středa 16. listopadu 2016

Kámoš policajt

Pracuji teď na obhajobě jednoho trestně stíhaného mladého muže. Postup vyšetřujících policistů v tomto případě mne vysloveně rozčiluje. A nejde jen o zjevná porušení trestního řádu. Ta si vyřeším, k tomu existují postupy, jež lze využít, ačkoliv ne vždy jsou účinné. Jde o něco jiného.

Vadí mi chování policistů v kontaktu se stíhaným mladíkem.
Přišla jsem na jeden z plánovaných výslechů, klient se dostavil chvilku přede mnou. Všichni jsme se usazovali v místnosti, kde se měl výslech odehrávat, chystali si papíry a do toho jeden z dvojice vyšetřovatelů vedl neformální rozhovor s obviněným.

"Tak co, jsi teď u mámy?"
Mladík přisvědčil.
"A k tátovi, jezdíš? Jak to tam teď vypadá?"
Klient jednoslabičně odpovídal. Policista se přátelsky vyptával na jeho rodinné poměry, do nichž byl z předchozího vyšetřování zjevně dosti podrobně zasvěcen. Vypadalo to skoro jako rozhovor dvou kamarádů někde na fotbale nebo při čekání na autobus. Příliš se mi to nelíbilo, ale těžko vznášet námitky, když ještě formálně nezapočal žádný úkon.

Klient, ačkoliv poučen o možnosti odmítnout výpověď, se rozhodl vypovídat. Ostatně, proč ne, výpověď splavně navazovala na úvodní přátelský rozhovor. Doznal se ke svému jednání v rozporu se zákonem. Nepokládala jsem to za žádnou tragédii, protože z dosud shromážděného spisového materiálu vyplývalo, že bude patrně přesvědčivě usvědčen jinými důkazy. Vzhledem k tomu, že trestný čin spáchal ve věku mladistvých, nebude postižen nikterak přísně. Zdálo se, že není co ztratit.

Jenomže během následujících týdnů se stalo něco nečekaného.
Důkazní situace v řízení se zásadně změnila.
Obžaloba už byla podána a výpověď obviněného z přípravného řízení je jediným usvědčujícím důkazem.
Zatraceně.

40 komentářů:

  1. A co se pak dá dělat? Může chlapec ještě změnit (odvolat) svoji výpověď?
    Osobně si myslím, že (hlavně pro laickou veřejnost) platila, platí a bude platit i nadále jedna univerzální poučka: S policajtama se nemluví. Tečka.
    Více k problematice např. zde: http://1url.cz/ttqrl
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavle,
      před soudem může obžalovaný odmítnout nebo změnit výpověď, ale ta výpověď z přípravného řízení je použitelná, pokud byla pořízena za dodržení podmínek daných trestním řádem. Takže když např. odmítne vypovídat nebo bude vypovídat odlišně, přečte se k tomu ta původní výpověď a soud si to nějak vyhodnotí.

      Ano, to pravidlo, které prosazuje DF, je rozumné a je škoda, že v tomto případě nebylo použito.
      Nemyslím, že platí úplně paušálně, ale ono není tak snadné vyhodnotit, kdy se může porušit.

      Vymazat
    2. To pravidlo (přesněji DF vzteklý výkřik, ze kterého udělali pravidlo jeho poněkud rybenkovití nohsledi) je nebezpečná pitomost, která by se na pravidlo nikdy neměla kvalifikovat a měla by se používat ve specifických případech a s notnou dávkou opatrnosti. V co se to zvrhlo, je pěkně vidět na DF blogu.
      Lepší, než nemluvit, je dávat si pozor a vědět, co mluvím. Chápu ovšem, že pro toho, kdo to nedá, je lepší nemluvit.

      Vymazat
    3. Gravere,
      já bych to nenazývala vzteklý výkřik. Je fakt, že naštvanost na policejní složky je tam velká, ale beru to tak, že každý máme něco, co nám vadí:-)

      A na tom blogu je k nalezení dost příkladů, že i když si dáváš pozor a v podstatě máš dojem, že mluvíš čistě jako studánka, stejně to může být použito proti tobě.

      Vymazat
    4. Hlavně jsou to (většinou) dospělí lidé s platným občanským průkazem, takže nechť se k tomu staví, jak chčí. To by byla nekonečná polemika.

      Vymazat
    5. Opravdu by mne zajímalo, proč je nemluvení s policajty nebezpečnou pitomostí. Nemusí to být vždy nejlepší, v zásadě souhlasím s tím, že je lepší mluvit a vědět přesně co a jak.

      Nicméně složitost současného právního neřádu, jakož i typický způsob jednání policistů znamenají, že ona podmínka „vědět přesně“ je v praxi pro většinu lidí naprosto nereálná. A proto je pro ně lepší držet se toho pravidla.

