pátek 6. ledna 2017

Alexandrovci: smutek, nebo radost?

Původně jsem neměla v úmyslu k tragédii zříceného letadla cokoliv psát, nicméně chřipková epidemie mne přinutila trávit čas jinak, než jsem plánovala. K následující úvaze mne tak trochu vyprovokoval sloupek Jana H. Vitvara s názvem "Zpívající zbraň", uveřejněný v posledním Respektu (1/2017), v rubrice příznačně nazvané Pravda a láska.

Konkrétně jde o následující pasáž:
"Když teď část Alexandrovců zahynula v Černém moři, okamžitě se sociální sítě zaplnily vášnivými debatami, jaký postoj mají vlastně Češi k takové tragédii zaujmout. Zda tu táborově dojatou ("zpívají přece půvabně chytlavé písničky"), nebo tu bližší tvrdé realitě ("je to sbor placený za to, že dělá propagandu armádě agresivního nevyzpytatelného impéria").

Možná to je tím, že nejsem na sociálních sítích, ale vůbec mi nepřišlo na mysl, že by se snad mělo diskutovat o tom, jaký postoj mají Češi, respektive lidé jakékoliv jiné národnosti, k tragédii zaujmout. Domnívala jsem se, že neštěstí je prostě neštěstí. Tudíž, když spadne letadlo s devadesáti lidmi na palubě, je to bolestná tragédie devadesáti životů, devadesáti individuálních osudů, devadesáti pozůstalých rodin, jimž se jejich blízcí nevrátí domů. Soucit, modlitba, pomyšlení, že se takové události snad nebudou stávat často. Co na tom řešit?
Můžeme diskutovat o příčinách, ale pokud jde o důsledky, nevidím rozdíl mezi tímto a jinými neštěstími. Spadlý poslední Concorde, malajské letadlo ztracené v dálavách nad oceánem, jiné sestřelené nad Ukrajinou, nyní zřícený Tupolev. Běžně uvažujícího člověka to děsí.
Potřeba zaujímat k tomu nějaký "postoj" mne velice překvapila.

Jenomže pro některé naše bližní zřejmě není neštěstí jako neštěstí. Musíte se nejprve podívat, kdo je jeho obětí, abyste to mohli správně vyhodnotit. Pokud je obětí někdo, kdo se vám nelíbí, s nímž nesouhlasíte, nebo třeba příslušník armády státu, který vám není sympatický, tak je to neštěstí patrně jaksi menší než jiné. Nebo může být dokonce důvodem k radosti. Vlastně to třeba ani není neštěstí.
Takže spadne-li letadlo přepravující sportovní tým, musíte si ověřit, zda to byli vaši soupeři, nebo vás ve výsledkové tabulce neohrožovali. A když jsou na palubě členové armádního uměleckého souboru, pak je vhodné uvážit, zda jejich produkci považujeme za umění nebo za propagandu, a pokud za umění, pak ještě jaké bylo kvality. Potom můžeme začít buď truchlit, nebo se radovat.

Připadá vám to v pořádku?
Chtěla jsem napsat, že si nad těmito úvahami připadám jako Alenka v říši za zrcadlem. Jenomže já si připadám jako Alenka pod deklem nějakého špinavého kanálu.

A to není vše. Pro ty, kdo by se snad v tématu obtížně orientovali, tu máme samozřejmě vlajkonoše evropských hodnot, výkladní skříň naší západní kultury, francouzský týdeník Charlie Hebdo. Jeho redaktoři vyprodukovali na téma tragédie několik karikatur, o nichž se zřejmě domnívají, že jsou humorné. Já si to nemyslím, protože stále ještě považuji za humor to, čemu se lidé smějí, a nedokážu si představit, kdo se tomuto může smát. Ale já zřejmě patřím právě mezi ty dezorientované jedince.

Nuže, přihlasme se k naší evropské tradiční kultuře, k našim západním hodnotám. Radujme se a žertujme. Několik desítek členů ruského armádního uměleckého souboru Alexandrovci zahynulo při pádu letadla.


