pondělí 29. srpna 2016

Ženy a rodina, Rusko 1918

Čtu právě Dějiny Ruska 20. století, I. díl, který popisuje léta 1894 - 1939. Jde o dílo kolektivu autorů pod vedením Andreje Zubova, jehož české vydání je přeloženo z ruského originálu.

Nejvhodnější slovo, kterým bych mohla popsat svůj dojem z té knihy, je zděšení. Samozřejmě, dějiny rámcově znám, ale ono je něco jiného naučit se několik letopočtů v hodinách dějepisu a něco úplně jiného číst si o podrobnostech jednotlivých událostí. Neměla jsem například dosud představu, kdo byl Felix Dzeržinskij, co to byla Čeka a jakým způsobem pracovala, zavraždění cara a jeho rodiny byl pro mne jen suchý historický údaj, rovněž tak Lev Trockij mi splýval se zachycením jeho postavy ve filmu Frida, souvislosti mi unikaly. A tak si je nyní doplňuji a je to opravdu těžké čtení.

Nečtu ovšem vše, protože kniha je nesmírně objemná, vybírám si kapitoly, které mne zaujmou, například líčení vnitřních poměrů v letech těsně po bolševickém převratu (které jsem dosud znala jsem z filmového zpracování románu Doktor Živago). Co mne zajímá zvlášť, je technologie převzetí moci a dále dopad dějinných zvratů na životy obyčejných lidí a rovněž dopad na občanskoprávní a rodinné vztahy. V tomto ohledu jsou zajímavé některé dobové dokumenty a citace, jimiž je vlastní text knihy doplněn.

Pro ilustraci vybírám dva takové citáty.

Prvý je Dekret Saratovské gubernské rady lidových komisařů o zrušení soukromého vlastnictví žen, citovaný na str. 679.

Zákonný sňatek, existující do poslední doby, bezpochyby představuje produkt sociální nerovnosti, jež musí být v sovětské republice vymýcena. Zákonné sňatky dosud sloužily jako těžká zbraň v rukou buržoazie v boji s proletariátem, díky čemuž všechny nejlepší exempláře ženského pohlaví byly vlastností buržoů, imperialistů a takovým vlastnictvím nutně muselo být narušeno správné pokračování lidského rodu. Proto se saratovská gubernská rada lidových komisařů se souhlasem výkonného výboru gubernského sovětu dělnických, rolnických a vojenských zástupců usnesla na následujícím:
1. Od 1. ledna 1918 se ruší právo trvalého vlastnictví žen ve věku od 17 do 32 let.
3. Dosavadním majitelům (manželům) je zachováno právo na použití své ženy mimo pořadí.
4. Všechny ženy, jež spadají pod tento dekret, jsou vyňaty ze soukromého vlastnictví a jsou prohlášeny za vlastnictví celé pracující třídy.
5. Přerozdělení spravování odcizených žen spadá do kompetence sovětu dělnických, vojenských a rolnických zástupců.
8. Každý muž, který si přeje použít exemplář vlastněný lidem, musí předložit potvrzení o své příslušnosti k pracující třídě, vystavený závodním výborem nebo odbory.
/Za prava čeloveka, Moskva 1999, č. 4-5, s.8
(přepis je doslovný, včetně chyb a vynechávek)


Druhý je úryvek z básně Vladimira Vladimiroviče Majakovského, který jsem nalezla v medailonu tohoto básníka na str. 730.

Nejsem pro rodinu. Ať v ohni a dýmu shoří ten starého světa kus, kde nad dětmi bděl otec-houser za syčení matek-hus!
(Láska, 1926, překlad Jiří Taufer.)


Nejsem historik; jak knihu čtu, mám k ní jisté, spíše neurčité výhrady, jejichž relevanci nedokážu posoudit, navíc jsem ji zatím nepřečetla celou. Nicméně už nyní mohu toto obsáhlé dílo všem doporučit. Ale raději ne na léto.



