pondělí 25. července 2016

Sexy muž na mateřské

Uprostřed horkého léta jsem vždycky psávala hlouposti o vztazích. Říkala jsem tomu články ke koktejlům. Myslím, že je načase tuto tradici obnovit.
Skvělou příležitost mi k tomu poskytlo minulé číslo týdeníku Respekt (29/2016). Dojemný článek Lucie Kavanové se sugestivním názvem "Když fotr není lotr" pojednává o berlínské čtvrti Prenzlauer Berg, kde je na tzv. mateřské dovolené velký počet mužů. Tatínkové se scházejí v otcovském centru, kde při dohlížení na děti popíjejí kávu a povídají si o kojení, příkrmech, učení na nočník, ale samozřejmě i o světě, politice, svých koníčcích a tak.

V článku je to opravdu velmi pěkně, idylicky líčeno. Taková tatínkovská pohoda.
Z Respektu jsem už dávno poučena o tom, že větší podíl mužů na mateřské je velmi žádoucí, ba nutný. Nevím sice proč, protože na druhou stranu jsem poučena o tom, že ženy a muži zvládají totéž, takže nechápu, proč má být na mateřské zrovna muž a proč je potřeba podíl mužů a žen na mateřské a rodičovské dovolené vyrovnat pomocí státních dotací. Proto bych docela ráda, kdyby mi to někdo vysvětlil, pokud možno pomocí nějakého racionálního odůvodnění.

Je to tedy v tom Berlíně idylka. Tatínkové jsou starostliví, příkladní otcové a radují se z toho, že mohou zblízka sledovat pokroky svých batolat. Děti jsou šťastné a pracující maminky jakbysmet, protože mohou nerušeně pokračovat ve své kariéře a neuvíznou v mateřské roli.

Zkouším si představit, jak by to fungovalo u nás, když byly děti malé. Ráno bychom vstali, já bych šla do práce, odpoledne bych se vrátila unavená z kanceláře, muž by mezitím doma pral prádlo, vyměňoval dítěti plenky a míchal příkrmy. Určitě by to uměl a dobře zvládal. Peníze, které bych takto vydělávala, by byly samozřejmě naše společné, takže bych mu financovala jeho koníčky, oblečení, elektroniku a takové věci.

Má to drobnou chybu. Mne by totiž takový muž nepřitahoval. Prostě by mi nepřipadal atraktivní a sexy. Je to jen můj osobní problém a zcela jistě projev mé nedostatečné genderové uvědomělosti. Chápu, že to je zastaralý pohled, za který bych se měla stydět. Muž na mateřské je z nějakého důvodu ideálem současných genderových pracovnic. Vší silou i penězi (ovšem nikoliv svými, ale státními, tedy penězi nás všech) se snaží dostat na mateřskou a rodičovskou dovolenou více mužů. Pořád čtu, že takový model může fungovat a určitě v mnoha rodinách skvěle funguje.

Jenomže podle mne je na mužích strašně sexy právě jejich práce. I po deseti letech manželství se mi málem podlamují kolena, když vidím svého muže, jak odchází do práce. A když se z práce vrací... jsem z toho taková trošku omámená, píchne mne u srdce a vždycky mne uklidní, když si vzápětí vzpomenu, že to je vlastně můj muž a já jeho žena. Tak to mne potěší. Každý den znovu.
Možná nejsem sama, protože si vybavuji jakýsi zapomenutý časopisecký rozhovor s nějakou zpěvačkou či jinou umělkyní, jejíž manžel byl na mateřské, zatímco ona vydělávala. Ta otevřeně přiznala, že když přišla z práce a manžel doma věšel její spodní prádlo, jaksi to nebylo ono.

A to je ono. Není to ono.


