sobota 24. září 2016

Tradiční rodina jako oběť pokrytectví

Zastánci všelijakých moderních rodinných modelů, kdy dítě má tři rodiče, pokud možno všechny stejného pohlaví, často argumentují tím, že "tradiční rodina mizí".

Já ale asi žiju v jiném světě než v tom, kde "tradiční rodina mizí". V mém okolí totiž nic takového nepozoruji. Lidé rodiny zakládají, v podstatě naprostá většina směřuje do tradičního párového manželství s dětmi. Pravda, některá taková manželství se rozpadnou. Naštěstí mám kolem sebe rozvodů málo; rozvod je vždy pokládán za neúspěch, za poměrně zásadní životní selhání. Rozhodně se tím nikdo nechlubí a k tomuto modelu nesměřuje.

Dále, všichni, kdo žijí ve funkčním manželství, včetně mých ateistických kamarádek, se doslova modlí, aby jim to vydrželo. Když už se o těchto otázkách hovoří, pak v tom smyslu, že fungující manželství a rodina vůbec je dar a je nutno si obojího vážit. Muži i ženy v mém okolí si velmi dobře uvědomují, že vhodné manželské protějšky nerostou na stromech a že dobré vztahy mezi partnery je nutné pěstovat a chránit. Rozhodně nikdo, opravdu ani jeden člověk v mém okolí, k manželství nepřistupuje stylem, bude - nebude, co na tom záleží.

Myslím si, že takto to mají i zastánci tzv. duhových rodin. Je zajímavé pozorovat, jak o tom teoretizují. Děcko může přece žít v netradičním modelu, kdy má dvě maminky a k tatínkovi, který byl dříve s maminkou ženatý, si zaskočí na víkendy. Může klidně takto povlávat mezi maminkami a tatínky podle momentální situace, podle toho, jak se kdo s kým má zrovna rád. Jenom mu to prospěje, učí je to toleranci, dítě bude přizpůsobivější a pozná rozmanitosti života. Na biologické svázanosti dítěte s jeho primárními vychovateli nezáleží ani za mák.
To je ovšem pustá teorie.
Stačí, aby taková volnomyšlenkářská žena, která ohrnuje nad tradiční rodinou nos, našla v manželově počítači podezřelý e-mail od někoho, kdo se do její rodiny přimotal zvenčí. Že by jako její dítě mohlo mít ještě jednu maminku? Nebo povlávat mezi ní a časem třeba novým strejdou? Naučit se toleranci a poznat diverzitu? Tak to ne. To je vhodný model zásadně pro cizí, teoretické, nějaké virtuální děti. Naše děti tak žít nebudou. To by tak hrálo. Jsou moje a nikomu je nebudu půjčovat. Vždyť ta nová žena není jejich máma!

A tak kolem nás chodí spousta teoretických zastánců netradičních rodinných modelů, kteří ale naprosto nejsou srozuměni s tím, že by se něco takového mělo stát jejich vlastní realitou.
Jestlipak by nebylo lepší zbavit se toho pokrytectví? Přiznat si, že věci jsou trochu jinak? Že to, co propagují pro anonymní cizí děti, by pro ty své určitě nechtěli? Upustit od prázdných frází, které sice nic nestojí, ale právě proto jsou úplně zbytečné?

To by ale nešlo. Z čeho by pak čerpali vědomí vlastní ušlechtilosti a sebehodnoty?
Třeba z toho, že dobře spravují svou založenou rodinu? Ale prosím vás, nenechte se vysmát. Koho dneska zajímá nějaká rodina?


Poznámka: volně inspirováno článkem Daniely Kovářové

61 komentářů:

  1. Hezký večer,

    děkuji, že jsi téma otevřela i někde, kde se může rozvinout kvalitní diskuze:)

    Je zajímavé, jak spousta zastánců tolerance čehokoliv za každou cenu, není ochotno/schopno tolerovat názor jimi označený za "tradiční". Přijde mi to jako takový boj proti tradici za každou cenu.

    Moci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moci, ahoj.
      Přiznám se, že jsem váhala, protože na toto téma zde v poslední době byly dva články a ještě nějaký asi přibude, takže zase až takovou diskusi k tomu nečekám, ale opět jsem blog použila jako odkladiště úvah - abych si poznamenala, o čem se přemýšlí, hovoří, diskutuje.

      Už jsem si toho také všimla, že označení "tradiční" je z nějakého důvodu pejorativní. Zřejmě proto, že se s tím pojí jakoby "boj", lépe řečeno odmítání nových právních institutů (namátkou IVF pro osamělé ženy, surrogátní mateřství, přisvojení dítěte v homosex. páru, homo-manželství atd.).

      Jenomže já si myslím, že diskuse o těchto otázkách je legitimní a naopak si nemyslím, že musíme honem honem měnit tradiční právní instituty. Takže u mně je to hodně dáno zdrženlivostí vůči překotným legislativním změnám.

      Nicméně rychlost, s jakou je každý zastánce tradičního modelu velmi rychle napadán osobně, a to často dost nevybíravě, překvapuje i mne.
      A to prosím mám naprosto čisté svědomí ohledně toho, že bych snad nějakému homosexuálovi ubližovala. Naopak si myslím, že lidé nesmí být kvůli své sexuální orientaci pronásledováni a mají mít možnost ji svobodně žít, když chtějí.