36 komentářů:

  1. To je "dobrý" s těma ženama - kdo chce použít exemplář, musí předložit potvrzení...:-(
    A po tomhle se mnoha lidem stýská.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      já doufám, že v té knize je to jenom pro ilustraci tehdejšího smýšlení, pro doplnění, jaké snahy existovaly, a že toto se nakonec do praxe neuvedlo.
      I když vztah k ženám v té době obecně byl tristní, v dobovém tisku se řešil velký počet znásilnění, spáchaných třeba i skupinově mladými komunisty.

      Na druhou stranu, ono by se po tom některým primitivům opravdu mohlo stýskat - bylo by přece fajn mít ženy (a i jiné požitky) k dispozici jen tak, na základě příslušnosti k určité třídě. Proč má být taková žena jen pro někoho, navíc když je to třeba buržoazní živel?

      Vymazat
    2. Správně, buržoazní živly si nic jiného nezaslouží. Ještě že jsem dělnického původu, budu moct nějaké exempláře použít:-)))

      Vymazat
    3. To máš dobrý. Já si ani nejsem jistá, jakého původu jsem:-)

      Vymazat
  2. Majakovského jsme se ve škole učili. A dějiny státu a práva Sovětského svazu také (mám za "1"). A dějiny Mezinárodního dělnického a komunistického hnutí. A tak jsem si ani neuvědomil, že někdo třeba nemusí mít jasno v tom, kdo byl Felix Dzeržinskij a že Lenin úplně zrušil dědické právo a že bylo zakázáno určování otcovství...
    Zkuste si někdy přečíst třeba Leninovu knihu Stát a revoluce. To doporučuji stejně jako Mein Kampf nebo Kaddáfího Zelenou knihu. Pomáhá to ujasnit si, že ta pitomá demokracie je přes všechny své chyby pořád to nejlepší, co máme.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      s tou demokracií to vidím podobně.
      Jak to čtu, čím dál víc mne děsí jakékoliv revoluce. Na několika místech jsou tam zmiňovány paralely s francouzskou revolucí a je tam také uvedeno, že důvodem vyvraždění celé carské rodiny byla obava, aby to nedopadlo jako ve Francii, kdy došlo po dvaceti letech k restauraci Bourbonů.

      Škoda, že v knize není více právních podrobností, nebo jsem na ně při tom svém výběrovém čtení nenarazila, právěže by mne zajímalo, jak to bylo s právem v těch časech.
      Ale je tam také zmínka, že v době NEPu (myslím, 1923) vznikl v Rusku kvalitní a ceněný občanský zákoník.
      Kniha se ale soustředí na podrobnosti spíše v jiných sférách.

      Vymazat
    2. Právní dějiny jsou vždy jinak psané než obecné či politické dějiny. Hlavně jsou přesnější. Proto je asi historikové nemají moc rádi - příliš často je usvědčuje z pokusu o deformační mytologii.
      Jinak doba, kterou jste zmínila, byla dobou naprostého bezpráví, nazývaného "revoluční právo". Sověty vyhlásily naprostou právní diskontinuitu a zdrojem práva mělo být revoluční cítění lidu. (U nás se totéž pokoušel zavést Alexej Čepička, dokud byl předsedou ONV v Kroměříži a později ministrem spravedlnosti, na ministerstvu obrany již konal jinak).
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      o právní diskontinuitě se tam píše. Bylo vyhlášeno, že se ruší veškeré předrevoluční právo, resp. že toto právo může být aplikováno jen, pokud neodporuje... teď nevím přesně, možná cílům revoluce, nebo Vámi zmíněnému revolučnímu cítění. Teď rychle určitě nenajdu příslušnou kapitolu, kde se o tom píše.
      To mi tedy přišlo jako zvláštní přístup, protože přece není možné jen tak zrušit všechny zákony. I v r. 1918 se dělala recepce, a to vznikl úplně nový stát.
      Ale taky nevím, jak to fungovalo v praxi, nějaká právní úprava základních vztahů je potřeba.