26 komentářů:

  1. Podle mne záleží na tom, kdo je schopen víc vydělat.
    Já bych byl býval s dětmi rád doma na rodičovské dovolené, leč moje paní učitelka by nás neuživila. A tak si tu radost s dětmi užívala sama. A dlouho.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to určitě, ekonomické hledisko je při rozhodování jistě stěžejní.
      Ale já bych to právě na toto hledisko asi nebyla schopná redukovat, je to jen můj pocit, ale nějak by mi to nesedělo. To totiž není v tomto případě určitě problém muže, tomu to může vyhovovat, ale byl by to můj pocit, že je něco nějak jinak, než odpovídá mému nastavení. A myslím, že bych se tohoto pocitu velice obtížně zbavovala.

      Vymazat
  2. Další kontroverzní téma, které mě ovšem velmi zajímá. Jsem hodně tolerantní člověk, někdy snad až příliš. Ať si každý žije, jak se mu zlíbí, chce-li být muž na mateřské, ať je. Když to vyhovuje celé rodině, proč ne.
    Já bych to tak ovšem také nechtěla. Nedávno jsem četla toto:
    http://www.kafe.cz/celebrity/jirina-prekopova-kdyz-chlap-vari-a-chodi-nakupovat-neni-to-dobre-34810.aspx a .... líbí se mi to. Moc.
    Mám kamarádku, co o sobě tvrdí, že je chlap. A je. Se vším všudy. Je skvělá, dokáže úplně všechno! Ale když já chci být žena. Se vším všudy :-)
    Emma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emmo,
      právěže já taky nechci být doma za chlapa. Moc nerozumím ženám, které si právě na tomto zakládají. Ale budiž, některé to tak mají.
      Díky za odkaz na rozhovor. Já s Jiřinou Prekopovou nesouhlasím ve všech jejích názorech, ale je pro mne zajímavé si to přečíst.

      Vymazat
  3. Kloním se k názoru, že by si mateřskou mohli muži aspoň krátkodobě vyzkoušet. Získají tím představu, o co vlastně jde, a že to nemusí být zrovna rekreace. Ženy zase zjistí, jak je nepříjemné mít na malé dítě jen chvíli denně, protože zaměstnání - a taky že dítě v péči otce nezhyne... Mohlo by to vést k oboustrannému respektu i u lidí s menší představivostí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myško,
      no ono v tom článku to bylo taky zmíněno, konkrétně šlo o státní podporu střídání na rodičovské dovolené.
      Uznávám, že je dobře, když si to tatínek vyzkouší, ale nemyslíš, že k tomu stačí prostě převzetí péče v době, kdy matka odpočívá, někam třeba odjede, je nemocná nebo v takových situacích?
      Chyba je taky často na straně matek, jak píšeš, domnívají se, že bez jejich péče to nejde:-)

      Tady když ten návrh padl - že rodiče dostanou víc peněz, když se vystřídají - strhl se povyk ohledně diskriminace. Ať to stát nechá na rodičích, kdo RD vyčerpá a "netrestá" ty, kteří zvolí tradiční model. A musím říci, že s tím argumentem souhlasím, protože mi to zavání sociálním inženýrstvím.

      Vymazat
  4. My máme model, že pokud nejsme v zahraničí, pracujeme oba z domova... Sice se třemi dětmi to už poslední dobou skřípe, ale v podstatě to vyhovuje všem.. Chtělo by to jen pracovnu místo průchozího obýváku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedmi,
      to musí být náročné. Na jednu stranu je to výhoda při nemocech dětí, to je práce z domova mnohem lepší než muset se někam honit ven kvůli termínům, ale dlouhodobě to musí být docela záhul. Nehrozí u toho ponorka? Sama jsem si chodila do kanceláře občas odpočinout:-)

      Vymazat
  5. Bydlel jsem ve stejnem dome jako Väterzentrum, pberg je jiny svet oproti zbytku Berlina, a pokud se od toho centra vydate pres cestu na Huffelandstr tak je tam tolik obchodu pro matky na materske, ktere moje testosteronove zatemneni totalne ignorovalo a nechapalo jejich vyznam. Nevim jaky je zdroj ze 1/3 muzu je na materske. Muzi jdou na materskou kdyz jsou matky nezamestnane a pak cerpaji tusim jen 3 mesice. Jeste je tam use case kdy muzu pracuje jako kontraktor z domu, ale to neni uplne casto.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ono z těch článků to občas vypadá, že Berlín je vůbec jiný svět... oproti zbytku světa.
      Intelektuální novináři Berlín přímo milují a pějí na tamější atmosféru ódy.