      Řešil jsem desítky případů údajných dopravních přestupků a nevím o žádném případě, kdy by mlčení někomu uškodilo. Vím asi o dvou případech, kdy nemlčení trochu pomohlo (v tom, že to samé sprostý podezřelý tvrdil konsistentně celou dobu, v jednom případě pak navíc policajti v zápise natvrdo lhali, protože nevěděli, že jsou nahráváni). Ve většině případů, kdy s. p. nedržel jazyk za zuby, mu to spíš uškodilo.

      JJ

      Vymazat
    6. @JJ: protože to bylo dogmatizováno. Vy se na DF vynacházíte taktéž, takže můžete vnímat, co se z toho stalo.

      Vymazat
    7. JJ,
      tak trochu jste si odpověděl sám.

      Já na tomto pravidlu dogmaticky netrvám, ale na čem trvám je, že všechno má svůj čas. I výpověď. I doznání:-)

      Přestupky řeším minimálně, zato se dost často vyskytuji při obhajobách trestných činů. Obecně bych řekla, že nemluvením se v řízení napáchá určitě méně škody než mluvením.

      Vymazat
    8. Ach jo. Už kdysi jsem se dopustil jisté kritiky vůči Vám. Nechápu, jak je možné, že necháte klienta vypovídat, když se pak ukáže, že nejsou důkazy. Nemůžete probůh předpokládat, že důkazy budou.... Dokud nejsou.

      Jan Švarc

      Vymazat
    9. Pane Švarci,
      je hezké, že rozdáváte rady, když jste tam nebyl a nevíte, jak to bylo.
      Kromě důvěry v policii měl bohužel dotyčný nedůvěru k obhájci, resp. přesněji řečeno nechápal dost dobře jeho úlohu. Na konzultaci, na kterou jsem jej zvala, se vůbec nedostavil, a tudíž jsem neměla skoro žádný prostor, abych s ním věc probrala. Teď už význam obhajoby pochopil - budiž mu to poučením pro příště.

      "Necháte klienta vypovídat..." - oni ne všichni klienti skáčou tak, jak advokát píská, jsou také takoví, kteří si chtějí dělat věci po svém. I takové klienty je nutno respektovat.

      Navíc důkazy proti němu v této věci byly, následně byly ovšem znehodnoceny, což těžko mohl někdo předpokládat. Nastala velice netypická důkazní situace, s níž jsem se za celé roky nikdy nepotkala.

      Vymazat
  2. A chlapec to (Whatever it is) udělal?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere,
      něco možná ano, ale verze se liší.
      Abych to přiblížila na příkladu, je to, jako kdyby byl obviněn třeba z krádeže 50 tisíc. A on řekl, že tam byl a sebral 10 tisíc. Takže rozhodně nedoznal policejní verzi, jenomže to, co řekl, jim stačí. Možná ho neodsoudí za to, co si policie myslí, že udělal, ale za něco ano.

      Ono je to už déle, myslím, že ke mně zpočátku neměl důvěru, to policejní prostředí mu bylo v podstatě srozumitelné, ale úlohu nějakého právníka dost dobře nechápal a nevyhodnotil to správně. Pak se to změnilo, pochopil, jak se věci mají, důvěru ke mně nabyl, když viděl, co se děje a jak postupuji.

      Vymazat
    2. Aha, já jsem to pochopil tak, že víš přesně, co udělal, a že problém je právě v tom, že má za to, co udělal, být odsouzen.

      Vymazat
    3. Gravere,
      jak bych to mohla vědět, když jsem tam nebyla? Já to přece nevím nikdy.
      Znám ale verzi obviněného, a ta je odlišná od policejní verze, ovšem i když je odlišná, přesto je postižitelná.

      Vymazat
    4. To jsem se vyjádřil asi dost blbě. Jistě, verze obviněného. Měl jsem takovou naivní představu, že sprostý podezřelý obhájci přizná, že ji do té hlavy praštil a lže jen o motivu a okolnostech :-).
      Policajti na něj tedy zkusili socializing, aby to pustil a následně se ukázalo, že důkazy přece jenom nic moc?
      No jo, v tomto případě měl držet hubu nebo mluvit jinak.

      Vymazat
    5. Gravere,
      já se zásadně nepídím po žádném přiznání, zajímá mne verze obviněného:-)
      Ano, bylo to tak nějak, socializing byl úspěšný a další důkazy nakonec ne tak silné, jak se čekalo. Poučení pro příště. Ono na doznání je opravdu většinou dost času, netřeba to vysypat hned při prvním kontaktu s příslušníky.