      Vymazat
    2. Chris, myslim, ze toto (viz posledni odstavec tveho komentare) je otazkou stadnosti a (vytahnu svuj oblibeny argument :) lidske lenosti, ktera je vsudypritomna a casto mi naskakuje obrazek "pozdni rise rimske" v dobe postupneho rozkladu...
      Proste a jednoduse, lidi jsou liny premyslet, utvaret si vlastni nazor, tak prebiraji nazor, ktery je nejvic slyset - ergo, jdou s davem...
      Na delsi uvahy timto smerem nemam bohuzel dost casu, snad vecer...
      -tt-

      Vymazat
    3. TT,
      to je určitě část toho problému, ta stádnost.
      Ale zdá se mi, že to je stádnost pro určité kruhy - jakoby v určitém typu společnosti člověk nemohl přiznat, že mezi různými modely jsou co do jejich kvality rozdíly.

      Takový chytrolín se hluboce zamyslí a zeptá se "co je to tradiční rodina", místo aby se podíval na sebe, že z ní vzešel, o ni usiluje, když se mu to nedaří, je z toho špatný, a pro svoje děti si ji přeje také. To je pak těžké.

      Vymazat
  2. Z diskusí na tohle téma jsem pochopil, že tradiční představou o tradiční rodině je heterosexuální pár v sociální konfiguraci feťák / ožralá štětka, který své dítě mlátí pokaždé, když si vzpomene, že nějaké má, ale těm hnusným buznám by výchovu nesvěřili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. co k tomu dodat http://gravers.net/pravda-o-graverovi/

      jk

      Vymazat
    2. Gravere,
      to je právě to, co mi vadí.
      Diskuse je o nejvhodnějším modelu, přičemž to vypadá, že běžná rodina vypadá přesně tak, jak popisuješ.
      Ale popis je to výstižný:-) Chudáku děcku bude rozhodně lépe kdekoliv než v takové rodině. Potíž je v tom, že jde o dítě virtuální a o virtuálních dětech se to rozhoduje jedna radost.

      Vymazat
  3. Já bych rodinu vnímal spíš jako funkční, vyvážený celek, prospěšný všem členům. Ostatně se nám významy některých pojmů v čase posouvají...
    http://www.lidovky.cz/existuje-jeste-tradicni-rodina-dmt-/zpravy-domov.aspx?c=A160924_150515_ln_domov_ELE#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_lidovky&utm_content=main

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za odkaz. Nejleší je věta:
      "To totiž také odporuje duchu modernity, která měla vytvořit ekonomicky svobodného a nezávislého jedince – a tím žena v tomto typu svazku rozhodně nebyla a není".
      Paní socioložka toho Giddense nějak nedočetla :D

      Vymazat
    2. Já ho nečetl vůbec - kdysi jsem pochytal jen nějaké poznámky o rovnosti, takže se rád nechám poučit, co přesně zůstalo nedočteno. Ale nepřijde mi, že zrovna tahle věta (poněkud hodně vytržená z kontextu) má co do činění s tématem.

      Vymazat
    3. Já znám Giddense jen zprostředkovaně přes Z.Baumana, každopádně Giddens definuje modernitu jako popis organizace společnosti, kdy je důležítá znalost informace na místo (předchozího) vlastnictví výrobních prostředků. Modernitu rámuje začátkem průmyslové revoluce, která tuto změnu postupně (podle Giddense) umožňuje. Káždopádně co se týče našeho tématu, tak na této větě se dá ilustrovat, jak prapodivné argumenty sociologové použivají při vysvětlování úlohy rodiny v dějinách.

      Vymazat
    4. Toho Giddense neznám,ale musí to být nějaké revolucionářské pako, nejspíš z Frankfurtské školy.
      Stačí se rozhlédnout kolem sebe a je jasno: vlastnictví výrobních prostředků JE důležité. Vlastníci informací se nechávají zaměstnávat u vlastníků výrobních prostředků a kapitálu a jejich mzda zdaleka neodpovídá množství a kvalitě jimi držených a využívaných informací, ale tomu, jakému vlastníkovi výrobních prostředků nebo kapitálu se jim podařilo vlísat.
      Milan

      Vymazat
    5. Tenhle rozhovor jsem cetl, kdyz mi omylem do schranky pristaly i patecni Lidovky. Neveril jsem vlastnim ocim a nekolikrfat se uchichtl. Budu si muset dohledat ty data o rozvodech a roce 1989, mam totiz dojem, ze jsem tam kdysi nasel zajimave konotace...

      Vymazat
    6. ehm... korelace, mea culpa! :)

      Jak pravi klasik: nepouzivejte cizich termitu, pokud je suterenne neovladate nebo nejste v dobre konvici (muj pripad) vystavujete se tak rizotu, ze to skonci fiatem a vy budete vypadat jako decibel. Kazdy se tvari jako suvenyr, ale pak se mu to vrati jako buzerant... ;)

      Vymazat
    7. Rozhovor na Lidovkách jsem zahlédla, ale nějak jsem neměla odvahu se do toho začíst.
      Kdo je Giddens nevím, našla jsem si to na Wikipedii a zdá se mi jaksi nějak příliš humanitní:-)
      No, možná si dodám odvahu a přečtu si aspoň odkazovaný rozhovor:-)

      Vymazat
    8. Chris - myslim, ze ty se akorat nastves, mozna to radeji necti... :)

      Vymazat
    9. Tak, raději jsem šla na mši u příležitosti státní svátku a musím říci, že to bylo opravdu slavnostní, pěkně sváteční.