      Vymazat
  6. Víte, co by mě, paní Christabel, zajímalo? Jaké profese je Váš muž. Tedy to, zda Vás tak fascinuje pohled na kravaťáka v obleku razícího do práce nebo co vlastně jako.
    Prosím, neurazte se a berte moje drzé rýpání s nadhledem. Mě totiž vůbec nenapadlo, že by na chlapovi mohlo být sexy právě to, jak si to po ránu štráduje do práce.

    U nás jsem na mateřské byla formálně vždy já, i když u druhého dítěte se manžel zapojoval do péče a hlídání z časového hlediska minimálně stejnou měrou jako já, možná i více. A že by to nebylo ono, když zrovna pral nebo věšel prádlo? Spíš bych řekla, že to nebylo ono, když zůstalo prádlo nepověšené a velkoryse to celé čekalo na mě.

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      hm, to mne nenapadlo, že by to souviselo s profesí.
      Víte, já si nemyslím, že se to odvíjí od profese, tedy že takové pocity musí vzbudit jen nějaký záchranář á la náčelník horské služby:-)
      Přijde mi to spíše jako důsledek toho, co to znamená, když jde chlap do práce. Vezměte to takto: feministky nadskakují, že ženy jsou více doma na mateřské a muži více chodí do práce, ale to vypadá, že muži do té práce chodí primárně pro své potěšení. Nechodí tam snad proto, aby uživili ženu a děti? Nebo proč chodí vydělávat peníze?
      Neberu to jako rýpání, jen chci říci, že to podle mne nesouvisí s profesí.

      U nás se muž hodně stará o víkendech, věnuje se dětem opravdu hodně, čím jsou starší, tím víc. A to se mi taky líbí a oceňuji to. Bohužel to není úplná samozřejmost, i když v našem okolí je tento model dost obvyklý.

      K prádlu nepouštím zásadně nikoho, ale to je, uznávám, taková moje úchylka:-)

      Vymazat
    2. Aha, tak jestli jsem ty logické vazby správně pochopila, tak je pro Vás na muži sexy právě to, že se pachtí do práce proto, aby uživil svoji rodinu. No proč ne, starost o děti a rodinu dělá muže mužem. Háček je v tom, že se pro to kvalifikuje jen ta placená práce, pro cizího a za peníze, kdežto neplacená přímo pro rodinu (věšení prádla) už ne :). Ale jo, chápu, že to tak vnímáte.

      Ad feministky (když už jste s nimi začala):
      Mě jako malé zhusta vtloukali doma do hlavy, že práci si má člověk vybírat primárně tak, aby ho bavila a ne podle peněz. Vy to snad máte jinak? Vy jste ani u prvního dítěte nepřemýšlela o tom, jak skloubit mateřskou a práci? Resp. jak aspoň trochu pracovat při mateřské? Myslím, že ano, minimálně v několika Vašich příspěvkách jste to zmiňovala. A to jste chtěla pracovat při mateřské jako proto, abyste přivydělala nějakou tou korunou a ne snad proto, že máte práci ráda a chyběla by Vám? Tak to jsem asi špatně pochopila..

      Vám Vaše profese dovoluje alespoň částečně skloubit práci a mateřskou, ale všechny profese to tak nemají, obzvláště pokud se jedná o pracovní pozici, kde je člověk součástí velké korporace, součástí jejich procesů, malé kolečko velkého soukolí. Naprosto rozumím ženám, které své dítka v batolecím věku přenechávají mužům na mateřské a na rok na dva se vrací do zaměstnání, než nastoupí na další mateřskou s dalším miminkem.

