sobota 31. prosince 2016

Lednové světlo

Mezi prosincem a lednem

V době mezi vánočními svátky a začátkem nového kalendářního roku míváme dovolenou. Stejně tomu bylo i letos. Děti se ale hned na Štěpána usídlily u prarodičů a odmítaly se odtamtud hnout, a tak jsme měli trochu jiné volno než jindy.
Skutečně jsme odpočívali. Mohla jsem si dělat, co mne napadlo. Četla jsem si novou knížku (Matematický vesmír od Maxe Tegmarka), šli jsme na procházku a na svařák, vyšla jsem si s kamarádkou, dlouho jsem spala, nevařila jsem a také jsem trochu chodila do práce. Nic mne tam nehonilo, žádná jednání, schůzky ani termíny, mohla jsem si pracovat na čem jsem chtěla, a tak se takový pobyt v práci nelišil od odpočinku.

Volné dny byly opravdu báječné.
Ale 28. prosince, když jsem vstávala, přivítal mne za okny krásný, jasně mrazivý den. Do ložnice padalo ostré světlo. Hned jsem věděla, co to je. Lednové světlo.

Nemám ráda leden. Opravdu velice moc ho nemám ráda. Není větší rozdíl mezi dvěma po sobě následujícími měsíci než mezi lednem a prosincem, dokonce ani mezi zářím a srpnem není ten rozdíl takový.
Lednu říkám kocovinový měsíc. Po prosincovém shonu, ruchu a oslavách nastává běžný režim. Leden se mi spojuje se špatnými zprávami. Děsí mne skoro každé zazvonění telefonu. V lednu už se řeší daně a do jara je ještě daleko. V lednu často počítám, jakou část měsíce už máme za sebou a jaká je ještě před námi. Uběhla už třetina? Čtvrtina? Ať už je konec. Oddechnu si, když otáčím kalendář na únor.
Mrazivé lednové slunce se mi tentokrát připomnělo už na konci prosince. Je to tady, zase bude leden. Zase to lednové světlo, které filtruje realitu tak, že vypadá trochu jinak než jindy. Přepadl mne nepříjemný pocit.

Ale pak jsem si řekla, že není správné takto uvažovat. Čas plyne stále stejně, rychlostí šedesát minut za hodinu a dvacet čtyři  hodin za den. V lednu stejně jako jindy. V lednu se stejně jako v jiných měsících dějí věci dobré i špatné. Leden za to nemůže, neměla bych od něj automaticky očekávat jen to horší, co nám může nabídnout.

Takže bych měla zkusit k lednu přistupovat bez předsudků.
Copak nám asi přinese? A nejen leden, ale celý rok?

PF 2017

8 komentářů:

  1. Taky nemám ráda leden, asi z podobných důvodů, jako Vy, Christabel :-). Skončilo vánoční opojení, pohádky, volno, rozeběhli jsme se za povinnostmi - ano, leden je krutý. Mám ale jednu útěchu - pociťuji smutek v červnu, kdy se začínají dloužit noci - předzvěst "zhoršování", ochlazování. Tak co to v tomto smyslu obrátit - začalo to nejhorší období v roce, to znamená zatnout zuby a přenést se přes to, každým dnem se blíží lepší časy. A když se podaří užít si v pohodě i tyhle zlé dny, je to něco navíc a je to i vítězství :-). Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      děkuji.
      Vidíte, ani jsem si nikdy moc nepoložila otázku, zda na tom ostatní nejsou podobně. Soustředila jsem se na sebe a nebádala jsem, jak to mají ostatní. A vida, možná v tom nejsem sama.
      Máte pravdu, to prodlužování dne je velké plus. Měli bychom si ho vážit a všímat, protože se ani nenadějeme a už se to bude zase zkracovat:-)

      Vymazat
  2. U mne úplně obráceně. Nesnáším prosinec. Odjakmrtva. Kdekdo má dovolenou, nikde nic pořádně nefunguje a ještě ty pošahané vánoce k tomu a pak silvestrovský brajgl, no fuj! V lednu si pokaždé oddechnu, že už je ten předchozí rok v karuseli. No a pak... narodil jsem se v lednu, takže asi mám pro tenhle měsíc pochopení. :-?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teo,
      tak to je dobré, že to má někdo takhle obráceně.
      Vidíš, tvůj očekávaný měsíc je tu. Snad to nějak překlepu:-)

      Mimochodem, ty dovolené mi vadí spíš v létě, taky to nemusím.

      Vymazat
  3. Já to mám taky obráceně. Prosinec si soukromě nazývám měsícem "dekadence". S mnoha tomu odpovídajícími znaky - přezdobeností, bohémskými večírky, chováním, jako kdyby měly být Vánoce pak už nic, k tomu navíc ty temné dny (v dekadentních interiérech se často objevují temné barvy). Období vystřízlivění je týden mezi vánočními svátky a Silvestrem. V lednu už přichází něco jako znovuzrození, normání život, dny se prodlužují, je více světla a lidé se chovají zase normálně :).
    Ale Vánoce mám ráda, to zase jako jo.

    (Btw., září mám mnohem radši než srpen, možná ho mám i nejradši ze všech měsíců.)

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      září jsem mívala moc ráda, ale s nástupem dětí do školy mé nadšení pro tento měsíc poněkud ochladlo. Tedy, spíše výrazně:-)

      Na prosinci mi vadí konzumní chování, kterému se já sama neumím vyhnout. Pořád něco nakupovat (máme širokou rodinu a všichni nám dávají dárky, tudíž chci mít také něco připraveno), kolo spotřeby se točí a já už jsem z toho potom unavená. Z tohoto pohledu je mi na lednu příjemné, že se vše vrátí do běžných kolejí, zase se to trochu usadí a skončí to nákupní a spotřební šílení.
      Období mezi svátky a Silvestrem je mé oblíbené - viz článek. Mluvila jsem o tom letos s jednou paní, která si také libovala, říkala, že je to nejlepší týden v roce, doma uklizeno, spousta jídla, na všechno klid, nikdo se nikam moc nehoní... Tak to také vnímám.

      Vymazat
  4. Tak jsem se vrátil z beznetí a musím Vám dát za pravdu. Vůbec z toho ledna nemám radost a neočekávat v něm oslavu jedněch druhých narozenin, byl by k nepřežití.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      shora v diskusi jsou zase nějaké argumenty pro leden:-)
      A narozeniny, to je fajn. Můj tatínek má taky v lednu narozeniny. A i další pěkné události snad přijdou, možná půjdeme na ples.
      Navíc už je ... teď jsem chtěla napsat třetího a ono je vlastně teprve druhého. To je pro můj leden tak typické:-)

      Vymazat