      Vymazat
  4. Svět se mění, až je mi z toho mdlo:
    https://www.novinky.cz/koktejl/415669-muzi-ktery-byval-zenou-se-narodilo-dite-s-zenou-ktera-byvala-muzem.html
    To už prostě nedávám.
    Nicméně musím říci, že ve svém okolí naopak mám převažující množství párů, které se rozvedly; případně velké množství lidí, kteří se pro jistotu raději ani nevzali:-(
    Zvláštní skupinu tvoří lidé, kteří se sice vzali a nerozvedli, ale ve skutečnosti spolu nežijí - nazval bych to spíše jako: sdílejí spolu společně nabyté hmotné statky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      někdy mi připadá, že to je jako nákaza, ty rozvody, když se to objeví, začne se to šířit. Ale nevím.
      Já bych se skoro až divila, jak málo jich kolem sebe mám, ale radši to nechci zakřiknout.

      Lidi, kteří se vůbec nechtějí vzít, moc nechápu, prostě se do tohoto uvažování neumím vžít. Věřím, že nějaké důvody mají, jenom je nějak nezvládám pobrat.

      Ad odkaz - nejsi jediný, komu se to zdá, mírně řečeno, poněkud zvláštní...

      Vymazat
  5. "Mýtus tradiční rodiny" je extrémní neomarxistická lež, jejímž úkolem je přesvědčit lidi, že žádná tradiční rodina vlastně neexistuje a když, tak je špatná, a normální je rodinu nemít. Útočí se na stádní reflex lidí: když budou přesvědčeni, že normální je rodinu nemít, nebudou o ni usilovat, aby se neodlišovali od normálu.
    Přitom to není pravda.
    Normální naopak je mít klasickou jadernou rodinu: otec, matka, jejich děti. Já takovou mám a znám takových spoustu. Opravdu spoustu.
    Ale také vidím křehkost takových rodin, není-li manželství otce a matky úředně a veřejně stvrzeno.
    Ale znám i pár případů těch fluidních rodin, kdy sourozenci jsou jen polorodí a pouze nejmladší z nich žije s oběma rodiči, a ani to ne nadlouho. Ty děti jsou všechny ve velmi špatném psychickém stavu, mnohé i ve velmi špatném stavu morálním. A toto zlo se šíří autokatalytickou cestou, ovšem neomarxistům a jiným služebníkům ďábla je to pomalá, a tak ještě vymýšlejí ty šílené a lživé teorie a snaží se jimi lidi ještě více oblbnout.
    Milan
    Doporučuji též: http://blog.aktualne.cz/blogy/stanislav-krecek.php?itemid=27989

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      díky za odkaz; mám dojem, že tento článek nebo jeho část už jsem někde zachytila. Možná na NP.
      "Ideologické a legislativní kutilství" - tento termín je velmi výstižný.

      Sice se mi to v článku nepodařilo přesně vystihnout, ale taktéž nechápu to zamlžování pojmů. Co je to tradiční rodina?, ptají se dotyční, jako kdyby tady právě přistáli s výsadkem z Marsu. Skutečně se snaží evokovat, že nic takového neexistuje, jenomže to není pravda.

      Dnes a denně vidím v práci trápení, které provází situace, kdy se vybudování tradiční rodiny nepovede. Když snažení o založení rodiny selže, tak si to lidi vyčítají a berou to jako neúspěch. I z toho bychom mohli vyvodit, že tento typ rodiny stále hodnotu má.

      Vymazat
  6. "Normální naopak je mít klasickou jadernou rodinu: otec, matka, jejich děti" - jakýkoliv jiný stav je tedy nenormální? A v jiných konfiguracích děti trpí...
    Zdá se, že ďábel už se ukrývá i v ledničce.
    Snad se nebudete zlobit, když si váš text vypůjčím do paralelní diskuse.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere,
      normální - od slova "norma".
      V daném kontextu to chápu jako "obvyklý stav".
      Což ale naprostá většina skutečně zažívá, buď z takové rodiny vyšli, nebo ji založili, nebo obojí.
      Lidí, kteří se s normální-obvyklou rodinou minuli, je menšina.

      No ale já slovo "normální" moc nepreferuji, protože má pro mne i negativní konotace, záleží na kontextu. Operuje se proto termínem "tradiční", na což každý tento marksista:-) řekne, že to je stav, kdy otec mlátí matku a děti se na to dívají.
      To je pak těžké, když se neshodneme ani na termínech.

