekali na chodbě, než dorazí. Nudné čekání si účastníci, tedy náš klient a protistrana, krátili výměnou vzájemných invektiv a pokřikováním nadávek.

Já jsem čas využila ke krátkému rozhovoru s pracovníkem orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Zjistila jsem, že názor sociálky je poněkud odlišný, než kolega předpokládal, když mi případ předával. Neznala jsem všechny detaily z předchozího pohovoru sociálních pracovníků s dotyčným dítětem, a proto jsem se zeptala přímo:
"A kde má podle vás to dítě domov?"
"Ehm, domov," zdál se trochu překvapen mou otázkou, "to je širší pojem."
"Širší pojem?" To jsem zase byla překvapená já. "Kde podle vás má to dítě domov?", opakovala jsem svou otázku, protože jsem nerozuměla odpovědi.
"Má domov na třech místech," odpověděl ten mladý muž.
"Na třech místech? Ale to snad ne. Domov je jedno místo."
"Domov může být na více místech."
"Neznám nikoho, kdo by měl domov na více místech," řekla jsem rozhodně. "A už vůbec ne sedmileté dítě."

Tím diskuse skončila.
Zachovala jsem sice profesionální klid, ale ve skutečnosti jsem měla být takovou argumentací vytočená do běla. Jsou to doslova příšerné kecy. Nevím, z čeho pramení, možná je to nějaký levicový neoliberalismus nebo nějaký jiný -ismus nebo něco úplně jiného, v tom se nevyznám, ale je to strašlivé.

Vy snad máte domov na více místech? Znáte někoho, kdo má domov na více místech?
Nemyslím teď "druhý domov", čímž má někdo na mysli třeba chalupu, kterou má rád a kam si jezdí odpočinout, nebo jiné místo blízké jeho srdci. Myslím skutečný, vlastní, svůj domov.
A navíc malé dítě, které přece potřebuje útočiště, postýlku, bačkůrky, bezpečí, svoje místo, o němž ví, že tam patří.

Tak to ne. Odteď už vím, že domov je širší pojem. Může být na více místech, mezi svými domovy můžete přebíhat, povlávat, neustále se stěhovat, protože to je přece v souladu s přesvědčením pracovníků orgánu péče o dítě a také v souladu s názorem některých rodičů, v souladu s názorem zákonodárců, psychologů a soudců.
A ti všichni jednají a rozhodují "v souladu se zájmem dítěte".


32 komentářů:

  1. Tohle je dotažené k dokonalosti ve švédsku a dalších severních zemích... Střídavá péče je tam žádoucí a normální, stejně jako rozvody a rozchody. Rodina je přežitek. Ty chudáci děti neví, čí jsou. A do toho ještě ten nesmysl, že gender je sociální konstrukt a každý má právo na to si určit, jakým pohlavím se cítí být... Mazec...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedmi,
      už jsem to sem psala: jak slyším, že některé rodinněprávní modely se osvědčují v severských zemích, jsem už dopředu velice ostražitá s jejich zaváděním sem.

      S těmi agenderovými školkami, nebo jak to nazvat, je to už hloupost na druhou. No, alespoň se uvidí, co z toho bude. Ale chudáci děti, takto na nich experimentovat.

      Vymazat
  2. smutné....obávam sa, že pri situácii, kedy na seba rodičia pokrikujú invektivy, tej malej nepomôže, či bude mať domov jeden, alebo dva.....
    asi by som ich nakopala oboch.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      nechci zabíhat do podrobností, ale zrovna v tomto případě to vypadá, že na dítě nemají rozpory v rodině dopad. Možná se v tomto případě (asi vzácném) i dospělí dokážou nějak udržet, aby to na děti nepřenášeli. To by bylo dobře.

      Vymazat
    2. tak to by bolo dobre. držím labky dievčatku.
      každý sme iný, niekomu nevadí mať domov rozdelený na dve polky, niektoré dieťa by to znášalo zle.
      nechápem, prečo sa ľudia nevedia správať tak, aby to bolo pre dieťa dobre. ľudia sú divní...
      u nás vlkov je ochrana mláďat absolútna priorita.

      Vymazat
    3. Myslím, že dost chybí dlouhodobější studie dopadu takového uspořádání na dítě a později dospělého.
      "Zájem dítěte" je tady absolutní priorita. Ovšem zásadně pouze na papíře.