22 komentářů:

  1. Autor Vámi citovaného článku se pravděpodobně dosti neobratně pokusil evokovat - na základě nikoliv pouze našich historických zkušeností (převážně negativních) - jakousi antipatii vůči stávajícím zahraničněpolitickým aktivitám Ruské federace a jejím čelním představitelům, ale zcela mu unikl onen "lidský rozměr" této tragédie.

    Mimo téma ještě dodám, že jsem rovněž sledoval nejenom Vaše komentáře k vyjádření Mgr. Zuzany C., které byly zveřejněny právním aktivistou Mgr. Tomášem P., a musím přiznat, že následná diskuze - alespoň pro mne - byla opravdu poutavá. Bezpochyby nabízející řadu pohledů na danou problematiku či chcete-li "delikt" Vaší kolegyně.

    Jan K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jene,
      ale z mého pohledu to má primárně lidský rozměr. Chápu všelijaké výhrady vůči politice Ruské federace, mnoha lidem je to trnem v oku, ale cítit nějaké zadostiučinění nebo dokonce radost, že spadlo to letadlo, to nepochopím.
      Něco úplně jiného by byla diskuse o příčinách.

      Diskuse, kterou zmiňujete: diskusní výlety mimo tento blog podnikám čím dál tím méně raději, je to pro mne určitý diskomfort. Ale musím říci, že model 16-18 hodin spánku, potom na dvě tři hodinky vstát a něco napsat do té diskuse (nic jiného jsem dělat nemohla, sebralo mne to hodně) se jako léčba chřipky dosti osvědčil:-), protože myslím, že zítra už vstanu.
      Diskuse se značně rozkošatila, panu P. patří dík, že ji tam takto strpěl. Sice to patří k mým tématům, ale nechtělo se mi otevírat to zde. A i pro mne přinesla různé zajímavé pohledy na věc, to rozhodně. Byla poutavá - tak.

      Vymazat
  2. Protože nejsi na sociálních sítích, tak nevidíš ani zlomek toho vox popapuli. Štětina, Janda a veletucty dalších hovad, reflektujících nějaké hovadnoty. Snad jediný názor, který nebyl v tom kraválu moc slyšet, je, že v tom letadle umřeli lidi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere,
      možná o důvod více tam nebýt:-)
      Ale nejsem úplně bez přísunu názorů, čtu nějaké články, blogy a někdy i diskuse, vyhledávám si komentáře atd.

      Mimochodem, o těch slavných "evropských hodnotách", které zde údajně vyznáváme a které máme bránit, by stálo za to něco napsat. Osobně mám dojem, že se s nimi už dost míjím:-)

      OT: To vstávání po chřipce nejde zdaleka tak splavně, jak jsem čekala.

      Vymazat
    2. Děláš chybu, ale třeba jednou konvertuješ :-). Já můžu jen říct, že za ty roky, co jsem na FB, jsem od těch, kteří mě nemusí, nezažil tolik zla, jako za té blogoéry. Udávání, vyhrožování, zveřejňování osobních údajů a mailů, navádění ostatních, aby mi udělali bebíčko... nic z toho. Ono to tam funguje trochu jinak.
      Ten shitstorm kolem Alexandrovců stál opravdu za prožitek. To se zase stádo odkopalo. Ty mé příklady nebyly reprezentativní - Štětina je senilní žvanil a Janda to má v referátu. Překvapující byly reakce od těch, které znám a do kterých bych to neřekl (soudruzi věřící se tedy taky pěkně odkopali).
      O EH něco napiš, ať je legrace, ale ono to asi nestojí ani za odplivnutí. Je to prostě jen další ujetý projekt z ranku HFC (ti to aspoň dělají dobře).

      Vymazat
    3. Já jsem ani tak nemyslela Evropské hodnoty, jako evropské hodnoty:-)

      Vymazat
    4. V tom by asi byl jistý rozdíl, ale Jandovi to neříkat.