      Vymazat
    2. Odvozovat sociální význam pojmu "normální" (normální rodina, normální sexuální preference) od technického významu pojmu "norma" (tedy jakýsi etalon) je sice možné, leč zcela zavádějící a nefunkční. "Obvyklý stav" už je pak asi někde úplně jinde. Co to je? Většina asi ne, tedy statisticky významná množina? Nebo? Je neúplná rodina obvyklým stavem? Asi ano. Je to normální? Asi tedy taky (normální neznamená žádoucí).
      Právě ta neshoda v terminologii ztěžuje možnost a schopnost vyjádřit, jak to kdo vnímá. Navíc to komplikují různé náboženské či kulturní předsudky a zásudky...
      Já mám hranice "normality" hodně rozvolněné. Ezokráva, oblečená v režné kytli, s barevným čírem na hlavě, kojící tříletého potomka uprostřed křižovatky za chůze, je sice dle mého názoru pěkně jetá brambůrka, ale je to dnes (čo sa dá robiť) vcelku normální :-).

      Tak co myslíš - je "normální", když dva homouši chtějí vychovávat dítě? A myslíš, že je to nějakou hrozbou pro "tradiční rodinu" (whatever it takes)?

      Vymazat
    3. Gravere,
      tak ta alternativka, kterou popisuješ, asi úplně obvyklým jevem nebude, ale - to není samo o sobě důvod jí do její výchovy nebo vůbec existence zasahovat.
      Předmětem veřejné diskuse se stane ve chvíli, kdy bude chtít zřídit uprostřed křižovatky stanoviště ke kojení, například s odůvodněním, že "to je přece normální, že kojím své dítě". Pak o tom začneme hovořit a její požadavek (a s tím i životní styl) se stane legitimním předmětem diskuse.

      Ad druhá otázka - odpovím odpoledne, papíry volají, i když teda blogová prokrastinace je silným lákadlem:-)

      Vymazat
    4. dodatek: případně ve chvíli, kdy bude chtít speciální práva pro lidi s čírem a bude chtít do zákona zakotvit, že lidi s čírem mají taky nárok na přidělení dítěte, i když jiné podmínky, které jsou jinak uznávány za nutné, nesplňují

      Vymazat
    5. "jiné podmínky, které jsou jinak uznávány za nutné, nesplňují" - které např.? Pokud je v zákonem ustanoveno, že očarovaným nelze dítě přidělit, tak asi změna na místě.
      Ono je vůbec zvláštní, jak volatilně dnes kdekdo zachází s pojmem diskriminace, ale tam, kde by ho použít měl, se brání.

      Vymazat
    6. ...očírovaným... - kouzlo nechtěného :-).
      btw: pokud jsem správně pochopil smysl legislativní změny, tak má zákon umožnit osvojení jednomu z partnerů v registrovaném svazku. Osvojení registrovaným párem bude dál nemožné - tuto možnost mají pouze manželé (a btw2: registrované partnerství stále není de iure totéž, co manželství). V tomto případě tedy šlo imho o narovnání invalidního stavu.

      Vymazat
    7. Například podmínku, že dítě bude mít úplnou rodinu.
      Nebo podmínku, že dítěti bude zajištěn model rodiny všeobecně považovaný za nejlepší možný, tj. výchova rodiči nebo dvěma lidmi, kteří rodiče nahradí.
      Máme od těchto podmínek odhlédnout z důvodu, že zrovna ona nosí číro?

      (K diskusi se vrátím...)

      Vymazat
    8. S tou diskriminací, to tedy také nevnímám tak jednoznačně.

      Diskriminace v čem? Pokud pod tím chápeme omezování v přístupu k právům, pak se všichni shodnou (a to i ti neliberálnější zastánci duhových modelů), že právo na dítě neexistuje. Neexistuje právo na to, aby někomu stát přidělil dítě.
      Pak je ovšem pochybné hovořit o diskriminaci při uplatňování takového práva, protože takové právo nemáme nikde zakotveno.

      Pokud to tedy vezmu volněji, jako nerovné zacházení, pak ale je takové nerovné zacházení připuštěno tam, kde má nějaký důvod. V přístupu ke vzdělání taky diskriminujeme, třeba na lékaře, učitele nebo vědce nemůže studovat ten, kdo na to nemá dostatečné mentální kapacity. Takže právo na vzdělání mají všichni, ale to neznamená, že mají všichni možnost studovat konkrétní školu.
      Vzhledem k tomu, že rodinná konstelace otec-matka-děti je doufám stále pokládána za nejlepší možný model, pak není diskriminací, když stát takovou podmínku nastaví pro adopce, tj. pro uvážení, komu svěří právně volné, bezprizorní děti.
      V opačném případě bychom naopak mohli uvažovat o diskriminaci těch dětí, protože jim například upřeme právo na rodiče, minimálně na jednoho z rodičů, třeba matku. Proč mají některé děti z rozhodnutí stát být ochuzeny o matku?

      Vymazat
    9. Pokud jde o to přisvojení, to je zase jiný problém.

      Dětí, které nyní mohou být adoptovány partnerem druhého z rodičů, zase není tolik - a to ani v hetero rodinách - prostě proto, že většinou mají druhého rodiče. Samotný fakt, že dítě nežije s oběma rodiči, ale stará se o něj jen jeden, s nímž žije v domácnosti, nijak neimplikuje nutnost přisvojení, prostě proto, že někde existuje druhý rodič. Dětí bez druhého rodiče ve skutečnosti není mnoho.
      V rozvedených heterorodinách běžně žijí děti s jedním rodičem a jeho manželem či manželkou a nějaké přisvojení na pořadu dne.

