pátek 29. července 2016

Mezi borůvkami

se skrývá technický zázrak

Právě jsme se vrátili z třídenního výletu do Jeseníků. Tento kraj jsem navštívila poprvé, a proto jsem samozřejmě plná dojmů.

Červenohorské sedlo nás přivítalo přímo záplavou borůvek, které se daly kolem cest trhat po libosti ve velkém. V hotelu se podávaly borůvkové knedlíky, lívance s borůvkami, borůvkový jogurt i borůvková limonáda, a kdyby se mohly dělat borůvkové řízky, určitě by se na jídelním lístku objevily také.
Počasí nám zrovna nepřálo, resp. ukázalo se jako velmi proměnlivé a nepředvídatelné, zejména pokud se jako správný horal nedíváte "na Nory", tedy na norskou předpověď počasí, bez které nedají, jak jsem pochopila, v Jeseníkách ani ránu. První výlet jsme museli z důvodu zhoršení počasí ukončit předčasně u Vřesové studánky, což je pěkné poutní místo; díky Bohu za možnost úkrytu před bouřkou v kapličce u pramene. Byla to opravdu velmi nepříjemná situace, připomínka, jak velice zrádné hory jsou, což jsme mohli zjistit také z plaket se jmény a daty v pietním památníku obětem hor, který jsme míjeli cestou.

Nepovedená vycházka nás ale od výletů neodradila, a proto jsme se následujícího dne vydali na Dlouhé Stráně, kde se měl podle tvrzení mého manžela nacházet jakýsi zázrak moderní techniky, konkrétně přečerpávací vodní elektrárna. Na takový výletní cíl mne samozřejmě nalákal (kdo by o dovolené nechtěl vidět elektrárnu, že?), takže jsem reptala jen přiměřeně.

Z Koutů nad Desnou jsme vyjeli nahoru lanovkou, což je pro mne sám o sobě lehce adrenalinový zážitek. Mne tedy k adrenalinu stačí houpat se na otevřené sedačce lanovky, ale to je opravdu čajíček proti tomu, co na trase dolů podnikají cyklisté, kteří se nechávají nahoru dopravit i s bicykly. Někteří mají dokonce na helmách připevněné kamery, aby si mohli své odvážné sjezdy natáčet a potom se jimi doma kochat. Budiž jim přáno.
V horní stanici lanovky jsme museli odolat pokušení vyjet nahoru na Dlouhé stráně autobusem, protože to už by bylo opravdu moc rozmazlené. A tak jsme se vydali k horní nádrži elektrárny pěšky.
Ačkoliv jsem elektrárnu předtím viděla na obrázku, objevil se zde kámen úrazu v podobě mé nedostatečné představivosti. Zatímco jsem supěla do kopce, dožadovala jsem se, že už chci vidět "tu vodu". Měla jsem dojem, že když už jsem tak vysoko, tak bych přece nějakou vodu z vodní elektrárny vidět měla, ne? Například Lipno je taky elektrárna a je vidět odevšad zdaleka a zeširoka. Tak kde to je?
Až úplně nahoře a cestou dolů jsem pochopila, že jsem se celou dobu dívala na horu, ve které je ta voda ukrytá, v obrovské hluboké nádrži s velmi hladkými, pravidelnými, prudce se svažujícími stěnami. Voda se odtud čerpá dolů, do spodní nádrže (tu jsme neviděli), pak zase nahoru a tak stále dokola. Dívala jsem se na to úplně ohromeně, protože jsem nechápala, jak se něco takového mohlo tam nahoře vůbec postavit. Je to skutečně impozantní a vynalézavé lidské dílo, právem řazené mezi divy České republiky. Celou nádrž jsme obešli, v malém stánku na protilehlé straně jsme dětem koupili párky v rohlíku, rozmluvili jim nápad sjet dolů k lanovce po asfaltce autobusem a pak se vydali zpět. Cesta dolů ubíhala rychle a na lanovce nás opět dostihl déšť. Ale to nevadilo, za chvíli jsme uschli, v přilehlé restauraci si vypili kávu a mohli se přesunout zpět do hotelu.

Na Jeseníky hned tak nezapomenu. Ani na památníky duchovní, ani na pomníky lidského umu. Je to zvláštní, člověk se dívá nahoru, pomalu stoupá a celou dobu vůbec netuší, co tam najde. Může to být i velké překvapení.


5 komentářů:

  1. To já tedy dal Dlouhé stráně z Kout komplet pěšky, jen dolů jsme se kousek svezli autobusem k horní stanici lanovky, ale to jen proto, abychom na další pěší cestě do Kout nezatměli, protože to hrozilo. Dolní nádrž je pěkně dostupná z Kout cestou na Švycku (tedy na Švýcárnu) nebo naopak se na ni dá jít z ČHS a pak dolů do Kout.
    Doufám, že z Vřesové studánky bude brzy ještě hezčí poutní místo až se překonají protesty pohanů a provede se tam výstavba na obnovu toho, co tam dřív stálo: kostelík a ubytovna pro poutníky.
    A jestli jste měli horší počasí, tak buďte rádi: za hezkého počasí nad horami burácejí letadla, co dělají vyhlídkové lety.
    Vladimír

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za doplnění.

      Komplet pěšky bychom to určitě nedali, pro pětileťáka bylo tohle akorát:-) Ze stejného důvodu jsme neuvažovali o cestě z ČHS dolů, to jsme ani moc nezkoumali, i když autem to bylo do Kout komplikované, kvůli opravě silnice.

      Když jsem si dodatečně hledala něco o Vřesové studánce, našla jsem spolek za obnovu poutního místa. Tak snad se jim to povede. Proč by proti tomu někdo protestoval? Zamýšlená obnova snad nemůže nikomu vadit?

      Vymazat
    2. Vy jste ještě nenarazila na zelené kreatury? Tak to buďte ráda.

      Vymazat
    3. Nějak mne nenapadlo, že by mohly mít námitky proti obnově poutního místa u Vřesové studánky. Proč by proti tomu někdo něco namítal? Navíc když to tam už dříve stálo a teď se to má, jestli jsem to správně pochopila, jen obnovit?
      To přece není nějaký velkokapacitní hotel nebo sjezdovka nebo něco takového, co by mohlo někomu vadit?

      Vymazat
    4. Oficiálně to, že tam v horské přírodě budou jezdit náklaďáky se stavebním materiálem a budou tam pracovat stavební stroje. Neoficiálně - to už si musí každý domyslet sám.

      Vymazat