      Vymazat
  3. Když jsem v minulosti četl knihy obdobného charakteru, tak mne téměř vždy překvapila naivita - a zároveň brutalita - se kterou "bolševický režim" převáděl ony ideje v činy. Zvláště o ideální společnosti, kde nejsou nezaměstnaní, a proto de facto nebyly zapotřebí ani "úřady práce", čímž téměř 17 milionů obyvatel tehdejšího sovětského Ruska přestalo pro režim existovat. Velmi poutavě je změna - byť pouze okrajově - je Vámi zmiňovaná problematika popisována rovněž publikaci "Judikatura a právní argumentace", tedy konkrétně "dopad dějinných zvratů na životy obyčejných lidí a rovněž dopad na občanskoprávní a rodinné vztahy".

    Jan K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za doporučení.

      Pro mne je zajímavá otázka, jak mohli lidé snášet takové zacházení, zejména když rozpor mezi sliby a skutečností byl tak propastný?
      Ale odpověď je částečně asi v efektivitě toho represívního aparátu.

      Vymazat
  4. Překvapuje mě, že někdo nezná "železného Felixe". Doufám, že alespoň jeho heslo "chladná hlava, horoucí srdce, čisté ruce" neupadne v zapomenutí :-)
    Voloďa


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Voloďo,
      tak to jméno jsem znala, ale obsah a rozsah jeho činnosti ne.
      To heslo jsem neznala, v knize je také zmiňováno, jako smutný paradox tehdejší doby:
      "Čekistou může být člověk s chladnou hlavou, vřelým srdcem a čistýma rukama." (str. 739)

      Vymazat
    2. Škola mě naučila mít odpor k čemukoliv co souvisí s dějepisem a až nyní zjišťuji, jaké škody mizerně pojatá výuka dějepisu páchá na společnosti.
      Tudíž o této části ruské historie nevím zhola nic a Džerzinskij je pro mě bohužel asi tak známý jako Ramses.

      Kniha by mohla být velmi zajímavá. Podivnosti, které zmiňujete, podle mě souvisí se skutečností, že Rusko kulturně a mentálně nepatřilo do Evropy tehdy a nemůže tam patřit ani dnes, stejně jako do Evropy (co se týče kultury a zvyklostí) nemůže patřit třeba Turecko nebo Čína.

      Vymazat
    3. Pefi,
      kniha je podle mne ultra zajímavá!
      Myslím, že se k těm kapitolám, které jsem přeskočila, ještě vrátím, a taky se těším, až si v rodině opatřím druhý díl, tedy až ho někomu seberu:-)

      Já bych polemizovala s tím, že Rusko kulturně do Evropy nepatřilo. Co třeba ruská literatura a divadlo? Kam by to patřilo jinam než do Evropy? Jedině že bychom to považovali za nějakou specifickou, svébytnou kulturu.

      Vymazat
    4. A co třeba arabské číslice :-)

      Ano, podle mě je Rusko svébytná kultura, v mnoha ohledech sice ovlivněná evropskou kulturou, ale rusové jsou prostě jiní.

      Vymazat
    5. S tím bych souhlasila, jiní určitě jsou.
      Nikdy jsem tam nebyla a říkám si, jestli se tam někdy podívám? Při mém cestovatelském nadšení to není vůbec jisté.

      Vymazat
    6. Já tam byl dvakrát coby dítě, dokonce jsem kdysi dávno uměl zcela plynule rusky. Dnes s Rusy radši komununikuji anglicky.

      Vymazat
  5. Co se týká přístupu k ženám, nedá mi to nesrovnat s tím biblickým:
    https://vojtakrejzar.signaly.cz/1204/15-zpusobu-jak-podle-bible?do=comments-showAllComments
    Kterýpak je asi horší :-)?
    Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      tento odkaz jsem našla už včera z Vaší diskuse.
      Zajímavé je, že až na poslední bod jsou všechny ze Starého zákona. Takže možná se nám to pojetí s Novým zákonem malinko posunulo?:-)

      Teď ale vážně. Možná škoda, že jsem se u toho nezastavila více v textu samotném.
      V tom dobovém dokumentu se nám prolínají dva přístupy: pojetí ženy jako vlastnictví muže, což bylo v té době zřejmě obvyklé a nikterak překvapující, s pojetím vlastnictví jakožto nikoliv soukromé záležitosti, ale "vlastnictví všech". Toto nové pojetí vlastnictví pak v kombinaci s tradičním vnímáním postavení ženy vytvořilo zde předestřenou zhůvěřilost.
      Takže je to hrozivé, nicméně vnímám, že to celé nepadá jen na vrub bolševickým radikálům, neboť minimálně část z toho (vlastnictví ženy) není žádná tehdejší specialita.
      S tímto pojetím se ostatně setkáváme v některých společnostech i dnes, bohužel.

