sobota 14. ledna 2017

Na highwayi číslo jedna vyjetejma kolejema

O Vánocích jsme pod stromečkem našli kromě jiné hodnotné literatury také opus "Tři sestry - 30 let ve třiceti obrazech" a k tomu svěží dílko frontmana skupiny Lou Fanánka Hagena "Járo, kakao!". V rámci rekonvalescence po lednové chřipce jsem obojí zhltla. A to mi také připomnělo, že jsem zde zapomněla pojednat jeden z vrcholných loňských kulturních zážitků, totiž návštěvu koncertu Tří sester.

Na koncert jsme se vypravili s manželem, který živé hudební produkce nikterak nevyhledává. Ale na tuto se rozhodl jít a i když jsem chvíli váhala, nakonec jsem se k němu připojila. Vůbec jsem nelitovala!
Před koncertem vyvstal problém, o němž nevím, zda trápí i ostatní fanoušky souboru, ale pro mne je příznačný: nemám žádné dostatečně ošuntělé oblečení, které by bylo na tuto akci vhodné. Nakonec jsem ale s pomocí jedněch kalhot, které vypadají skoro jako džíny, a starší košile dala dohromady přijatelný outfit, a mohli jsme vyrazit.

Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se rozhodla, že na koncertě nebudu pít alkohol. Možná se mi nechtělo lít do sebe celý večer pivo. Ale už při první cestě k výčepu mne bohulibé předsevzetí opustilo. Z kelímku, který nesl někdo kolem mne, zavoněla charakteristická vůně, a já jsem ožila: dám si beton. Protože becherovka s tonikem je dobré pití, takové akorát alkoholické, vyváženě chutnající a příjemně voňavé.
Koncert se vydařil, Sestry jely naplno a návštěvníci včetně nás si to opravdu užili. Vzhledem k tomu, že na takovém koncertě je hlava na hlavě, ale ženy v menšině, žasla jsem, co máme v regionu pohledných mužů, které jsem ještě nikdy nepotkala, a také, kolik je tu příšerných zjevů, které nikdy potkat nechci. Ale genderovými, věkovými a sociálními skupinami napříč, bavili se všichni. V závěru, po odchodu publika, byla podlaha sálu politá souvislou vrstvou lepkavé tekutiny, jinak to ale bylo bez ztráty kytičky.

Skoro je mi teď líto, že jsem Sestry nezačala poslouchat dřív. Znala jsem jen zásadní hudební počiny této pozoruhodné formace. Legendární text

Tak jsme byli včera na Portě, a když jsme se vraceli cestou domů,
tak jsme viděli dřevorubce, jak porážej strom a ten strom plakal...
Proč medvěd pláče v dutině stromu, veverky v depresi v hloží sedí,
květiny vadnou i tremp ztratil žracák, trenýrky, sekyru, prezervativy, spacák.
Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.
Hajný jde sklesle lesní tišinou a cestou sbírá umrlé zmije,
včera byl na Bábě a neví čí jsou, jestli jsou to zmije nebo schizofrénie.
Protože hů a hů a hů, sovy v mazutu houkaj,
hů a hů a hů, úplně blbě koukaj.


je podle mého skromného názoru nutno pokládat za geniální.
A Tragédie v JRD Čifáre:

Kde je Laco, i don't know,
kde je Fero, i don't know,
kde je Jožo, i don't know,
kde jsou všichni?Nak nak nakydej tenhle hnůj.
Kdo uklidí na poli?
Kdo podojí v maštali?
Kdo nahodí traktory?
Jenom ty, ty's tu zbyl!
Nak nak nakydej tenhle hnůj.


mi přímo asociuje kolejní pokoj, kde na stolech stojí rozpité litrovky vína a kytaristi se potutelně usmívají, než do toho hrábnou.

Ale více jsem repertoár Sester začala vnímat až před několika lety, kdy jsme si je začali celkem pravidelně pouštět při cestách autem. Vznikají u toho výchovně náročné situace, protože děti samozřejmě vědí, že sprostě se nemá mluvit, a taky vnímají, že rodiče sprostě nemluví, ale najednou vidí, jak se náramně baví u textů, které mají k vybrané mluvě daleko. Tak už to chodí. Nevím sice, co na to říká Květoslava Hojsáková, ředitelka školky, ale předpokládám, že to nějak zpracuje. Protože je to celé báječná zábava.

Na závěr něco přesně pro mne. Kdyby za nic jiného, za tohle patří Sestrám velké díky:


převzato z youtube.com



16 komentářů:

  1. Tak to mi připomnělo, jak jsem s manželem čekali, kdy naše dcera jako ještě školkové dítě zazpívá paní učitelce popěvek "Pal vocuď hajzle" od Jasný páky :).

