úterý 5. července 2016

Konfiskátem to začalo, konfiskátem to skončilo

Choltice

Starší děti jsme odvezli na tábor a doma nám zůstal jen nejmladší. Měli jsme volno. A tak jsme podnikli výlet do Choltic, což je malé městečko poblíž Pardubic, o kterém jsem nikdy dříve neslyšela. Musím říci, že jsem byla velmi příjemně překvapená.

Choltický zámek patřil nejprve rodině Gerštorfů, která ale musela z českých zemí po Bílé Hoře uprchnout, aby nepropadla hrdlem. Zámek získala jako konfiskát rodina Thunů, která jej vlastnila až do 20. století, kdy o něj přišla v důsledku vydání Benešových dekretů; paní Thunová byla německé krve a to se nepromíjelo. Takže, jak podotkla průvodkyně, konfiskátem to začalo a konfiskátem to skončilo. Je ovšem třeba dodat, že to, co se událo mezi tím, rozhodně stojí za pozornost.

První majitel z rodu Thunů především vystavěl nádhernou, jedinečnou zámeckou kapli. Musíte zvrátit hlavu opravdu hodně, abyste dohlédli na její strop. Kaple má krásné zdobení; kromě výzdoby, kterou bychom na takovém místě čekali, jsou tam i prvky, které bychom nečekali, zejména unikátní zobrazení osmi slavných heretiků, které si tam "fanatičtí katolíci" Thunové umístili jaksi pro výstrahu. A tak je v kapli zobrazen, s řetězy na nohou, například Mistr Jan Hus, Jeroným Pražský, Martin Luther a Jan Kalvín.

Zámecká expozice je přehledná, srozumitelná a plná zajímavých detailů. Návštěvníky velmi zaujme zařízení tehdejší jídelny, které dostal jeden z Thunů svatebním darem kolem roku 1660. Jde o masivní vyřezávaný nábytek, křesla a židle. Dřevo se prý tehdy na padesát(!) let namočilo do vody a potom se z něj, v rozmezí další generace, vyřezávaly zamýšlené kusy. U nábytku prý bylo zapsáno, že takto ošetřené dřevo vydrží po velmi dlouhou dobu a nic se s ním nestane. Což se potvrdilo, protože nábytek vypadá stále stejně a část původních židlí se používá i v současnosti v obřadní síni zámku. Je obdivuhodné, jak promyšleně dokázali tehdejší řezbáři přistupovat ke svému dílu, které ani po 350 letech neztratilo nic na své estetické ani užitné hodnotě.

Na zámku jsou k vidění i další poklady a zajímavosti, například vzácná barokní lékárna, soubor originálních obrazů apoštolů od Karla Škréty, obraz, který popsal Alois Jirásek v románu Temno, thunovský porcelán, sbírka zbraní a zlatem protkávaný mexický prapor, který si jeden z Thunů přivezl z účasti na nechvalně známém mexickém dobrodružství Maxmiliána z rodu Habsburků. Připadalo mi opravdu neuvěřitelné, jaké unikáty můžeme na tom zapadlém zámečku obdivovat.

Po prohlídce zámku jsme se ještě prošli v oboře, krásně udržované a plné romantických zákoutí, a zastavili jsme se také v zámecké restauraci, kde personál nestíhal nápor hostů, protože turisté a cyklisté křižující tento kraj už asi přišli na to, že tam dobře vaří. Ze zámku i jeho okolí přímo dýchá pohoda a klid a jak jsem zjistila z letáčku, který jsme dostali v pokladně, místní se snaží připravovat i různé akce, které zpestří program a přilákají návštěvníky, včetně těch nejmenších.

Celkově vzato, možná byli Thunové fanatičtí katolíci, kteří panství získali pochybným způsobem po Bílé Hoře, protože stáli na té zlé straně, a po druhé světové válce svůj majetek ze stejného důvodu ztratili, ale to, co v Cholticích vytvořili, je hodno obdivu a úcty.


3 komentáře:

  1. Když se psalo, že by Sovinec měl získat zpět Řád německých rytířů, tak jsem se usmál. Pokud rodinné legendy neklamou, tak ho prapříbuzný pod nátlakem prodal po porážce moravské části Českého povstání. Byl jedním z vůdců, ale vzhledem k mírnějšímu průběhu mělo povstání menší dohru.

    Jeho otec byl purkmistrem arcibiskupského hradu a vězení pro duchovní Mírova. Podle historického románu mu tam přivedli jednou chyceného a zbitého luterského predikanta. Místo aby ho uvrhl do kobky, tak ho ošetřil, a pak s tím zajímavým človíčkem strávil noc v diskusi. A ráno už vyznával Sola scriptura, Sola fide... Byl sice vyhozen, ale za své předchozí služby již získal dvě osady a tvrz (kdybych měl zbytečných 15 milionů, tak si ji koupím, byla na prodej). Jeho syn se pak přiženil na Sovinec a získal s horním panstvím i velký vliv v markrabství.

    V diskusi někdo psal, že Sovinec musí patřit zase všemu lidu. Tak jsem odpověl, že patřil různým rodům i německým rytířů, ale NIKDY všemu lidu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě purkrabím, ne purkmistrem...

      Vymazat
    2. Karle,
      v manželově rodině se tradují historie podobného druhu, resp. historie také spojené s jedním hradem. Ale také bez restitucí:-)
      Nedávno jsme dokonce podnikli výlet "po stopách rodiny", bylo to zajímavé, ale ne úplně baby-friendly, takže děti dost zlobily, což výlet trochu poznamenalo.

      Rozdíl mezi purkrabím a purkmistrem mi zůstává utajen.

      Vymazat