čtvrtek 23. února 2017

Hlásit se to musí? Lekce 2

Volně navazuji na předchozí diskusi.
K úvaze předkládám následující situaci.

Kamarádka vašich dětí, která k vám domů často dochází, se vaší dceři svěří s tím, že se stala obětí pohlavního zneužití. Dcera vám toto sdělení své přítelkyně přetlumočí. Stalo se to před několika lety, v době, kdy děvče navštěvovalo první stupeň základní školy. Pachatel stále žije v dané obci. Dívka je z částečně nefunkční rodiny, jeden z jejích rodičů je úplně mimo, druhý sice zaznamenal informaci, že k něčemu takovému mělo dojít, ale z důvodu časového odstupu od události se domnívá, že se nic nevyšetří a ve vzduchu zůstane viset křivé nařčení, které v malé obci způsobí jenom nepříjemnosti.
Máte informaci o závažném trestném činu, která se vás nijak netýká. Týká se cizího dítěte, za něž nenesete žádnou odpovědnost, jeho rodina ale situaci řešit nebude.
Skutek nepodléhá oznamovací povinnosti, jeho neoznámení není trestným činem.

Když zůstanete pasivní, zůstane věc nevyřešena a nepotrestána. Dotyčný se může dopustit něčeho podobného na jiném dítěti.
Když celou záležitost oznámíte, bude dívka korunním svědkem, jediným, který může pachatele usvědčit. Bude si muset vše znovu vybavit a svůj zážitek opakovat vyšetřovatelům, byť ti využijí ty nejšetrnější způsoby výslechu. Bude se také muset podrobit různým psychologickým a jiným zkoumáním.
Na konci možná bude pachatel potrestán, například trestem odnětí svobody.
Všichni v obci se dozví o jeho hanebném chování. Pravděpodobně také o totožnosti jeho oběti.
Může to celé skončit i jinak. Třeba se skutek nepodaří prokázat. Nebo obžalovaný neunese trestní řízení a spáchá sebevraždu. To nikdo předem neví a nelze to ani odhadnout.

Co uděláte?

23 komentářů:

  1. Křesťanská morálka to řeší jasně: Člověk má dojít za údajným pachatelem a promluvit s ním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To platí mezi křesťany. Milan

      Vymazat
    2. To nejen křesťanská - jen bude asi různá interpretace onoho "promluvit".
      Potíž je v tom, že pachatel je údajný - realitu nikdo nezná.
      Mé řešení by bylo informovat rodiče a nechat to na nich. To se, jak popisuje Chris, částečně/jaksi stalo - zákonný zástupce o tom ví. Kdybych se chtěl angažovat víc, možná bych se zeptal údajné oběti, jestli chce, aby "se něco dělalo". To už je ovšem asi redundantní, protože kdyby chtěla, už by "se něco dělalo".
      Údajný pachatel by se v každém případě dozvěděl, že "někdo něco ví".
      Kdybych chtěl jít dál, začal bych se zajímat o důkazní možnosti.

      Vymazat
    3. GP,
      takže nehlásit, jestli tomu správně rozumím.

      Pokud jde o vyznání zúčastněných, řekněme pro tyto akademické účely, že jsou bez vyznání.

      Vymazat
    4. Gravere,
      to jsi uhodil hřebíček na hlavičku, alespoň z mého hlediska, protože já se taky domnívám, že klíč leží v odpovědnosti zákonného zástupce dotyčného a je velmi problematické se do toho angažovat bez něj.

      Vymazat
    5. Tak ono to má pokračování: Když nevyhoví, tak za ním zajít ještě společně s někým jiným. Když ani potřetí nevyhoví, tak udat.

      Vymazat
    6. Ale čemu má v tomto konkrétním případě vyhovět?
      Slíbit, že už nebude nic takového dělat?
      A budete čekat, kam se to bude vyvíjet a zda využije své šance, nebo selže?

      Vymazat
    7. Zde s Graverem souhlasím.
      Oběť asi chce, aby se s tím něco dělalo, jinak by si to možná nechala pro sebe (dedukce psychologa amatéra který získal kvalifikaci sledováním mizerné hollywoodské produkce).
      Každopádně zvolený postup by měl minimalizovat další škody. V tomto případě se s tím asi nic moc dělat nedá.

      Vymazat
    8. Tomu, co dotyčný aktér považuje za adekvátní. Dopředu přeci nejde říci, jaké řešení je to pravé. Například Sabina slíbil, že odejde z Čech.

      A budete čekat, kam se to bude vyvíjet a zda využije své šance, nebo selže?
      Jistě. Stát by to udělal stejně.

      Vymazat
    9. No, tady je to ovšem poněkud nula-jedničkové.
      Každé selhání znamená značné ublížení někomu nevinnému.

      ***
      Pro smutné "pobavení" musím poznamenat, co mi při diskusi nad tímto problémem řekla jedna kolegyně, která vůbec nechápala, že můžu přemýšlet o tom, zda je správné takové oznámení učinit:
      "Jak byste mohla žít s tím, že to víte?!!"

      Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát (to se velice nehodilo) nebo co mám dělat. Jak může člověk žít s vědomím, že někdo cizí udělal něco špatného a někomu ublížil, že? Zejména když je advokát.
      Kolegyně asi neměla svůj den.

      Vymazat
    10. Pefi,
      to máte sice pravdu, že zvolený postup by měl minimalizovat další škody. Potíž je ve dvou ohledech:
      - nevíte, který postup bude znamenat menší škody než ten druhý, a
      - považujete za škodu, pokud zůstane odporné jednání nepotrestáno, nebo nikoliv? A pokud absenci trestu za škodu považujete, jak tam tuto škodu zakalkulujete?