      Vymazat
    6. Ty nepoužíváš tu frázi "musíte mi říct pravdu, abych vám mohla účinně pomoci"? :-)

      Vymazat
    7. Ne, já mohu často účinně pomoci i lidem, kteří lžou.
      Naopak občas nemůžu pomoct lidem, kteří nelžou.

      Ono je to asi divné, ale mne fakt nezajímá, jak to bylo doopravdy. To by mne naopak v řízení mohlo zbytečně zatěžovat. Zajímá mne, jakou verzi předkládá obviněný.

      Vymazat
  3. Někteří policejní vyšetřovatelé jsou prostě schopní.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nelíbí se mi, co jste napsal, Gravere. Vůbec se mi to nelíbí.
      Oni ho snad fackovali? Nebo mu lili vodu na ústa a nos? Nebo do něj pouštěli elektrický proud? Či mu vyhrožovali vyhazovem ze zaměstnání a zákazem studia pro jeho děti?
      Nic takového jsem se v článku nedočetl. Naopak - chovali se k němu slušně a on se proto přiznal.
      Milan

      Vymazat
    2. Milane, nepodařilo se mi vydedukovat, co přesně se vám nelíbí nebo proč se zmiňujete o všech těch požitcích. Já někde tvrdím, že mu něco takového dělali nebo zpochybňuju, že se přiznal proto, že na něj zahráli hodné strýčky?
      Nicméně, nevzpomínám si, že by se tu někomu líbilo, co píšu, takže to beru jako folklór a vysvětlení nežádám.

      Vymazat
    3. Zatímco slovo "schopný" znamená ocenění, slovo "všehoschopný" znamená urážku. Nejste přeci tak blbý, abyste tohle nevěděl.
      Milan

      Vymazat
    4. Milane, vy asi dnes nemáte nejlepší den. Jestli vás chápu správně, tak vy se domníváte, že ze strany policajtů nešlo o standardní postup, jak z někoho něco dostat, nýbrž o prostou lidskou slušnost. No, tak si to nechte v té rovině, že urážím policajty - nehodlám vás přesvědčovat ani vám házet blbce zpět přes plot.

      Vymazat
    5. Já osobně zastávám názor, že se každý má chovat tak, jak přísluší jeho profesi a tím i roli v daném vztahu. Policajt se má chovat jako policajt a ne jako kámoš. Protože to není kámoš. A ani jako sociální pracovník. Pak si to nikdo nesplete.
      To samé platí i pro jiné profese, třeba pro učitele.

      Vymazat
    6. Ad "Policajt se má chovat jako policajt a ne jako kámoš."

      Policajt se, v rámci mantinelů stanovených zákonem, chová tak, aby dosáhl kýženého výsledku. Strategie "chovat se jako kámoš" zákonem zakázaná není a tedy se nelze divit, že ji vyšetřovatelé používají, když to uznají za vhodné.

      Ve druhé části slavného videa "Don't talk to cops", vyšetřovatel říká:

      "Mám 28 letou praxi ve vedení výslechů, se mnou prohrajete, pokud nejste zcela nevinní."

      A následně dává k dobru pár zajímavých triků, kterými lze z podezřelého vymámit přiznání.

      Proto se klade takový důraz na to, aby podezřelý držel jazyk za zuby.

      Vymazat
    7. Tak. Nebudeme přeci mít policajtům za zlé, že se ke sprostému podezřelému chovají slušně za účelem dosažení výsledku, nikoliv jen tak, z čisté lásky k němu (nebo snad dokonce z altruismu).
      Ostatně je-li podezřelým dovoleno lhát, dovolme policajtům chovat se slušně :-)

      Vymazat
    8. Samozřejmě to zakázané není.

      Ale na druhou stranu, ten výslech je úkon trestního řízení. Má nějaký předepsaný sled dílčích úkonů: zjištění totožnosti, zjištění okolností k osobě, poučení, výpověď, podpis protokolu. O celém úkonu se pořizuje protokol, který má zachycovat jeho průběh.
      A je snad nějaké povídání před začátkem v protokolu? Není. A nemělo by to tam být?

      Vymazat
  4. To "všeho schopný" znamená všeho schopný.
    Když je někdo slušný, může jistě být všehoschopný, ale nelze ho obviňovat ze všehoschopnosti jen proti, že slušností něčeho dosáhl.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      jenomže do hlavy těm lidem nevidíte.
      Možná je ta formální slušnost motivována úskočnosti. Prostě navozením důvěrného, kamarádského prostředí se chlapec rychle zlomí, ani si nevšimne...