      Kvůli tomu, že tu máme pár přiblblých feministek (z návrhu povinné RD pro otce, kterou vymyslely cca před 3 lety feministky z ČSSD - oranžový kruh, jsem také nadskakovala), ještě není nutno se mateřské pro muže vysmívat :). Ženy, které se vrací do práce a nechávají doma s dítětem tatínky, tak činí - alespoň v mém okolí - nejdříve kolem 1 roku děcka, tedy neodchází od miminek, ale od batolat. Neshledávám to nepřiměřeným a neshledávám ani nic zženštilého na tom, když se o takového prcka stará celodenně muž.

      Ivana

      Vymazat
    3. Ivano, souhlasím, i když já to měla jinak. Mám vlastní firmu a povedlo se mi být doma 3 roky a nezkrachovat. Což považuji za neopakovatelný majstrštyk. Vhodná souhra okolností, hodně práce a umění koordinace a přizpůsobení se od všech.

      Obecně si myslím, že je to otázka sebevědomí u obou. Obou rodičů. Pro dítě je nejlepší být doma s milujicim rodicem. A je jedno kterým. Jen to musí obě ega unést.
      Ela

      Vymazat
    4. Elo, já si založila firmu, když byl prvnímu děcku rok. To jsem ještě nevěděla, že právě začíná nejnáročnější část batolecího období, ale díky euforii z toho, že jsem do toho konečně práskla (že chci mít jednou svoji firmu, jsem věděla asi tak po 6 měsících po nástupu do prvního zaměstnání) jsem to s pomocí paní na hlídání a v kombinaci s prací z domova dala. V podstatě jsem odbourala jakékoli vedlejší aktivity a buď jsem pracovala nebo skákala kolem batolete, případně obojí najednou. A díky tomu taky vím, že aby žena odcházela dlouhodobě a pravidelně od batolete do práce, musí k tomu mít sakra dobrou vnitřní motivaci. Jinak to nedá a bude z toho frustrovaná.

      U druhého děcka jsem už byla po stránce profesní kariéry saturovaná víc než dost a vůbec bych se nezlobila si dát 3 roky mateřskou dovolenou na full time. Bohužel žádný takový majstrštyk, jako se povedl Vám, se nekonal. Na druhou stranu manžel už v té době pracoval na ŽL a mohl si dovolit omezit svoje pracovní aktivity natolik, abychom se dokázali u děcka pohodlně vystřídat. Oproti předchozí mateřské to bylo velmi klidné období bez stresu a strachu třeba z toho, že dítě onemocní právě v tu nejméně vhodnou dobu. Tož tak.

      Ivana

      Vymazat
    5. Elo,
      nevím, jestli je to otázka sebevědomí, ale já zjevně nejsem osobnostně vybavená k tomu, abych jen tak přijala výměnu rolí. Možná je to špatně, ale je to tak. Takže proto netvrdím, že by to v našem případě bylo v pohodě, když já bych asi úplně v pohodě nebyla. I když nějak by to samozřejmě muselo jít.


      Ivano,
      já jsem právě vůbec nebyla nastavená na to, být jenom doma. Celou dobu jsem si aspoň trošku práci udržovala. V mém oboru by byl i problém dělat to jinak.
      A ano, hodně jsem si vážila toho, že mám tuto možnost, že můžu skloubit starost o děti s prací (na malý úvazek), i když někdy to bylo hodně náročné.
      Ale taky jsem si hodně vážila toho, že můžu být minimálně po dobu, kdy kojím, s dětmi doma. Protože odcházet od kojeného dítěte, to je fakt hodně nekomfortní.

      Vymazat
    6. Chris, odcházet od kojeného dítěte je sice nepohodlné, ale technicky proveditelné. Obě děti jsem kojila do cca 1 a 3/4 roku, odcházela jsem už od plně kojených mimin třeba i na 8 hodin.

      Mnohem horší je osobnostní střet, když se Vám právě v ten okamžik od dítěte vůbec ale vůbec odejít nechce. Pokaždé.
      Život je holt otázka kompromisů a priorit.

      (P.S. Ten příspěvek, který včera nejspíš spad do spamu, tam klidně nechte.)

      Ivana

      Vymazat
    7. Ivano,
      ve spamu není žádný příspěvek, žádný zapomenutý nepublikovaný komentář v systému nevidím.