      Vymazat
  3. Pokud srovnám éru blogů (2005 až 2010) a éru Facebooku (od 2010 doteď), z hlediska osobních vztahů byla horší éra blogů. Ale je fakt, že tehdy o mně psal Reflex positivně, nyní negativně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zvláštní, čekala bych to naopak. Ale možná to je tím, že na FB si každý více reguluje, kdo k němu může?
      Nevím, moje éra FB ještě nezačala.

      Mohu srovnat jen éru Bloguje.cz (2008-2012) a Blogspotu potom a to bylo na Bloguje osobnější a diskuse vášnivější. Ötázka je, co je lepší.
      Žádné udávání a vyhrožování se ale nekonalo tam ani tady, alespoň o tom nevím.

      Vymazat
    2. Dobře, že o tom nevíš :-)

      Vymazat
    3. Tak znáš to, co oči nevidí...;-)

      Vymazat
    4. Podle mne je to tím, že na blozích je standard pseudonymita, na FB je to pravé jméno. A pod svým pravým jménem a fotkou málokdo dělá vyložené vylomeniny.

      A je fakt, že na FB můžete mnohem lépe regulovat přístup ke svým textům a mnohem lépe blokovat trolly.

      Vymazat
    5. Nemusí to tak být. Jako bloggera mě znali osobně mnozí spolublogující a identitu těch, kteří dělali svinstvíčka, jsem znal já. Na fb sice musím mít pravé jméno dle podmínek a moc se to nedodržuje (a fb o tom ví). Neprověřuje se to ani na udání - jedině na vícenásobné a v případě, že uživatelské jméno jako fake vysloveně vypadá. A to se hodnotí těžko - věřili byste, že třeba profil slečny Rani Srani není fake?
      Regulace přístupu snad o něco účinnější je - nemusíte aspoň řešit IP apod. Já provozuju blog i fb - mám k tomu důvody.
      OT, sorry.

      Vymazat
    6. FB možná víc podporuje ty aktuálně diskutované "sociální bubliny". Už jsem to četla dříve, prostě pokud mi něčí názory nejsou po chuti, tak ty lidi vyhážu z "přátel" a hotovo.
      Blogy podporovaly (podporují) diskusi, alespoň některé. Formát článku - a nikoliv jen nějakého komentáře - přímo nutí k ucelenější formulaci myšlenek, aby to mělo alespoň hlavu a patu, navíc na dlouhodobě vedeném blogu mohou být dlouhodobí oponenti a to není vůbec špatné, tedy v mém pojetí.

      GP - pseudonymita je mi v diskusích čas od času vytýkána, když do toho přijde někdo nový a honem mi chce něco vyčíst.
      To víte, to jen ten pseudonym mi umožňuje takto se spouštět, pod vlastním jménem bych si to určitě nedovolila;-)

      Vymazat
    7. Řada mých kolegů mě příjemně překvapila nekonformními názory a otevřenou myslí ve věci oblastí, kde věda nemá jasno. Ale to se od nich dozvíte jen mezi čtyřma očima, protože by se znemožnili.

      Pseudonymy dávají možnost zveřejnit co si člověk skutečně myslí, aniž by člověk následně musel čelit tlaku okolí. A ten tlak někdy může být obrovský.
      Diskuse pseudonymů je to tak trochu ekvivalent soukromé diskuse mezi "čtyřma" očima.

      Vymazat
    8. Pefi,
      tak to by mne zajímalo. Takové hovory o nonkonformních názorech z oblastí na okraji vědy nemám příležitost vyslechnout. Kdybyste věděl o fóru, kde se takové hovory vedou, byť pseudonymně, dejte mi sem prosím odkaz. Já co vidím, tak když si někdo dovolí publikovat byť jen trochu nonkonformní názor, jdou po něm ostatní jako vosy. Z tohoto důvodu mám takové trochu a priori pochybnosti i o velmi uznávaných teoriích - čistě jen proto, že kdyby si někdo dovolil bádat proti nim, znemožní se. Nebo ani bádat nemůže, protože mu na to nikdo nedá grant.

      Já sama vnímám pseudonym primárně jako ochranu rodiny a soukromí. Pokud bych byla sama, myslím, že mi to je jedno, jestli píšu pod svým vlastním jménem nebo pod pseudonymem.