      Vymazat
  3. Díky Chris, úplně jsi mi nahrála, nezájem sociálky, mladí vykolíkovaní pracovníci OSPODu, nezájem, mít případ z krku, co je nám vlastně po tom, co chce dítě...
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      lidí z OSPODu je mi kolikrát líto, podle mne je tahle práce celkem snadná cesta k totálnímu vyhoření.
      Kolikrát se divím, jak to mohou dělat celá léta. Pro mne jsou tyhle případy jen jednou částí agendy, která je jinak dost pestrá, ale oni to mají na stole denně.

      Jinak jsem taková dost obezřetná, pokud jde o to, řídit se přáním dítěte. Je to složitá otázka. Nedávno ÚS snad řekl, že když děti (už myslím minimálně na prahu puberty, ale nevím, nález jsem zatím nečetla) k otci nechtějí, tak nemusí.
      Já jsem v tomhle fakt opatrná, protože někdy jsou děti manipulovány a je také problém určit věk, od kterého už projevují relevantní názor.
      Velmi obecně mohu říci, že sama k tomu přistupuji tak, že dítě o tom, kde bude, nerozhoduje. Ale "nerozhoduje" samozřejmě neznamená, že se jeho názor na věc nebere v úvahu. Je to opravdu složitá problematika.

      Vymazat
    2. I nemanipulované dítě si může přát věci, které pro něj nemusí být nejlepší, a kdo je tak osvícený, aby řekl, co je pro dítě nejlepší..
      Je to těžká otázka a rozhodně na ni není univerzální odpověď.
      Má smysl nutit dvanáctiletou holčičku, aby jednou za dva týdny jezdila za tatínkem skoro dvě hodiny vlakem na víkend do města a domu, kde nikoho jiného nezná, protože tam bydlela před dávnými lety? Když doma u maminky má kamarádky, zájmy, atd. atp.? Hana

      Vymazat
    3. Hanko,
      v tomhle bych řekla, že to smysl má, jenomže ti rodiče měli mít rozum a měli zůstat bydlet blíž u sebe.
      Jinak mám dost averzi na argument "on k tátovi nemůže, protože musí hrát hokej, nemá tam kamarády, musí jít na ten a ten kroužek".
      V případě rozhodování je třeba seřadit priority, styk dítěte s otcem musí mít přednost před zájmovými aktivitami a kamarády.
      Ale zase je to na domluvě. Rodič, který s dítětem nežije, by mohl zajistit účast třeba na závodech ve dnech, kdy je dítě u něj, nebo pomoci dítěti, aby mělo nějaké kamarády i v jeho bydlišti. Jenže takhle ideální to nebývá.

      Vymazat
  4. Napsala jste to hezky a je to skvělý argument. Budu si to pamatovat.
    Nicméně já sám mám tři domovy. Tedy tři místa, kde cítím bezpečí a klid.
    Tam, kde mám hlášené trvalé bydliště a během pracovního týdne tam bydlím s manželkou a sporadicky se objevujícími dětmi.
    Pak na chalupě, kde se mohu věnovat svým přírodním zájmům.
    A konečně a nejprve v místě svého osobního i rodinného původu, několik set kilometrů vzdáleném od oněch prvých dvou, kde mám své široce rozvětvené příbuzenstvo a krásné dětské vzpomínky a štěstí v duši, kdykoli tam přijedu.
    Mám prostě tři domovy. Ovšem jsem již dospělý.
    Jako dítě jsem měl domov jen a jedině tam, kde byl můj tatínek.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      myslím, že tady hovoříte o něčem trochu jiném.
      Já mám také číslo na pevnou linku do domu, kde jsem vyrůstala, uloženou v telefonu jako "domů" a je to pro mne v určitém smyslu domov.

      Ale jak píšete, jste již dospělý a dokážete rozlišovat určité odstíny, kvality toho pojmu.
      Je dobré se na to podívat optikou toho, jak o domově hovoříme. Když řeknete "domů", víte přesně, co myslíte, a v naprosté většině případů myslíte své bydliště. Neříkáte "jedu domů", když jedete z domova na chalupu, ne?
      Takže Vy ten pojem používáte v jiném významu, než jak je to míněno v případě dětí, které pendlují mezi rodiči. U takového dítěte - podle výkladu, který je v článku naznačen - věta "jedu domů" skutečně vyžaduje bližší upřesnění, protože sama o sobě je víceznačná.
      Takže Vaše "domů" je jiné než "domů" takového dítěte.
      Já tomu ovšem příliš nevěřím, resp. nevím, zda tomu mám věřit, a zda takové děti stejně nemají mentálně jen jeden domov... nevím.