      Potíž s možností tohoto přisvojení v homo-rodinách je ale někde jinde. Jakmile se to povolí, automaticky to navýší poptávku po "výrobě" dětí. Zvýší to poptávku po umělém oplodnění lesbiček a náhradním mateřství.
      Umělé oplodnění ale má být max. léčebná metoda pro lidi, kteří jinak dítě nemohou ze zdravotních důvodů počít, rozhodně by to neměl být prostředek k výrobě dětí! I takto je to eticky sporné a mimo jiné je to obrovský byznys, ve kterém se točí velké peníze, těží z neštěstí těch, kdo marně čekají na dítě.

      Surrogace (náhradní mateřství) je pak naprosto odporná praktika, je to čiré vykořisťování nemajetných žen, je to hazard s psychikou náhradní matky i dítěte, je to žonglování s identitou dítěte - to by se vůbec nemělo prosazovat do praxe.

      Vymazat
    10. Surrogace mně nepřijde zas tak hroznou věcí, pokud svou dělohu takto propůjčí matka své dceři.
      Milan

      Vymazat
    11. Milane,
      jenomže výsledkem je, že babička si porodí své vlastní vnouče. Mne při takové představě stejně trochu mrazí, nemůžu si pomoci.
      Nehledě na to, že tomu bohužel musí předcházet celý ten proces početí ve zkumavce, který s sebou také nese různé etické otázky.

      Vymazat
  7. Úplná rodina: v případě adopce jedním z registrovaného páru podmínka splněna.
    Nejlepší možný model / výchova rodiči ... dvěma lidmi ... - podmínka splněna.
    Od podmínek tedy nikdo neodhlíží.
    "z důvodu, že zrovna ona nosí číro?" - máme někomu bránit v osvojení jen proto, že nosí číro?
    Zatracenej úhel pohledu, že? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, co je na tom zatraceného.
      Úplná rodina jsou rodiče a děti, tj. otec a matka.
      Z registrované partnerky nikdo tatínka neudělá.
      Z registrovaného partnera zase není maminka.

      Vymazat
    2. - Pepíčku, jak se jmenuje maminka?
      - Karel!
      - Adoprdele...
      - Ano, tam taky.

      "Úplná rodina jsou rodiče a děti" - v tom se shodujeme.
      "tj. otec a matka" - v tom se rozcházíme.

      Vymazat
    3. No já nevím, ale pojem "rodiče" má celkem srozumitelný obsah. Tedy možná jen pro někoho.

      Vymazat
    4. Tak pokud to máš striktně vymezené počtem a pohlavím :-)

      Vymazat
    5. ...aneb, nehodi-li se nam definice nejakeho termin do kramu, tak definici upravime. Ehm, slovy mladych - to jako fakt?!

      Vymazat
    6. TT: unikla mi nějaká závazná definice rodičů? To jako fakt?

      Vymazat
    7. A i kdyby unikla, máš pocit, že když prezentuju svůj názor (protože definici pro to nemám) na to, co bych uměl považovat za rodiče, tak tím ohýbám nějakou definici? To není příliš... dospělé.

      Vymazat
    8. Obecně mi vadí, když právo jaksi láme a nahrazuje běžné předporozumění pojmům.
      Takže ano, můžeme si v parlamentu odhlasovat, že orgán, kterým se díváme na svět, se jmenuje nos, ale k čemu to? Uvidí snad někdo kvůli tomu lépe? Začneme očima cítit vůně? Jistěže ne.
      Takže si samozřejmě můžeme odhlasovat, že manželství je libovolná forma soužití libovolného počtu osob, ale to stejně nezmění obsah tohoto pojmu tak, jak je mu rozuměno.
      Tudíž si ani nemyslím, že by to právo mělo činit a naplňovat novým obsahem pojmy, kterým běžně rozumíme.

      S rodiči je to podobné. Vychovatelem dítěte může být někdo jiný, ale rodiči jsou muž a žena, kteří ho přivedli na svět. Pak mohou být adoptivní rodiče, tedy muž a žena, kteří biologické rodiče nahrazují, ale pořád nelze podle mne s tím pojmem zacházet úplně libovolně.
      Už pro přivdanou matku existuje jiné označení (macecha), pro přiženěného otce existuje taktéž zvláštní termín (otčím), byť nejde o termíny právní.
      Proč bychom tedy měli pojem "rodiče" složitě nasazovat na model, na který nesedí?

      Vymazat
    9. Potíž je v tom, že své názory vydáváš za dogma. Máš nějak ukotvený pojem rodiče a pokud ho někdo vnímá volněji, považuješ to za složité nasazování. Úporně se snažíš nepřipustit si, že na tom ve skutečnosti nic tak složitého není.
      Stále ta nešťastná forma vs. obsah. Teď se tedy budeme točit na terminologii a definicích, abychom se náhodou nedostali k podstatě problému - prospěchu dítěte (a ano, i jeho "rodičů" - stačí ty uvozovky?). Spousta lidí sebou vláčí břemeno - náboženské imperativy, sociální a kulturní trpaslicismus, rigidita... Prostě dvou buznám děcko nedáme, i kdyby mělo shnít v pasťáku - nějaká ouchylácká prasata přece nemůžou děcko vychovat. Říká ctihodný otec tradiční rodiny a přitom si honí péro u péčka a děti se na to dívají.
      Tak tam já nejdu.