      Vymazat
    9. Chris, neexistuje místo, kde by se takové diskuse nějak systematicky vedly. Ale lidé poměrně hodně kvalifikovaní občas vstupují do nejrůznějších diskusí a snaží se předkládat argumenty, které běžný laik obvykle v rukávu nemá.

      Hodně sporných oblastí je právě ve zdravotnictví díky tomu, že je to rozhraní věd exaktních a umění diagnostikovat a léčit.

      Všude kde se exaktní vědy setkávají s vědami méně exaktními se dá narazit na informace lidí, kteří narazili na hranice poznání.

      Například se vede spor o to, co všechno je "slyšet".

      Například tradičně se tvrdí, že slyšitelná oblast je 20Hz až 20 000 Hz, jenomže jsou náznaky, že frekvence nad 20 000 Hz člověk sice už neslyší, ale ještě je nějak podvědomně vnímá. Je docela solidní problém realizovat skutečně neprůstřelný experiment, který by tuto otázku definitivně vyjasnil.

      Vymazat
    10. Pefi,
      díky, to je zajímavé.

      Z opačného spektra je kosmologie, ta je zase tak exaktní, až občas přepadává přes ten druhý okraj. Ale já jsem toho teď plná, čtu Matematický vesmír, tedy přečetla jsem zatím jen první část té knihy. Líbí se mi, zajímá mne to, je to dobře napsané - ale přesto pro mne zvláštním způsobem rozčilující. Je tam třeba kapitolka nazvaná "To slovo na A", kde se říká, že se slovo "antropický" ani špitnout nesmí:-)
      Chci říci, že pokud je v podvědomí kosmologického bádání, v jeho samotném základu zakopána nutnost opatřit argument, že člověk skutečně není středem (lépe řečeno účelem) světa, pak z toho logicky nic jiného než paralelní vesmíry vyjít nemůže. Takže z toho samozřejmě paralelní vesmíry vyjdou, a protože jsou netestovatelné, obejde se to tím, že to není teorie, ale předpověď, která plyne z teorie, kterou si potvrdíme jinými pozorováními.
      No a tak nějak... to jsem se dostala od Alexandrovců dost daleko, jak vidím.

      ***
      Jinak jsem si, pánové, dnes musela vzpomenout na tuto diskusi o pseudonymech. Byla jsem u soudu a na protistraně kolega, kterého neznám. Ale házel na mne takové divné úsměvy, že jsem si - evidentně pod dojmem této diskuse - říkala, že on snad čte blog a culí se, protože ví:-) Musela jsem si připomínat, že to je nesmysl, protože není, jak by si mne s tím spojil, ale stejně...

      Vymazat
  4. Kdybychom byli s Ruskem ve válce a kdyby naše jednotky dokázaly zmasakrovat celý ruský pluk, nemohl by být jásot větší.
    Je to odporné.
    Ani Němci těsně po své porážce nejásali na ztrátou Glenna Millera.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě doplňuji:
      https://www.youtube.com/watch?v=Av0cQJkq2T0
      To mám rozhodně radši než Alexandrovce, na jejichž vystoupení jsem povinně šel se školou v deváté třídě.
      Ovšem radovat se ze smrti muzikantů a zpěváků mne přijde vrcholně zvrhlé, byť by mně byla jejich produkce odporná. Je to prostě zvrhlé.
      Milan

      Vymazat
    2. Ono se to dá i propojit s něčím zajímavějším :-)
      https://youtu.be/Jrg0X9H6FGU

      Vymazat
    3. Ad jásot - některé věci prostě asi nikdy nepochopím.

      Na Alexandrovce bych klidně šla dobrovolně. Protože co jsem o tom slyšela, je to zážitek. To spíš nemusím ty české hvězdičky, které tady s nimi exhibují, myslím, že Helena Vondráčková nebo Lucie Bílá, tak bez těch bych se při takovém vystoupení obešla.

      Hudební odkazy:-) Jestli bychom neměli zase obnovit nějakou hudební rubriku!

      Vymazat