      Vymazat
  5. Milane, jste ukotven a máte zázemí, věk a jisté životní zkušenosti. Tyhle děti jsou jako třtina ve větru, tím nechci parafrázovat Pascalův bonmot. Tu jejich bezprostřední křehkost musíme chránit.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      chránit... zájmy dětí jsou v těch tahanicích často až na posledním místě.
      Věta "zůstali spolu jen kvůli dětem" je vnímána jako odsudek vztahu, je to pejorativní, jakože už není nic, proč ti lidé spolu jsou. Ale nevím, nezdá se mi, že by "kvůli dětem" bylo zase tak málo...

      Vymazat
    2. samozrejme, že to nie je málo! je to veľa.
      problém je ale v tom, že ľudia, ktorí spolu zostali naozaj už "len" kvôli deťom, sa v najlepšom prípade spolu trápia, alebo sa trápi minimálne jeden z nich. a deti to cítia.

      Vymazat
    3. Jenomže předtím to asi tak nebylo, když si ty děti pořídili.
      Tak potom je třeba dobré se zamyslet, co se změnilo a proč už to nejde?

      Vymazat
    4. Moje osobní rozvodová zkušenost - musí se chtít zamyslet oba, a to se bohužel stane málokdy. Já kvůli dětem vydržela tři roky citovýho vydírání, skrývání exmanželovy milenky před dětma i jeho matkou. Pak už to prostě nešlo, ono se to divadýlko na mě podepisovalo zdravotně a požadavek děti na dovolenou s milenkou byly pro mě nepřekročitelná hranice, to už by nebyla rodina, ale bordel na kolečkách. Rozvod byl dohodou,já podepsala vše,co mi byl předloženo, aby byl už konečně konec.
      A k těm domovům-toto jsem též řešili, byla jsem obviněna, že ho chci připravit o děti. Navrhla jsem, aŤ se nastěhuje poblíž. A byl konec dohadům, neb ex si začal budovat nový život 270km daleko od našeho bydliště a čekal, že budou pendlovat děti..a toto se nehodilo do krámu. Neměli jsme žádné striktní dohody, mohl být s dětmi, kdy chtěl-nicméně zpětně ten starší babičce-už jako dospělý-řekl, že tyto cesty, kdy je táta táhnul na druhý konec republiky, z duše nenáviděl. Nakonec se přistěhoval otec po letech zpět a nedávno mi starší řekl "táta se fakt změnil, konečně zjistil,že má nějaký děti" - za což jsem moc ráda. Nicméně tomu staršímu bude za rok 30. Pozdě, ale přece,aspoň tak. Nicméně píšu to ejn pro ilustraci, že to děti vnímají a že to není nic, co by snadno zapomenuli.

      Vymazat
    5. Vítejte zde.
      Toto je už trošku starší článek, ale děkuji, že jste přispěla svým pohledem.

      Vymazat
  6. a to už nehovorím o tom, kde je v tom vzťahu (ktorý by mal tvoriť dobrý vzor pre deti) nejaká pravda, láska a úprimnosť.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale tyhle hodnoty nepadají z nebe, ani láska ne - tedy ta partnerská, dlouhodobá. Musí se na ní pracovat, tvořit ji každý den.

      Vymazat
  7. V souvislosti s rozsudkem ÚS ohledně homoadopce jsem slyšel i termín homosexuální rodičovství. Zdá se mi, že jeho uživatelé chyběli na biologii...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ten nález ještě nečetla, ale uvažuju, že si to pročtu a něco bych k tomu napsala.

      Dnes jako obvykle trefný komentář Václava Klause mladšího:
      https://www.novinky.cz/komentare/408359-komentar-homosexualove-a-adopce-deti-vaclav-klaus-ml.html

      Vymazat
    2. Vašek junior je jako skoro vždy stoprocentní.
      Blbý je, že mám pocit, že z ODS jako jedinej...