      Vymazat
    10. Asi bych to měl vylepšit: ano, říkám, že spousta lidí má tendenci chtít vidět nějakou situaci, zákon apod. tak, jak jim to vzhledem k jejich naturelu či přesvědčení vyhovuje a jakoukoliv snahu o změnu vnímají jako ohýbání, přizpůsobování těm ošklivým, důsledek jednání termolobby...
      Mohl bych tedy být obviněn ze stejné motivace. Není to tak. Mně jsou teplajzníci zcela lhostejní - mám je na periferii svého zájmu a exhibanti z jejich řad se mi hnusí. Jenom na nich (resp. na jejich sexuálních preferencích) prostě nevidím nic špatného a neprojektuji si jejich... hm, odlišnost do jiných osobnostních kategorií. Je mi fuk, jestli můžou někoho adoptovat nebo ne a nemám v úmyslu jakkoliv bojovat za to, aby směli. Můj pohled na svět mi jen brání pochopit, proč by nějaká práva mít neměli, když je heteráci mají. Nezaobírám se definicemi rodiny, rodičů a jiných pojmů a neumím argumentovat stylem "dítě má vychovávat rodina, rodina je jeden chlap a jedna baba, to dvě buzny nejsou => nemůžou vychovávat" (dtto osvojení a jiné hrátky). Pokud by mě na tom něco zajímalo, tak jen to, jestli konkrétní případ, kdy by k tomu došlo, bude win-win a vylepšením prosti situaci, když k tomu nedojde.

      Vymazat
    11. Paní Christabel, termín macecha je termínem právním:
      § 57 odst. 2 zákona č. 153/1923 Sb.
      § 52 odst. 2 zákona č. 76/1922 Sb.
      Milan

      Vymazat
    12. Gravere, rodič je pouze ten kdo dává dítěi své geny v první generaci, tedy rodí. V druhé generaci jsou to prarodiče. Termín rodič a prarodič jsou termíny biologické, právem akceptované. Cizí člověk, jehož geny dítě nemá, není rodič. Dokonce i většina těch, jejichž geny dítě má, nejsou rodiče: např. tety a strýcové. Cizí člověk může být právně postaven do práv a povinností rodiče, ale rodičem se nestává. Pouze při nezrušitelném osvojení a při zmeškání lhůty pro popření otcovství se konstruuje právní fikce rodičovství - jde ale o fikci, tedy o nepravdu, jejíž nepravdivost právo zakazuje dokazovat.
      Na rodičovství nemá nikdo právo. To, že jsem otec, není výsledek uplatnění mého práva, ale důsledek mého jednání vůči jinému člověku - matce. Je to ryze biologická záležitost, s níž právo spojuje určité důsledky. Není to právo.
      Nemám ani právo osvojit si nějaké cizí dítě. Mohu samozřejmě soudu navrhnout, že si nějaké dítě osvojí, ale právo na osvojení nemám. Ani sám, ani spolu s manželkou. Takové právo prostě neexistuje.
      Soud může stanovit, že rodičovská práva a povinnosti vůči nezletilému dítěti bude vykonávat osoba, která není jeho rodičem, je-li to pro život a vývoj toho dítěte a hájení jeho práv NEZBYTNÉ a současně není-li to pro něj škodlivé. Proto například nelze osvojit 17 leté dítě, které ví, kdo je jeho pravý rodič (to je extrémní příklad). Forma převodu rodičovských práv a povinností na jinou osobu od rodiče odlišnou má dnes tři formy: osvojení, poručnictví, pěstounství. (Kmotrovství už světské právo neuznává, církevní ovšem ano.) Osoba, která některou z těchto forem bude právně spojena s dítětem, na to samozřejmě nemá nejen nárok, ale ani právo. Nejde totiž o ni, ale o to dítě. A tomu dítěti to musí prospívat, nikoli škodit.
      Milan

      Vymazat
    13. Milane, s touhle definicí rodiče (už nikoliv rodiny jako derivovaného pojmu) nemám žádný problém. Ona se takto v reálu neaplikuje (adoptivní rodiče, ostatně vůbec chápání a používání toho pojmu v obecném jazyce...), ale neupírám tomu náznak logiky. Jen jsem se snažil vysvětlit svůj názor, že pro efekt samotný není terminologie tak podstatná (ok, tam těm dvěma teplajzníkům nebudeme říkat rodiče, ale třeba chovatelé, i když myslím, že pro dítě bude prospěšnější, když se společnost přidrží pojmu rodiče a raději mu nechá volnější význam).
      Souhlasím, že neexistuje (imho ani nemá existovat) právo na osvojení. Není to jako s řidičákem - pokud splníte podmínky, dítě osvojeno být může, nikoliv musí - je to de iure tak? Rozhodně nechci homosexuálům přidělovat nějaká práva, která jiní nemají - jen jim nechci upírat práva, která jiní mají.
      Poslední 2 věty vašeho komentáře - ano, to se tu celou dobu snažím vysvětlit a jsem rád, že to vidíme stejně. Žádnou jinou motivaci pro umožnění... hm, netradiční socializace nemám a (s výhradou definice nezbytnosti) souhlasím i s tím "nezbytné a zároveň ne škodlivé".
      Jinak děkuji za zajímavý výklad - já mám v téhle oblasti jen pocity a názory a v legislativě se neorientuju.