      Vymazat
    2. Christabel, omlouvám se, neměla jsem vůbec do diskuze vstupovat. Teď jsem se teprve podívala, kdo je pan Zubov - pro mě osoba znechucující a nedůvěryhodná. Chápu však, že pro jiné tomu může být naopak, jen diskuze pak nemá smysl :-). Co se týká Vás, tak jsem v klidu, protože se, jak dobře vím, shodneme na tématech jiných.
      Janika

      Vymazat
    3. Janiko,
      proč byste do diskuse nevstupovala? Naopak, očekávala jsem, že se komentáře mohou týkat i tohoto tématu.

      Ono je to takové specifické, protože autorský kolektiv čítá u I.dílu knihy více než čtyřicet jmen. Většinou jde o ruské akademiky, profesory, ředitele různých institucí, je to tedy úctyhodný výčet akademických celebrit, ponejvíce z Moskvy. Já sama jsem se u historické knihy s takto rozsáhlým autorským kolektivem asi ještě nesetkala. A zajímá mne to o to více, že jsou to dějiny Ruska psané samotnými Rusy, tedy nikoliv nějakým západním autorem zvenčí. Západních jmen je v seznamu autorů jen velmi málo.

      Andrej Zubov je uveden ve funkci "odpovědný redaktor". Ovšem odkázala jsem na něj, protože samozřejmě je důležité podívat se, kdo dějiny píše. Redaktor může mít vliv také na to, jaká témata jsou akcentována (tady třeba nevidím tolik právě ty právní dějiny, které by mne zajímaly).

      Nicméně je samozřejmě nutné odlišovat hodnocení autorů od faktů a dobových dokumentů. Což se snažím dělat. Mám také na paměti, že řada zločinů tehdejší éry byla následně kriticky reflektována i samotnými komunisty.

      Jak jsem napsala v závěru, sama bych měla k té knize určité připomínky. Ty ovšem nedokážu na tomto místě dostatečně výstižně formulovat.

      Vymazat
    4. Á, já se tu vykecávám, přitom tady je odkaz:

      https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Ruska_20._stolet%C3%AD

      A vidím, že Solženicyn se od toho díla distancoval. Hleďme, to je zajímavé, jaké boje jsou v Rusku o vlastní dějiny. Ne že by to byla nějaká ruská specialita.

      Vymazat
    5. Ještě k tomu Solženicynovu distancu, viz odkaz - za školní učebnici bych to knihu vskutku nepovažovala. Už jen rozsah, první díl má v českém překladu více než 900 stránek...

      Vymazat
    6. Děkuji, Christabel, že jste zmínila to Solženicinovo distancování se. Potěšilo mě, Solženicina si vážím. A potvrdilo můj dojem z pana Zubova a z těch citací z knihy, které na mě působí velmi nedůvěryhodně.
      Janika

      Vymazat
    7. Vidíte, já jsem zase ráda, že si někdo všiml odkazu na autora a že se zde tato otázka otevřela.

      Ono je to s dějinami složité.
      U jakékoliv takové knihy si musíme být vědomi možného zkreslení. S tím do její četby jdeme. To bychom nemohli číst o historii vůbec.

      Na mne tam působí nedůvěryhodně údaje o počtu obětí té které katastrofy; nemohu posoudit, zda jsou či nejsou reálné nebo nadsazené, ale zdají se mi dejme tomu trochu nepřehledně uváděné, co do příčin směšované a tak.