      Vymazat
    3. Já s komentáři VK mladšího souhlasím často. A kupodivu si nemyslím, že jeho názory jsou v ODS ojedinělé.

      Vymazat
  8. Profesionální intuice se s věkem stává postupně důležitější než školské znalosti.
    Přeji pěkné léto a radostné prázdniny. Odjíždím do beznetí.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji a také přeji pěknou dovolenou, celé Vaší rodině.
      Chris

      Vymazat
  9. Já si dokáži představit, že mohu mít domov na více místech. Jeden domov mám u rodičů a ten druhý u své partnerky (ať už to je zrovna kdekoliv).

    Dokážu si to představit například i u dítěte, jehož rodiče jsou lehce šílení světoběžníci. Jednu takovou rodinu znám a jako rodina fungují jako příslovečné švýcarské hodinky.

    V případech rodin v rozkladu a které které končí u soudu se obávám, že ty děti nemají domov nikde, takež je dobře, že jste se ozvala. Akorát úředník to asi nikdy nepochopí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      ale přece jen, když řeknete, že jdete domů, tak máte na mysli jedno konkrétní místo, ne?

      Jinak to je dobrý postřeh - domov pak není možná nikde. Protože domov, to má být bezpečí, jistota, láska a ochrana. A když to v dané domácnosti chybí...

      Vymazat
  10. Osobně si myslím, že střídavá péče by měla být přípustná jen v případě, kdy děti někde bydlí a oba rodiče se střídají v domácnosti dětí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ale velice výjimečný model a navíc to může podle mne fungovat jen do doby, než si jeden z rodičů najde jiného partnera a chce s ním sdílet domácnost nebo založit novou rodinu.

      Vymazat
  11. nechci uplne verejne, tak se omlouvam za neprihlaseni, ale: mam dva syny- starsi je u tatinka ( v dobe, kdy nastaly tahanice o deti- tatinek mi je po jednom vikendu u nej odmitnul vydat), protoze si to takto pral a ospod to v celkovem posudku pro soud velmi zduraznil- ze prioritni je prani ditete....a momentalne jsme ve fazi "kdyz nechce k tobe, ja ho nutit prece nebudu"...a sve vypiplane, milovane dite vidim cca jednou za dva mesice tak na dve hodiny....
    druhy syn je ve stridavce....ehm....dite s dg. PAS....proto, ze rekl, ze on chce byt i s mamou, i s tatou....nicmene domov ma jen jeden- ten u me, tam chodi "domu", druhy tyden chodi "k tatovi".....v nasem pripade je cele fungovani stridavky jako jizda na housenkove draze s misenskym porcelanem na kline....drzim pusu a krok, aby byl klid, aby byl maly v pohode, dite vozime na sportovni treninky i v "tatinkove" tydnu, totez se zajistenim krouzku, neb tatinek to nepovazuje za nutne, synovi po "presunu" vzdycky dva tri dny trva, nez se preladi na rezim toho mista, kde zrovna je ( a to nezminuji fakt, ze nase vychovne styly a nazory jsou diametralne odlisne).... je to proste slozite...a predevsim, to "v zajmu deti" je jak kouzelna formulka....jenze takto se tem detem podle meho proste ublizuje....
    neprihl. Zuza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzo,
      je mi to moc líto.

      Preference přání dítěte - v poslední době je asi trend takový, že se to dost zdůrazňuje. Judikatura ÚS upozornila na to, že na přání dítěte je nutné brát ohledy.
      Já s tímto až tak úplně nesouhlasím, protože dítě je pořád dítě, nemůže jen tak rozhodovat, kde bude, to za něj rozhodují dospělí. A dítě je taky snadno manipulovatelné. Takže zohlednit při rozhodování jeho přání, budiž, ale v určitých hranicích.

      To, co jsi vyjmenovala, jsou tradiční slabiny střídané výchovy. Zejména čas, který dítě potřebuje na to, aby si zvyklo po přesunu do druhého prostředí, a režim a výchovný styl v každém prostředí jiný.
      No, někteří psychologové idealisticky líčí, jak z toho vyrostou tolerantní, přizpůsobivé, nekonfliktní děti, jak to je v pohodě, ale já tento názor nesdílím.
      Na druhou stranu, když podmínky pro střídavou péči v konkrétním případě jsou, tak jí někdy těžko bránit, takový je prostě teď trend.

      Vymazat