pátek 25. listopadu 2016

Svatby v listopadu

O svatbách v listopadu jsem tu už psala. V diskusi se tehdy přihlásilo několik komentátorů, kteří měli, stejně jako já, svatbu v tomto měsíci. A ačkoliv to v dnešní době není právě typické svatební období, zdá se, že svatby v listopadu mají něco do sebe.

Jedné jsem se chtěla letos zúčastnit.
Koná se ve velmi vzdáleném městě, tak vzdáleném, že cesta tam trvá i těmi nejrychlejšími dopravními prostředky mnoho hodin. Když jsem se o této svatbě dozvěděla, byla jsem nejprve rozhodnutá, že na ni přijedu. Buď jak buď, až dorazí nevěsta k obřadu, já budu sedět na schodech před svatební síní, v elegantních šatech jahodové barvy, ve střevíčcích na vysokém podpatku a vedle mne bude ležet krabice se svatebním darem, samozřejmě ozdobená mašlí.
Jenomže nakonec jsem tento plán nerealizovala. Důvodů bylo více. Náročnou cestu nelze absolvovat jen tak na otočku a už vůbec na ni není možné vláčet všechny děti. Tedy bychom je museli teď, uprostřed školního roku, nechat prarodičům, ať se starají. A i jiné důvody se našly, byť všechny řešitelné. Nakonec ale převážil můj dojem, že svatba bude velmi komorní, za účasti několika přátel obou snoubenců (ženichova rodina je na tom se vzdáleností od místa konání svatby dost podobně jako my, ačkoliv sídlí na jiném kontinentě) a naše účast by se snadno změnila v akci "přijela návštěva z Evropy, je třeba se o ni starat, zajistit program, ukázat město, provést po místních zajímavostech a věnovat se jí, když už vážila tak dlouhou cestu". A to by nebylo správné.

A tak nevěsta přijíždí, ale moje jahodové šaty visí ve skříni, protože nesedím tam, ale tady doma, u svého počítače, a píšu tohle. Je hluboká noc, ale nejdu spát, protože čekám, zda se přes technické obtíže podaří uskutečnit virtuální spojení, které umožní alespoň na dálku nahlédnout do tohoto slavnostního okamžiku.
Tamější kamarádka nevěsty, která pomáhala s organizací svatby, mne také oslovila s nabídkou, zda nechceme jako překvapení natočit video se vzkazy pro novomanžele. Přišlo mi to jako výborný nápad a ačkoliv s takovým natáčením nemáme žádné zkušenosti, pustili jsme se do toho. Část filmečku jsme natáčeli i venku, ale bohužel den, který jsme si pro to vybrali, byl výjimečně upršený, šedivý a zamračený, zkrátka typicky listopadový. Takže video trošku vypadalo, jak vtipně poznamenal manžel, jako reklama na odjezd někam, kde je lepší počasí. Jednotliví členové naší rodiny vyslovili svá přání a v závěru jsme všichni hromadně zamávali do kamery. Když jsem si to potom pustila, překvapilo mne, kolik nás je. Vypadalo to spíš jako menší demonstrace, ale veselá, milá a srdečná.

Tak, čas pokročil.
Tam někde, za devatero horami a devatero řekami, na břehu moře, se právě vdala moje sestřička.

Novomanželům přeji hodně štěstí a Božího požehnání!