pátek 5. srpna 2016

Srpnový večer ve Veroně

Pobýváme nyní jen asi dvacet kilometrů od Verony. A být tak blízko a nepodívat se tam?

Dnes se počasí zkazilo, ale do včerejška bylo velmi teplo. Poté, co jsem nutila děti prohlížet si v třicetistupňovém horku impozantní zbytky římské vily básníka Catulla v Sirmione, musela jsem svůj přístup přehodnotit. Dětičky totiž trosky nějakého dva tisíce let starého baráku ani trochu neocení, zejména pokud je alternativou koupání v bazénu a konzumace obrovských porcí italské zmrzliny.
A tak jsme se do Verony vydali večer. Byl to báječný nápad.

Původně jsem se domnívala, že Verona je malé italské městečko, kde není nic než Juliin dům. Verona je ovšem čtvrtmilionové město, v němž o nějakou starobylou památku zakopnete na každém rohu.
Rozhodla jsem se už předem, že se v žádném případě nepoženu k domu Julie Kapuletové, protože proč bych to dělala, když Julie je fiktivní postava? Ale - to je asi nějaký dosud neprozkoumaný sociologicko-psychologický fenomén - jakmile jsem viděla ve starých uličkách směrovky ke Casa di Giulietta, samozřejmě jsem se tam hnala, jako by nic jiného ve Veroně nestálo za vidění. Průchod do zahrady je pokryt nakreslenými srdíčky, která tam zanechávají zamilovaní návštěvníci, což dojem poněkud ruší, ale balkón je naprosto úžasný a autentický. Myslím, že Shakespeare si Julii určitě nevymyslel.

A pak jsme procházeli staré uličky a nádherná renesanční náměstí, obdivovali historické domy a zdvihali hlavy ke štíhlým věžím. Neměli jsme žádného průvodce, a proto jsme si vše museli domýšlet nebo přečíst na informačních cedulích. Přešli jsme starý moc přes řeku Adigi a pak se vrátili přes jiný most. Večeřeli jsme na zahrádce pizzerie hned vedle veronské Areny z římských dob. A vedle výlohy obchodu Louis Vuitton. Staré a nové, vše v symbióze.

Já sama mám v cizích městech ještě takovou soukromou libůstku: sleduji cedule u vchodů do různých budov a všímám si, kde sídlí advokáti, mí zdejší kolegové. Skoro jim závidím, říkala jsem si u jednoho takového "studio legale" se jmény uvozenými zkratkou "avv.", vyjdou z kanceláře a mohou chodit ulicemi, kterými kráčela historie. Ty zdi, ta dlažba, ty brány, ta klepadla na nich! Vzápětí jsem si uvědomila, jak jsem pošetilá. I naše kancelář sídlí v domě se zajímavou historií a když vyjdu ven, stačí mi ujít několik set metrů a vidím úchvatná díla středověkých umělců. Takže na tom jsem vlastně podobně; v tomto ohledu určitě lépe než například kolegové ve Státech. Možná si toto sepětí s historií nedostatečně uvědomuji a málo si jej vážím. Měla bych to napravit.

Procházka po Veroně byla velmi krásná a romantická.
Díky měřicímu systému v podzemním parkovišti vím, že jsme zde strávili tři a půl hodiny. Tři a půl hodiny ve městě, kde žila Julie Kapuletová. Nezapomenu na ně.

12 komentářů:

  1. Náhodou, já jsem ji tam viděl. Skoro jistě to byla ona, tedy Julie. Stála na Torre dei Lamberti a čekala na něj. Mám fotku. A řeknu vám, ten Romeo je fakt klikař. Zatracení Kapuleti.

    Hamilbar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamilbare,
      klikař? Jak se to vezme...

      Vymazat
    2. No, kdybyste ji viděla...

      Hamilbar

      Vymazat
    3. Tak já na sebe v této souvislosti prásknu, že když jsem dětem cestou do Verony procítěně líčila děj slavné tragédie, v závěru jsem se naprosto zasekla na tom, kdo předstíral, že je mrtvý, kdo nedostal vzkaz, jak se věci mají, a spáchal sebevraždu jako první a kdo v reakci na to hned po něm.
      Musela jsem si to najít na internetu!

      ---
      A musím říci, že se mi z kraje veronského vůbec nechce, je tu krásně. A to já se většinou domů těším a rozhodně nejsem z těch, kdo mají kopřivku z nutnosti jít po dovolené zase do práce.

      Vymazat
  2. Verona je moje nejoblíbenější město v Itálii...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedmi,
      ani nevím, které nejoblíbenější město je moje... zase tolik jsem jich nenavštívila. Líbila se mi i Florencie, ale byla jsem tam taky jen na chvíli.

      Vymazat
  3. Příběh o italském přístavu a vile s bazénem
    https://twitter.com/OnlineMagazin/status/761233555359883265https://twitter.com/OnlineMagazin/status/761241703294599169
    https://twitter.com/OnlineMagazin/status/761244337963491328

    OdpovědětVymazat
  4. Možná byses někdy místo substitucí s kloboukem mohla nechat unést obyčejnými lidskými radostmi ... jako třeba se vyfotit na balkoně, kde měla kdysi Julie stát ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivčo,
      když já se nerada fotím:-) To teda mnohem raději sedím na zahrádce v kavárně:-)

      Vymazat
  5. A co opera v Aréně?neopakovatelný zážitek.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To věřím. Bohužel do Arény jsme se právě kvůli chystanému kulturnímu programu nedostali, ani nakouknout nás nenechali.

      Vymazat
  6. Seznamte se, prosím, s výkladem příběhu dle Knihy apokryfů Karla Čapka (příběh Romeo a Julie). Tam prozříte, jak to (možná) doopravdy bylo. :-)

    OdpovědětVymazat