      Jinak hollywoodská produkce má zjevně své nedostatky, oběť může mít různé motivace, proč se s tím někomu svěří. Například si tím léčí vzniklé trauma (snaží se pomoci sama sobě), chce varovat okolí (snaží se pomoci někomu jinému), chce se dělat zajímavou a strhávat na sebe pozornost, chce se někomu pomstít...

      Vymazat
  2. Mlčel bych, ale dotyčného i dotyčnou bych "si hlídal".

    O udávání mám úplně jiný čerstvý zážitek. Souvisí to s případem, kterého jsou plné noviny. Dotčený udavač veřejně žádá omluvu po tom, kterého estébákům kdysi udal. A největší fór je na tom to, že on udává i nadále, a opět státní moci, a to ty, které kdysi udával estébákům, za to, že oni také udávali estébákům. Je to známá osoba, ale udavačství má prostě v krvi a nedokáže bez toho být.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      jenže dotyčného hlídat nemůžete, protože zase nebydlíte tak blízko a stejně nemůžete být pořád ve střehu.

      ***
      Ad medializovaný případ: to jsem si spíš říkala, proč se ten dotyčný cpe zrovna do jediné funkce v zemi, kde ta jeho nejednoznačná minulost opravdu vadí.
      StB, budiž, člověk to nemůže až tak soudit, když neví sám, jak by se zachoval, ale když mám takovou kaňku, tak se přece nehlásím o posty, kde to mlátí do očí.

      Vymazat
    2. Bohužel media, když o něco jde, tak nám nabídnou jen takovouto zkratku.

      Vymazat
    3. Jenomže vezměte to tak, že ono to ani nejde podat objektivně a tak, jak to skutečně je. Čistě proto, že žádné "objektivně" v tomto případě nejspíš vůbec neexistuje.
      Každá strana podá svou verzi událostí - a každá může mít ze svého hlediska pravdu nebo alespoň nelhat.

      Docela věřím, že pan S. žije ve svém přesvědčení, že nic špatného neudělal, a nikdo mu to nevyvrátí, protože lidé si zkrátka své chyby a svá selhání omluví a vytěsní, takže z něj v jeho mysli zůstal on sám jen jako bojovník proti režimu, protože to věznění přebilo vše ostatní.
      A zároveň někdo jiný žije v tom, že mu pan S. velmi ublížil, a také má pravdu.

      Vymazat
    4. Noetická skepse je nesmysl. Lze celkem snadno změřit, kolika lidem Srp ublížil a kolik naopak zachránil.

      Jinak odboj samozřejmě ubližuje i nevinným lidem; jinak ho dělat ani nejde.

      Vymazat
    5. Možná máte pravdu.
      Nechci to hodnotit.

      Ale podívejte:
      http://www.lidovky.cz/srp-se-bude-soudit-s-hutkou-ddw-/zpravy-domov.aspx?c=A170224_100127_ln_domov_jho

      O čem to svědčí?
      Podle mého názoru o ztrátě kontaktu s realitou, o ztrátě soudnosti. Snad bych žalobce spíše politovala.

      Dívala jsem se na životopisné údaje:
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Srp_star%C5%A1%C3%AD

      80 let - v tomto věku už není spousta lidí schopna účastnit se plnohodnotně veřejného života (neplatí všeobecně, je to individuální), a tohle bude podle mého názoru ten případ.

      Vymazat
    6. Pokud jde o tu zkratku, tak on ve své verzi reality žije nejen Srp, ale i Hutka. Srp ve svém věku navíc už asi opravdu má jisté problémy - marasmus je vidět tím víc, čím víc je vidět jeho oběť (tristním příkladem je Zeman).
      Tohle je jen bezvýznamná epizoda, jakkoliv dokresluje obraz těchto časů. Senilní estébácký práskač žaluje toho, koho naprášil. Jestli to bylo jinak, tak #sorryjako.

      Vymazat
    7. Napsala jsem k tomu zvlášť, protože to je zajímavé téma, o kterém nemám tak docela jasno.

      Vymazat
  3. Jednou jsem hlasila. Slo o zakonneho zastupce. Dopadlo to katastrofalne.
    Pouceni...

    Anonymni Q.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Q,
      pokud nechcete, tak neodpovídejte, ale přece jenom se zkusím zeptat: pro koho ze zúčastněných to dopadlo katastrofálně?
      A litujete toho, že jste o oznámila? Udělala byste to znovu?

      Vymazat
  4. V poslední době moje žena studovala etiku a tohle je typické etické dilema. Etik (škol) je celá řada a asi by to řešily různě.

    Já bych to řešil i v případě oznamovací povinnosti (rodič, příbuzný, pečovatel jako pachatel) u staršího činu spíše neoznámením (zde bych upřednostnil "nehodnověrnost"), protože bych si byl vědom malé pravděpodobnosti průchodu práva a velké škody obnovováním vzpomínek dítěte.

    Manželka pracuje ve školce a podobné problémy mají na talíři každý druhý měsíc. Ne třeba zneužívání, ale velmi slabou péči a výchovu, alkohol, rozvrácené rodiny, domácí násilí vůči rodiči apod. A je třeba mít hranici, co je na OSPOD a co není. Občas se šli podívat třeba za rodičem, ale tohle bych zrovna nedělal - kvůli právní zodpovědnosti.

    U nás ZATÍM funguje většinou "presumpce rodiny", špatné, ale aspoň nějaké...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      ano, je to etické dilema.
      Máte pravdu, v méně dramatických podobách se s tím např. pedagogičtí pracovníci potkávají nejspíš celkem často.

      Vymazat