      Pokud jde o dobové citace, ty mohou být autentické, ale zase jde o to, do jakého kontextu jsou zasazeny. Nastíním své úvahy.
      Například ta první citace: jde o exces odněkud z periferie, nebo běžný jev? Byl uveden do praxe? Jak se k němu stavěly nadřízené mocenské orgány, pokud se k němu nějak stavěly? Jak dlouho ten dekret platil?
      Mne by to zajímalo, když už nic, tak z právního hlediska.

      S básníkem jistě souhlasit nemůžeme, ale zase nevím, zda toto bylo jeho celoživotní přesvědčení, nebo potom změnil názor. Jeho konec byl tragický, pokud mohu věřit životopisným údajů, spáchal sebevraždu, ale nevím, z jakého důvodu. To jistě o něčem svědčí.
      Patrně také napsal i něco jiného, v čem se nevyjadřoval zrovna k uspořádání společnosti. Ovšem v jeho medailonku v té knize jsou uvedeny především citace, které mají ilustrovat, že schvaloval ty horší stránky nastoleného režimu.

      Jak říkám, myslím, že pro všechny zdejší komentátory by to mohlo být zajímavé čtení:-)

      Vymazat
    8. Ještě musím maličko pro odlehčení: hodně mne zajímá, co si o té knize myslí manžel, ale když jsem se ho ptala, řekl, že než ji stihl začít číst, někdo mu ji sebral z nočního stolku:-)

      Vymazat
    9. Janiko, ten pán je buď troll, nebo funkčně negramotný blb. Na každý pád se ty případy popisované v jeho článku dají dělit na dvě kategorie:
      1) ty, které se nestaly tak, jak popisuje
      2) ty, které se tak staly, ale nikoli protože by k tomu vyzývala Bible, Bůh či křesťanství, nýbrž protože to tak udělali chybující lidé, jejichž činy - vč. neblahých následků - Bible toliko pasivně dokumentuje

      Vymazat
  6. A kolik žen bylo takto přerozděleno?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem se v knize nedočetla.
      A podepisujte mi prosím komentáře.

      Vymazat
  7. Pokud Vás zajímají dějiny Ruska z hlediska právních a společenských institucí, vřele doporučuji dvě dílka Richarda Pipese - "Rusko za starého režimu" a "Dějiny ruské revoluce"

    Rofl zálesák

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za další doporučení.

      Nemohu říci, že by mne dějiny Ruska zajímaly nějak speciálně. Ale dost mne zajímají dějiny II. světové války, zejména dění na východní frontě. Prvotně jsem taky listovala druhým dílem těchto Dějin Ruska a hned jsem si tam začala hledat něco z tohoto období. Jenomže druhý díl zatím čte někdo jiný, musím počkat, než jej budu mít doma.

      Vymazat
    2. V pořádku, já sám mám na mimopracovní četbu málo času. Dějiny Ruska znám v podstatě z reprezentativního českého díla "Dějiny Ruska" od kolektivu kolem Milana Švankmajera. Pipes popisuje vlastnické a právní instituty a vztahy. Bez toho, myslím, nelze porozumět ruské historii jinak než povrchně.

      Rolf zálesák

      Vymazat
    3. To já právě zjišťuji, čím víc o tom čtu, že tomu rozumím jen povrchně. A někdy vůbec...
      Uvidím, k jakým knihám se dostanu.

      Ale ten Pipes by mne zajímal, hodně aspektů těch právních dějin prostě nepobírám. Ovšem Dějiny ruské revoluce jistě nebude kratochvilné čtení.

      Vymazat
  8. Mimochodem, našla jsem na starém blogu toto:
    http://christabel.blogarchiv.cz.s3.amazonaws.com/793596-vladimir-iljic-bloguje.php

    OdpovědětVymazat
  9. Christabel .
    Přečteš- li si knihy od Orlanda Figese knihy Lidská tragedie a Šeptem, budeš zděšena jěště více. Knihy pojednávají o předrevolučním Rusku a stalinském Rusku. Silné čtenářské zážitky.
    Milan II

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji za další literární tipy. Jenže já nechci být knihami zděšena.
      Taková kniha mi stačí jedna za dlouhou dobu, přečtu si to a zůstane to ve mně a ještě ráda si pak místo toho čtu nějaké nudné judikáty.

      Vymazat