      Vymazat
    14. Ještě mi to nedá s tou definicí via geny - ona by nás ovšem mohla dostat do prekérní situace: matka donosí cizí plod, není tedy rodičem. Otec daruje sperma, je tedy rodičem. Tady bych se opravdu přimlouval, abychom aspoň v těchto případech pojem rodič neodpírali.

      Vymazat
    15. Milane,
      ad macecha - děkuji, až budu v práci, kouknu se do našeho systému, jestli jsou tam k dispozici i tyto předpisy, jen tak pro zajímavost.
      Ale v platném právním řádu se myslím tento termín nevyskytuje.

      Vymazat
    16. Ad rodič a osvojení
      Ono je to složité.

      Argument, že "lépe je být v milující homoparent. rodině než v děcáku" je podle mne vadný, protože na právně volné děti z DD jsou dlouhé pořadníky potenciálních rodičů - manželských párů.
      Tudíž děti vhodné k osvojení se mohou dávat do rodin, které napodobují rodinu biologickou. Pokud do toho zamícháme diskriminaci homopárů, předpokládá to úvahu, že výchova dvěma muži nebo dvěma ženami je to samé jako výchova mužem a ženou. Ono to ale není to samé. A jak píšu v článku, kdyby měl kdokoliv z nás na vybranou, co by si vybral? A kdybychom měli tuto volbu provést pro své děti, jak bychom volili?

      Líbí se mi, když se v diskusích poukazuje na to, že nelze míchat obecné úvahy se situací konkrétního dítěte. K tomuto směšování směřuje právě ten argument "lépe tady než v děcáku". To se může týkat konkrétního dítěte, obecně ale pro děti z DD existuje více variant, není to volba mezi homoparent. rodinou a ústavem.

      Právní úprava, která by rezignovala na to, že stát má děti, za které je z důvodu absence rodičů zodpovědný, svěřovat primárně rodinám, které napodobují přirozené prostředí, by podle mého názoru nebyla správná.
      K tomu to ovšem směřuje.
      A co hůř, nesměřuje to tam z toho důvodu, že by se na tom společnost snad shodla, ale může se to stát výsledkem soudního rozhodnutí, tedy úvahy několika málo osob.

      Vymazat
  8. A máme tu novou nadávku pro tradiční čili normální rodinu: pravicová rodina.
    http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/8838-varovani-nemecky-casopis-nebezpecne-blondate-rodiny
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      nevím, ale to musí být nějaký nesmysl, nějaký hoax, ne?

      Vymazat
    2. Zdroje se dají vystopovat. Mně se sice neotevírá www.baby-und-familie.de, ale nacházím to i zde:
      http://schutzengel-orga.de/presse-news/vorsicht-blond-antideutscher-rassismus-apothekenblaettchen-babyfamilie/
      a také zde
      http://www.epochtimes.de/politik/deutschland/so-erkennen-sie-eine-nazi-familie-blond-nett-unauffaellig-antideutscher-rassismus-in-apothekenblatt-a1937215.html
      Nevypadá to na hoax.
      Milan

      Vymazat
    3. A když už jsme v té němčině, lze nahlédnout též sem:
      https://volksbetrugpunktnet.wordpress.com/2016/09/26/der-krieg-gegen-die-familie/
      Milan

      Vymazat
    4. I jiné české zdroje se již začínají objevovat:
      http://zpravy.instory.cz/3435-neuveritelny-skandal-tyto-tri-kravy-by-za-sve-blaboly-mely-byt-dozivotne-vyhosteny-z-evropy-tedy-v-tom-lepsim-pripade.html
      Určitě to není hoax.
      Milan

      Vymazat
    5. Vlastně mi to připadalo jako záměrná parodie. Je možné, že by to byla parodie, která zůstala nepochopena?

      Vymazat
    6. Určitě to není parodie. Vzhledem k osobě autory a jiným jejím mediálním výstupům určitě ne (moje paní umí velmi dobře německy).
      Milan

      Vymazat
  9. Podle mě dochází k rozporu mezi ryze formální definicí tradiční rodiny (muž + žena + potomstvo)a definicí ryze funkční (nějací dospělí starající se o nějaké děti).

    Sebeurputnějším lpěním na formě nelze garantovat dosažení stavu, kdy výsledek bude funkční. To geniálně vystihuje formálně dokonalá rodina dle gravera "heterosexuální pár v sociální konfiguraci feťák / ožralá štětka, který své dítě mlátí pokaždé, když si vzpomene."

    Takže jde nám o hlavně funkčnost, nebo o formu ?

    V technice se ukazuje, že předpisy, které usilovně definují formu, ve výsledku brzdí pokrok a ve společnosti to nebude jiné.