      Ano, to je právě to, odcházet od kojeného dítěte je "technicky proveditelné". To já vím, že to jde. Ale je to opravdu velmi diskomfortní. Neměly by matky bojovat spíš za to, aby mohly být se svými kojenými dětmi, než aby od nich mohly vypadnout? Takový požadavek mi dává mnohem větší smysl.
      A přiznávám, vážím si muže, který mi tuto možnost zajistil.

      Vymazat
    8. Chris,
      jen pro upřesnění: diskomfort (nebo osobnostní střet, řekněme) nevidím v tom, že dítě je kojené, ale že se od něj vůbec musí (od nekojeného by bylo, tuším, stejně obtížné).

      Takových osobnostních střetů má ale každý v životě mnoho. Je věcí každého, čemu dá přednost a jak si to v souladu se svými vnitřními potřebami nastaví.

      Stejně jako jsem rostla z návrhu povinné mateřské pro otce (výše zmíněný návrh oranžového kruhu - ČSSD), nemám ráda paušalizovaná prohlášení, že by matky měly dělat to a to, protože to tak odpovídá jejich mateřské roli.

      Když si obouvám běhací boty, taky se mi pokaždé ukrutně nechce jít běhat a stejně jdu. Téměř každý den, do deště, do sněhu, do mrazu.

      Od miminka se mi taky nechtělo odcházet a přesto jsem to dělala. Byla to výměna něco za něco.

      A pro změnu já si vážím muže, který mi umožnil velmi pohodlně skloubit mateřské radosti s mojí prací.

      Ivana

      Vymazat
    9. A ještě jedno doplnění:
      Matky za to, aby mohly být se svými kojenými dětmi, příliš bojovat nemusí, protože je od nich nikdo nevyhání. Náš systém mateřské a rodičovské dovolené je jedním z nejvelkorysejších v Evropě. Osobně jsem za tento systém ráda (i když jsem jej nevyužila) a velmi bych se bouřila, kdyby se na tom mělo něco měnit.

      Ivana

      Vymazat
    10. Ivano,
      ohledně nastavení současné rodičovské proběhly bouřlivé diskuse, ono je otázka, zda naopak v něčem spíše ten systém ženám neškodí, protože zase po třech či čtyřech nebo dokonce ještě více letech doma se stávají obtížně zaměstnatelnými. Je to prostě složité.

      Taky neříkám, že by měly ženy bojovat za to či ono, jenom mi připadá na hlavu, že model, kdy se žena žene do práce od miminka, má být nějak adorovaný a státem podporovaný. Proč by měl být?

      Já jsem ten systém ale taky nevyužila, resp. využila jsem jej ke skloubení obojího, vyhovovalo mi to.

      Osobně tak pocitově za určitou hranici pokládám jeden rok dítěte (možná to tak mám nastavené proto, že jsem průměrně kojila do roku, ale nevím). Rozdíl kojené/nekojené dítě osobně vnímám dost, ale máte pravdu, že i od nekojeného dítěte není pro matku (i pro to dítě ovšem) žádný med odcházet na delší dobu. Zkrátka jako obvykle nerespektují tyto návrhy, které jsou součástí feministické agendy, biologické danosti. Protože ono je pravda, že tatínek se může o to dítě postarat stejně dobře jako maminka (bez toho kojení ovšem, které je ale na druhou stranu hodně propagované), ale to neznamená, že by to nutně měl dělat a že není vhodnější přenechat tuto úlohu matce.

      Vymazat
    11. Chris,
      ty bouřlivé diskuse o tom, že se po 3-4 letech matka ocitne na slepé koleji samozřejmě znám. To ale podle mého není až tak chyba systému, to je chyba toho, jak a k čemu žena tu dobu mateřské využije nebo nevyužije. Byla bych velmi proti jakýmkoli "pobídkám", které by uměle nutily ženy odcházet od mimin proti jejich přesvědčení nebo aby stát jakkoli intervenoval a vnucoval matkám co či ono chování. Každý je snad kompetentní k tomu, aby si tohle posoudil sám.

