neděle 31. července 2016

Substituce v kavárně

Zastoupení advokáta u některého jednání jiným advokátem se nazývá substitucí.
Při letošní dovolené mého kolegy jsem si substituce opravdu užila. A neřešila jsem jen smutnou rodinněprávní tahanici nebo jednání o smíru v náročném sporu.

Oni naši staří advokátní bardi často chodí "na svačinu". V deset dopoledne se scházejí na kávu ve zdejší restauraci v bývalé židovské ulici. V létě je to zvlášť příjemné, protože lze využít zahrádku, a tak se taková svačina klidně může protáhnout až do oběda. Stará garda už se tolik nehoní jako naše generace, věrna klasickému advokátnímu rčení, že spis, který se do tří týdnů  nevyřídí sám, si nezaslouží, aby se jím člověk zabýval.

Tak, kolega byl pryč, substituce, kterými mne pověřil, jsem zdárně vyřídila, a mohla jsem se věnovat vlastním spisům. Sedím v kanceláři a píšu. A protože píšu něco, co zrovna nehoří a nemusí to být za hodinu někam odeslané, trochu u toho lelkuju a jde mi to pomalu.
Přesně v deset hodin zvoní kancelářský telefon. Paní asistentka mi linku přepojuje a hned, jakmile zaslechnu ve sluchátku známý hlas, vyletím:
"To ne, kdepak. Odstup, satane! Nikam nejdu!"
"Ale když tu ... není, tak musíš. My tu sedíme, povídáme a někdo nám chybí. Aspoň na kafe, jedno kafe, to ti nic neudělá."
"Tak včera jsem byla v substituci na odvolačce a dneska mám zaskakovat v hospodě? A kdy mám podle tebe pracovat?"
Nasadila jsem si klobouk a vyšla z kanceláře; je to hned za rohem. Kolegové sedí na zahrádce, baví se a smějí se na celé kolo. Jakmile mne uvidí, výmluvně ztiší hlas. Je mi okamžitě jasné, že jsem přerušila nějakou výsostně pánskou konverzaci, a proto snad ani nechci vědět, o čem je řeč.
Káva je za chvíli na stole.
Hovoříme o kauzách, ale brzy se řeč stočí k otevřenému drbání. Kdo s kým a kdo s kým už ne, a proč ne? A teď jsem musel vzít substituci za kolegu... a to neuhodneš proč! Víš, kdo se na něj vykašlal? To nevím, hned mi to řekni. A kdo se pohádal na soudě? Vážně? A jakou přezdívku dostala zdejší mladá, přísná a neoblíbená soudkyně? Jak jste na to přišli? Chacha, výstižné. To dopadla ještě dobře, víš, jak jí říkají u soudu?
Upřímně doufám, že nás lidé u vedlejšího stolu neposlouchají.
A dáš si ještě suché sherry, že?
"Nedám, musím jít pracovat."
"Ale no tak, jenom jedno. Slečno, jedno sherry tady pro dámu."
Pokračujeme v hovoru. Konstruktivně řešíme, co se stane, pokud někdo zaparkuje na místě neformálně vyhrazeném předsedovi soudu.
Piju druhé sherry.
Pozvání na oběd odmítám, ale to je nepodstatné, protože stejně je dnešní pracovní program nenapravitelně narušen. Už aby se vrátil kolega, protože více takových substitucí v kavárně bych časově jistě nezvládala.

Když odcházím, mám dojem, že jsem načerpala dostatek informací za půl roku zpětně a na půl roku dopředu. Ovšem musím uznat, že něco na takových setkáních je. Pořád sedím v práci, ťukám do klávesnice, jednám s klienty, chodím k soudu. A přitom vůbec netuším, co se vlastně ve zdejší justici děje!