      Vymazat
    2. To je jen hra se slovíčky. Museli bychom zohlednit rozdíl mezi "být slušným" a "chovat se slušně". Policajti slušně chovali nepochybně za účelem dosažení kýženého cíle, což nijak nesouvisí s tím, zda slušní byli. Pro mě ok a to jsem taky myslel tou "všehoschopností", která Milana tak ranila.
      Úskočnost by ho měla ranit stejně, protože má rovněž negativní konotaci. Co třeba taktika - lepší?

      Vymazat
    3. Taktika to byla a osvědčila se.
      Ale to může fungovat opravdu jen na někoho, kdo nemá s policajty žádné zkušenosti.

      Vymazat
  5. Takovouto situaci bych vzala jako určitou šanci pro obžalovaného.
    Doznal se, což je rovný a chlapský přístup. Je cenné, když člověk přijme odpovědnost za to, co udělá. Není potřeba litovat toho, že nezkřivil výpověď (a sebe), aby si pomohl. Není potřeba litovat toho, že policajta nevnímal jako zlo, které se ho snaží dopadnout a vůči němuž je každá lež dobrá.
    Myslím, že řada činů je mladická nerozvážnost. Mnozí mladiství se už ničeho nikdy nedopustí. Varování přišlo včas a ve správné podobě. Váš mladistvý teď dostane nízký trest a může to vzít jako varování a šanci v jednom.
    Jak říká Eso Rimmer - "Já jsem byl ten, kdo ve škole propadl."
    Jen je dobré mu to zdůraznit. Někdy to udělá soudce. A podle mě by to měl udělat i dobrý advokát.
    Někdy není zprošťák to nejlepší, co se klientovi může stát.
    Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z určitého pohledu by zprošťák neměl být nikdy to nejlepší pro někoho, kdo se dopustil. Těžko soudit. Pro někoho je mementem už jen stíhání a soud, jiný se ve vězení zaučí a jede v tom dál...
      Jednu šanci by měl dostat každý, ale ve zproštění ji tak úplně nevidím. Možnosti potrestání jsou u nás bohužel dost omezené. Slyšel jsem, že pranýř byl zrušen a dehet s peřím snad ani nezaveden.

      Vymazat
    2. Hanko,
      vím, jak to myslíte.
      Já sama vnímám roli v obhajobách mladistvých - a zejména pak v opatrovnických "obhajobách" dětí - poněkud jinak než u dospělých. Už jsem si stokrát říkala, že si o tom musím něco načíst, jít na nějaké školení, prostě si to ujasnit. Je to důležité.

      Skutečně tam nemusí být primárním cílem nějaké "všechno zatlouct", zejména při vědomí naprosto bagatelních sankcí, které tam většinou hrozí. On i ten zákon o soudnictví ve věcech mládeže (jehož nastavení by bylo na dlouhou diskusi) se snaží postihnout, že v tom řízení jde o něco jiného než v klasickém trestu. Já to vnímám, snažím se to do praxe zapracovat, spíš tedy intuitivně, ale většinou to tak nějak vyplyne, jak asi postupovat.

      Vymazat
    3. Gravere,
      tak v tomhle případě to není vysloveně kriminální činnost, je to dost specifické a nevolá to po trestu. Zkrátka je to tak, že i když bylo spácháno něco proti zákonu, nic by se nestalo, kdyby se to nechalo plavat. Ani poškozený nemá zájem na trestním stíhání.
      Bohužel je to v takové sazbě, že to nejde jen tak zastavit a smést ze stolu.

      Vymazat
    4. Mimochodem, Hanko, nechtěla byste na toto téma něco napsat? Třeba se více rozepsat, mohla bych to sem dát i jako samostatný článek.

      Vymazat
    5. Tzn. chyběla materialita? Ale pokud šlo o trestný čin (v tomto jest sporu?), tak tam jsou nějaké hranice pro sazbu - ty jsou závazné nebo je může soud alespoň podkročit? Jak říkáš - je to v nějaké sazbě. To, že poškozený nemá zájem na stíhání, má nějaký vliv?

      Vymazat
    6. U těch mladistvých je to hodně specifické, sazba se snižuje automaticky, je tam hodně možností, jaký zvolit postup. Často se řeší něco celkem vážného a na konci řízení soudce pronese "uděluji vám napomenutí" nebo něco takového a tím to končí.
      To trestání mladistvých obecně je nastaveno mírně, spíš je to kritizováno, že až moc mírně, zejména u zvlášť závažných zločinů.

      Na souhlasu poškozeného závisí jen v některých specifických případech (jde o osobu blízkou a stíhaný skutek je v nižší trestní sazbě), jinak není souhlas poškozeného potřeba.
      Obecně by mohl mít postoj poškozeného určitý vliv při rozhodování o trestu.

      Tady o tom případě nemůžu napsat žádné podrobnosti.

      Vymazat