neděle 29. ledna 2017

Výslech účastníka

aneb tady to děláme jinak

Máme tady na okrese nového soudce. A nový soudce je jako nové koště, které - jak známo - dobře mete. V praxi se to projevuje tak, že dává při každé příležitosti najevo, že je chytřejší než my.

Takže sedím poprvé na jednání u nového soudce. Zaprvé se mi nějak nepozdává protokolace. Aj, aj, říkám si, takhle by to nešlo, budeme si muset pana soudce trošku vychovat. Ale tohle není můj, nýbrž kolegův případ, já tady jen zaskakuji, konec řízení je už na dohled, a tak mi nepřipadá vhodné začínat s tím teď. Když to není můj spis a naše strana si podle všeho stojí dobře, takže by to bylo zbytečné. Na to bude ještě čas. 

Jednání se chýlí ke konci, strany jsou formálně dotázány na případné další důkazní návrhy. Stejně formálně odpovídám; ze spisu vidím, že kolega navrhoval jako jeden z důkazů výslech účastníka, který podle protokolů nebyl proveden. Pro jistotu jej tedy navrhuji k provedení, nakonec jsme v koncentraci řízení a tady platí, že lépe toho navrhnout více než méně. Můj spis to není, opatrnost je namístě, ať to potom nechybí.

Vyhlášeno usnesení: další důkazy prováděny nebudou.

Nemám s tím problém. Odůvodnění tohoto usnesení ani nečekám, ale pan soudce (je tu nový!) nám jej sdělí. Výslech účastníka se podle ust. § 131 občanského soudního řádu provádí jen tehdy, pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak.

Jakože cože?
Jsem poněkud překvapena.

§ 131
(1) Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut.

Samozřejmě vím, že občanský soudní řád obsahuje ustanovení, že se svým výslechem musí účastník řízení souhlasit, ale jestli jsem někdy věděla, že je tam první část té věty, tak jsem to úspěšně zapomněla.
Tady jsme totiž na okrese.
Výslech účastníka je důkazem první volby, vždy a za všech okolností. Proč by se účastník namáhal s obstaráváním důkazů, když si potřebné skutečnosti může soudci napovídat sám?

Hm, na to se musím podívat, říkám si v duchu... Jenom když dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak.... to jsou mi novoty. To musím říct kolegovi, až se sejdeme v kanceláři. Jestlipak to ví?

Rozsudek je vynesen ve prospěch naší strany.
Odůvodnění zní tak, že špatně postupovali v tomto případě úplně všichni.

Odcházím z jednání a říkám si, kdepak, kdepak, takhle by to nešlo.



2 komentáře:

  1. No jo, zákon... To je to poslední, co nás zajímá. ☺
    Právníky mnohdy skutečné znění zákona překvapí, to je fakt. Faktem ovšem také je, že dodržováním zákona bývají nejvíce zaskočeni sami zákonodárci.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      musím přiznat, že procesní předpisy nikdy nebyly mou silnou stránkou. A to se kombinuje s tím, že jak k těm soudům pořád chodíme, jedeme to už "pocitově". Nenapadne mne hledat něco v o.s.ř., když mám navrhnout důkazy:-) Pak se takové nějaké pravidlo snad odsune z paměti.

      Mimochodem, policisté taky někdy pokládají trestní řád za předpis spíše orientační povahy.

      Vymazat