    Na druhou stranu stát svými intervencemi napomáhá stavu, že formálně ustanovené avšak reálně nefunkční rodiny jsou akceptovány, zatímco reálně fungující rodiny, které se nevejdou do formálních škatulek mohou narážet na umělé problémy.

    Zákon o rodině se pokouší o celkem absurdní mikromanagement vztahů mezi lidmi - jako by snad šlo něco takového nařídit zákonem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      nejprve legislativní upřesnění: zákon o rodině byl zrušen a jeho obsah je nyní vtělen do občanského zákoníku.
      Vždycky to hledám kolem § 900:-)

      Argumenty zastánců toho tradičního modelu se ovšem často opírají o to, že ty nové, moderní modely, nejsou funkční.
      Už proto, že dítěti například nenabízejí potřebné vzory chování, s nimiž se běžné dítě setkává, může se s nimi identifikovat a takto vybaveno jít do života založit rodinu vlastní.
      Na to se právě (dosti neobratně) snažím poukázat v článku: teorie OK, ale kdo by si vybral vyrůstat v rodině bez mámy? Taková věc se pokládá odjakživa za neštěstí pro dítě; takovou situaci lze s pomocí příbuzenstva zajisté zvládnout tak, že na dítěti zanechá jen menší následky, ovšem to je už náhradní řešení při ztrátě funkčního modelu rodiny.

      Kromě toho, domníváte se třeba Vy, že na tomto poli lze svobodně bádat? Například já mám pochybnosti, pokud jde o vědecké studie, které se problémem zabývají - lze je vůbec seriózně provést a lze potom výsledky svobodně publikovat?
      Už jenom zvolit vhodný vzorek respondentů je problém, protože když se jako protipól rodin gayů s dítětem vezme skupina matek samoživitelek na hranici sociálního dna, tak co z té studie asi vypadne?
      Každý, kdo by takovou studii prováděl, se bude potýkat s velkým počtem problémů, předsudků, možných zatížení, a v podstatě i s požadavky společenské objednávky.

      To, že právo nepomůže tam, kde vztahy nefungují, tvrdí právě právnička Daniela Kovářová, advokátka zabývající se rodinným právem. Lidé očekávají od právníků a soudů, že vyřeší jejich problém, a jsou zklamáni, když se to nedaří.

      Mimochodem, osobně jsem přesvědčená, že hlasitý povyk, jak je naprosto nutná úprava přisvojení v gay-párech, je bouře ve sklenici vody.

      Vymazat
    2. Nové modely nejsou funkční ? Já myslím, že jsou minimálně stejně (ne)funkční, jako ty tradiční.
      Podle mě je rodina jedna z věcí, do které se stát má plést pokud možno co nejméně. Pokud někomu doma funguje polygamie nebo polyandrye, tak je to pro všechny zúčastněné pořád mnohem lepší lepší, než státem uznávaný model "sezdaní feťák a štětka + týrané děti".

      Svobodně bádat lze podle mě na jakémkoliv tématu, nicméně máte pravdu, že udělat studii nezatíženou předsudky nebude jednoduché a ještě méně jednoduché bude takovou studii publikovat v prostředí, kde většina lidí (včetně recenzentů a redakčních rad) nějaké předsudky má.

      To, že očekávají řešení od právníků a soudů - nesouvisí to náhodou s urputnou snahou státu vychovat občany tak, aby v první řadě spoléhali na stát reprezentovaný moudrým nezávislým kvalifikovaným úředníkem a ne sami na sebe ? Já jsem zklamaný hned dvakrát - poprvé tím, že takového úředníka jsem snad ještě nepotkal a podruhé tím, že si mnohé věci nesmím vyřešit sám a musím na každou blbost mít svolení (líného, nekompetentního, závistivého, podezíravého,...) úředníka.

      Bouře ve sklenici vody to je, bouře by však nebyla, kdyby lidé neměli tendenci kecat sousedům do toho jak mají mít doma uspořádané vztahy a kdo s kým by měl a nebo naopak neměl mít děti.

      Osobně za mnohem větší problém, než to, že Eva + Marie mají za pomoci zkumavky potomka a ty dvě intelektuálky ho spolu hodlají vychovávat podle duhově-sluníčkových představ, považuji to, že "Lakatošovi" mají už pátého potomka a vychovávat ho hodlají stejně, jako ty čtyři předchozí, tedy nijak.

      Mimochodem, někde jsem se dozvěděl, že tato mimořádně oblíbená skupina obyvatel má ve zvýšené míře jako otce dítěte uvádět nejstaršího muže v klanu, aby byl co nejdříve nárok na sirotčí důchod ...

      Díky za upozornění, že zákon o rodině už neplatí. Považuji za symptomatické, že legislativa neváhá šermovat pojmem rodina, aniž by existovala shoda v tom, co to vlastně taková rodina je za entitu, co rodina už je a co rodina ještě není.

      Vymazat
  10. K tématu zde:
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-zadny-rozdil-088-/p_spolecnost.aspx?c=A160929_165512_p_spolecnost_wag

    Ale ještě jsem nečetla, práce má dnes přednost.

    OdpovědětVymazat