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      člověk aby pomalu jako dříve říkal "o tomhle se ve školce nemluví", že?
      :-)

      Vymazat
    2. Hajzl je slušnej výrok pro hajzla. Jak jinak hajzla nazvat?
      :-)

      Vymazat
    3. To jde zcela mimo mne.
      Nikdy jsem tuto hudbu cíleně neposlouchal a když ji slyším v rádiu, nevím, co to je a od koho to je. Jsem úplně mimo.
      Co třeba tohle:
      https://www.youtube.com/watch?v=O6NRLYUThrY
      Milan

      Vymazat
    4. Sejre,
      v dnešní době na to musíš jít korektně! Možná "člověk s problematickými morálními zásadami"?
      :-)


      Milane,
      my taky hned u těch Sester máme v autě Smetanovu Vltavu, tu děti mají moc rády. A mezi tím třeba A.L.Webera, Fantom Opery, to je takový můj oblíbený kýč. Když jedeme delší trasu, zvládneme hudební směsku napříč žánry.

      Vymazat
    5. A takové poslechové pohádky od Wericha mají také něco do sebe, obzvláště na delších trasách :). U nás platí, že si hudbu určuje řidič, ale většinou dojde na všechny žánry a nakonec i na ty pohádky.

      Ivana

      Vymazat
    6. Ivano,
      my jsme si na dlouhé trasy pořídili také skvělé převyprávění Verneovek. Dvacet tisíc mil pod mořem - to jsme poslouchaly jako děti z gramofonu. Pak jsou tam Dva roky prázdnin.

      U nás to určujeme tak nějak... hm, asi aklamací:-)
      Dost často se řídíme tím, kdo se zrovna necítí nejlépe, má špatnou náladu, a podobně, tak dostane přednost. No a někdy taky rozhoduje řidič.

      Vymazat
  2. Ha, že by řetězovka: Co posloucháte v autě?
    A hned se napráskám:-)
    V autě vozím několik CD, (smutná věc, že nové auto za skoro 350 000,- má možnost pouze přehrávat CD, neumí ani MP3, což uměl i 13 let starý peugeot:-() a pokud si dobře pamatuju, je tam Nohavica, Loreena McKennitt, cosi od Beethovena, Dire Straits, Epica, Psí Vojáci a zbytek si nepamatuju.
    Hodně mám rád vlastní kompilace, takže tam mám několik CD, kde je mix české muziky, zejména Duben v Pešti, Zrní, Kieslowski, XIII. století.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      u nás má manželovo auto MP3, ale Alfa jede taky na CD, což mi nevadí, je to takové tradiční médium:-)
      Na MP3 máme právě vlastní kompilace, od Beatles a Bee Gees přes Nohavicu po Rytmuse.
      Já si momentálně hraju CD, které nahrála moje kamarádka s přáteli, je to žánrově asi folk-country.

      Vymazat
    2. Tyjo, že i v Alfě jsou tak pozadu?
      Já na to veslužebním autě, které jsem dostal v dubnu loni, docela koukal. Je to škoda Yeti, jinak pohodlné auto, ale autorádio nemá funkce, které má autorádio za 1000,- Dost mě to šokovalo. Nebo třeba to, že když chci přepnout z CD na rádio (což dělám fakt jen výjimečně) musím vysunout CD z mechaniky:-(
      Hlavně že mám start-stop systém:-))))

      Vymazat
    3. Já jsem to ani moc nezkoumala, protože CD mi vlastně vyhovují, máme jich tu z minulosti hodně, tak jsem ráda, že to využiju.
      Ale z CD na rádio jde přepnout, i když je CD pořád v mechanice. To vím, protože přepínám, mám tam Radiožurnál.

      Vymazat
    4. CD je pro mne vrchol modernity.
      Když jsem začínal s počítači, bylo výkřikem nejmodernější techniky čtení oranžových formuláři a jejich přepisování na děrnou pásku.
      Milan.

      Vymazat
    5. Milane,
      no vidíte a pro dnešní dvacátníky je to nejspíš velice zastaralé médium:-)

      Vymazat
    6. Ti vůbec nevědí, že to existovalo. Oranžové čtecí formuláře, na které se muselo psát speciální páskou (psacím strojem samozřejmě) a počítač to četl a přepisoval na děrnou pásku, kterou pak četl jiný počítač, který prováděl matematické operace. A všechno to byly STRAŠNĚ velké stroje.
      Milan

      Vymazat
  3. tři sestry si přidáme do auta :) bo tam máme jen tu klasiku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Málem jsem zapomněla: loni jsme v autě při prázdninových cestách důkladně protočili Kabáty. Potom když nám přivezli štěrk, šly to děti spolu s námi uklízet a s lopatkami si u toho prozpěvovaly "zabereme hej hou, taháme kameny...":-)

      Vymazat