      Na druhou stranu je dost problematické, aby se žena řekněme po prvním roce děcka alespoň částečně do práce vrátila. Já si mohla dovolit (u prvního děcka) placenou paní na hlídání a od 3. roku věku soukromou školku (státní byly pro tříleťáky nedostupné). Pokud bych ale měla spoléhat pouze na státní zařízení, tak by mi asi nezbylo nic jiného, než zůstat doma 4 roky.

      A úplně nerozumím tomu, co myslíte tou feministickou agendou, která nerespektuje biologické danosti. Jednak o žádných konkrétních aktuálních návrzích nevím, jednak legislativa tyto věci jako RD otců umožňuje již dlouho, a jednak (především) to není o žádném prohození biologických rolí (jakože by měli jít otcové paušálně na RD na úkor matek), ale o rozšíření možností (pro ty, kdo to chtějí jinak) při plném zachování respektu vůči tradičním biologickým rolím.

      Ivana

      Vymazat
  7. Celkově bych řekla, že ta preference tradičního modelu může nějak souviset s hormony. Podle mne se hormonální vlivy na psychiku v běžném životě dost podceňují. A v období šestinedělí a kojení, to je přímo hormonální koktejl, který podle mne - kariéra nekariéra - tlačí lidi do těch tradičních rolí, ať si o tom teoreticky myslí cokoliv. Nevím, jestli je až tak rozumné se tomu příčit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady nastává chvíle na můj oblíbený biologický argument.
      Samci a samice všech obratlovců se chovají odlišně, proč by člověk, jakožto velká nechlupatá opice, měl být výjimkou? Z evolučního hlediska je to důsledek rozdílných rodičovských investic minimálně v podobě velikosti pohlavních buněk. Samci "zvolili" de facto parazitní strategii menších pohlavních buněk (samce tak nakonec definujeme, ta "volba" je důsledek nestability strategie stejně velkých pohlavních buněk). Na což samice odpověděly selekcí samců vhodných k páření podle nějakých kritérií. Pávicím jde o pěkný ocas, laním o velký parohy, sýkorkám o pěkný hnízdečko :-)

      Tvrdit, že třeba ptáci se chovají odlišně, protože malí ptákové si hráli s letadýlky, zatímco malým ptákicím podlí ptákorodiče strčili do křidýlek na hraní ptákonenku je snad zjevná blbost. Ovšem nepochybuju, že nějaká genderová "expertka" by tuto hypotézu přijala.

      Vymazat
    2. Aha, otázka míry rodičovských investic by se v této souvislosti také mohla zvažovat - a dobře uplatnit.
      Protože obecně jsou skutečně mateřské investice považovány za mnohem vyšší, tudíž tímto se to opravdu možná trochu "vyrovnává"?

      Nemám sice moc ráda, když se u lidí argumentuje chováním zvířat, nicméně tady nejde o takový argument, jde o poměření lidských investic - investice matky a otce.

      Z tohoto hlediska je feministický požadavek na více žen v práci a více mužů na RD zřejmě naprosto nesmyslný, protože proč by měla žena dítě odnosit, porodit, kojit a ještě mu někde venku, mimo domov, shánět obživu? Něco by se přece mohlo nechat na muži, ne?
      Sama úvaha, že být doma s dětmi je pro ženu něco jako trest a brzda, takže muž z ní musí trochu tohoto jha sejmout, je dost postavená na hlavu.
      Ono to je náročné období, pro mne to také bylo náročné, ale je to podle mne náročné pro oba rodiče...

      Vymazat
    3. Ale zase v tom článku se to prezentovalo jako obrovské potěšení pro ty tatínky, že jsou u prvních krůčků svých dětí. Takže tato - řekněme - odměna pro ženu, resp. pro primárně pečující osobu, taky nemá být vyhrazena jen matce.
      S RD je to jako se vším v životě, prostě něco za něco, něco se musí zaplatit a něco se za to dostane. Nepředpokládám, že by se s tímto konstatováním nějaká genderová pracovnice spokojila. Stejně bude rýpat do toho, kolik kdo dostane a jak to má být správné a vyrovnané.

      Vymazat